Drabble pro M. – Pouta

Stáli naproti sobě. Pohledný černovlásek, kterému v očích rudě zářil Sharingan a blonďatý mladík, jehož oči připomínaly oči žáby a kolem zmiňovaných oken do duše byla viditelná oranžová barva.
Na oba dva s hrůzou hleděla zelenoočka s růžovými vlasy, o kterých všem tvrdila, že jsou přírodní. (Nikdo jí to sice nevěřil, ale pššt. Nechcete jí přece zlomit srdce, ne?).

„Pouta? Jaká pouta? Copak jsi nepochopil, že jsem je zpřetrhal?!“ prohlašoval právě ninja s fialovou mašlí kolem pasu.

„Tomuhle ty říkáš zpřetrhání pout, Sasuke?“ vysmál se mu blonďák.

„Jak ti to mám vysvětlit, abys to pochopil, usuratonkachi?“

„Buď ty svazky konečně přeruš, nebo se s náma vrať do Konohy!“ zněla lehce nazlobená odpověď.

„Pcha. Já už vím, jak ti to dokázat!“ vykřikl najednou černoočko a odněkud zpod svého oblečení vytáhl chlupatá pouta růžové barvy. V následujícím okamžiku je bleskem rozťal napůl a se zadostiučiněním se podíval na svého rivala.
Ovšem vypadalo to, že na něj tento skutek měl trošku jiný dopad, než jako Sasuke zamýšlel.
Výraz blonďatého shinobi totiž zjihnul.

„Ty si ta pouta pořád schováváš?“ otázka položená až netypicky něžně zazněla z Narutových úst.

„Ta noc je nezapomenutelná,“ zčervenal druhý chlapec, ignorujíc, že jejich diskuze se ubírá úplně jiným směrem.

„Tak co si jí třeba zopakovat?“ mrkl na něj Jinchuuriki a oba dva se po sobě vrhli.

„Jen škoda, že jsem rozbil ta pouta,“ vzdychnul Uchiha.

Jejich rozhovor přerušilo tupé zadunění. To sebou totiž členka týmu sedm sekla o zem – a to jako kdyby probralo oba shinobi.

„Sakuro?“