4. kapitola – Rád myslím na tebe, můj drahý otče 1/2

Naruto třískl pěstí o stůl. Teď si bude myslet, že je perverzní uchyl. A bůhví co ještě. Naštvaně se posadil na postel. Upřeně sledoval stěnu ze dřeva naproti sobě, než si lehl.

* * *
„Naruto, Naruto!“
Blonďatý chlapec se vzbudil. Nejprve otevřel jedno oko a poté i to druhé. Přimhouřeným pohledem sledoval osobu naproti sobě. Když si zvykl na světlo, tak oči otevřel dokořán.
„Děje se něco, Saii?“ nechápavě se díval na černovláska.
„Jo, děje. Už před čtvrt hodinou jsi měl být u hlavní brány Konohy. Doufám, že jsi nezapomněl na naši misi.“
„Á, omlouvám se. Zaspal jsem,“ natáhl se po oblečení, které si hned na sebe vzal.
„To vidím,“ zasmál se Sai. Za chvilku už oba chlapci opouštěli Narutův dům a mířili si to k hlavní bráně Konohy.
„Naruto, kdes sakra zase byl?!“ zahřměla Sakura.
„Gomenasai, ale zaspal jsem.“ Kakashi to přešel jen s povzdechem. I když včera domlouval chlapci, aby šel spát, tak tak zřejmě neučinil. Někdy si připadal jakoby mluvil do větru. Zatímco Kakashi už šel směrem pryč, z Konohy, tak Sakura naštvaně nafoukla tváře. A s: „Jsi horší než mistr Kakashi“ odešla za jejich sensaiem. Sai se pousmál. Do malé taštičky si odložil svůj svitek, na kterém před chvilkou namaloval velkého orla, který ho dopravil až k Narutovu domu. Naruto jen zakroutil hlavou, ale vydal se na cestu také. Cesta byla poněkud dlouhá. Už byli na cestě den a schylovalo se večeru.
Den nahradila noc. Naši zemi poctily přítomností hvězdy, které shlížely na naši čtveřici. Blonďatý chlapec si lehl vedle černovlasého hocha. V ruce držel papírový tácek, na kterém byl kus masa. Přes záda si přehodil deku a díval se do dálky. Před jeho obličejem se objevila tvář blonďatého muže. Naruto se pousmál. Pamatoval
si každý jeho detail obličeje. Kdyby se ho někdo zeptal, jak vypadal jejich 4th Hokage, dokonale by ho popsal. Uždibl si kousek ze svého talíře
a maso vložil do svých úst. Hned, jak ho ochutnal, tak mu zazářily oči. Tohle bylo
něco jiného než co jedl doteď. Tedy ramen. S chutí se pustil do zbytku masa s opečenými brambory. Sakura na to nevypadá, ale vařit umí. Když se Sai otočil za zvukem, který se ozýval z křoví, tak mu Naruto kousek masa ukradl. Když dojedl, tácek odhodil a natáhl se. Spokojeně si hladil plné břicho. Zavřel oči a vychutnával
klid a ticho, které tu panovalo. Jako už tolikrát si vybavil tvář svého otce. Yondaimeho. Snad už spal, snad ne, ale na svých rtech znovu, jako už tolikrát, ucítil
jemný, chladivý dotyk. Otevřel oči. Sai byl otočený zády k němu a tiše oddechoval, spal. Kakashi byl bůhví kde a Sakura také spala.
Byla opřená o kmen stromu. Přes sebe měla přehozenou deku. Její růžové vlasy ji spadaly do obličeje. Blonďatý chlapec vstal. Spánek ho ihned přešel, když ucítil chladivý dotyk na svých rtech. Rozhlédnul se po krajině.
Všude byla tma. Sám Naruto neviděl ani na špičku svého nosu. Do malé taštičky, která mu visela u pasu si zastrčil pár kunaiů. Svoji čelenku, na které byl vyryt znak
Listové vesnice si uvázal a vyšel do temného lesa.
Hned, jak vešel do tmavého lesa, napravo od něj se ozvalo zapraskání větviček. Naruto se podíval nahoru a dolů. Pokud to byl nějaký ninja, tak by mohl být i na stromech. Procházel kolem hustého křoví, když za ním uslyšel, již zmiňované,
zapraskání. Hned na to chlapec uslyšel vodu. Zamračeně se prodíral křovím. Křoví bylo tak husté, že mu větvičky udělaly pár šrámů na tváři. Naštvaně šel dál.
