Chci cítit…

Naruto se loudal vzadu za všemi a přemýšlel. Furt mu jistá věc vrtala v hlavě. Proč to vlastně Sasuke dělá. Chce si jenom užít? Nebo za tím je snad něco víc? Ne, hloupost. To u Uchihy rozhodně nehrozí.

Sasuke, na opačné straně než Naruto přemýšlel o podobných věcech. Sám měl teď ve všem zmatek, jenom věděl, že ho blonďák přitahuje tak jako ještě nikdo ve třídě nebo vůbec škole. Otočil se a podíval za sebe. Uviděl, jak okolo něj procházejí ostatní spolužáci dopředu, až zahlídl blížícího se Naruta mimo dav. Otočil se zpátky a stejným krokem mířil za zbytkem třídy.

„Už tam budem?“ zeptal se učitele znuděně Shikamaru a zívnul.
„Snad už nejsi tak unavený Shikamaru.“ uchechtl se Hatake a dál sledoval cestu před sebou.
„Nejsem unavený, jenom mě to nudí.“ zažbrlal „Otrava“ zívnul znovu a dál šel stejným směrem jako ostatní. Hatake si jen povzdechl.
Naruto se doloudal za ostatníma až u lanového centra když se všichni zastavili. Držel se pořád pozadu, když viděl že Uchiha stojí mezi prvními. Ke studentům se přidal instruktor z centra a upozornil je na možná nebezpečí a podobné věci. Naruto moc neposlouchal, nezajímali ho řeči tohohle typu. Z řečí za krátkou dobu přišlo na činy. Každý byl přidělen k jedné zdi a podobných věcí, na které se měli dostat nahoru. Všichni si upěvnili lana při případu pádu. (Tedy až na Choujiho ten musel sedět na lavičce a raději se jenom dívat.) Všichni se pustili co nejdříve do akce, vychutnávali si činnost, kterou mohli dělat místo toho aby seděli v lavicích. Dokonce i Sasuke se očividně dobře bavil. Těsně před koncem si však Naruto uvědomil chybu. Tou chybou bylo to, že neposlouchal svého učitele a instruktory. Na stěně se mu sklouzla noha a kvůli špatnému upěvnění provazů spadl na zem. Díky bohu už nebyl v té nejvyšší výšce. Většina pedagogů se seběhla u něj i s instruktory, kteří se začali o Naruta starat. Sasuke jen vytřeštil oči, rychle se spustil od své stěny dolů. Když přišel k učitelům, a dožadoval se odpovědi na to, co se stalo a jak to s ním je, ulevilo se mu. Naruto měl tuhý kořínek. Odřené koleno a jinak bez újmy. I tak ho ale poslali raději zpátky na chatu.

„Sasuke?“ zeptal se šedovlasý muž, jejich třídní učitel Hatake.
„Hai sensei?“ kývnul a tak naznačil, ať pokračuje v otázce.
„Nevadilo by ti, kdybys šel s Narutem?“ optal se a podíval se na svého žáka. Ten bez jakéhokoliv zaváhání přikývl a hnal se za svým, už celkem vzdáleným spolužákem. Dost se mu to hodilo. Konečně s ním mohl být sám, aniž by musel čekat až do večera.

Naruto šel po cestě zpátky k chatě. O Sasukeho přidělení neměl ani páru, v hlavě se mu rodily nové a nové myšlenky, nevnímal okolí. Procitnul, teprve když došel k chatě a začal hledat klíče, které mu dal učitel. Prohmatával kapsy ale klíče ne a ne najít. Z hledání ho vyrušilo až to když pocítil horký dech u svého krku. Nepatrně sebou cukl ale neodvažoval se podívat na osobu stojící těsně u něj a která se nakláněla směrem ke dveřím.

„Nehledáš něco?“ zašeptal téměř neslyšitelně do ticha černovlasý a rukou vjel blonďákovi do náprstní kapsi od bundy. Vytáhl klíče a následovně odstroupil a odemkl dveře.
„Račte vstoupit,“ popídl s úšklebkem pořád ještě vykolejeného modroočka, kterýá ještě chvíli postával na místě, než se odhodlal konečně vejít. Sasuke zavřel venkovní dveře a s otočením upřel svůj pohled na záda svého spolužáka, který stál na místě a nehnutě civěl před sebe.

„Proč to všechno děláš…“ zazněla otázka do ticha místnosti a v jeho hlase bylo slyšet rozechvění.

Sasuke sebou trhl. Tuhle otázku nečekal. Aspoň ne v tak blízké době. A nemohl na ní najít odpověď. A také neodpověděl. Mlčel. Mlčel a to ticho druhého spolužáka ubíjelo. Chtěl vědět, co pro něj znamená, chtěl vědět proč ho tak chce. Teď si myslel to co předtím. Touha. Nic jiného než touha.

Naruto jen zavrtěl hlavou a rozešel se ke schodům vedoucím do pokoje. Zastavil ho ovšem stisk na jeho levačce, kterou držel černovlasý spolužák.

„Naruto…já…nevím…co se děje. Nevím.“ odpověděl upřímně a koukl do jeho modrých očí.
„To je mi líto že nevíš,“ hlesl Uzumaki. „Necháme to bejt,“ chtěl ukončit debatu a jít dál jenže Uchiha mu v tom opět zabránil.
„Ne, nenecháme to bejt! Chceš slyšet pravdu? Lezeš mi do hlavy. Moje sny, představy. Nejsou o ničem jiném než o tobě.“ Opět se k němu zezadu přiblížil. „Představa, že se tě mohu dotýkat, tvých rtů, zbytku těla, mě uhání k šílenství,“ nasál vůni jeho vlasů a nadechl se.
Naruto jen sledoval zbytek místnosti před sebou. Neměl na to se k němu znovu otočit. Neměl.

„Naruto…“ zašeptal mu těsně u ucha. „Chci….se tě dotýkat,“ dokončil svojí řeč a přitiskl své měkké rty na Narutův odhalený krk. Blonďákem jako by projel elektrický proud.

„S-Sasuke…“ nemohl klást odpor. Nemohl. I kdyby chtěl. Nešlo to. Ten sametový hlas mu to nedovolil.
„Chci cítit tvoje tělo…tvojí vůni.“ pokračoval dál. Paže mu obtočil kolem pasu a víc ho na sebe přitiskl. Naruto vydechl do prázdna. V duchu si přál ale i naopak nechtěl, aby tahle chvíle skončila.

„Chci slyšet, jak sténáš moje jméno…“ opět přitiskl rty tam, kde předtím skončil. Mírně zkousl a nasál hebkou kůži. Zanechal mu tam vzpomínku.
„A chci tě vidět, jak toužíš po tom, co já.“ Uchiha otočil zrudlého Naruta čelem k sobě. Nebl schopen ze sebe vydat ani hlásku. Druhý využil momentu překvapení. Přitiskl svoje rty na ty jeho. Nasál jejich chuť a držel ho kolem pasu, aby mu neunikl. Když se od něj konečně odlepil, podíval se mu do očí. Prstem přijel po jeho kontuře rtů.

„Chutnáš po jahodách…“ vydechl černovlasý a upíral na něj svůj pohled.
„PO ČEM ŽE CHUTNÁ?!“ od dveří se ozvaly pištivé hlasy fanynek Uchihy. Ostatní se právě vrátili z centra a zírali na dva stále k sobě přitisknuté chlapce.