Dluhy se splácejí!

„Tak připraveni?“ navlékla si Lily na záda batoh a podívala se na svoji příbuznou s jejím partnerem. Stáli na jednom z parkovišť nedaleko hlavní brány Death City.

„Haaai!“ kývla vesele Maka a Soul se samolibě usmál.

„Steine?“ zavrčela za sebe, kde cítila jeho přítomnost.

„Já ano, ale tobě něco chybí!“ odpověděl na půl úst.

„Nechybí!“ ozvalo se za ním a velká černá kočka ho obešla obloukem. „A když už tak někdo bych prosil!“

„Ono…to mluví?!“ vyjevil se upřímně Soul.

„Jistě!“ protočila oči v sloup Maka. „A nediv se tak okatě!“ dodala ještě, když její partner schytal ošklivý pohled od kocoura.

„Dlouho jsme se neviděli, Azraeli!“ přimhouřil oči Stein. „Co kdybychom zavzpomínali na staré časy?“ zajiskřilo se mu v očích.

„Zkus to a zbude z tebe jenom žrádlo pro psy!“ prsknul černý a vyskočil na zídku vedle Lily.

„Já myslel, že si hraješ na kočku,“ jen tak mimochodem si zapálil cigaretu Stein.

„To ano, ale tohle by kočky nežraly, věř mi!“ blýsknul po něm žlutým pohledem.

Maka sledovala jejich rozepři a nestačila se divit. Takhle jízlivého a popudlivého profesora nikdy nezažila. Má to co dočinění s tím šílenstvím nebo tím, že se Lily vrátila?

„Mimochodem,“ přestal se kocour zajímat o sešívaného. „Lily, musím s tebou mluvit!“

Ta kývla a poodešli stranou za nesouhlasného Steinova mlaskání.

„Co jsi zjistil?“ šeptem se optala.

„Našel jsem znovu tu kočku jménem Blair a docela se rozpovídala. Podle ní nemá moc dobrý pocit z jedné dívky, která jsem přišla nedávno. Prý se jmenuje Chrona a je nějaká jiná. Podle ní před všemi něco tají,“ zívnul a začal si čistit tlapky.

„To je vše? Chceš mi říct, že mám dát na nějaký špatný pocit cizí nablblé kočky, která na někoho kdoví proč žárlí?“ ohrnula popuzeně ret.

„Chrona…má prý něco společného s Medusou a…je přítelkyně Maky,“ dodal a Lily se zasekla.

„Hmmm, to už něco znamená,“ olízla si zamyšleně horní ret. „Nicméně musíme to nechat až po misi.“

„Když myslíš, že už nebude pozdě,“ přivřel oči Azrael a doprovodil ji ke zbytku skupiny.

„Tak, můžeme?“ obrátila pozornost na ostatní a nasedla na svou motorku. Azrael se vyhoupl za ní a uvelebil se před ní na nádrži.

„Jasná věc!“ zazubil se Soul a nasedli s Makou na svou motorku. Stein tam ještě chvíli stál, pak típnul cigaretu a rozešel se k Lily.

„Kam si myslíš, že jdeš?!“ zavrčela, když si všimla jeho přibližování.

„Hm, tak zkus počítat se mnou!“ ušklíbnul se. „Máme dva dopravní prostředky, na kterých mají jet čtyři lidé, správně? To znamená, že ať chceš nebo nechceš, jedu s tebou!“

„Tss, nechám tě běžet před sebou a ráda ti budu najíždět na paty!“ odpověděla mu stejným šklebem.

„Milá jako vždy?“ naklonil k ní hlavu. Místo odpovědi nastartovala a protočila motor.

Dosedl obkročmo na sedadlo a chytnul se jí kolem pasu.

„Uvidíš, že se ti cesta bude líbit,“ zašeptal jí zlomyslně do ucha. V oku se jí zablýsklo a vyrazila vpřed.

Cesta byla dlouhá, ale očividná vášeň Soula i Lily z rychlé jízdy je dohnala do cíle dřív než si mysleli. Zastavili v úzké uličce blízko Eiffelovi věže.

„Kolikrát ti mám říkat, abys nejezdil jako blázen?!“ řvala Maka na svého partnera když sesedla z motorky. „Mohls nás oba zabít!“

„Nedělej se! Tahle cool jízda by nebyla bez rychlosti ta pravá,“ ohradil se Soul. „Navíc, Lily-san si to taky užívala, že jo?“

„No jasně!“ odpověděla na Soulovo zubení vesele dotazovaná. „Dlouho jsem si tak dobře nezazávodila!“

„Teto, to nemůžeš myslet vážně!“ durdila se Maka. „Jen se podívej jak je na tom profesor Stein!“

Pak se zarazila.

