5

Shikamaru ji chtěl nechat o samotě. Když už byla v pokoji zavřená pár hodin, zašel za ní.
Ležela na posteli a spala. Bohužel neklidně. Pořád se převracela.
Vzbudila se asi po čtyřech hodinách. Byla úplně mimo, ale většinu věcí, co se udály se pamatovala.
„Tem?“ zaslechla něčí hlas.
„Hmm…“ odpověděla a čekala, co jí řekne.
„To před několika hodinami mě mrzí,“ zatvářil se celkem smutně.
„Ne, nebylo to tebou, udělala jsem to já. Lhala jsem ti,“ znovu se rozbrečela.
„V čem?“ zeptal se jí.
„To, že tě už ne nenávidím. Byla to lež… mrzí mě to,“ skolnila hlavu.
„Jak jako, že jsi mi lhala?“ zeptal se nechápavě.
„Když jsem dneska (?) řekla, že už to neplatí, byla to lež!“ ukápla ji slza.
„Takže mě stále nenávidíš?“
„Jo, nenávidím tě, protože u tebe bydlím. Nenávidím tě, protože tě znám, nenávidím tě, protože tě …!“ rozbrečela se a nestihla dokončit větu.
„Nenávidíš mě, protože tě nenávidím?“
„Ne…“ pronesla tiše.
„Tak proč teda?“
„Proto!“ slzy si razily cestu po jejích tvářích.
„Dobře, hlavně se nenaštvi… bude to dobrý. Máš hlad?“
Tem kývla hlavou.
„Dobře, chvilku počkej,“ a odběhl někam.
Temari seděla na posteli a rozhlížela se. Už pár hodin v tom bytě bydlela, ale pořád si nemohla na nějkolik věcí zvyknout. Shikamaru se vrátil. Nesl talíř.
„Na,“ podával jí ho.
„Dík,“ vzala si jeden toast a zakousla se do něj, „kde jsou vlastně tví rodiče?“
„Nevím, někam odjeli,“ zamračil se.
„Seš rád nebo ti to vadí?“
„Vlastně obojí.“
„Obojí?“
„Jo, vadí mi, že mě tu nechali samotnýho, ale kdyby tady byli asi bych si takhle nežil. Měli by furt ke všemu spoustu keců. Trochu mi to chybí..“
„Já mám podle bráchů ke všemu taky plno keců.. je to divný, že kluci maj vždycky stejnej názor..“
„Neřek bych… vlastně jsem se s tvými bráchy nikdy extrémně nebavil. Jestli se vrátím do školy, musím to dohnat… zřejmě jsou celkem fajn..“
„Ne. Jsou úplně jiní než ty a zřejmě byste si nerozumněli a jestli začneš chodit do školy, přestěhuju se zpátky domů, ale myslíš že budu chtít furt poslouchat jak seš skvělej? Sory, ale zapomeň!“
„Hej, já vím, že mě nesnášíš, jen už nenám žádný potvrzení!“
„Chceš další?“
„Jo!“
„Na co ti bude?“
„Budu vědět, že jsme na válečné stezce!“
„Hmm..“ přikývla.
„Hele, nechceš si zahrát shogi?“
„Ne, jednou mi to stačilo, navíc jsem ještě neudělala žádný ten úkol!“
„Tvým úkolem je..,“ zamyslel se, „na papír mi napsat, co ke mě cítíš. Ale prosím, tentokrát toho panáčka když tak probodni…“ pousmál se.
Temari pokrčila rameny a vyžádala si papír.
Něco na něj napsala, ale papír si schovala.
„Počkej, myslel jsem, že mi ho dáš!“
„Až pak!“ vysvětlila mu, „Co teď budem dělat?“

Hráli znovu shogi. Vyhrál zase Shikamaru, ale tentokrát o nic nehráli. Celý den byl nudný. V neděli Temari odešla do města. Vrátila se v dobré náladě, ale nechtěla Shikamarovi prozradit kde byla.
V pondělí šla normálně do školy, ale pak se „domů“ nevrátila. Shikamaru nevěděl proč a jelikož ven nesměl, rozhodl se prohledat byt, jestli nenechala nějaký vzkaz.
Našel papírek.