,Udělal bych lépe, kdybych zůstal ležet u ohně,´ postěžoval si v duchu. Nevšiml si velkého kořené, který vyčníval ze spod země a spadl na zem.
Skutálel se dolů. S pusou plných peprných slovíček, které tu teď vykřikoval, vstal.
Oprášil si svoji kombinézu od hlíny a z vlasů si sundal větvičku. Zvedl pohled
před sebe. Otevřel pusu úžasem. Naproti něm bylo malé jezérko, od kterého se odrážel měsíční svit. Vzadu bylo slyšet šumění vody, bylo jisté, že tam někde byl mírný splav. Okolo jezírka rostly vrby a rákosí, které bylo vysoké dobrý metr. Stromy tu byly zářivě zelené a seřazené, jakoby do zástupu. Byl to ráj.
Chlapec s úžasem vyšel ze stínu, ve kterým se pořád nacházel, a došel až k jezeru. Dřepl si svoji ruku ponořil do vody. Naruto překvapeně zjistil, že voda je vlažná a ne chladná.
Už si chtěl sundat oblečení, když uslyšel znovu zašumění vody. Tohle však nebyl splav, ale někdo, kdo se vody dotýká, jako on před chvílí. Zvedl pohled a hned jej zapíchl k místu, kde se u jezera tyčil velký kámen. Na něm seděl muž. Na sobě měl bílý plášť, který končil u země. Plášť byl rozprostřen kolem muže. Chlapec
si mohl všimnout, že plášť také končil červenými plameny, které však ve tmě nebyly moc vidět. Muž byl přikrčený, aby se mohl dotýkat vody. Svojí rukou ve vodě
tvořil kruhy, které se měnily ve vlnky.
Chlapec okouzleně přešel k muži. Muž se pořád neotáčel, avšak, jakoby věděl, že tam Naruto je.
Chlapec hlasitě polkl. Je to snad…?
* * *
Šedovlasý ninja se procházel lesem. Vše zkontroloval a nikde nikdo nebyl. Všude bylo ticho. S pocitem, že udělal vše, co mohl, odešel zpět k ohni. Dřepl si a své zmrzlé dlaně dal na oheň. Hned mu bylo lépe. Ruce se mu zahřály. Stoupl si a podíval se po ostatních spících dětech. Sakura byla opřená o kmen stromu, Sai ležel na zemi, otočený směrem k lesu a Naruto… Překvapeně povytáhl obočí nahoru. „Kde je sakra zase Naruto?“ zašeptal.
Přešel k místu, kde měl Naruto ležet a odhrnul deku. Nikdo tam nebyl. Přiložil svoji dlaň na deku a místo bylo chladné. Naruto musel být pryč už dlouho.
Povzdechl si. Počká tu chvilku a potom ho začne hledat. Může jen doufat, že se mu nic nestalo.
* * *
Chlapec překvapeně sledoval muže, jak se otáčel. Jeho blonďaté vlasy, jako byly i Narutovi poletovaly kolem jeho sněhově bledého obličeje. Narutovi uvízl hlas v hrdle. Dech se mu zastavil a tep zrychlil. Málem omdlel, když se muž postavil na kameni.
„Ahoj… Naruto.“
Chlapec vykulil oči a otevřel pusu v němém úžasu. Na mužové tváři se objevil
pobavený úsměv. „Ani mě nepozdravíš?“
Naruto ustoupil o pár kroků vzad. Pohled stále upřený na muži.
„Myslím, že by ses měl uklidnit. Nechceš přeci vzbudit podezření, že?“ pobaveně se usmíval muž. Naruto couval stále vzad. Nemohl tomu uvěřit. Je mrtvý.
Je mrtvý…
Mrtvý!
Otočil se a utíkal zpět k ohni, kde jsou i jeho přátelé a Kakashi.
„Naruto! Chtěl jsi to! Chceš přeci, abych tu byl s tebou, tak proč utíkáš?“ vykřikl
na něj jeho, již „živý“ otec.
