Co vic bych si mohla prat ? 4

„Á! Kakashi, jdeš jako na zavolanou. Zrovna jsem ti našla práci.“

A sakra! To je brzo! Takhle najednou jsem ho potkat neměla. Vždyť jsem neměla ani šanci se připravit a teď stojí za mnou.

„Kakašíííí! Ten tajemnej, krásnej, úžasnéj, chytrej Kakašíííí!“ ječí ta uvnitř mě a situaci mi tím rozhodně neulehčuje. Vy stylu Zombie pomalu otáčím hlavu na postavu za mnou. Boty, kalhoty, vesta, maska, zvědavé oko. Stojím tam a koukám na něj jak přišpendlená. Konečně Ta druhá blaženě omdlela, tudíž můžu začít myslet.

„Zdravím Vás, Kakashi-sensei,“ těžce jsem ze sebe dostala a děkovala všem svatým, že se neumím červenat.

„Ahoj, my se známe?“ No jistě, že ne, ty náno!

„Eee…nee…teda ne tak úplně…totiž…těší mě, já jsem Merenwen.“

Zdá se, že mi vyjadřování dneska jde úplně samo a v duchu se fackuju.

„Aha, po tom je mi také velikým potěšením se setkat s někým tak půvabným,“ a při těchto slovech mi políbil ruku.

Díkybohu, že Ta druhá už je v limbu, protože to by vážně nepřežila a já se držím ať nepropadnu tupýmu a slintajícímu pohledu. Chlapy jsou špatný! Chlapy jsou špatný! Jsi feministka, pamatuješ?! Nic nepomáhá a koutky lezou nahoru.

Zachránila mě Tsunade.

„Je fajn, že už jste se seznámili, protože Kakashi je nyní tvůj dozor, který ozkouší tvoje dovednosti a pomůže ti se zařadit do řádu této vesnice. Ale ještě tě, Merenwen, varuju! Jestli jsi mi lhala a tvé úmysly jsou jiné, bude to také ten, co má právo tě bez soudu zabít!“

Nasucho jsem polkla. Ta druhá už se probudila a začala osnovat něco jako smrt ve stylu Romea a Julie, ale mě to moc vtipný nepřišlo. Zvlášť, že jsem Tsunade nemohla přiznat, že potřebuju mluvit i s Akatsuki.

„Tohle mě zabije!“ řekla jsem já.

„Tohle bude ještě sranda!“ zasmála se Ta druhá a od zbytku osazenstva jsem si vysloužila nechápavé pohledy.

„Pokud to bude vše, Tsunade-sama, dovolte nám odejít.“

Ta na Kakashiho slova jenom kývla a všichni tři jsme odešli před hlavní budovu a mě prozradil protestující žaludek. Naruto mi sice udělal snídani, ale jaksi jsem nestačila ani ochutnat vzhledem k nastalé situaci. Naposledy jmenovaný se začal hned angažovat, že ten ramen musím konečně ochutnat a že na výzvědy půjdeme líp s plným žaludkem.

„…ale stejně ti pořád nemůžu zapomenout to, že jsi mi takhle lhala!“ dokončil svůj projev Naruto.

„A jak vůbec víš, že jsem lhala, co?  Šmíroval jsi a nekruť teď hlavou, že ne. Ale to je jedno, aspoň už ti to nemusím vysvětlovat. A máš pravdu, hlad docela mám, bohužel žádný peníze.“

„Budeš to muset vysvětlit ještě minimálně jednou, protože já o tobě nevím vůbec nic a měl bych to jako tvůj zkoušející vědět. Takže, pokud dovolíš, rád tě na ten ramen pozvu, ale budeš muset mezi sousty také objasňovat.“

Kakashiho nabídka se nedala nepřijmout a tak jsem s úsměvem kývla.

Po chvíli, několika spletitých uličkách a pár Narutových slintech, už jsme seděli v Ichiraku ramen. Tak to jsem teda zvědavá na tu jejich pochoutku. Ty bláho! Voní to pěkně a mají pěkný misky a hůlky…hůlky!!! Hlavně,že si vždycky k číně objednáváš příbor, ty blbko! Teď se ti to mohlo hodit. No nic. Jsem rozený bojovník, takže jsem se toho chopila s vervou. Když se mi podařilo ulovit první nudli a strčit si jí do pusy, udělala jsem si něco jakou malou oslavu ve dvou. Já a Ta druhá, která už brečela hlady.

Kakashi mě chvíli zaujatě pozoroval a když jsem zahodila hůlky a začala jíst rukama, vyprsknul smíchy.

„Tak si myslím, že by si měla začít vysvětlovat, odkud že vlastně jsi, protože tohle jsem neviděl ani u ztřeštěnce, co sedí vedle tebe.“

Naruto se zamračil, ale nestihnul už nic říct, protože mu už podali další misku a ramen vyhrál. Takže jsem mu to vysvětlila přesně tak, jak Páté a k celému znění přání jsem se už vůbec nepřiznala.

„Aha. Takže jestli to dobře chápu, ty se potřebuješ dostat domů, ale nevíš jak.“

„Tak nějak. Mám pár nápadů, ale potřebuju na ně čas a prostor a myslím si, že Konoha je zatím pro to ta nejlepší.“

„Zatím?“ pozdvihnul obočí.

„Ano, může se stát, že budu muset opustit brány téhle vesnice, ale třeba ani nebudu muset.“

„Dobrá tedy. Říkalas, že něco o našem světě víš, potom tedy předpokládám, že víš i o chakře a jak je to s shinobi a kunoichi.“

„Měla bych se v tom trošku orientovat.“

„A ve vašem světě něco takového existuje?“

Upřímně jsem se zasmála nad tím, jak by to vypadalo u nás s takovými vlastnostmi. Stačí Švarcík a Vandam nebo Hannibal Lecter.  

„Ne. Není, bohužel. Nebo snad bohudík. Teda jashinovidík …teď nevim, koho tady uctíváte.“

„To není důležité. Spíš mne teď zajímá, jestli si myslíš, že tady chakru máš a můžeš jí aktivovat.“

„Těžko říct. Nikdy jsem to nezkoušela, ale vzhledem k tomu, jakou vzhledovou proměnou jsem prošla, mohla jsem se vám přizpůsobit i tou chakrou.“

Možná to byl jenom dojem, ale jakmile jsem se zmínila o vzhledu, bylo na něm vidět, že by moc rád věděl, jak tahle změna vypadá. 

„Potom nám nezbývá než to vyzkoušet. Já teď musím jít, ale Naruto tě ve tři odpoledne doprovodí k pomníku padlých a uvidíme, jestli v tobě něco dřímá.“

Naruto jen souhlasně zamumlal a dál se ládoval. Kakashi tedy kývnul s pocitem, že je tedy vše vyřízeno, hodil na pult peníze a zmizel v oblaku kouře. Přede mnou fakt někdo zmizel! Tohle už mi opravdu nikdo neuvěří!!!