8. kapitola

„Řekl bych, že to zas tak těžké nebylo.“ Zahlaholil blonďatý mladík a ležérně se opřel o zeď na chodbě. ,,Mohl bych mít jedničku. Jediné, co jsem měl špatně byl rok, kdy zemřel Stalin. Spletl jsem se o dvě léta.“ Povzdychl si. ,,No, snad nebude Sasori-sensei tak tvrdý.“ Konečně se zadíval na svého přítele. Ani ho nepřekvapilo, že měl v obličeji bílou barvu a skoro splíval se zdí.

„Je mi špatně…“ zamumlal Inuzuka a stejně jako Naruto, i on se opřel o zeď. ,,Jsem v naprostým hajzlu.“

„Kolik toho máš?“ zeptal se modrooký. Druhý chlapec jen protáhl obličej.

„Asi dvě otázky mám dobře. Nebo takhle – nic jiného než tohle a podpis nemám.“

„No vidíš, pětku mít nebudeš.“ Usmál se Uzumaki. ,,Jaké tam máš známky?“

„Asi dvě čtyřky, pětku a trojku.“ Odpověděl. ,,A teď to bude další čtverec.“ Naruto chápavě kývl. Teď už se nedivil, proč je Kiba tak naštvaný. Z přemýšlení ho vytrhl hlas jejich mistra „Kibo? Mohl bych s tebou mluvit?“ zeptal se Sasori, když byl od nich asi čtyři metry. „Nejlépe někde v soukromí.“ Zadíval se tentokrát na blonďáčka.  

„Drž se…“ zašeptal jen Naruto Kibovi do ucha a vzdálil se od nich. Ts, podrazák… pomyslel si Kiba.

„Co potřebujete, sensei?“

,,Myslím, že bude lepší, když půjdeš se mnou do kabinetu.“

„Dějiny umění mě moc nebaví.“

„To jsem si všimla.“ Zasmála se zvonivě Yamanaka a pohlédla na rudovláska. „Zezačátku mě také nebavily, ale na to si časem zvykneš. A když si hezky vedeš sešit, je to pak lepší.“ To bych si ho ale musel vést…napadlo Gaaru. „Jestli chceš, klidně ti ten sešit přepíšu. Nechci se nijak vytahovat, ale píšu docela slušně.“ Narovnala se Ino.

„Jak chceš, ale nerad bych ti přidělával práci.“

„Ale prosímtě. Vždyť víš, že to udělám ráda. Ale na oplátku bych byla ráda, kdybys mě vzal na zkoušku vaší skupiny.“

„Ty vyděračko.“ Zasmál se Sabaku. „Dobře. Ale budu to muset dohodnout s klukama, Kakashim-san a se Zisi-senpai. No, té obzvlášť…“

„Kdo je to?“

„Bude nás financovat. No, alespoň doufám. Je celkem rázná, my z ní máme respekt. Ale to může být také tím, že by nás jinak Kakashi-san asi přizabil.“ Řekl.

„Hééj, Gaaro!“

„Hm?“ Oba dva se otočili a spatřili běžícího blonďáka. „Ach, Naruto. Co ty tady? Nemáš náhodou psát ten dějepis?“ zeptal se rudovlasý.

„Ten jsme dopsali před chvílí. A jelikož má Kiba osobní rande se Sasorim, tak mě napadlo za tebou skočit.“

„Rande?“

„Jo. Prostě jsme si povídali na chodbě, a on najednou přišel a chtěl si s Kibou promluvit o samotě.“

„Aha. A jak  dějepis dopadl?“

„Mám skoro všechno dobře, a Kib-.“

„A Kiba?“ Naruto sklopil hlavu. „Aha.“ Pochopil. „Nechci z něj dělat totálního idiota… ale měl by si sehnat doučování.“ Na to Uzumaki kývl hlavou.

„A co vy dva tady tak sami? Máte rande?“ zazubil se.

„Ne, to fakt ne.“ Vpadla do rozhovoru konečně blondýnka. „Ale Gaara se tě chtěl na něco zeptat, že ano?“ podívala se na svého spolužáka a pleskla ho do zad, takže se Sabaku trochu předklonil.

„Jo, no… Napadlo mě, jestli by jsme nemohli někdy vzít Ino na zkoušku.“ Osvětlil situaci.

„Že by naše první fanynka?“ usmál se uličnicky Uzumaki.

