Druhy den – prvni den v zivote kunoichi 7

Po snídani jsem opět dorazili na cvičiště. Tentokrát ale bez Naruta, který prý trénuje s Yamatem někde jinde. Zato na nás u špalků čekal Hyuuga Neji.

„Docela kousek, co? Vždycky jsme přece měly rády dlouhovlasatý kluky s divnýma očima,“ začala zkoušet Ta druhá, když jsme byli mezi sebou představeni.

„Dej pokoj! To bych Nule nemohla udělat!“ zavrhla jsem její návrh.

„Nule? Kdo to je?“ nechápavě se zeptala.

„Ten-ten ne? Deset mínus deset je nula ne?! Mám jí ráda, ale tohle mi přišlo fakt vtipný.“

„Hehe, na to už jsem zapomněla,“ zahihňala se Ta druhá.

„Takže, teď bych potřeboval, abyste navzájem  spolupracovali,“ začal Kakashi. „Merenwen, od tebe potřebuju, aby ses zase soustředila na chakru. Mělo by to tentokrát jít lépe. Jenom tě prosím, nezkoušej co to udělá, když to pustíš ven jako minule. Zkus ji rozprostřít do celého těla, aby měl Neji co nejlepší představu. Hlavně neexperimentuj, mohlo by to být nebezpečné pro nás i pro tebe.“

„Odpal! Odpal!“ začala skandovat Ta druhá. Asi má ráda strmý pády do neznáma.

Tebe chci, Neji, poprosit abys jí sledoval Byakuganem a hlásil mi všechno, co tě napadne, jak by ta její chakra mohla fungovat.“

Oba jsme na jeho slova kývli, já se posadila do trávy a zavřela oči. Kakashi měl pravdu, teď to netrvalo tak dlouho a modrý světlo jakoby číhalo hned za rohem. Tentokrát jsem byla opatrnější, hlavně jsem si s ní přestala hrát. Soustředila jsem to chladivý modrý světlo dostat úplně všude a zkoušela tak vydržet. Je to příjemný pocit a nevědomky jsem se začala usmívat.

Ucítila jsem něčí dotek na rameni, trhla jsem sebou a otevřela oči. Byl to Kakashi.

„To stačí. Myslím, že už jsme na to přišli,“ řekl.

Naproti mě seděl trošku unavený a možná i udivený  Neji.

Kakashi se ujal role objasnitele.

„Vypadá to, že jsem se tak moc nezmýlil. Nemáš chakrový oběh jako máme my. Máš jenom krevní oběh, který ale má vlastnost tvořit chakru. Nejspíš se ti nějak podařilo uvolnit svoji sílu z nitra a smíchat ji s krví.“

„Je to tak,“ pokračoval Neji. „Vypadá to, že když ji aktivuješ, převážná většina krve se změní na modře světélkující chakru a krev zůstane jen kolem životně důležitých orgánů jen v minimálním množství. Ty jsi neměla šanci to postřehnout, ale vždycky ti všechny žíly a žilky zmodrají a upřímně, nechtěl bych vidět tvoje oči.“

„Je ze mě zrůda!“ rozplakala se Ta druhá.

„To ovšem ale znamená, že sílu mám a můžu tu být užitečná třeba jako ta kunoichi ne ?“ zeptala jsem se nahlas.

„To můžeš, ale má to jednu vadu,“ řekl Kakashi a Neji pokračoval, „když uvolníš svoji sílu, má to na tebe vliv asi takový, jako by jsi krvácela a je dost možné, že když to neodhadneš, můžeš během chvilky zemřít na vykrvácení. Když jí vyčerpáš přiměřeně, zase se obnoví, stejně jako krev samotná, ale pokud si nenecháš ani kapku, nebudeš mít z čeho tvořit a nastane konec.“

„Takže, teď je jenom na tobě, pro co se rozhodneš. Budeš riskovat a budeš se mnou plnit mise nebo vsadíš na jistotu a staneš se třeba zahradnicí.“ Kakashi mi dal na výběr a teď čekal na mojí odpověď.

„Beru zahradnici,, máme přece rády kytičky…hele, snad se nerozmýšlíš?! Kousej se! Já nehodlám v tomhle divným světě umřít!!! Slyšíš mě?!“ ječela na mě Ta druhá.