„Eh, doktore Steine?“ sledovala ho lehce na rozpacích culíkatá. Neodpovídal a tak se Lily taky otočila.

Chudák seděl pořád ve stejné pozici a jeho až nemocné bílá kůže přibrala několik odstínů zelené. Vlasy měl rozcuchané a ve tváři zuřivý výraz.

„Tyyyy…!!!“ zasupěl přes zuby s prstem ukazujícím na Lily.

„A jéje!“ spráskla ruce červenovlasá. „Úplně jsem zapomněla, že nesnášíš rychlou jízdu a dělá se ti špatně. No, co se dá dělat, moje chyba!“

Viděl to. To pobavení a potěšený škleb v její tváři, když hraně krčila rameny, že už se opravdu nedá nic dělat.

„Mrcho!“ ucedil pak jen nakonec, protože pevná půda pod nohama byl daleko lepší zážitek než se s ní hádat.

„Už je skoro noc, tak než se pustíme do pátrání, mohli bychom se zastavit v nějaké hospůdce pro něco pití a k jídlu,“ ignorovala ho Lily a otočila se na svoji příbuznou.

„Není třeba,“ usmála se Maka. „Připravila jsem nám obojí s sebou už doma.“

Vytáhla ze svého batohu čtyři různé sáčky, který měl každý své jméno.

„Připravovala jsem je s kamarádkou, tak doufám, že vám bude chutnat,“ trochu uzarděle se podívala na profesora a svou tetu.

„Od tebe cokoliv,“ poplácala ji Lily po rameni, když obdržela pytlíček se svým jménem, odkud vytáhla pár sendvičů a termosku s pitím. Otevřela láhev a zhluboka se napila.  Azrael doskočil vedle ní a švihnul ocasem. Vzala víčko a nalila do něj trochu tekutiny.

„Neboj, nezapomínám na tebe,“ pohladila černého kocoura, když se žíznivě vrhnul po nápoji a následně se s ním ještě rozdělila o jídlo.

Dali se všichni do občerstvení, kromě Steina, který začal tvrdit, že dnešní pokrm raději vynechá a šel se mezitím podívat po okolí.

„Bylo to výborné, Maka-chan!“  mlaskla Lily, když dojedla svoji porci a Azrael se také uznale protáhnul.

„Jsem ráda!“ vrátila jí zářivý úsměv Maka. Byla tomu ráda.  Tak moc se snažila, aby vše bylo dokonalé, aby se za nic nemusela stydět. Navíc, a za to byla nejvíce ráda, nebyla na to sama.

„Ještě, že mi Chrona pomohla!“ řekla si sama pro sebe a zavzpomínala na chvíli, kdy spolu pracovaly v kuchyni. Zdála se jí trochu nesvá, ale kdy Chrona není nesvá?

„Nuže, Azraeli, jde se na obhlídku!“ zvedla se vesele Lily, ale vzápětí zavrávorala a chytla se zdi.

„Teto, jsi v pořádku?“ vyjevila se Maka.

„V pohodě, jen jsem….,“ začala se obhajovat Lily, ale větu nedokončila. Bylo jí divně a z neznámého důvodu se jí začala točit hlava.

„Našel jsem ho!“ vyrval jí z přemýšlení Steinův hlas.

„Kde?“

„Kousek odtud na střeše katedrály. Je tak ješitný, že se ani nesnaží omezovat frekvenci svojí duše!“

„Zvládnu ho!“ odfrkla Lily, zatřepala hlavou a vyšla proti Steinovi. Vzpříčil mezi sebou a zdí ruku tak, aby nemohla projít.

„Jsme tu v týmu!“ ostře se na ní zadíval.

„Jo, já a Azrael jsme první skupina. Ty, Maka a Soul jste záložní!“ zdvihla obočí jakoby to předem nebylo jasné.

„Rozhodl kdo?!“ zamračil se ještě víc.

„Rozhodla jsem já jako kosa smrti a pokud vím, ty už svoji roli uživatele už dávno nehraješ!“

„Neměl jsem proč, když mne moje zbraň zradila!“ syčel na ní, ale zarazil se. V tu chvíli jí obličejem projelo něco až ošklivě podobné bolestnému stínu. Za pár chvil vše ale bylo zase pryč a zbyl tam jenom pouhý hněv.

