Až vyrostu, budu uklízečka
by Wataru- Října 2005
Ve škole nám říkali, že když si budeme psát deník, bude se nám to ve stáří hodit, kvůli hezkým vzpomínkám, tak jsem se rozhodla, že si ho začnu psát. Protože jsme s mamkou nedávno začali nový život, začnu od našeho nového začátku. Doufám, že si to ještě všechno pamatuju.
Já a moje sestřenka Betty máme dobrý vztah. Když mě a mámu táta opustil a sebral nám byt a všechny peníze, mámina sestra a zároveň Bettyna máma, nám nabídla, ať se k nim nastěhujeme. Mají velký dům. Sára, mámina sestra, se na rozdíl od mámy vdala moc dobře. Starší sestry to asi mají v životě jednoduší. Ale to je jedno. Já jsem jedináček.
Betty má jednoho bratra, Adama. Betty a já teď spolu sdílíme pokojíček a Adam má svůj vlastní. Adamovi je už skoro devatenáct a letos bude maturovat, Betty je třináct a mě čtrnáct. Máme se tu vážně skvěle. Strejda moc často doma nebývá, pořád pracuje. Vlastní velkou firmu, kde mámě nabídl líp placené místo, než na kterým pracovala předtím u taťky. Máma říká, že tady nebudeme bydlet napořád, protože nechce, aby si Sára myslela, že se o sebe neumíme postarat. Je mi to líto. Moc se mi tu líbí. Bydlíme tady už skoro rok a zažila jsem tu ty nejhezčí vánoce a velikonoce. Strejda a Sára mi dali spoustu dárků k vánocům, i když mamka říkala, že to nemůžeme přijmout, nechali mi je. Strejda mi dal úplně suprovní kolo, na kterým teď jezdím do školy. A všichni mi ho závidí. Alespoň doufám. Je vážně hezký, takový anglický bych řekla. Všichni jsou tady na mě moc hodní a strejda se Sárou se vůbec nehádají, jako se hádali mamka s taťkou. Chtěla bych tady bydlet napořád. - Listopad 2005
Sára moc dobře vaří. A každý ráno vstává dřív, aby mě, Betty a Adamovi udělala svačinu. Vůbec jí nevadí, že jí říkám Sáro, i když bych jí měla říkat teto Sáro. Sára si často chodí za mamkou povídat a mamka se vždycky tváří veseleji. Myslím, že Sára chce, aby se mamka odpoutala od taťky, protože mi říkala, abych o něm před mamkou nemluvila, protože ji to rozrušuje, a když si budu chtít popovídat, mám to říct Sáře. Sára je moc milá paní. Na narozky mě tajně vzala na koncert, kam by mě mamka nikdy nepustila. Bylo to sice ještě před narozkama, ale máj je na vánoce, tak mi termín nijak radost nezkazil. Myslím, že kdyby byla Sára moje mamka, měla bych se líp, i když mám mámu moc ráda. Bylo by príma, kdyby mě Sára adoptovala. Říkala, že by chtěla jedno dítě adoptovat. Chtěla jedno z dětskýho domova a taky říkala, že by chtěla někoho v Bettyině věku, protože těm starším se moc nový rodiče nepoštěstí. Všichni prý chtějí adoptovat mimina, aby jim mohli zatajit, že jsou adoptovaní. Přece když si Čech adoptuje Číňánka, tak to to dítě pozná, no ne? Sára říkala, že by chtěla nějaké dítě, co má nějaké humanistické zájmy. Nevěděla jsem, co je to humanistický, ale přikývla jsem, aby nevypadala, jako hlupák. Mámě by vadilo, kdyby si Sára myslela, že se špatně učím.
Ale to není pravda. Známky mám moc dobrý. Lepší než má Betty. A to i přesto, že je Betty mladší. Adam je taky moc chytrej. Sára říkala, že na něj byli hodně přísní a on teď půjde na práva nebo na medicínu. Dokonce je tak chytrej, že si může vybrat! Taky jsem chtěla být doktorka a Sára říkala, že mi Adam pomůže s učením, až to budu potřebovat. Škoda, že jsme s Adamem příbuzní. On je vážně hrozně hezkej a chytrej. Jenže jsem četla, že když spolu mají dva příbuzní děti, jsou ty děti pak retardovaný a to já bych nechtěla. Bylo by mi toho miminka líto. Ve škole říkali, že děti, co se dřív v Německu narodili s postižením nebo s nějakou poruchou, rovnou zabili. Přišlo mi to dost hnusný.
