Část 1.

„Můžeš to, prosím tě, zopakovat?“ Růžovovlasá dívka s úžasem zírala na mladíka v oranžové kombinéze před sebou a nevěřícně při tom kroutila hlavou. Chlapec se na ni nejistě usmál a pokrčil rameny.

„No, mám vytopený byt,“ vyhověl její prosbě a rozpačitě se podrbal ve vlasech.

„Ty jsi ale idiot…“ Druhý, tmavovlasý chlapec se ležérně opíral o zábradlí mostu, na kterém všichni tři studenti i se svým senseiem stáli, nastavoval svůj obličej slunečním paprskům a samolibě se šklebil.

„Co máš zase za problém, Sasuke?!“ vyjel po něm mladík rozezleně a uraženě našpulil obličej.

„Jak se to stalo?“ vyzvídala Sakura, jakoby tomu stále ještě nemohla uvěřit. Naruto že má vytopený byt? Pravděpodobné to u něj možná bylo, ale Sakura byla až doteď přesvědčená, že Naruto používal vodu jen minimálně. A teď se dozví, že si vytopil byt?

„No, totiž…? začal světlovlasý chlapec a nervózně stepoval na místě. Byla to velice nepříjemná situace…“ Bylo mi horko, v bytě je nesnesitelné dusno, a tak jsem si šel napustit vanu, že se trochu osvěžím. Nechal jsem vlažnou vodu téct proudem a šel si lehnout do obýváku, že chvíli počkám. No a já…“

„Nech mě hádat- usnul jsi?“

„Jo…“

„Naruto! Jak jsi mohl usnout, navíc v takovém vedru, jak jsi sám podotknul? Já tě nechápu…“ Sakura nad ním jen vrtěla hlavou a divila se, že ji něco takového u Naruta ještě překvapuje. Pravda, vytopení bytu tu ještě nebylo, ale chlapec dělal mnohem větší skopičiny, než je tohle.

„A co s tím chceš teď dělat?“ Kakashi-sensei, který do té doby jen nepřítomně hleděl na odrazy mraků na vodní hladině pod mostem, se konečně rozhodl zapojit do debaty. „Do večera ti to tam rozhodně neuschne. Hodláš přespat venku?“

„Ne, už jsem na to myslel. Mohl bych zůstat u tebe? Jen na jednu noc,“ otočil se Naruto s prosebným pohledem k Sakuře a snažil se tvářit, jakože je jeho jediná záchrana. Dívce mírně poklesla čelist a svým výrazem dávala jasně najevo, co si o jeho nesmyslném přání myslí.

„Samozřejmě že ne!“ vyhrkla dřív, než Naruto stačil cokoliv dalšího říct a otočila se k němu nekompromisně zády. Naruto byl zklamaný, ale nemohl říct, že to nečekal. Navíc měl pocit, že by ho paní Haruno u nich doma nepřivítala s otevřenou náručí a laskavým úsměvem. Jenže… Co teď? Zkusit to znovu a doufat, že dívku obměkčí?

„Sakuro, prosím, jen na jednu noc. Vyspím se na zemi, nebude mi to vadit. Prosím, jsi moje jediná naděje,“ zaškemral zoufale, ale Sakura dál neoblomně kroutila hlavou.

„Je mi líto, Naruto, ale tohle nepřichází v úvahu. Zeptej se někoho jiného, se mnou nepočítej.“ V jejím hlase ovšem žádná lítost nezazněla. Naruto věděl, že i kdyby bydlela ve vile s třemi pokoji pro hosty, přespat by ho u sebe nenechala ani tou blbou náhodou.

Povzdychl si a jeho pohled padl na Sasukeho, který ho po celou dobu zvědavě pozoroval. Jakoby ho očima vybízel, ať požádá i jeho…

„Kakashi-sensei? Co vy, nechal byste u sebe chudáka svého studenta?“ otočil se k senseiovi a Sasukeho ignoroval. Jeho se raději ani neptal. Znal odpověď, ale bál se jejího podání. Kakashi viditelně znejistěl a svěsil hlavu.