„Ztichni! To chceš, abych byla pořád ten stejnej srabík jako doma? Pořád jen všem vyhovět jenom pro to, že to je bezpečný?! Stále bojovat mezi sebou a vždycky prohrát s tou slabší?! Tak to teda ne …tohle je moje šance, i kdyby to mělo znamenat žít krátce a už se nikdy nevrátit!“ To už jsem na ní ječela já a než se stačila ohradit jsem nahlas vyhrkla : „Lepší být shinobim jeden den než bejt zahradnicí třicet let. Nemám pravdu, Kakashi?“ a usmála jsem se na něj.

Ten mi úsměv trochu smutně oplatil a kývnul : „Je to tvé rozhodnutí a tvá volba a já s tím nic neudělám. Každopádně alespoň tak tě budu mít pod kontrolou a mohla by jsi přežít víc než jeden den.“ Je pravda, že s Kakashim po boku mám přece jenom větší šance.

„To ale znamená, že musíš podstoupit minimální výcvik, abys mohla začít chodit na mise a začít si vydělávat. Jak jsi na tom s taijutsu?“ pokračoval Kakashi.

„Tak to absolutně netušim. Nikdy jsem to nezkoušela, ale možná bych se ubránila.“

„Potom to musíme vyzkoušet,“ mrknul na mě a už mi podával ruku, abych se mohla postavit.

„Vidím, že mne už tu nepotřebujete. Proto mne prosím omluvte, mám ještě nějaké věci k vyřízení,“ loučil se s námi Neji, „Merenwen, tobě přeji hodně štěstí a doufám, že se ještě někdy setkáme. Mám pocit, že bys mi mohla hodně věcí objasnit.“

„Děkuju za pomoc, Neji. Taky si myslim, že bysme spolu měli ještě dlouhou řeč o tom co je a co není. Tak se budu těšit na brzkou shledanou,“ usmála jsem se na něj.

Kývnul.

„Kakashi-sensei…“

„Díky Neji,“ odpověděl Kakashi a Neji odešel.

„Takže jdeme na to,“ řekl Kakashi a podal mi kunai.

„Jdeme na co?“ tak trošku naivně jsem se zeptala.

„Napadni mě jako bys mě chtěla zabít a zkus mě přeprat.“ No jasně, tohle přece dělam denně, zaironizovala jsem si pro sebe. Ta druhá uraženě mlčela, odmítala se se mnou bavit. Ale když to musí být…

„To nejde!“ řekla jsem.

„Proč by to nešlo?“

„Nemůžu někoho napadnout jenom tak. Musíš mě naštvat.“

„Jak naštvat?!“

„Něco řekni nebo udělej. Nepůjdu po krku někomu, kdo se o mě stará, jenom tak ze srandy!“

„Aha. A co mám udělat?“

„Prý jsi docela chytrej, takže bys na to mohl přijít, co by mě mohlo naštvat. Většinou je v tomhle mužský pokolení docela vynalézavý.“

„Fajn! Mám nápad,“ zablýsklo se mu v oku.

Pak přesně nevím, kolik času uběhlo, ale vím, že v jednu chvíli stál deset metrů ode mě a v druhou stál přímo přede mnou a snažil se mi sáhnout na….

“EEE??? Další úchylák, co se mi rozhodnul prozkoumat hrudník???“ zaječela jsem a Tu druhou to probralo taky.

„Zmetek jeden! Zabij ho! Olé!“ vzplanula. Tohle nenávidíme obě.

Zavrčela jsem a sekla jsem mu kunaiem po tý odporný ruce. Uhnul tak akorát.

„To mi nestačí! Až s ním skončím, bude z něj kastrát!“ zasyčela Ta druhá a já jsem jí s klidem podstoupila celou svoji mysl. Je pomstychtivější a má na to právo. Právě se před náma z gentlemana vylíhnul perverzák. Na Romea teď zrovna nevypadal.

Vyrazila jsem proti němu, že mu šeredně ublížím. Švihala jsem proti němu střídavě kunaiem a levou pěstí, ale vždycky se mi vyhnul. To mě rozzuřilo ještě víc.

