5. kapitola – Rád myslím na tebe, můj drahý otče 2/2

Cesta probíhala vskutku dobře. I když byla nudná, tak se přeci jen Naruto zabavil obtěžováním svého senseie. Společně se Zakutou se blonďatý chlapec domluvil na Kakashiho. Chtěli konečně vědět, jak jejich sensei vypadá, a tak se znovu snažili sundat mu masku.
Po hodině toho však nechali, protože došlo na, již tolik očekávanou, přestávku. Všichni čtyři se ubytovali v malém hotelu, který slouží jen na jednu nebo na dvě noci. Kakashi si vzal chudáka Naruta k sobě do pokoje, protože měl moc roupů a Sakura byla se Saiem. Taky si Kakashi vyslechl dívčiny nadávky. Jak by ona – dívka – mohla být s klukem na pokoji?
Po poznámce, kdy Sai řekl, že není dívka, ale ukřičená hyena, Sakura odešla do pokoje, který měla společně se Saiem. Zabouchla za sebou dveře a zamknula. Chudák černovlasý chlapec se nemohl dostat dovnitř. Se svěšenými rameny odešel do dolní haly, kde byl bar.
Zkroušeně si sedl na barovou židličku. Hned, co tak učinil, se předním objevil mladý muž.
„Přejete si, pane?“ mrknul na Saie.
„Máte tu něco tvrdšího?“
„Omlouvám se, pane, ale nemohu vám nalít, pokud vám je míň než osmnáct let.“
„Um… tedy si vezmu minerálku,“ pokrčil rameny chlapec. Barman se usmál. Hned na to se před Saiem objevila sklenice tvrdého alkoholu. Whisky. Sai se překvapeně podíval po muži. Ten se pousmál. „Doufám, že to na mě někomu neřeknete.“
„Ne,“ zakroutil hlavou chlapec. Uchopil sklenici do ruky a napil se.
Alkohol hned zmizel v Saiových úst.
„Chcete se svěřit?“
„Ne!“ zvednul se chlapec. Otočil se a přešel halu. Posadil se do křesla, které bylo hned naproti baru. Unaveně zaklonil hlavu. Po chvilce, kdy už byl mezi spánkem a bdělostí, zaslechl cinknout sklenici o stůl. Unaveně otevřel jedno oko, a když zpozoroval barmana, jak mu pokládá láhev whisky na stůl, otevřel i to druhé oko.
„Chcete mě opít?“ naklonil hlavu na stranu.
„Ne, to bych si nedovolil, pane,“ zasmál se muž.
„Dobrá tedy. Neobjednal jsem si další láhev.“
„Vím. Objednal jsem ji za vás.“
Sai se nafouknul. Co si to ten chlap dovoluje?

* * *
Blonďatý chlapec se procházel po malém hotýlku. Přes jedno rameno mu visel ručník oranžové barvy. V ruce držel kus mýdla, který našel v pokoji, který sdílel společně s Kakashim.
Vyšel tři schůdky (do hospůdky) ke koupelně. Když zjistil, že není zamčeno, otevřel a vešel. V malé předsíňce si položil ručník. Vysvlékl se a oblečení hodil na malou bílou židli. Otevřel dveře, které nejspíš vedly k sprchovému koutu. Vešel.
Hned, jak otevřel dveře, uslyšel šum vody. Ručník, který držel v ruce si omotal kolem beder a vyšel dál.
Ve sprchovém koutě viděl jen obrys siluety. Skleněné dveře, které byly zataženy mu bránily vidět, kdo to je.
Naruto zaklepal. „Budete tu dlouho? Taky bych se rád vykoupal.“
Šum vody ustal. Hned na to uslyšel šustot ručníku a dveře se otevřely. Ven vyšel…
„Kakashi – sensei?“ vykřikl překvapeně Naruto.
Narutův sensei byl nahý. A to doslova. Jen intimní partie mu ukrýval ručník. Jeho maska byla ta tam a on na Naruta shlížel pobaveně.
„Jste to doopravdy vy? Páni! Vypadáte, vypadáte…“ nemohl najít slova chlapec.
„Doufám, že to nikomu neřekneš, jak vypadám. Myslel jsem, že ses už vykoupal. Je dost pozdě.“ Kakashi se protáhl kolem chlapce a vyšel do malé předsíňky, kde bylo místo pro odložení oblečení.
Naruto, stále neschopen slova, následoval svého senseie do převlékárny. Kakashi si už chystal shodit ručník, když vycítil Narutův pohled.
