Díl 3.

Hokage odpoví: „Po usilovném dlouhém léčení… jsme její stav stabilizovali. Ovšem hned jí nepustíme. Musí min. 3 dny odpočívat.“
/ Alespoň, že tak, / oddychne si Kakashi, Naruto stále tápe ve svých myšlenkách.
„Za chvíli za ní můžete na pokoj, jestli chcete. S vámi budu chtít ještě mluvit, tak se pak co nejdříve dostavte ke mně. Je to DŮLEŽITÉ,“ ukázala na senseie. Při zdůraznění slova důležité zpozorněl i Naruto. Poté se oba vydali navštívit svou novou členku týmu.
V pokoji bylo naprosté ticho. Sem tam bylo slyšet klapaní bot o podlahu z chodby. Okno v místnosti bylo otevřené, aby profukoval čerství vzduch. Vedle něj byl malý bílý stolek se skleničkou vody a nějakou tekutinou v láhvi. Kousek od stolku se rozprostírala úzká postel, na níž leželo tělo dívky. Nevinně oddechovala už v pravidelných rytmech. Vstoupili dovnitř, až k její posteli. Naruto si jí teď pořádně prohlíží. Předtím to nějak nestihl. Její hnědo-blonďaté vlasy, již rozpuštěné, se rozprostírali kolem ní a leskly se slunečními paprsky, které dopadaly z okna do malé místnosti. V některých místech na rukou, byly obvazy. Po chvíli začala otevírat oči. Měla v nich zvláštní výraz, ale především se v nich odrážela únava. Byla ráda, že jí přišli navštívit.
„Možná to není vhodná chvíle, ale měl bych se představit. Jsem, jak už jistě víš, Naruto Uzumaki,“ usmál se na ní brácha. Může říkat brácha? Ale proč by ne? Vždyť je to tak. Zářila radostí.
„V pořádku. Nano…“ zasekla se, jelikož zapomněla na falešné příjmení. / Sakra to je průser! / Říká si v duchu.
„ … Byemkoa,“ zachrání mě Kakashi-sensei.
„Myslím, že bychom měli už jít. Vypadá to, že si hodně unavená,“ ještě dořekne. Naruto i se senseiem se vydají pryč. Ještě se kouknu na Kakashio s děkovným pohledem tak, aby to Naruto neviděl. Hned jak odešli, tak Nano usnula únavou.
„Musím si ještě něco vyřešit,“ zmizí Kakashi.
/Takže dnes zas budu muset trénovat sám, / povzdechl si smutně Naruto a vydal se trénovat.