„Říkej tomu, jak chceš, nezastavíš mě!“ prskla a srazila mu ruku ze zdi. Když zmizela za rohem, zlostně praštil pěstí do cihly.

„Doktore Steine?“ napůl vykuleně ho oslovila Maka, která si s nastalou situací nemohla poradit. Jak znala svou tetu, byla vždy milá, ale teď měla pocit, že se dívá na úplně cizí ženu a totéž mohla říct o Steinovi. „Co teď?“

„Heh, co jiného?!“ pohrdavě vypustil. „Za ní!!!“

Svého nepřítele našla až na půdě starodávné katedrály. Obluda si ji měřila škodolibým pohledem a čím víc se na něj mračila, tím víc se pochechtával.

„Tak Shinigami na mě posílá ženskou a kočku?!“ zubil se obrovitý chlap s hrbem vyčnívajícím z ohnutých zad a narazil si cylindr ještě víc na hlavu. „Čekal jsem, že mne bude mít ve větší úctě!“

„Mít v úctě někoho jako jsi ty?!“ zkřivila pusu Lily a přimhouřila oči. „Měl bys být rád. Já jsem tvá smrt a nic lepšího tě potkat nemohlo!“

„Nuže, předveď se, krasotinko! Uvidíme, jak daleko se dostaneš!“ zazubil se a ona zavrávorala. Nachová mlha se jí přelila před očima a znervóznělo ji to.

„Jen pohled na mě a už omdlíváš!“ vyložil si to po svém Hyde a zachechtal se.

„Azraeli!“ zavrčela Lily a kocour jen zavrtěl hlavou.

„Azraeli?“ uhnula pohledem ke svému příteli.

„Jo, já vím!“ nezvykle se otřepal a v mžiku se přeměnil na obrovského pantera.

Lily už také na nic nečekala a nehty se jí prodloužily do ostrých nožů. Chladně lesklý kov jí vyjel i z loktů a ona se přikrčila.

„Dávej pozor, něco tu nehraje!“ šeptla k šelmě a pustila se do boje.

Boj jí nikdy nedělal problém, ale tohle bylo jiné. Vždy, když to nejméně čekala, před očima jí zfialovělo a znemožnilo jí to tak předpokládat mnoho protiútoků.

Dostala přesnou ránu do břicha a odletěla do nejzazšího rohu půdy. Bolestivě si narazila záda, ale fialová mlha jí dělala daleko větší starosti.

„Musí používat nějakou krycí techniku, jinak to není možný!“ mumlala si pro sebe a znovu se po něm vrhla.

Hyde se znovu zlostně zachechtal, když se Lily za pár chvil opět vrátila s ohlušující ranou zpět do rohu a už se jí nepodařilo znovu rychle vstát.

Zasyčela na něj, když k ní pomalu došel a sledoval, jak jí z boku trčí zkrvavený dřevěný hrot.

„Chceš si ještě povídat o tom, kdo je čí smrt?“ zubil se stále víc.

„Azraeli!“ zachrčela Lily, ale koutkem oka zahlédla velkou černou šelmu nehybně ležet na druhé konci prostranství.

„Sakra!“ vydrtila přes zuby, když si uvědomila, že je na něj sama a už není schopna s takovým zraněním s ním regulérně bojovat.

Zavřela oči a zkoncentrovala se. Není jiná cesta.

Pomalu si před něj stoupla, vytrhla si kůl z těla a spojila ruce. Někde vysoko nad nimi zahřmělo. Věděla, že nemá jinou šanci než použít to, co jediné dokáže v tuto chvíli zabít toho netvora před ní. Ať to stojí cokoliv!

„Přestaň něco zkoušet!“ konečně se doopravdy naštval Hyde a napřáhl obrovitou ruku.

„Lily!“ ozvalo se od dveří a ona slepě otočila hlavu po zvuku.

„Frankie!“ zašeptala a Steinovi se zastavil dech. Její oči byly prošité fialovými žilkami a poznal hned, že je slepá. Když uviděl, co se Hyde pokouší udělat, neváhal.

Rychlostí blesku se přemístil před ní a vykryl Hydeovu ránu. Druhou ruku nabil svou energií a vypustil ji do jeho těla. Odmrštilo ho to od nich pryč na místo, kde se do něj pustila Maka se Soulem. Stein se otočil ve chvíli, kdy se Lily začala kácet k zemi.