„Budeš se na mne dívat dlouho, Naruto?“
„Ehm… Já… musíte to pochopit! Jsem v šoku! Kdo by kdy řekl, že vás uvidím a bez masky!“ vykřikl stále překvapený Naruto.
Kakashi se pousmál. „Vypadám tak blbě?“
„Ne, ne, to ne. Jen… sakra! Kdy budu mít znovu nějakou příležitost vás tahle vidět? Musím si to užít!“ mával rukama Naruto pro ospravedlnění, že je jeho mistr doopravdy hezký. Oba dva tam stáli alespoň čtvrt hodiny, když se Naruto otřásl pod
náporem chladu. Nemohl ale odtrhnout od svého senseie pohled. Bylo to… jako zakázané ovoce. Nikdy svého senseie neviděl bez masky, která mu halila půlku obličeje a teď ho konečně vidí. A možnábje také jediný, kdo ho kdy viděl.
„Měly bychom se obléct,“ konstatoval Kakashi, když zaregistroval Narutův třas.
Chlapec začal mávat znovu rukama. „Proč? Mně to tahle vyhovuje.“
„To tu chceš tvrdnout i nadále, Naruto?“ povytáhl obočí nahoru.
„Ano.“
Kakashi si povzdechl. Rychlostí blesku se oblékl a přešel ke dveřím.
Před nimi byl však Naruto a nechtěl ho pustit. „Pokud odejdete, tak vše řeknu Sakuře a doufám, že víte, jakou ztropí scénu. Bude vás chtít vidět také a jen tak lehko se jí nezbavíte,“ usmál se vítězně Naruto.
„Tohle je vydírání,“ zamračil se Kakashi.
„Ne, jen varování, Kakashi – sensei.“
„Tak dobrá, dobrá. Už jen naposledy!“
„Ano.“ Zazářily Narutovi oči.
„A nikdy víc,“ rozkázal sensei. Po Narutovým kývnutím si znovu sundal masku. Pohlédl na svého žáka. Naruto se usmíval. „Fakt vypadáte dobře, proč nechodíte bez masky?“
„Proč? Protože by na mě třeba tahle čuměli i ostatní, jako ty.“ Dodal.
„Ne, já na vás nečumím.“
„A co tedy děláš právě teď?“ zasmál se. Naruto mírně zčervenal.
„Omlouvám se.“
„To nic.“
Naruto si povzdechl. Zvedl nohu, že se konečně půjde osprchovat, když sklouzl po mýdlu, které se válelo na zemi. „Sakra, který debil…“
Blonďatý chlapec zvedl hlavu. Při pádu vzal na zem i svého senseie, který se teď válel na zemi také a pod ním. Chlapec zčervenal. Najednou mu bylo až moc velké vedro. Přímo k padnutí.
„Tak ho polib!“ ozval se znovu hlas. Naruto zvedl zrak a jeho pohled hned padl na svého otce. Naruto polkl. Nemohl nic dělat. Pokud se teď začne dohadovat se svým otcem, tak ho bude mít jeho sensei za idiota. A pokud ho doopravdy políbí, tak ho bude mít za perverzního maniaka.
Prostě se zvedne a bude to. Proč by ho měl líbat, že ano? To prostě se nemůže jen zvednout? Položil si obě dvě ruky vedle Kakashiho hlavy a zapřel se, aby se mohl postavit. Jeho mistr si zřejmě špatně vyložil a domníval se, že ho chce jeho student políbit. Stáhl chlapce k sobě a spojil jejich rty v jedno. Chlapec překvapeně vykřikl do Kakashiho úst. Celou váhou spadl na svého senseie. Jeho tělo ztuhlo. Nikdy se s nikým nelíbal, pokud tedy nepočítal to, když do něj někdo omylem žduchl a on tak nešťastnou náhodou políbil Sasukeho.
Jeho sensei se od něj po chvíli odtáhl. „Nechtěl´s mě políbit?“ zašeptal překvapeně Kakashi. Naruto ještě po skvělém polibku, ležel na svým učiteli a němě na něj koukal. Kakashi ho jemně proplesknul a chlapec se vzpamatoval.
„Ne,“ zašeptal na konec Naruto.
„Jen jsem se chtěl opřít, abych mohl vstát.“
„Aha.“ Teď pro změnu zčervenal zase Kakashi.
