9. Hidan&Kisame

Hidan se nedokázal přestat smát ani po půl hodině, neustále před sebou viděl Deidaru. Do předsíně se najednou vřítil rozzuřený Kisame, který se roztěkaně rozhlížel všude. Po stěnách, na botník, na strop.

Ki: Kde je ten xindl mrňavej! (převrací botník)

H: (uklidní se) Koho hledáš?

Ki: (všimne si ho) Heh … (uklidní se – napůl) Suigetsua. Ukradl my rybičky.

H: (chvilku na Kisameho bez výrazu upírá oči) Ukradl ti rybičky, jo? (neutrálně se zeptá)

Ki: Jo rybičky. Mé milášky, čipánky moje dětišky. (mazlí se s rukama a představuje si tam své ryby)

H: (mlčí)

Ki: Mé malé zlatíška, ozdůbešky, miminka.

H: (začne se bouřlivě smát)

Ki: (leknutím ucukne) Co? (zbrunátní) Ty se směješ? (zatne ruce v pěst) Směješ se mému utrpení?

H: Tvé hlouposti, idiote. (smích zesílí) Ten pidižvejk s nima běžel na záchod a můžeš hádat, co tam s nima asi chce dělat?! (smích)

Ki: (na vteřinu přestane dýchat a po pár vteřinách se mohutnou rychlostí rozletí po schodech do prvního patra)

Hidan dostal další záchvat smíchu a tak tam stál a smál se hloupostem svých drahých kolegů.
Kisame mezitím vyběhl schody a pokoušel se dobýt do koupelny. Po vtrhnutí zjistil, že Suigetsu zde už není. Pouze prázdný sáček a krásně čistý záchod. Žralok zkolaboval.