8. kapitola – Ušetřen

Ruce jsem stiskl do pěstí. V návalu vášně jsem pěstě povolil a zaklonil hlavu. Z mého hrdla se vydral mučednický výkřik, ke kterému se přidal ještě jeden, více hlasitější. Dlaněmi jsem přejel po nadýchané peřině a v dalším návalu slastné křeče, kterou mi způsoboval Itachi, jsem je zatnul do peřin. Prohýbal jsem se pod ním jako luk jako žížala. Srdce mi divoce bilo o hrudní koš a krev ve mně vířila jako divoký vír. Nechal jsem se uspokojovat od vraha a hledaného ninji a vůbec mě to nezaskočilo. Nechal jsem se jím uspokojovat, naprosto jsem se mu oddal. Jeho ruce, jeho ústa jsem cítil po svém těle snad všude. V každém koutečku, v každé dírce. Začal jsem trhat dokonce i peřiny, abych tolik nesténal nahlas. Abych svoji nevybitou energii nevypustil příliš předčasně. Nechtěl jsem mu dát záminku, aby si myslel, že jsem pořád jen dítě. Dítě, které se vůbec nezměnilo. Zaklonil jsem hlavu. Blonďaté vlasy mě přepadly dozadu, a tak mi visely jako vodopád dolů. Křečovitě jsem zavřel oči, když mé mužství pohltil do úst. Jako už tolikrát za dnešní noc. Když však začal zrychlovat hlavou stále rychleji a rychleji, tak jsem je v šoku otevřel a na plno zasténal: „Itachi…“ V tom okamžiku jsem se uviděl v zrcadle. Zjištěním, že jsem rudý jako rak od vzrušení, které mi kolovalo v těle, jsem raději odvrátil zrak.
„Klidně se na sebe dívej,“ kousl mi do žaludu zuby. Vykřikl jsem a přitom jsem zakroutil hlavou.
Itachi mi rukou přejížděl po bradavkách a druhou v rozkroku. Přitom se nadzvedl a posunul ke mně. Mezi zuby mi stiskl lalůček.
„Jsi krásný… ani nevíš, jak Sasukemu závidím, že tě má stále na očích,“ vjel mi jazykem do ucha. Překvapeně jsem zalapal po dechu. Snažil jsem se odtáhnout, ale on mě držel svým tělem až moc dobře. Věděl snad, že mě Sasuke má hlídat? Odkud by se to však dozvěděl? Zakroutil jsem hlavou.
„Nechte toho. Nechtěl jste si užít taky?“ pronesl jsem stále s červeným nádechem v obličeji.
„Jak jsem řekl, užij si to,“ zavrčel znovu na mě a já jsem ho měl chuť praštit. To nemůže říct něco jiného než jen to svoje: ,Užij si to?!‘ Když jsem cítil, že se dostávám k vrcholu, tak jsem mu prsty zajel mezi vlasy. Zatahal jsem za ně tak prudce, že na mě Itachi vztekle zavrčel.
„Nechte toho, už budu,“ snažil jsem se ho od sebe odlepit. On však nereagoval a dál mě dováděl k orgasmu. Nakonec jsem slastně zavyl. Mé srdce vynechalo pár úderů a
v hlavě jsem měl vymeteno. Tedy… ne že bych tam někdy něco měl. Itachi se na mě nalepil snad ještě více, pokud to bylo možné a můj penis stále měl v puse. Po prožitém orgasmu jsem se začal vracet do reality. Nemohl jsem si představit to, že by ještě něco se mnou dělal. Byl jsem grogy. Ležel jsem na rozvalené posteli s pohledem zabodnut do zrcadla. Nedíval jsem se na sebe, ale na Itachiho. Zřejmě vycítil můj pohled i tak a zvedl svůj zrak k zrcadlu. V koutku jeho úst jsem zaznamenal zbytky mého spermatu. Líně se mu táhly až k bradě. Zřejmě se na mě snažil alespoň trošku pousmát, ale i tak to vypadalo spíše jako škleb. Cudně přivřel oči a ukazováčkem si sperma utřel. Poté ukazováček vložil do úst a začal ho sát, dokud nebyl čistý. Odtrhnul jsem pohled od zrcadla a zaměřil jsem se na své tělo.
„M-můžete pok-pokračovat,“ vyžbleptl jsem ze sebe. On se jen zhoupl vedle mě, chmátl po přikrývce ze saténu a přehodil ji přes mé nahé tělo.
„Vy to nechcete?“ nechápal jsem.
„Chci, ale nechám tě spát. Ještě by si při tom usnul a já bych z toho nic neměl,“ periferním viděním jsem ho viděl, jak si lehá.
„Aha,“ zachumlal jsem se do postele ještě více a zavřel jsem oči. Když jsem byl mezi spánkem a bděním, tak jsem ve vlasech ucítil doteky. Lehce jsem se pousmál, ale oči jsem měl zavřené stále. Komu se kdy poštěstí, aby se mu ve vlasech probíral hledaný vrah. Nechtěl jsem ho vyplašit, nechtěl jsem, aby tu dlaň dal dolů, aby se ode mě odtáhl pryč. Chtěl jsem konečně cítit něčí teplo. Lidské teplo. Už mi nestačil jen Iruka a jeho nahrazující otcovské objetí, chtěl jsem víc. Chtěl jsem milenecké objetí a pokud se mě ho má dostat od tohoto vraha, proč ne? Tu chvíli, co jsem s ním strávil se nechoval jako zabiják. Měl možnost mě unést a předat Akatsuki, měl možnost mě zabít nebo tvrdě znásilnit, ale on to neudělal. Poté jsem cítil, jak upadám do spánku a tenhle svět, který jsem snil je jen můj. A… Itachiho.

Ráno jsem se vzbudil poměrně brzy. První noc v tomhle perverzním bordelu a já tu usnul jako by mě do vody hodili. Natáhnul jsem do strany ruku a jal se hledat druhé tělo, se kterým jsem si včera večer užíval. Když jsem nic nenašel, tak jsem vylekaně vstal. Satén jsem si obmotal kolem beder a mátožně jsem se postavil vedle postele. V okamžiku na mě dojela hysterie. On mi nezaplatil! Začal jsem si rvát vlasy. Yuki mě zabije. Když jsem přešel k mé kombinéze, která ležela na stolečku, tak u toho byl malý lísteček. Se zájmem, co to je, jsem ho otevřel.
Naruto, Raději jsem odešel dříve, abys neměl problémy. Kdykoli tě tu může někdo objevit a kdyby mě u tebe objevili, nemuselo by to být dobré! Tuhle noc si vynahradím jindy, s pozdravem Itachi P.S. Kolik jsem dlužen?

„Prej příště!“ odfrkl jsem si. Tady končím! I když to bylo pěkné, tak tohle nejde! Obléknul jsem se a rychlostí blesku jsem se dostal až před kancelář Yukiho. Párkrát jsem zaklepal a na jeho vyzvání jsem vešel.