Naruto se začal neohrabaně zvedat. „Myslím, že bychom měli na tuto trapnou situaci zapomenout,“ dedukoval na konec Kakashi. Zvedl se a usmál se na mladíka. „Zatím.“ S tím odešel z koupelny. Naruto ještě dlouhou chvíli stál na místě tak, jak ho tam jeho mistr zanechal.
„Naruto,“ zasmál se jeho otec. „Neříkej, že ses ještě nikdy s nikým nelíbal. Ve tvém věku, já už skoro -„

„Ne, nechci to slyšet,“ přerušil jej Naruto. Zvedl ruku v obranném gestu a vyšel do sprchového kouta. Zatáhl za sebou zasouvací dveře a ručník přehodil přes zeď. Spustil vodu a jal se umývat. Otočil se, aby si vzal mýdlo, když narazil do pevné hrudi. Vzhlédl. „Co tu sakra děláš?“
„Neodpověděl jsi mi,“ upozornil ho Minato.
„Já se koupu. Nemůžeš mi sem vlézt.“ Popuzeně.
„Tak? Čekám na svoji odpověď.“
„Ne nelíbal. Spokojenej?“ zavrčel Naruto.
Minato se rozesmál. „Věděl jsem to.“
Naruto stáhl svůj ručník na své tělo a rozčileně shlížel na svého otce, který se stále s pobaveným úsměvem opíral o stěnu sprchy. „Můžeš konečně vypadnout?“
„Jo, jasně, že ano,“ zasmál se ještě naposledy jeho otec. Naruto si povzdechl. Pohledem stále přejížděl po těle svého otce. Kapičky zmáčely jeho vlasy a razily si to dolů, po jeho zelené vestě. Dál už nemohl nic spatřit, Minato za sebou zavřel dveře od sprchového kouta a nechal tam Naruta samotného.
„Idiot jeden,“ sykl chlapec. ,Člověk chce svého otce tady, a když ho tu má, tak mu leze na nervy,´ vzdychl Naruto.
Omotal si ručník kolem pasu a vyšel ven. Přešel do malé předsíňky, aby se mohl, obléknout. Natáhl si na sebe jen kalhoty a tričko s oranžovou bundou si přehodil přes rameno. Nechtěl se zbytečně navlékat, když tu bylo vedro. Ručník nechal uschnout a vyšel ven na chodbu.

* * *
„Víte, kdo já jsem, sakra?“ vyprskl naštvaně Sai. Jeho klidná, skoro až kamenná tvář se roztříštila na milión kousků. Teď se tvářil jako bůh pomsty. Jeho, vždy klidná, tvář byla zkřivená hněvem.
„Ne nevím, chlapče, kdo jste?“
Sai hrdě vypnul svoji hruď. „Já jsem Sai. Z tajné jednotky Anbu a -„
„Ne. Jsi jen kluk, který tu teď křičí na nebohého muže, který mu chce pomoct,“ podíval se na Saie muž.
„Kdo sakra jste?!“ vyprskl černovlasý chlapec.
„Raidon Hiroyuki, těší mě,“ poklonil se mírně muž. Natáhl k chlapci ruku, ale Sai ji odmítl. Uraženě otočil hlavu na druhou stranu, kde bylo velké okno. Muž se zasmál.
„Jsi pořádné číslo. Nikdy jsem se nesetkal s nikým takovým, jako jsi ty.“
„Beru to jako lichotku.“
„To můžeš,“ zasmál se znovu muž. Raidon se natáhl po láhvi, že ji odnese. Avšak ho zastavila Saiova ruka, která ho chytla za zápěstí. „Nech to tady,“ řekl ledově.
„Dobrá pane. Vaše přání je mým rozkazem,“ usmál se Raidon.

* * *
Blonďatý chlapec hodil své oblečené, které měl přehozené přes rameno, na postel. Zabouchl dveře a sešel po schodech dolů, do haly. Bylo tu vedro k padnutí. V krku měl vyschnuto, že by vypil celou láhev vody nebo dvě.
Přešel k baru a opřel se o dřevěný pult. Jak hlavu vyvracel jak chtěl, tak za barem nikoho neviděl. Povzdechl si. Teď tu bude čekat i na pitomého barmana, který snad šel raději do lázní, aby se ochladil. Sedl si na barovou židličku a hlavu si podepřel o ruku. Znuděně koukal na ty láhve před sebou, které byly zastrčeny v poličkách. Velké zrcadlo, které viselo hned vedle láhvích, odráželo Narutův odraz.
