Cigareta

/Cítil povědomé vzrušení, motýlí třepotání v každém nervovém vlákně, neustávající brnění v kostech a znovu si musel připomenout, že už mu dávno není osmnáct.
Jak jen může tak klidně sedět v té samé místnosti a dělat, že si ho nevšiml? Protože on sám jeho přítomnost vnímal skoro až bolestně s každou molekulou kyslíku, kterou vdechoval. Cítil jeho časem smyté dotyky pod každým milimetrem čtverečním vlastní rozechvělé kůže.
Byl to právě on, ten volnomyšlenkářský zelenáč, kdo ho naučil základní lekci v otázce milování a sexu. Jeho, sexuální mašinu a přetékající hrnec moudrosti v mileneckých vztazích, který si za čtyřiadvacet let života zvládl projít snad vším kromě manželství. V hlavě mu stále zněla jeho slova. Už je slyšel z úst tolika různých lidí, ale od žádného z nich mu nikdy nedávala smysl. Myslel, že nevědí, o čem mluví. Ve skutečnosti nevěděl on sám. Neuvědomoval si svou nevyspělost, vlastní dětinské zásady. Kdyby si to tenkrát dokázal připustit… Kdyby se tenkrát dokázal přenést přes svou pýchu, nenechal by ho odejít.
Zamyšleně do sebe nasál další dávku nikotinu, poválel dráždivý kouř v ústech, mimovolně očima znovu zabloudil k barovému pultu. Čtyři roky jsou dlouhá doba. Jak moc se asi změnil? Nebo je pořád stejný, jakého si jej pamatuje?
Konverzaci probíhající mezi ostatními lidmi u stolu už hezkou chvíli nevnímal. Sledoval, jak se mladý muž přehrabuje v peněžence, nechává na baru u plné sklenice zmuchlanou bankovku a beze slova či jediného pohledu odchází. Nedokouřenou roličku tabáku udusil a rozdrtil v popelníku.




/Kdyby mu měl Bůh splnit jedno přání, chtěl by v tu chvíli být tou cigaretou. Jemně by jej promnul v prstech, než by ho uvěznil mezi svými rty, zažehl, nasál, vykouřil – až na dno duše – sprostě využil pro své vlastní potěšení a vyhaslého pak odhodil na hromádku ostatního popela…
Zarazil se nad povahou vlastních myšlenek a s úlevou, že se mu krev nahrnula pouze do tváří a nikoli do jiných tělesných partií, rychle odvrátil pohled zpět do sklenice stojící netknutě před ním. Někdo by mu měl říct, aby s těmi cigaretami přestal. Že je to zlozvyk nezdravý nejen pro něj, ale i pro lidi v jeho okolí – způsobuje jim to… potíže s dýcháním? A přesto. Kdyby mohl mít přání dvě, byl by hned tou následující.
Jak je možné, že sotva změnil zámořské ovzduší za místní domácí, připadá mu, jako by se vrátil zpět v čase, jako by znova teprve před pár týdny dokončil střední a nic z toho, čeho byl svědkem a součástí, jakmile nasedl do letadla, se nestalo? Rozhlédl se po místnosti, kde bylo všechno přesně takové, jak si to pamatoval, když do tohohle podniku vstoupil naposled. Snad jen lidé se zdáli být nějak víc… cizí. Připadá jim také jako cizinec? Poznali by ho sousedé a místní, kdyby je oslovil? Přišli by jeho přátelé, kdyby jim o svém návratu dal vědět? A všiml si on, že se vrátil? Je snad to mrazení v zádech znamením jeho pohledu? Vyčítal mu celý ten čas, že se sobecky rozhodl dát přednost vlastním zájmům? Kdyby se tenkrát dokázal přenést přes svou pýchu, opustil by ho? Postavil by se jeho tvrzení, že mezi nimi o nic nešlo, že ho nepotřebuje?
Pevně semknul víčka ve snaze zahnat příval vzpomínek, výčitek a věky prošlých kdyby. Čtyři roky jsou dlouhá doba. Jak moc se asi změnil? Nebo je pořád stejný, jakého si jej pamatuje?
Tohle se nedalo vydržet. Musel pryč. Z kapsy vylovil peněženku a nechal výčepnímu na baru útratu se slušným spropitným, jen aby se mohl natáhnout pro bundu a co nejrychleji odtud vypadnout. Že muž sedící u stolu v rohu místnosti udělal to samé, si nevšiml.




Naposledy se prohnul v zádech, otřel se holou kůží na břiše o zpocené, spermatem potřísněné tělo, uvolnil křečí roztřesené lokty, sklonil se ke tváři pod sebou, aby ji políbil. V poslední chvíli si to však rozmyslel a ačkoli se jejich nedotýkáním hladové rty téměř setkaly, rozhodl se nepokračovat. Zůstal tak, oba jejich obličeje skryté závojem jeho vlasů, a prostě dýchal. Nemohl si pomoct, ale najednou mu to přišlo strašně nedostačující – ať už jazyk nastrkaný téměř až v krku nebo povolující tlak hluboko ve vlastních útrobách… Vdechoval vzduch prosycený cigaretovým aroma vycházející přerývaně z pootevřených úst mučivě blízko jeho vlastních a připadal si jako závislák, který si po neuvěřitelně dlouhé době abstinence právě znova šlehnul. Nemohl se toho nabažit. Ten pocit ho znovu utvrdil v přesvědčení, že měl celou dobu pravdu. Že existuje rozdíl mezi milováním a prostým sexem, že spočívá v něčem hlubším než pouze v polibku či něze a pohled očí, do kterých se upřeně díval, ho utvrdil v přesvědčení, že on to navzdory svému počínání věděl také. Spokojeně se usmál a následující polibek měl příchuť jak usmiřujícího, tak vítězného gesta. A hlavně léta odpírané cigarety. Nakonec… některé věci zůstaly stejné.