Betty na druhou stranu není nějak nadprůměrně inteligentní, ale je strašně moc hezká. Mamka jí pořád říká, že by měla být modelka. Jenže Betty se vždycky tváří, že ji to hrozně vadí a Sára pořád říká, že chce, aby Betty šla na vysokou školu, jako Adam. Betty Adama nemá ráda, protože je Sára a strejda prej pořád porovnávají a ona z toho vždycky vyjde, jako ta horší. Já si ale myslím, že kdyby se Betty trochu učila, byla by na tom určitě líp, jenže to Betty taky vadí, když jí říkám, že by to šlo zlepšit. Pořád jenom krčí rameny a je jí všechno jedno. Taky pořád chodí ven s takovýma špatnýma lidima. Chodí s nima kouřit za školu. Napadlo mě, že to řeknu Sáře, ale bojím se, že by jí to ublížilo. Vždycky říká, že nás Betty nakonec překvapí, jak zazáří. A Betty vždycky jenom kroutí očima. Kdybych já měla od začátku takhle dobrý podmínky pro žití, jako má Betty, tak bych se určitě snažila, abych je mohla mít i v budoucnu a ne si prostě zvyknout, že za mě pracují rodiče a vykašlat se na svou budoucnost. Nemohla bych žít slovy “však ono to nějak dopadne“. Myslím, že to vůči Sáře a strejdovi, kteří každý den tvrdě pracují, není fér. Máma zase říká, aby se do toho nepletla. Že to není můj problém. Jenže mě to prostě nedá spát. Copak Betty netrápí, co se stane, když nedodělá školu a nenajde si práci? Asi si myslí, že když je hezká, tak si prostě najde bohatýho manžela a ten ji zabezpečí. A tu práci modelky by taky mohla zvážit, když už ne školu. To je prý práce náročná, ale výdělečná. Dneska jsem se hodně rozepsala, asi si budu muset do diáře přidat stránky. - Listopadu 2005
Betty většinu dne tráví tím, že je se svou partou, nebo podle klipu na youtube tancuje nějakou sestavu. Já osobně ten její tuc tuc styl moc nemám ráda, ale je to její pokoj. Taky mě ale trápí, co se s Betty stane, až jednou půjde po tmě domů. Ona totiž nosí krátké sukně. Až moc krátké. Říkala jsem to mamce, ale ona prý, když byla v jejím věku, měla podobný styl. A teď už je to prý jinak. Ale já se o Betty pořád bojím. Navíc na těch podpatcích, co si od strejdy vybrečela, si může zvrtnou kotník raz dva. A jak pak dojde domů, že?
Taky jsem dneska slyšela, že začala kouřit trávu. Pořád se mi tím chlubí, ale nikomu jinýmu z rodiny nic neřekne. Mám pocit, že zrazuju Sáru, když jí to zamlčuju. Mám ji vážně moc ráda a to, jak se Betty chová, mi přijde vůči ní dost nefér. Sára je poslední dobou nějaká nesvá, protože se blíží ta její vysněná adopce a Betty jí dala najevo, že se s nějakým „Čínským požíračem psů“ nehodlá dělit o dům, a že jestli si Sára toho prcka adoptuje, odstěhuje se Betty k Précovi. Sára chtěla adoptovat osmiletého Vietnamce. Dokonce jsme se s ním všichni setkali. Mě i Adamovi byl sympatický a choval se k nám mile. Jenom Betty pořád dělala scény a on z ní byl chudák docela nervózní, protože se asi vážně snažil zapůsobit, abychom si ho odvedli. Mamka s námi nejela. Našla si teď nového přítele a všechen čas tráví s ním nebo v práci. Do Sářina domu se chodí jen vyspat. - Listopadu 2005
Adam se rozhodl studovat psychologii a všem nám nabídl volné sezení kdykoliv budeme chtít. Udělal zkoušky tajně a až se dozvěděl, že ho vzali, řekl nám o tom. Chytrák jeden! Je vážně hodnej, ale párkrát se s Betty pohádal, protože mu bez klepání vleze do pokoje a vezme si nějaký jeho věci. I ty co nepotřebuje. Nevrací mu je a ještě je rozbíjí. Řekla jsem jí, že to od ní není hezký a ona vyšla na chodbu a začala křičet, že Adama miluju. Cítila jsem se vážně trapně, ale jí jen řekl ať je zticha, protože se potřebuje učit. Druhý den mi nasprejovala kolo od strejdy lakem na auto, takže na něm byly všude stříbrný čáry a tečky a vypadalo vážně hrozně. Sára jí vynadala, ale Betty jí ignorovala.