„Lily!“ vydechl, když j zachytil v pádu a položil na zem. Netečně zírala do stropu a nevnímala ho. Její oči byly nachově kalné a mohl přímo vidět jak z ní odchází život.

„Někdo jí otrávil!“ zaznělo mu tupě v hlavě.

„Vydrž!“ zamumlal směrem k ní a vzal jí do náručí.

„Doktore Steine!“ přiběhla k němu vyděšená Maka, když po Hydeovi nezbyla ani duše. „Co se děje?“

„Musíme okamžitě k motorkám. Mám tam brašnu s protijedem. Já ponesu Lily, vy vezměte Azraela. Někdo je oba otrávil a dlouho už nevydrží. Hned!“ rychle vysvětlil Stein a vyrazil pryč.

Doběhli ve chvíli, kdy přestala dýchat. Rychle vyndal správnou ampuli z tašky.

„Vezměte druhou lahvičku a dostaňte jí do kocoura!“ zavelel k Mace se Soulem a sehnul se k ní.

„No tak, vydrž ještě!“ úpěnlivě ji pozoroval a snažil se do ní vpravit tekutinu. Ani nepohnula rty. Nečekal tedy na nic, naplnil si ústa bezbarvým lékem a políbil jí. Když konečně polkla, odtrhl se od ní.

„Tak pojď! Nevzdávej to!“ nevědomky jí drtil ruku. Už ztrácel naději, když se zhluboka nadechla.

„Díkybohu!“ vydechnul jakoby v jednu chvíli zachránil celý svět. „Mako?“

„Azrael také dýchá!“ perlily se kapičky potu na čele mladé uživatelky.

„Fajn, teď rychle zpátky do Death City! Z nejhoršího jsou venku, ale nesmíme nic zanedbat,“ kývnul Stein, posadil si bezvládnou Lily před sebe a vyrazil zpět.

Probudila se do slunečného rána a zprvu ji zachvátila panika, kde se nachází. Když se u její postele objevila Maka se Steinem, jako blesk jí projela vzpomínka na události v Paříži.

„Azraeli!“ rozšířily se jí zorničky a pokusila se prudce vstát, aby pak z bolestným syknutím znovu skončila v polštáři.

„Lež v klidu, ten drzý kocour je v pořádku!“ zamračil se Stein, ale zároveň si byl stoprocentně jistý, že na něm musí být vidět, jak se mu ulevilo, že znovu nabyla vědomí.

„Teto Lily!“ zářivě se usmála Maka. „Jsem tak ráda, že jsi v pořádku.“

„A proč bych nebyla?“ pokusila se také o úsměv rudovlasá, ale spíš se jí podařil škleb. Celé tělo jí bolelo a tak strašlivou únavu snad nikdy necítila. Byla za to na sebe naštvaná a rozhodně nemínila si vztek nechat pro sebe. „Možná bych byla ve větší pohodě, kdybych nemusela dennodenně  sledovat divný lidi se šroubama v hlavě!“

„No, jsem rád, že jsi zase ve formě! Skoro bych zapomněl jaké to je, když mne neobtěžuješ svýma nesmyslnýma řečma!“ opáčil jí stejně tvrdě Stein.

„Hele, co kdybys laskavě přestal obtěžovat ostatním život a šel si pitvat nějakou mrtvolu?“ nakrčila horní ret a zelený tvrdý pohled zabodla do jeho očí.

„Možná se příště vystříhám toho, abych se obtěžoval s tvým životem!“ vypustil pomalu sešívaný, nabroušeně se otočil na patě a odkráčel pryč.

„Díkybohu, konečně mu došlo, že má vypadnout!“ unaveně zavřela oči.

„Neměla bys na něj být tak zlá, teto,“ potichu se ozvala Maka.

„A mám snad důvod?“ ušklíbla se.

„No víš, asi si to nepamatuješ, ale zachránil ti život a to hned třikrát stejně jako zachránil život i Azraelovi,“ mluvila potichu její příbuzná a Lily překvapeně otevřela oči.

„Nechápu,“ zamračila se.

„Poprvé, když si stoupnul do rány Hydeovi a tak jsi nedostala smrtící ránu. Pak zjistil, že jsi otrávená a včas našel protijed pro tebe i kocoura,“ vysvětlovala jí potichu culíkatá.

„A po třetí?“ civěla nepřítomně do stropu.