„Promiň, Naruto, ale mám velmi… ehm… skromný byt a obávám se, že dva se do něj nevejdou,“ zavrtěl omluvně hlavou a dál se raději věnoval řece než svému studentovi v nesnázích. Naruto už začínal ztrácet naději na to, že dnes večer přespí pod střechou nad hlavou. Iruka-sensei je na misi. Kdo by ho nechal u sebe přespat? Jeho, Naruta Uzumaki?

„Já bych tě u sebe přespat nechal.“ Narutovi poskočilo obočí a otočil se za tím sebevědomým, pobaveným hlasem. Slyšel dobře?

„S-Sasuke?“ užasla Sakura a nevěřícně zírala na chlapce stále se opírajícího se o zábradlí.

„To myslíš vážně? Fakt bych mohl?“ ujišťoval se Naruto a podezřívavě si ho měřil pohledem.

„Ale jistě,“ usmál se Sasuke tak, že vyvedl z míry i Kakashiho. „Proč ne? Přetrpěl jsem tě v týmu, přetrpím i jednu noc. Navíc když budeš spát, bude to v klidu, myslím.“ Nikdo z nich zřejmě nemohl uvěřit tomu, co jindy tak chladný a nepřístupný Sasuke vypouštěl z úst. Nejméně se to líbilo Sakuře, Naruto měl pocit, že po tomhle ho bude nenávidět ještě více než kdy předtím. Teď mu to ale moc velkou hlavu nedělalo- má kde spát! Pravděpodobnost, že ho Sasuke, až bude on spát, zaškrtí, byla malá, takže mu byl celkem vděčný.

„Tak tedy děkuju,“ usmál se od ucha k uchu. Na to se Sasuke jen ušklíbl a nevšímal si Sakuřiných vyčítavých pohledů. Ta holka ho nikdy ani v nejmenším nezajímala, nechápal tedy, co jí zase vadí.

„Tak, děcka, já mizím,“ oznámil Kakashi, narovnal se, protáhl jako kočka a zmizel v malém obláčku kouře.

„Jdu taky. Naruto, přijď večer, jestli máš zájem,“ ozval se po krátké chvíli Sasuke, otočil se a s rukama v kapsách se od Naruta a zběsile mávající Sakury vzdaloval.

„Jdeš taky?“ zeptal se Naruto zvesela své týmové partnerky, ale ta si jen pohrdavě odfrkla.

„Ne, jsi si sám,“ zavrčela značně uraženě, opřela se o zábradlí v místě, a kde stál Sasuke. Chlapec tedy jen ledabyle pokrčil rameny, tohle její chování mu rozhodně náladu nezkazí. Dal si ruce za hlavu a kolébavými kroky šel zpátky do vesnice. Cestou si něco pohvizdoval a už mu vytopený byt nedělal takové starosti. Doufal sice, že ho někdo k sobě na jednu noc přijme, i kdyby to měl být samotný Hokage-sama, ale Sasuke byl posledním adeptem. Vlastně neměl původně ani v plánu se ho na to ptát. Nečekal, že by svolil, natož aby mu to sám nabídl.

Jak tak nad tím přemýšlel, přepadli Naruta další červíci nesoucí v sobě pochybnosti. Jak je vůbec možné, že ho u sebe chce nechat? Co má v plánu? Chce si z něj jen vystřelit, aby vypadal ještě více jako hlupák (je snad ještě možné, že Naruto dosud nedosáhl maximu?)?

„Já jsem připravený na všechno,“ řekl si pro sebe rozhodně a snažil se ze sebe všechny ty pochybné otázky setřást. Přestože se ho jako klíšťata držely, zanedlouho se mu to k jeho nesmírné úlevě podařilo a on se vydal ke svému bytu.