„Potřebuju ho aspoň škrábnout, slyšíš?!“ řvala rozlícená Ta druhá a já jsem čím dál víc ztrácela sebekontrolu.

Když se asi mojí stopadesátý ráně a kopu bez námahy vyhnul, zahlídla jsem v obličeji něco jako úšklebek. On si se mnou hraje?! Začala jsem vidět rudě! Nee, to není ono, spíš modře. No jasně, moje síla! Žerty stranou, teď jde o moji čest. Rozhodla jsem se být podlá.

Opět jsem proti němu vyrazila. Opět se kunaii vyhnul a já jsem promáchla víc než jsem chtěla a nechtěně jsem se řízla do stehna.

„Auuu!“ zaúpěla jsem a chytla jsem se za nohu. Kakashi si přestal držet ústup a došel až ke mě.

„Ukaž, podívám se, jestli to neni hluboký…“ a to už byl u mě a já se ho ztěžka chytla za vestu stále s hlavou svěšenou. A v tu chvíli byl přesně tam, kde jsem ho měla mít.

„Jste nějak neopatrný, Kakashi-sensei!“ ironicky jsem zasyčela a koukla mu do očí. Nechala jsem ho utopit v modré. Než se zmohl na nějakou reakci, přitáhla jsem si ho za vestu blíž k sobě a pak co největší silou odmrštila k nejbližšímu stromu. Než si stihnul vychutnat náraz o kmen už jsem stála před ním, chytla ho znovu a na krk nasadila kunai.

„Už nikdy! Už nikdy se neopovažuj tohle zkusit!“ zavrčela jsem.

„Yes! Pomsta je naše!“ zavýskla Ta druhá, ale to už jsem začala chladnout.

Pustila jsem ho. Stál tam a zíral na mě. Já si z toho musela sednout. Aspoň, že jsem to nepřehnala. Očividně zatím žiju. Pak mi to začalo všechno pomalu docházet. V numerologii říkali, že když mi chybí trojka v datu narození, že potřebuju víc času na přemýšlení.

„Ehm…to byl ten tvůj způsob jak mě naštvat, viď?“ řekla jsem trochu zahanbeně.

„Tak nějak. Copak si myslíš, že bych to za normálních okolností bez tvého svolení udělal? A tohle naštve většinou každou, jen se zeptej Jirayi!“ řekl dotčeně Kakashi.

„Ale svůj účel to očividně splnilo a naštvala ses až moc. Úplný taijutsu to teda nebylo, ale alespoň jsme zjistili, že bránit se teda umíš,“ přejel si rukou po bolavých zádech. „Jak jsi na tom se silou? Tvůj pohled je docela strašidelný, když jsi naštvaná.“

„Nic moc, nějak mě to vyčerpává, ale možná ještě chvíli bych s ní zvládla bojovat. A dokonce si myslím, že se to zlepšuje, takže třeba se častým používáním ještě víc zocelím,“ přemýšlela jsem nahlas.

„Dobrá tedy. Dneska už boje necháme. Spíš tě naučím pár postojů a kopů v taijutsu a taky házení zbraní na terč. To minimálně potřebuješ k tomu, abys mohla jít se mnou.“

„…a abysme měly aspoň trochu šanci proti těm červenočerným plachetkám…“ ozvala se ponuře Ta druhá.

Následovala jsem Kakashiho na tréninkovou louku s terči když se přede mnou ozvalo : „Je ti jasný, že kdybych na tebe použil Sharingan, ta se ti tohle nikdy nepovede, že jo?!“  Že by uražený ego?

„Já vííím! Neboooj, tvoje přednosti to určitě nepoznamenalo a necenim si tě míň,“ došla jsem k němu, vzala ho kolem ramen, mrkla jsem a usmála.

Kouknul na mě, jestli si z něj náhodou nedělam srandu, ale pak se usmál jak mu to jenom jeho maska dovolila a v příjemné konverzaci jsem pokračovali dál.

„Ty flirtuješ?! Po tom, co nám oběma před chvíli proved?“ zeptala se dotčeně Ta druhá.

Ignoruju jí!