Shikamaru, bydlím zase s bratry. Doufám, že ti to nevadí. Taky doufám, že se uzdravíš. To co jsem ti chtěla v sobotu říct, proč tě ještě nesnáším, je napsané na tom papírku cos mi dal. Hledej, je někdy v domě.
Temari

Shikamaru si ten papírek přečetl několikrát, až pak začal chápat jeho význam. Temari se odstěhovala a nechala v domě jakýsi papírek, na kterém je, proč ho ještě nenávidí.
Začal hledat.

Temari byla najednou ve škole zase normální. Všem to bylo líto. Jakmile Tenten a Neji viděli, že Temari je zase tichá a nic ji nezajímá, rozhodli se svůj vtípek neudělat. Ve třídě byla zase nuda. Senseiové si oddychli. Třída se zase učila a nic nevnímala. Všichni v hodinách zívali.
Tak to šlo asi týden. Temari byla stále bezezměny, ale toho dne se všechno změnilo.
Byla poslední hodina, matematika. Nejdříve psali a pak sensei zkoušel. Asi v půlce hodiny se otevřely dveře. Stál v nich Kakashi-sensei a potřeboval něco po Temari. Neochotně tedy odešla na chodbu.
„Temari, zítra do vaší třídy nastupuje váš nový spolužák, vybral jsem tebe abys ho hned na začátku první hodiny představila,“ pousmál se.
„Hmm.. a jak ho poznám?“ zeptala se s dost velkým nezájmem.
„Toto je Shikamaru Nara, zítra ho představíš třídě,“ za jeho zády se opravdu objevil Shikamaru.
Temari se mu vrhla do náruče. Sice to nečekal, ale chytl ji.
„No, je skvělý, že si tak rozumíte, já jdu, zbytek hodiny máš omluvený a nezapomeň ho zítra představit,“ pak šel všechno říct jejich senseiovi matematiky a Temari si šla sbalit. Všichni se na ni ve třídě dívali jak na blba. Byla mnohem veselejší.
„Co je?“ zeptala se, když už ji to začalo vadit.
„Kam jdeš?“ zeptal se Gaara.
„Sory Gaaro, ale dneska nepřijdu domů, uvidíme se zítra ve škole,“ na všechny se usmála, což vypadalo jako výsměch a odešla ze třídy.
„Tem, seš v pořádku?“ zeptal se starostlivě Shikamaru.
„Jo, jak jste udělal, že můžeš zase do školy?“
„Řeknu ti to doma, pojď,“ popohnal ji.
„Tak vykládej,“ poručila mu ihned, jak vstoupili do domu.
Zašli nejprve do Shikamarova pokoje. Temri si lehla na jeho postel a Shikamaru vedle ní. Hladil ji po vlasech, bříšku, bocích…
„No?“ zeptala se po chvíli netrpělivě.
„Víš, je divný, že se takhle chováš, měla by ses chovat jinak. Víš, našel jsem ten papírek,“
Teď v Temari hrklo. Lekla se, co ji po tom, co teď ví řekne. Celou dobu si neuvědomovala, že ji hladí. Okamžitě se od něj odtáhla.
„Víš je to divný..“
„Prosím, neříkej nic,“ podívala se na něj psíma očima.
„Ty víš co chci říct?“
„Jo, nesnášíš mě!“ Do očí se ji hrnuly slzy. Snažila se je potlačit, ale nešlo to. Aspoň se otočila aby je Shikamaru neviděl.
„Nesnaž se, víš co, řeknu ti, co jsem celou dobu dělal,“ navrhl. Chytl Temari kolem pasu a otočil ji. Chvíli se na sebe dívali a pak Temari kývla, Shikamaru začal vyprávět:
„Víš, začal jsem hledat ten lístek, byla to otrava, ale další den jsem nějaký našel. Stálo na něm tvým písmem:

I HATE YOU BECAUSE I LOVE YOU!  (Překlad: Nesnáším tě, protože tě miluju!)