Chlapec nereagoval na jeho volání a stále běžel. Pokud to ještě šlo, tak zrychlil. Houštím proletěl jako blesk. Jeho čelenka sjela po jeho vlasech a zachytila se o větev. Naruto se nezdržoval a utíkal stále vpřed. Začínalo ho píchat v boku a kyslík mu začal docházet. Konečně dorazil k tábořišti. Udýchaně vlítl ke svému místu.
Padl na zem a přes hlavu si přetáhl deku. Celé jeho tělo se třáslo. Tep měl stále zrychlený, v uších mu hučelo. Jako ve snu jen cítil, že si ho někdo přitáhl do náruče. Svými pažemi objal muže, který ho objímal. Obličej zabořil do jeho ramene a tiše vzlykal. Bylo nemožné, že tu je. Že se vrátil. Tohle přeci nejde. Je to proti přírodě.
Postava si ho tiskla ještě více k sobě. „To bude dobré, Naruto.“ Slyšel chlapec hlas, než usnul.
* * *
„Naruto, musíš vstát.“
Chlapec otevřel oči. Jeho modrý pohled se zapíchl do jeho senseie.
„C-co to děláte?“ vyskočil na nohy, když zjistil, že celou noc spal v jeho objetí. „Včera ses z lesa vyřítil jako blesk. Co se tam stalo? Udělal ti tam někdo něco?“ zajímal se mistr. Naruto se zamyslel. Tedy… vlastně na nic si nevzpomínal. Nechápavě
se podíval na jejich senseie a poté do temného lesa. „Já nevím…“ jeho pohled byl
stále někde v hloubce lesa.
„Nevadí, třeba si časem -“ byl přerušený Narutovým výkřikem.
Chlapec se svezl na zem a ruce si držel u spánků. Měl pocit, že se mu rozskočí hlava. Vzpomínky se mu jako film přemítaly v hlavě. Viděl sám sebe, jak kráčí do stále temného lesa. Hned na to tam uviděl jezero a další krásy přírody.
Potom tam byl on!
„Jsi v pořádku, Naruto?“ přiskočil k němu Kakashi. „J-jo, jen… mám hlad!“ podíval se do očí svého mistra.
„Cože?“ povytáhl obočí vzhůru. Nejprve mu tu Naruto řve samou bolestí, zřejmě hlavy a teď se mu tu snaží navykládat, že má hlad?
„N-no, tak fajn,“ vzpamatoval se Kakashi. Sakura celá bledá vyskočila na nohy a začala připravovat snídani. Sai se nechápavě díval z
Naruta na Kakashiho. Kakashi, když se ujistil, že Narutovi nic není, tak šel Sakuře pomoct. Sai si přisedl za Narutem.
„Už je ti lépe?“ Naruto kývl hlavou. Skousl si spodní ret. Zřejmě to byl jen sen.
Včerejšek nemohl brát vážně. Byl unavený a jeho sny se zřejmě dostaly na povrch. Zřejmě to byly jen iluze. Nic víc. Snad si ani nemohl myslet, že by muž, kterého miloval, stal z mrtvých. Tohle bylo směšné a nesmyslné.
„Myslím, Naruto, že nesmyslné ne. Však jsem tady,“ upozornil svoji
přítomnost muž Narutovi. Chlapec sebou trhl. Otočil hlavu na muže.
„C-co…“ nebyl schopen smysluplné věty.
„Říkal jsi něco, Naruto?“ otočil svůj pohled Sai na Naruta.
„Ne, já jen… všechno je v pořádku,“ zasmál se nervózně.
„Fajn.“ Naruto otočil svůj pohled na svého otce. Prohlížel si ho. Byl tak… hmotný. Natáhl ruku a dotkl se jeho tváře. Příjemně teplá. Muž se pousmál.
„Miluješ mě?“
„C-cože? Já n-ne… nemiluji tě!“ vykřikl chlapec a stoupl si na nohy. Sai se překvapeně podíval na zmatkujícího chlapce. „Cože?“ Kakashi se Sakurou zamračeně sledovali dvojici před sebou. Saie, jak červená a Naruta, který už červený byl. Blonďatý chlapec začal mávat kolem sebe rukama.