„Narutó!!“ zakřičel za ním povědomý hlas. Blonďatý chlapec se otočil. Ze sedadla na něj mával černovlasý chlapec. Vedle něj stál muž středního věku. Mohlo mu být kolem pětatřiceti, snad i méně. Jeho zelené oči zářily šibalstvím a pobavením, nad
čím, to už Naruto nevěděl. Zvedl se z barové židličky a přešel k muži i k chlapci. „Co tu děláš?“ přejel chlapce pohledem.
„Sedím, to je snad jasné, Naruto,“ usmál se mile Sai. Muž na sebe upozornil zakašláním. Oba chlapci na něj pohlédli. „A vy jste kdo?“ přeměřoval si ho Naruto pohledem.
„Raidon Hiroyuki, barman,“ natáhl ruku k Narutovy.
„Barman?! Nemáte být náhodou tam?!“ vykřikl popuzeně chlapec. Natáhl ruku k baru, kde by měl správně být.
Muž se pousmál. Že by další vzteklý chlapec?
„Zaměstnal mě váš přítel.“
„To je lež. Já se vaší o přítomnost neprosil,“ vyhrkl Sai. „Ach tak, a kdo se tu semnou alespoň hodinu hádá?“ povytáhl obočí Raidon.
„Tak půjdete k tomu baru sakra a nalijete mi vodu?!“ nevěřícně řekl blonďák.
„Jistě, jen když mě váš přítel pustí ze svých služeb.“
„Jak jsem řekl, nechtěl jsem vás tu, tak klidně jděte!“ mávl rukou chlapec. Naruto nevěřícně koukal na oba dva. Oni ho tu nechají zdechnou žízní, hlavně když se oba pohádají znovu. „A kdo se semnou začal bavit? Tedy spíše hádat?“
„Vy jste byl nepříjemný hned od začátku. Jste vlezlý!“
„Chtěl jsem jen pomoct,“ pokrčil rameny Raidon.
„Tak já si tu vodu půjdu nalít sám,“ povzdechl si Naruto. Už byl skoro u baru, když ho někdo odrazil až málem spadl na zem. Tak, tak se chytl pultu. „Já vám ji naliji,“ usmál se muž.
„To nebylo třeba. Obsloužil bych se sám,“ hrdě na sebe ukazoval.
„Jste zákazník, tak prosím,“ položil před chlapce sklenici vody.
Naruto po ní hned chmátl a zhluboka se napil. Na ex vypil celou sklenici a už natahoval ruku po další. Barman se usmál a dolil mu. Voda byla příjemně studená a ochlazovala Narutovo nitro. Raidon se raději klidil do zadních dveří pro další vodu. Když toho chlapce viděl, jak hltal jednu sklenici vody za druhou, tak ho to přesvědčilo, aby donesl další. Zatím tam Naruto stál sám.
„Ehm… Naruto, víš, že jsi nahý?“
„Nahý? Vždyť mám kalhoty,“ pokrčil rameny blonďák. „No… jo.“
„Je tu vedro, Saii, nebudu tu chodit zbytečně navlečený,“ řekl Naruto. Vzal si znovu nalitou sklenici do ruky a vypochodoval schody do svého pokoje.
Sai tam znovu osaměl s barmanem. „To je ten tvůj problém?“
Sai se překvapeně podíval po muži. „Cože?“
„Miluješ toho chlapce, že ano? Neřekl jsi mu to a on to ani neví, je to tak?“ mrkl muž.
„Ne, tak to není…“
„Tak jak to je?“ povídal si s chlapcem zatím, co naléval do sklenici vodu pro paní, která tu zrovna seděla.
„Je to tak,“ povzdychl si nakonec chlapec.
„A ty nevíš, jak mu to máš říct, že?“
„Já ani nevím, jestli mu to chci říct,“ promluvil po chvilce Sai.
„Možná je to tak lepší, když nic neví.“
„Chceš být sám po celý život? Ty nechceš, aby tě někdo miloval?“
„Ale ano, to chci, ale nevěřím tomu.“
„Čemu? Že i on tě bude mít rád? Saii, risk je zisk. Tohle přísloví doufám znáš. Ne nadarmo se říká. Zkus mu to říct a třeba opětuje tvoje city,“ usmál se smutně muž.
„Ale co když ne? Co když se mi vysměje a všem to řekne?“
„Myslím, že takový není. Tu chvilku, co jsem ho stačil poznat, jsem přesvědčen, že by nic z toho neudělal. Uvidíš.“
Sai se pousmál. „Tak dobře.“