***

„Ťuk, ťuk …“ klepe někdo na dveře do pracovny.
„Dále!“ ozve se z místnosti. Kakashi vstoupí.
„Tak jsem tady. Předpokládám, že jste se mnou chtěla mluvit o Nano,“ optal se jounin.
„Hm…ještě čekáme na jednu osobu,“ broukne Hokage. Ještě chvíli, než přišel Jiraiya-sama, každý tápal ve svých myšlenkách a usilovně přemýšleli. Jakmile se objevil, ticho v místnosti se proměnilo v debatní kroužek. ( toe výraz xD).
„Co si přesně viděl?“ ptá se Kakashio Tsunade s rukama opřenýma lokty o stůl a podpírajíc bradu. (Její typická pozice xD) Jiraiya jen pilně poslouchá.
„Prověřoval jsem si její schopnosti, jak jste řekla. Dostali jsme se na mýtinu a zahájili boj. Nejdříve jsme bojovali s kunaiemi a taijutsu. Měl jsem zapnutý Sharingan, takže to bylo plus pro mě. Pochopila rychle, že s tímhle typem boje proti mně nevyhraje. Vytvořila klony. Stejně dobré jako umí Naruto.“
/Mají to v rodině/ pomyslí si Jiraiya.
„Dva na mě zaútočili. Jelikož jsem nedával pořádně pozor, zjistil jsem, že se dostala za mě. A to netuším jak. Viděl bych jí. Možná to byl plášť neviditelnosti,“ zauvažoval Kakashi a pokračoval ve vyprávění.
„Teď nastává začátek zajímavého. Zlikvidoval jsem posledního klona. Zjistil jsem, že se objevila za mnou. Stihl jsem jen vidět, jak dodělala nějaké neznámé pečetě. Ovšem sotva jsem dopadl na zem, vynořili se z půdy liány, dost pevné a znemožnili mi jakýkoliv pohyb. Byl jsem v pasti, která byla dobře promyšlená. Musela mít strategii. Z ničeho nic se tam objevil Naruto.
Ukončil jsem ten boj, ona mě pustila a já se ho ptal, co tu dělá. V tom jsme oba ucítili obrovskou vlnu tlaku a zvedl se vítr. Podíval jsem se po tom, co to způsobilo. Viděl jsem Nano jak klečí na zemi a svíjí se v bolestech. To ovšem nebylo všechno. Kolem ní se objevila šedo-bílo-černá chakra a se zvětšujícími se kruhy sílila. Sotva jsem stál na zemi, jak to bylo silné. V tu chvíli jsem nevěděl, jak mám reagovat. Přemýšlel jsem, ale najednou to ustalo. Pomalu se zmírňoval tlak a zmizela chakra dokud po ní nezbylo ani smítko. Zvedla se zpátky na nohy, myslel jsem, že je celkem v pohodě. Jakmile se zamotala, tak sem věděl, že to zas tak v pohodě asi nebude. Padala k zemi, ale stihl jsem jí včas chytit a namířil jsem si to s ní do nemocnice,“ ukončil svůj proslov. Všichni se zamyslí.
„Věděl si o tom Jiraiyo ?“ ozvala se po dlouhé odmlce Tsunade. Ten jí na to pouze odpověděl:
„Vůbec ne. To slyším poprvé. I o těch pečetí. No napadá mě jen jedna věc …“
„Je možné, že by mohla mít v sobě …“
„… démona.“ Dopověděla Tsunade. Zase mírné ticho.
„Je to zvláštní … nevím proč, ale myslím si, že je Jinchuuriki. To by o tom někdo musel vědět ne? Jen, prostě mi to přijde divný … jenže nic jiného mě nenapadá…“ podívá se na ostatní Jiraiya.
„No … mám na to podobný názor,“ řekne Hokage.
„Já taktéž. Každopádně … měli bychom jí hlídat a co nejvíce o tom zjistit. Třeba o tom ví něco i ona. Mohl bych se jí na to zeptat. Taky se můžeme podívat na svitky, kde se píše o Bijuu a různých démonech,“ poví svůj názor Kakashi.
„V tomto případě… souhlasím s vámi oběma. Proto se Kakashi postará o Nano. Jiraiyo, ty budeš hledat informace mimo Konohu.Poté, až se seznámí s týmem 7 a bude na tom i zdravotně lépe, vezmeš si jí na trénink mimo vesnici. Zjistíš víc o její chakře a pomůže jí to i v tréninku. A já se postarám o svitky a veškeré informace ve vesnici. Pokud jste rozumněli, přeji dobrou noc. Já jsem tedy dost unavená po dnešku,“ dořekne dlouhý proslov Tsunade. Oba dva se rozloučí a zmizí to ticha noci.
„Co o tobě ještě nevíme?“ zašeptá do ticha a zavře dveře od své kanceláře.