„Nemiluji tě, jak tě to napadlo? Kdo ti to řekl? To je přeci nesmysl,“ chytil se za vlasy.
„Řekl mi to jeden známý,“ podrbal se na hlavě Minato.
„ Mně to nikdo neřekl. Já… jak si na to přišel, Naruto?“ nervózně se zasmál Sai. Jeho barva nabírala na sytě rudé. Myslel si, že se snad propadne hanbou.
„T-to je lež,“ vykřikl znovu chlapec.
„Doopravdy, nelžu. Myslím, že by ses měl ale zklidnit. Děláš tu zbytečné scény,“ ukázal na přihlížející. Naruto se podíval kolem sebe. Zčervenal ještě víc. A sakra…
„Naruto, nedělej tu scény!“ praštila chlapce dívka. Naruto se
přikrčil. „Ehm…“ Jak tohle vysvětlí?
„Omlouvám se?“ zkusil to.
„Myslím, že to nepomůže,“ zasmál se Minato.
„To tě vidím jen já?“ vyjel na svého otce. Kakashi, který se zrovna shýbl pro kus dřeva na zem, byl teď schovaný za stromem. Šedovlasý ninja vykoukl zpoza stromu a s kusem dřeva přešel k dětem.
„Naruto, nejsi jediný, kdo vidí mistra Kakashiho,“ zamračila se Sakura.
Ninja si měřil Naruto podezíravým pohledem. Když se Naruto otočil k nim zády a něco si pro sebe mumlal a rozhazoval rukama, tak se zamračil ještě víc. Vypadalo to, jakoby s někým chlapec mluvil. Ale se Saiem to nebylo, Sai je dobrý metr od Naruta.
Naruto přešel za strom, dál od svých přátel a opřel se o kmen.
Jeho otec ho následoval.
„Takže tě vidím jen já?“
„Ano.“
„Tak to je skvělý!“
„Nelíbí se ti to? Chtěl jsi přeci abych byl tady, ne?“
„ Akorát jsem se ztrapnil,“ zavrčel chlapec.
Minato se zasmál.
„To není k smíchu. Jak ses sem vlastně dostal,“ vyjekl popuzeně chlapec.
„Nevím. Zřejmě jsi na mě tak moc myslel, že jsem tu.“
„To je nemožný. Takže si duch? Nebo tak něco?“
„Asi ano,“ kývl hlavou blonďatý muž.
„No tak to je skvělý,“ povzdechl si Naruto.
Minato se opřel vedle svého syna. „Proč tak pesimisticky? Vždyť
jsi chtěl, abych tu byl, ne?“
„To je pravda, ale…“ přestal hned, jak ucítil ve svých vlasech jeho ruku. Muž se probíral jeho vlasy. Cuchal mu je a znovu mu je urovnával.
„Nikdy jsem netušil, že můj syn bude tak krásný,“ zašeptal Yondaime.
„Nejsem krásný,“ ujistil ho Naruto. Přes Minatovu tvář přejel pobavený úsměv, když zjistil, že jeho syn se celý poddává jeho doteku. Naruto zaklonil hlavu a opřel si ji na kmen stromu. Zavřel oči a užíval si dotyky svého otce. Konečně ho má u sebe, tak
co je špatně?
„Už musíš jít,“ upozornil ho muž.
„Proč?“ zašeptal Naruto.
„Naruto! Už pojď. Máme zpoždění díky tvým scénám!“ zakřičela na něj Sakura.
Chlapec se s povzdechem odlepil od stromu. Přešel ke svým přátelům, kde měl položený svůj baťoh. Přehodil si ho přes rameno a otočil se za Sakurou a Kakashim. „Můžeme?“
„Jo.“
Hned na to už skákali po stromech. Z větve na větev. Po chvilce ho dohonil Sai.
„Naruto, tamto, cos říkal, to…“
„Já vím, Saii, že mě nemiluješ, neboj,“ zasmál se Naruto. Potom zrychlil, aby dohnal svého mistra a Sakuru. Sai si povzdechl. „Nemiluji. Kdybys tak věděl, Naruto.“
Minato, který byl hned vedle Saie se pousmál. Zřejmě má jeho syn nového
ctitele.
Usmál se a s tichým „puf“ zmizel.