Proč se tohle s Betty děje? Když jsme se s mamkou přistěhovali, byla úplně normální. Je tohle ta pravá puberta, kterou jsem nikdy neprošla? - Prosince 2005
Máma volala Sáře z Mexika. Tušila jsem, že se něco takovýho stane. Máma není pořádná máma a nikdy nebyla. Věděla jsem, že to, co mi napovídala o tátovi, nebyla nikdy pravda, i když od něj nebylo moc hezký vzít nám byt a všechny peníze. I když… Vlastně to bylo všechno jeho. Každopádně máma (má vůbec cenu jí tak pořád říkat?) oznámila Sáře, že se pár měsíců nemůže vrátit a jestli by se o mě Sára nepostarala. Cítila jsem se strašně. Vážně příšerně. Styděla jsem se za svou vlastní mámu. Ale přes to všechno jsem měla pocit, že Sára je malinko šťastnější. Nevím proč. A taky to vypadalo, že to všechno čekala. Jak moc dobře svou sestru znala?
Betty. S Betty to vypadá bledě. Asi je nemocná, protože poslední týden pořád zvrací a je jí zle. Nechodí do školy a tak. Zítra má narozeniny. Koupila jsem jí z kapesnýho od Sáry parfém s moc hezkou lahvičkou. Snad se jí bude líbit. Koupila jsem ho už před pár týdny.
Než Betty onemocněla, narazila jsem na ni a její partu kousek od školy, když jsem šla z vyučování. Pozdravila jsem ji a ona mě ignorovala. Všichni její zfetovaní kmoši se mi smály, když jsem se tvářila překvapeně. Připadala jsem si hloupě. Betty mě zklamala.
Taky jsem zaslechla, jak si povídají o drogách. Pořád mě přepadá ten pocit, že bych měla někomu říct o tom, co Betty dělá za školou. Asi využiju Adamovi nabídky psychologického sezení. - Prosince 2005
Řekla jsem to Adamovi. - Prosince 2005
Nemůžu uvěřit, co se stalo. Už víme, proč je Betty pořád tak špatně a není to z drog. Nenapíšu to sem, dokud to nebudu vědět jistě.
Přišlo mi od mámy blahopřání k narozeninám. Mám je až na vánoce. Asi si to popletla s Bettiinýma, který jsme ale museli odložit. - Prosince 2005
Betty je v nemocnici. Je těhotná.
Po tom, co jsem Adamovi řekla všechno, co jsem věděla o tom s kým a kde a jak se stýká, všechno mu to docvaklo. Doslova Betty dotáhl ke gynekologovi a ten mu všechno potvrdil.
Jenže Betty je na tom ještě hůř. Asi potratí.
Kvůli drogám, alkoholu, kouření… Kvůli všemu. Sára to neví. Zatím jsme jí namluvili, že Betty je u kamarádky a doktoři kontaktují vždy Adama. Je vážně zodpovědnej. Jeho známky se teď trochu zhoršily, protože se musí starat o Betty a o všechno kolem, aby si Sára ničeho nevšimla. Snažím se mu pomáhat a on často říká, že si mé pomoci váží. Mám ho ráda čím dál tím víc.
Volal táta. Chce si mě vzít k sobě, protože si nechal udělat testy a zjistil, že máma není moje máma. Takže Sára není moje teta a nemusí se o mě starat. Nechápu, jak je něco takovýho možný. Pokud by se zjistilo, že táta není můj táta, chápala bych to, ale takhle? To už na mě trochu moc. - Prosince 2005
Táta se vzdal otcovství. Máma prý kdysi kontaktovala jeho milenku, který byla těhotná, a vzala si mě k sobě, když s tátou měli hádku a na chvíli se rozešli. Když mu pak řekla, že má jeho dítě, vrátil se k ní. Nechal si udělat test otcovství a ten samozřejmě prokázal, že jsem jeho. Jenomže jsem nebyla mámina. A teď se rozvedli, protože ta milenka to práskla tátovi. Moje pravá máma o mě neměla zájem a táta se mě taky vzdal. Ve prospěch Sáry. Sára teď byla moje máma.
Je mi líto toho kluka, co ho chtěla Sára původně adoptovat. Teď když má mě, nevezme si ho k sobě.
Sára zjistila to o Betty. Když to řekla strejdovi, myslela jsem, že vlítne do nemocnice a Betty zabije. Nikdy jsem ho neviděla takhle šílet. Všechny nemocniční informace, kontakty a podobné věci ohledně Betty byli převedeny na Sáru a strejdu a Adam se vrátil k učení.