„Po třetí až tady, kdy zjistil, jak moc hlubokou ránu máš v boku a bez jeho ošetření bys vykrvácela.“

Semkla k sobě pevně rty. Takže to byla otrava. Proto nemohla bojovat. Myslela si celou dobu, že to je nějaká technika, ale byl to jenom zpropadený jed, který do nich někdo vpravil. Na poslední část boje si nepamatovala, takže už musela jednat jenom instinktivně. Že by jí opravdu on….?!

„Nepochlubil se!“  zachraptěla.

„A to není všechno,“ smutně se na ní podívala Maka. „Chtěla jsi použít nakonec na obranu přírodní živel. Kdyby tě nezastavil, nejen že bys zabila sama sebe a nás, ale srovnala bys se zemí půlku města a vzala tak s sebou nespočet nevinných lidí.“

Lily mlčela a stále se dívala do stropu a tak Maka využila příležitosti.

„Víš, co si myslím, teto? Myslím si, že bys měla být na doktora Steina milejší. I když se asi zrovna nemusíte, zachránil tě a riskoval tím svůj vlastní život. Nechápu potom, proč jsi na něj taková, ale jediné co vím je, že mne to moc mrzí. Myslela jsem, že jsi jiná, teto Lily!“

Podívala se na svou malou příbuznou, které se v očích zaleskly slzy. Než ale mohla na to něco říct, Maka se sebrala a odešla pryč.

„Sakra!“ zaskřípala do ticha Lily a zkřivila obočí.

Už zase? Už zase mu něco dluží?

Po pár dnech se zotavila na tolik, aby mohla vstát z nemocničního lůžka. Stein ani Maka se za tu dobu ani neukázali a tak ji jen ztížili věc, pro kterou se rozhodla. Oblékla se a vyrazila do chodeb Shibusenu. Steina našla u školní nástěnky v rozhovoru s pár studenty.

„Steine, máš minutku?“ oslovila ho a on zkřivil obočí.

„Proč? Nemáš zrovna nikoho na koho bys mohla být jedovatá?“syknul a studenti se po něm poděšeně podívali.

Lily tam jen tak stála a nakonec sklopila hlavu.

„Doktore Steine, mohla bych s vámi, prosím, na chvíli mluvit?“ vypustila z úst a jeho to překvapilo. Žádná jízlivá narážka?

Odvolal tedy studenty a jal se jí následovat. Stanuli v prázdné učebně.

„Dobře. O co jde?“ sledoval jí nedůvěřivě.

„Co chceš?“ pokynula k němu hlavou, ale ani se na něj nepodívala.

„Co chci já? Ty jsi chtěla se mnou mluvit!“ zamračil se na ní.

„Dlužím ti život….několikrát! Co chceš na oplátku?“ zatnula pěsti.

„Ah, Maka se pochlubila,“ došlo mu, o co se jedná. „Nestarej se, nic mi nedlužíš.“

„Ale dlužím a já dluhy nezanechávám!“

„Opravdu ne?!“ zablesklo se mu v oku a ona si skousla ret.

„Fajn, takže ty se chceš odvděčit?“ sledoval jak kývla a rozhodl se, že si jí vychutná.

„Dobře, každá záchrana rovná se jeden polibek!“ ohrnul horní ret a díval se, jak se třese vzteky. Byl si téměř jistý, že to neudělá.

Chvíli tam jen tak stála jakoby nevěděla, co dělat a pak prošla kolem něj. Když byla na jeho úrovni, na chvíli se zastavila.

„Buď dnes v sedm večer u Mrtvého brouka, tam se vyrovnáme!“ procedila a s těmi slovy zmizela ve dveřích.

Zaskočilo ho to. Ona to opravdu udělá?

Rozhodl se, že si to ujít nenechá a přesně v sedm hodin vstoupil do zapadlého baru v klikatých uličkách města. Kdysi tady spolu vždycky zapíjeli své úspěchy z misí, ale vzpomínky jakoby se rozpadly v prach. Teď, když po letech znovu vstupoval do těch známých dveří, téměř jasně mohl vidět stíny jejich bývalých šťastných já u stolu v rohu.

Seděla na baru a zrovna do sebe hodila panáka nažloutlé tekutiny. Podle skleniček před ní to nebylo první pití dnes večer. Přisedl k ní.

„Výdrž máš pořád stejnou,“ promluvil, když si objednal vlastní pití.

„Je mnoho věcí, které se nezměnily,“ utrousila a polkla další drink.