„Fanynka určitě.“ Ozvalo se, a skupinka se překvapeně otočila. „Ale první nebude. Dneska si ode mě třída vyžádala hru na kytaru, a některé holčiny vypadaly skoro až fanaticky. Celkem otrava…“

„Ale no tak, Shikamaru. Na nás to nehraj, my moc dobře víme, jak rád hraješ před publikem.“ Nedal se odbýt bubeník.

„Ať už je to jak chce, myslím si, že je dobrý nápad,vzít Ino na zkoušku. Pokud teda bude chtít.“

„Že váháš. Budu moc ráda!“ přiskočila k mladému Narovi, vzala ho za ramena a zatřásla s ním. „A když mi dáte podpisy, budu ještě radši.“ Začala se smát.

„To je fajn že jsi nadšená. Ale nemusíš se mnou tak cloumat.“

„Eh, promiň.“ Zazubila se kajícně.

„Teď už jen dát vědět Kakashimu-san.“ Zamumlal Naruto. Nara se jen unaveně protáhl. Pff… to je otrava…

Kiba za sebou zavřel dveře od kabinetu svého senseie. Nacházel se v menší, celkem osvětlené, místnosti. Jak nábytek, tak doplňky a barva zdi, byly sladěny do světle hnědé barvy.

„Co potřebujete, sensei?“

„Kibo…“ začal Akasuna. „Tvoje znalosti z mé hodiny jsou nedostatečné. Nemyslím si, že je dějepis bůhví jak těžký předmět. Dá se v pohodě a klidu naučit. Co se děje?“ Kiba chvíli mlčel.

„Já nevím. Dějepis mi prostě nikdy nešel, ani ho nemám rád. A i když se snažím něco naučit, tak mi to prostě vypadne. Přijde mi to jako ztráta času.“ Sasori si jen povzdychl.

„Podívej se na Naruta. Toho vyzkouším a má nejhůř dvojku. Když jsem naposledy vyzkoušel tebe, měl jsi za pět. A z dnešní písemky jsi také moc nepochodil. Učil jsi se vůbec?“ zeptal se a zahleděl se hnědovláskovi do očí. Ten jen polkl.

„Uhm… ne.“ Vykoktl.

„To jsem si mohl myslet. A z jakého důvodu? Jsem si jist, že by ti to déle než hodinu nezabralo. Ty otázky zas tak těžké nebyly.“

„Já vím. Ale… domů jsme přišli s klukama strašně pozdě.“

„Aha, chápu. Ale Naruto byl s tebou, jak říkáš, a stihl se to naučit. To by chtělo nechávat kluby až na víkend, nemyslíš?“

„Ale ne, tak to vůbec nebylo!“ vyjekl Inuzuka. „Měli jsme pohovor s jednou ženou, kvůli naší skupině.“ Vysvětlil příčinu, proč se neučil. Aha… takže ta písnička byla do jejich skupiny…

„Dobře. To mi stačí. Mám pro tebe návrh.“

„A ten zní?“

„Budu tě doučovat, Kibo. Z té písemky jsi dostal čtyřku, a pokud se nezlepšíš, dám ti nedostatečnou na vysvědčení.“ Jmenovaný se zazubil.

„Jo tak doučování? To bych do vás vůbec neřekl, sensei.“ Zazubil se, a laskovně na senseie mrkl. Sasori nakrčil obočí.

„Ach, ta mládež. Mohl jsem si myslet, že to pochopíš takhle. Dobře, jak chceš.“ Řekl, udělal jeden krok a ocitl se přímo před ním. A jelikož to Kiba nečekal, udělal i on krok a narazil zády ke zdi. „Tak tedy – budu tě doučovat, Inuzuko. Pokud si nezlepšíš průměr alespoň o dva stupně, zavolám tvým rodičů.“ Kiba při myšlence na svého otce nervózně polkl. „Ale pokud se ti povede si zlepšit známku… můžeš se těšit na odměnu.“

„C-cože?“ teprve teď si kytarista uvědomil, jak moc jsou blízko sebe. On mi tady snad dělá erotický návrhy…!

„Teď můžeš jít.“ Odstoupil od něj Sasori. „Až budeme mít první hodinu, dám ti včas vědět.“ Skladatel a kytarista v jednom skupiny Oikaze jen zaraženě kývl, a co nejrychleji ze senseiova kabinetu zmizel.

Kurva, co to mělo bejt? Pomyslel si, když mířil ke svým přátelům