After the Party

Několik zvědavých očí se nenápadně upíralo k rohu baru, sledovaly dva muže na vysokých stoličkách u barového pultu. Nikdo z novinářů ale neměl v úmyslu o jejich počínání napsat ani řádku – nálada byla moc uvolněná na to, aby v jejich gestech někdo hledal nějaký větší význam. Zúčastnění mohli jen spekulovat, kam až sahala ta jejich bromance, kde začínalo a končilo jejich dobré kamarádství, které si během natáčení Hobita vybudovali.

Aidan Turner si znovu povolil kravatu a rozepnul si další knoflíček na rukávu košile. Byl to dlouhý večer, premiéry byly vždy náročné, všechny ty rozhovory, dlouhé pózování pro fotografy a podepisování se fanouškům. After party pak bývaly celkem vítaným relaxem.

Dean O’Gorman, který spokojeně seděl vedle něj, upil ze skotské a pokračoval ve vyprávění historky z natáčení. Celou dobu byl k Aidanovi otočený bokem, ale protože ho začalo z věčného otáčení hlavy bolet za krkem, vklínil jednu nohu mezi jeho kolena a opřel mu o ně skleničku. Aidan se na něj šibalsky podíval, bylo jasné, že má plán. Plán, jak se z tohohle večírku dostat ještě dřív, než hodiny odbijí jednu. Nemusel ani nic říkat, Dean si všiml jeho kradmého posunku, kterým mu naznačoval, aby si objednal další drink. Kopnul tedy do sebe zbytek toho předešlého a naznačil obsluze, že má další přání.

„Ještě jednu whisku… S ledem,“ dodal.

„Jak si přejete…“

„Tady to je,“ vrátil se po chvilce barman. Dean si od něj skleničku hned nevzal, čekal, dokud se pořádně neorosila a pak ji teprve uchopil. Jenže se nějakou nešťastnou náhodou stalo, že mu v polovině cesty vyklouzla z ruky a její obsah neskončil nejen na jeho, ale z větší části i na Aidanovo kalhotách. Oba muži na sebe upřeli naoko vyděšené pohledy, pár lidí v jejich okolí zvědavě natáhlo krky, a když počáteční šok opadl a oni se začali smát, prakticky nikdo už jim nevěnoval pozornost. Dean se na moment zapovídal s obsluhou, která ho ujistila, že se nic neděje, Aid ale tak trpělivý nebyl.

„Pojď.“ Zašeptal, vzal blonďáka lehce za ruku a v těsné blízkosti, aby se jeden druhému při průchodu davem lidí neztratili, vyšli z místnosti ven na chodbu, která vedla k výtahům. Bylo štěstí, že after party byla ve stejné budově, jako byli herci ubytovaní, stačilo jen sjet o patro nebo dvě níž.

Zatímco si Dean prohlížel rozpíjející se flek na nohavicích, Aidan na nic nečekal, zamířil ke kovovým dveřím a stisknul tlačítko na přivolání výtahu. Trvalo to pouze pár vteřin, než se dveře otevřely a herci s chichotem nastoupili dovnitř.

„Chováš se jak malý,“ rýpal Dean.

„To říká ten pravý,“ bránil se Aid, a když mu položil ruce na ramena, Dean ihned pochopil, co má mladší z nich za lubem. Dlaněmi sjel z ramen na lokty, a protože k němu stál zády, políbil ho na zátylek. Starší z nich pomalu přenášel svou váhu na muže za sebou, v tom však výtah zastavil a dveře se automaticky rozevřely. Opatrně vykoukli na chodbu. Měli štěstí, poblíž nikdo nebyl. Vystoupili z výtahu a zůstali stát. Současně vytáhli z kapes klíče – 101 a 102.

„Jaká náhoda,“ poznamenal Dean, „tvůj, nebo můj?“

„Tvůj, je blíž,“ usmát se Aid.

„Mohlo mě to napadnout,“ začal odemykat, „buď tu jako doma.“

„Jak myslíš,“ nechal se slyšet, dychtivě vstoupil do místnosti, jako první našel koupelnu a jal se rozepínat pásek.

„Nevěděl jsem, že jsi tak nedočkavý.“ Dean stál opřený o futra místnosti a prohlížel si zapáleného Ira. Tomu zajiskřilo v očích, stáhnul ze sebe mokrý kousek oblečení, přešel ke Kiwimu*, jenž si právě sundával sako, a s jeho kalhotami udělal rychlý proces.

„Oh, pěkný trenky. Máš je taky mokrý?“ Zajímal se Aid.

„Zapomeň. Jestli se mi do nich chceš dostat, budeš muset vymyslet lepší způsob.“ Sehnul se, aby dokončil, co Turner začal. Najednou tam oba stáli jen v trenkách, což ani jednomu z nich nevadilo. Ani v nejmenším. Dean se znovu opřel o futra a pustit se do rozepínání knoflíčků na košili. Aidan jeho počínání následoval a mezitím, co ze sebe svlékal košili, přešel blíž k němu.

„Pojď,“ zašeptal Deanovi do ucha, vzal ho za boky a malými krůčky přešli k posteli…

*Kiwi – v angličtině Novozélanďan