Chvíli jsem nevěděl, co si myslet. Pak jsem se rozhodl zavolat do toho ústavu, kde tu nemoc zkoumali. Řekl jsem jim, že jelikož se nic neděje, půjdu normálně do školy. Do půl hodiny na dveře klepala parta doktorů aby mě vyšetřili. Zjistili, že to byl planý poplach. Neměl jsem žádnou nemoc. Stejně mě ale nechali doma až do konce týdne. A dneska jsem teda přišel. Kakashi to vymyslel celkem dobře,“ pochválil jejich senseie a přitáhl k sobě Temari.
„Hej,“ ozvala se trochu naštvaně.
„Já vím, že ti to nevadí!“ zasmál se a políbil ji na krk.
„Nevíš, co když se to změnilo?“
„Nezměnilo,“ znovu ji políbil, tentokrát na ústa.
Temari se k otočila zase zády.
„Tem!“
„Copak?“ zeptala se nevinně.
„Nesnaž se!“ šibalsky se usmál a políbil ji na čelo, nos, tváře a nakonec na rty.
„Dobře,“ rezignovala, „ale já jen přemýšlím, jak tě zítra uvedu..“
„Chtěla bych vám představit našeho nového, bývalého spolužáka a zároveň i mého nejlepšího kámoše… Shikamara Naru!“
„Budu si připadat jako idiot,“ namítla.
„A co třeba: Ahoj, dnes k nám přibude nový spolužák. Určitě ho někdo z vás zná. Jmenuje se Shikamaru Nara.“
„No, není to zas tak strašný, ale stejně to radši vymyslím sama.“
„Když se ti to moje nelíbí!“ řekl na oko uraženě.
„Myslím, že to začíná být otrava. Co takhle jinou činnost?“
„Co by sis představovala?“ zeptal se a a tváři měl úsměv.
„Noo…“ začala ho líbat.
Nehodlám zde popisovat co se dělo, jelikož tu jsou určitě čtenáři mladší 15 let a pro ně se to nehodí. Všechno ak nějak shrnu. Prostě se spolu vyspali.
Když se Temari v noci probudila vedle Shikamara, trošku se vylekala. O trošku víc, když si připomněla co se odpoledne stalo a nakonec byla hrůzou bez sebe, jelikož musel vymyslet nějakou řeč, kterou Shikamara uvede. Opravdu krásné probuzení.
Shikamaru se zavrtěl a pomalu otevřel oči. Na jeho hrudi ležela Temari a dívala s do stopu.
„Už jsi vzhůru?“ zeptal se jí.
„Jo,“ odvětila podrážděně.
„Já vím, na co myslíš, nechtělas to,“ trošku posmutněl.
„Chtěla.“
„Tak jsi to nechtěla se mnou!“
„Chtěla!“
„Tak cos teda nechtěla?“
„Víš Shikamaru, přemýšlím, jak to udělám zítra, jak tě představím, co řeknu ostatním..“
„Víš, neřeš to, já to taky neřeším a přitom bych měl, dokonce dvojnásob,“ usmál se rozpustile.

ŠKOLA; 8:05

Do třídy se vřítila Temari. Domluvila se tak s Kakashim. Měl do třídy přijít až v 8:10 aby ostatním mohla říct, že se vrátil Shikamaru.
„Takže, včera jsem dostala povinnost,“ zakřičela do celé třídy, „představit vám načeho nového spolužáka. Jistě ho již všichni znáte, ale já bych vám ho nyní chtěla představit i jako svého nejlešího kámoše a taky kluka,“ řvala dál a někteří začali zívat, anby dali najevo, že je to nudné. (zřejmě to pochytili od Shikamara)
„Přivítejte v naší třídě našeho bývalého spolužáka… Shikamara Naru!“ ještě zvýšila hlas. Všichni se začali najednou dívat na otevřené dveře.
Stál v nich Shikamaru. Několik dívek z předních lavic k němu přiběhlo a začlalo říkat, jak na něj vzpomínalo a jak zkrásněl. On se z toho chumlu nějak dostal a přešel k Temari. Políbil ji na tvář a usmál se na celou třídu. Všichni zůstali vyjeveně civět na ty dva.
„Cože?“
„Vždyť se nesnášeli!“
„Co si Temari o sobě myslí? Nejdřív se nenávidí a pak myslí, že ji zblajznem, že s ním chodí?“
„Taková slepice, vžyť se k sobě nehodí!“
Takové a podobné výkřiky křičeli dotčeně holky. Když Shikamaru přišel, byl jejich jedinou nadějí chodit s nějkým borcem, jelikož všichni už byli zabraní. Jenže i on už někoho měl.