Dovolená! To chci tak moc?

„Musel jsem nejdřív za nadřízeným, ten na mě koukal jako na blázna, ťukal si na čelo a kroutil hlavou. Pak jsem musel na dalších pár míst a ať už osobně nebo telefonicky se nebáli a sprdli mě na dvě doby, takže se tam teď asi dýl neukážu. A teď jsem tady, konečně u tebe a ty mě zkoušíš jako u výslechu a nevěříš mi, že jsem na něco takového měl nervy. Co mám teda udělat, aby byli všichni spokojeni?“ zasmál se šibalsky Alfred na stále nevěřícího Arthura, políbil ho do vlasů a spokojeně si lehnul vedle něj na rozestlanou postel.