„A také je hodně věcí, které se očividně změnily,“ nemohl si odpustit poznámku a ona až přehnaně bouchla prázdným panákem o barový pult.

„Můžeš laskavě přestat řešit věci, které se staly a nestaly?!“ vyhrkla napruženě.

„Velmi rád, ale až mi také laskavě sdělíš, proč si mne sem vytáhla!“ opáčil jí rychle.

„Jenom vyrovnávám svůj dluh,“ odpověděla téměř klidně.

„A na to potřebuješ tohle místo?“

„Ne, na to se potřebuju napít!“

„Ale no tak! Přece mi nechceš tvrdit, že s tím vážně souhlasíš!“

„Nemám na vybranou,“ sykla, kopla do sebe další rundu, chytla ho a políbila.

Do jeho překvapených úst se vlila ostrá kořalka. Než si stačil uvědomit, že ho líbá, její ústa se od něj opět oddělila.

„Takhle si mi podal protijed?“ zašeptala mu těsně u rtů. „I když si nic nepamatuji, pořád znám tvoje praktiky. Tohle byla první!“

Nestihl na to nic říct, protože ho políbila podruhé. Tentokrát daleko jemněji a známěji. Vzpomněl si. Takhle ho líbávala, když si ho chtěla udobřit. Přestal se bránit a vychutnával si ten vzácný okamžik. Po chvíli se zase vzdálila.

„Ten byl druhý jako díky za záchranu a teď přijde….“

Nedopověděla, protože ji chytnul a přitisknul k sobě. Držel ji a líbal tak vášnivě, jak jen mohl. Nechala se strhnout a zabořila mu ruce do vlasů. Přitisknuti na sebe si vychutnávali ten náhlý  a nestoudný čin. Po neskutečné době se od sebe odtrhli a ona stále zůstávala na těsno vedle něj. Vzrušeně oddychovala a jen několik milimetrů dělilo jejich rty.

„Tohle byl třetí,“ pronesla tiše a on to vzal jako výzvu. Než se ale znovu stačil dotknout jejích úst, jemně ho od sebe odstrčila. Sáhla do kapsy, hodila na bar peníze a otočila se k němu zády.

„Můj dluh je tímto splacen. Příště mě nech ale raději zemřít!“ tvrdě pronesla a odešla.

Stein tam zůstal sedět a stále se nevzmohl ani na slovo. Byla tak reálná a tak plná citu, když se ho dotýkala. Možná proto ho tak zasáhla její slova při odchodu.

„Raději zemře, než aby to udělala znovu, hm?“ dostal ze sebe těžce a něco v něm se zlomilo. Objednal si další pití.

Lily vyrazila ze dveří hospody a za prvním rohem se zastavila. Opřela se zády o chladivou zeď a zhluboka oddychovala. Ještě cítila jeho rty i jeho chuť a to vše dohromady jí rvalo smysly i srdce na kousky. Zkřivila obočí a pevně semknula víčka k sobě. Kéž by se mohla vrátit, vzít svá slova zpět a znovu se oddat jeho náruči.

„Sakra!“ přecedila přes zuby a mezi řasami se objevila slza.

„Možná bys mu to měla říct!“ ozvalo se vedle ní a černá sametová srst se jí otřela o lýtko. „Víš, co myslím. To, proč jsi odešla….“

„Azraeli, buď tak laskav a nech si svoje názory. Minulost už je dávno pryč a už se nevrátí!“ okřikla ho moc příkře.

„Ty jsi jediná, která nedokážeš nechat minulost stranou!“ hrdelně na ni zavrčel a bezděčně mu vyjely drápy. „Když jsi se vrátila, musel jsi počítat s tím, že se všechno vrátí s tebou. Tak naivní nejsi, tak začni konečně myslet racionálně, nebo nás všechny svým chováním zabiješ!“

„Já vím,“ polevila ve svém vzteku a svezla se do podřepu. Prohrábla prsty jeho lesklý kožich. „Proto jsme ale nepřišli. Shinigami-sama nás zavolal, abychom bojovali.“

„Co tedy navrhuješ?“

„Musíme zničit Kishina, ale základem je teď najít zrádce ve vlastních řadách.“

„Myslíš původce toho jedu?“ mrsknul ocasem.

„Kdo jiný! Někomu nejsme po vůli. Je první na řadě!“ odhodlaně se zvedla.

„To mi nemusíš říkat. Rád si ho vychutnám!“ blesklo se Azraelovi v očích a jal se následovat svoji opatrovatelku.