***

Všichni jsou uložený ke spánku. Celá vesnice. Kromě jednoho člověka. Sem chodí vždy, když potřebuje trénovat.
„SAKRA!!!“ rozčiluje se. „Kage Bunshin no Jutsu !!!“ zakřičí znova asi už po několikáté.
S pomocí klonu vytváří v ruce kouli z chakry. Rozběhne se proti obrovské trojici stromů postavené za sebou a zaječí: „RASENGAN !!!!“
Udeří do nich. Probourá to jen 2 stromy. Toho třetího se to ani nedotkne.
„Sakra!!!“ Rasengan nechá pro dnešek už být. Cítí, že má už slabou chakru. Zkusí si párkrát hodit ještě kunaiem na terče, ale evidentně ani to mu už moc nejde. Z 5 terčů trefil 3. Obvykle to trefí vždy vše max. o jeden míň. Nakvašeně si lehne do trávy a kouká na oblohu posetou hvězdami, co krásně září.
„Jestli to takhle půjde dál, nikdy nezesílím. Nikdy nebudu dost silný ho přivést zpět. Ale dal jsem slib, který neporuším. Vždy dodržím to, co jsem slíbil… ať to stojí, co to stojí. Tolik otázek mám na jazyku, ale jen málo odpovědí se mi dostane…“ přemýšlí nad minulostí, budoucností a přítomností Naruto.
„Spotřebuješ zbytečně moc chakry, než musíš. Když se rozčiluješ tak tě to víc zabrzdí. Musíš se soustředit a ne jen tak bezhlavě útočit. Takhle ničeho nedocílíš,“ ozve se příjemný tajemný hlas odněkud ze tmy. Zpoza stromů vyjde známá osoba.
„ Nano??? Co tu děláš? Neměla by si být náhodou v nemocnici? Odpoledne ti nebylo zrovna nejlíp. Vypadala si unaveně.“
„Je mi dobře. Nemohla jsem usnout. Navíc nechtěla jsem čuchat ten nemocniční pach. Čerstvý vzduch je daleko lepší. Kord v noci. Je krásně vidět na hvězdy,“ lehne si vedle Naruta na trávu.
„Já se snažím být v klidu.“
„Evidentně ne dost, když vidíš výsledky. Ovšem i tohle je dost dobrý výkon, jak tak koukám,“ znovu povídá Nano.
„Jenže ne dost,“ řekne smutně Jinchuuriki. Dlouze si povzdychne a vzpomene si na Sasukeho.
„Proč tak moc chceš v tak krátké době zesílit? Vždyť by to šlo lépe pomaleji… už tak musíš být celkem silný,“ koukne se na něj dívka.
„ Potřebuji to v krátkém čase. Je to důležité. Před třemi roky odešel z vesnice můj přítel. Uvěřil jednomu prolhanému člověku jménem Orochimaru a šel k němu do učení. Chtěl získat větší moc, aby vyplnil svůj sen. Spíš pomstu na svém bratrovi. Jmenuje se Sasuke Uchiha. Slíbil jsem své týmové partnerce,“ teď se Naruto trochu červená: „…že ho přivedu zpátky. Před třemi roky se mi to nepovedlo a tak teď už se to musí povést. Nebyl jsem dost silný…“ odpoví smutně. Nano, cítí, že mu na něm opravdu záleží, skoro jako kdyby mluvil o bratrovi. Posmutní Nano. Ví o jejím bratrovi skoro vše z vyprávění. Ale tohle netušila. Je jí ho líto a tak ráda by mu pomohla.
„ Víš co??? Budeme spolu trénovat. Co ty na to?“ usměje se na něj. Vypadá podobně jako on v téhle pozici. Ale nevšiml si toho.
„Vážně?“ zeptá se Naruto s pusou dokořán.
„No jasně! Pomůžu ti splnit slib.“
/Chci ti pomoc a navíc, alespoň s tebou mohu strávit co nejvíce času. Moc ráda…/ ale to si nechá jen pro sebe.
„Tak to je skvělí!!!“ raduje se její týmový parťák.A dál jí vypráví o Sasukem a Sakuře. Vlastně o všech… pořádně se rozkecal.
„No a tak pověz mi něco o sobě ty? Ty o mě víš vše a já o tobě skoro nic…“ podívám se na něj a tak tedy zpustím.
„Pocházím ze Země Blesku. Bydlela jsem u přítele mé rodiny, ten ale už zemřel. Staral se o mě pár let, jelikož moje rodina byla vyvražděna. Vím jen to, že zemřeli statečně. Víc si toho nepamatuji, jelikož jsem byla strašně malá. Moc toho o své minulosti nevím. Jinak nedávno jsem přišla do Konohy s prosbou, zda bych tu nemohla zůstat. Po smrti přítele sem neměla kam jít a nic mě nečekalo. Ale zde pocházel jeden můj známý. Jmenuje se Jiraiya-sama. Myslím, že ho znáš dobře. No a tak nevím co bych ještě o sobě řekla. Jen, stále hledám místo, kde bych někam patřila a kdo by mě přivítal s otevřenou náručí ať jsem jakákoliv,“ smutně se pousměje.
/Rozumím, některé pocity jsou stejné jak moje. /Pomyslel si Naruto.
„V tom případě si na správném místě. Protože přátelé jsou někdy jako rodina…“ usměje se a dá ruku do jeho typické pózy …
„Tak to jsem ráda,“ odpoví mu radostně Nano. Po chvíli ticha:
„Ehm … víš, chtěl jsem se tě zeptat … po tom boji s Kakashi-senseiem … no byla kolem tebe dost divná chakra. Tak mě napadlo, co to vlastně je?“ zeptá se opatrně Naruto.
Nano je trochu zaražená, doufala, že na to zapomene, ale byla asi dost naivní, to se nedalo zapomenout. Chtěla se tomu nějak vyhnout a tak to zaokrouhlila na:
„No, jak bych to řekla… je to něco co mi leze dost na mozek,“ řekla vážně a pak si uvědomila, co právě vyslovila. Začala se strašně smát. Už dlouho se nezasmála. / Co když je taky Jinchuuriki ? /[b] Napadlo Naruta. V tom se ale začne smát taky, protože viděl, jak se Nano svíjí se slzami v očích smíchy v trávě. Ještě chvíli si povídali a pak Naruto nějak vytuhl.
Dívka si to ani neuvědomila, a taktéž usla….

„Tsunade-sama !!! Ta holka co jsme včera léčili na sále 3 zmizela !!! Není v pokoji !!“
Vtrhla do pracovny uřícená Sakura.
„Cože ???!“ stoupne si Hokage tak rychle, až se jí všude rozlétly papíry, co držela v ruce …