Brzo budu dělat příjmačky na zdravotku. Bude ze mě zdravotní sestra! A když si pak dodělám ještě vyšší odbornou, bude ze mě možná i doktorka. Adam mi pomáhá a jsme si teď hodně blízcí. Sice nejsme doopravdy příbuzní, jak se zjistilo, ale jsme jako bratr a sestra. Hrajeme takovou hru, že když jednoho něco trápí, poví to tomu druhýmu. Poví to přímo, bez nějakýho protahování a zastírání vedlejších faktů. Vždycky, když mu něco řeknu, cítím se pak líp a on to má stejně. Je to vážně fajn. - Prosince 2005
Betty propustili z nemocnice. Potratila. Už se netváří tak lhostejně, ale asi to tak je jenom proto, že už na ni doma nejsou všichni tak milí. Protože toho ve škole hodně zanedbala, musí opakovat ročník. Navíc to pořád nevypadá, že by měla zájem jít na nějakou střední školu. Jednou jsem se jí zeptala, jestli má nějaký sen, čím by chtěla být. Adam říkal, že by mi to mohla říct, protože s ní sdílím pokoj a mám k ní relativně nejblíž z rodiny. Jenže Betty se na mě utrhla, že bude uklízečka. Že to je její sen. Protivná holka. Proč musí být taková? - Prosince 2005 – Do odpoledne
Jsou vánoce, mám narozeniny. Je mi patnáct. Čekala jsem, že s patnáctým rokem mého života přijde nějaký zlom, nějaká pořádná změna, kdy poznám, že mi patnáct opravdu je. Nic necítím.
Dárky k narozeninám jsem dostala hned, jak jsem se vzbudila. Sára mi upekla nádherný a moc dobrý dort. Strejda se Sárou mi dali Laptop. Betty byla vážně naštvaná, protože ho chtěla taky, ale Sára jí řekla, že dostane Laptop, až si ho zaslouží. Adam mi dal velikou knihu anatomie člověka. Musela být vážně drahá, ale musím říct, že jsem doufala v romantičtější dárek. - Prosince2005 – Večer
Večeře celé rodiny dohromady, zpívání koled, kterého se Betty a strejda zdrželi. První nedostatek, co jsem na Adamovi objevila je, že absolutně nemá hudební sluch. Dostala jsem spoustu dárků. Byla to vážně paráda. Ani se mi nestýskalo po „mámě“.
Večer se ale stalo něco, co jsem vážně nečekala, a co mě i potěšilo. Adam mě políbil pod jmelím! Juchůů! - Prosince 2005
Betty asi zešílela. Začala po mě házet, co jí přišlo pod ruce, a vyhodila mě z pokoje. Řekla mi, že jsem parazit, co narušil rodinu, a že jsem všechno zničila, že za všechno můžu já. Dost mě to sebralo a měla jsem výčitky svědomí. Dočasně bydlím u Adama v pokoji a jsme z toho oba dost nervózní. - Ledna 2006
Betty zmizela. Utekla z domu. - Srpna 2018
Po dlouhé době jsem objevila tenhle deník. Škoda, že jsem všechno nemohla napsat v patřičné dny, ale doplňuji, že já a Adam jsme teď manželé. Pracujeme spolu v nemocnici, jako rovnocenní kolegové. Někdy je to spíš na škodu. Hádáme se doma kvůli pacientům. Proto jsme zavedli pravidlo práce v práci. Tak o práci jen a jen v práci.
Můžu říct, že Betty se taky splnil sen. Pracuje u nás v nemocnici. Jako uklízečka. Pár dní po tom, co utekla, nám o ní dal vědět Préca. To je přezdívka kluka, co s ním Betty tenkrát otěhotněla. Ona sama přijít nechtěla, ale zdá se, že Précová mamka trvala na tom, aby nám o ní někdo z nich dal vědět. Nikdy jsem nezjistila, jak se ten kluk ve skutečnosti jmenuje, ale po tom incidentu se změnil na zodpovědnějšího. Žije sice pořád se svou mámou, ale co vím, tak má stálé zaměstnání a Betty má (z mě neznámých důvodů) doopravdy rád. Ale už musím jít, mám za chvíli směnu a nemůžu do práce přijít pozdě, co kdyby někdo umřel? - Září 2078
Lituji, že jsem si toho nenapsala víc, když jsem ještě byla mladá. Teď jsem vdova, co sotva na písmenka v deníku vidí. Všechno to bylo tak zamotané, že se mi to snad jen zdálo. Ve škole říkali, že nás ve stáří deník pobaví, mě trochu děsí, co všechno se stalo. Moje děti i vnoučata ode mě radu o psaní deníku získali, tak doufám, že jim tu radost na stará kolena přinesou. Ale můžu jen doufat.
0 Comments