Dùsledky noci…program začíná!

„Sasuke c-co to…“ nestačil dokončit větu a černovlasý se mu opět přisál na rty.
„Zkoumám tě taky z jiné stránky.“ řekl potichu jemu u ucha které následovně jemně zkousl.Blonďák se po doteku zachvěl.
„Sa-suke…n-ne…“ vzpamatoval se a rukou ho od sebe začal odtlačovat. Sasuke mu chytl ruku a položil vedle hlavy. Polibky se ze rtů dostal na jeho krk.
„Nebraň se tomu, já vím, že to chceš. Že po tom toužíš,“ zašeptal a nepřestával v činnosti.
„Agh…“ vydechl Naruto a naklonil hlavu na stranu. Sasuke setrvával v líbání ještě nějaký čas, než přestal a podíval se na blonďáka. Rukou mu vjel do vlasů a naposled ho políbil na rty.
„Nechám tě…pro dnešek,“ přejel mu prsty po tváři a lehl si vedle něj. Naruto zakňoural a otočil se na bok zády k němu. Pousmál se a zavřel oči. Jak předpokládal, po chvíli se mu okolo pasu obtočily Uchihovi ruce a na rameno mu klesla jeho hlava. Oba dva o několik chvil později usnuli.

Ráno když se Naruto probudil, už necítil teplo obětí Sasukeho těla. Pomalu se otočil a rozhlédl se po pokoji. Nikde nikdo. „Asi je už dole,“ pomyslel si a malátně vstal z postele. Přemýšlel, jestli ten včerejšek nebyl nakonec jen hloupý sen. Převlékl se a vyšel z pokoje. Sešel po schodech pomalu dolů a podíval se na skupinku spolužáků u dveří. Pozdravil a vešel do jídelny, aby se před výletem nasnídal. Sedl si vedle Shikamara a jeho ostatních přátel ke stolu a bavili se o dnešku, jak to asi bude všechno probíhat. V jídelně se začaly ozývat upištěné holčičí hlasy. Celá skupinka sedící s Narutem u stolu povzdychla.
„Casanova se objevil,“ zamručel Kiba a koukal do svojí již už prázdné misky. Naruto jen zaraženě zamrkal, koukl do talíře a ke dveřím se ani neodvažoval podívat.

Uchiha se rozhlédl po jídelně, až našel toho, koho hledal. Pomalým, sledovaným od všech holek, krokem došel, až ke stolu kde seděl Naruto. Ignoroval tázavé pohledy ostatních u stolu a podíval se na Uzumakiho. Ten sebral talíř, rychle se zvedl a svižným krokem odešel od stolu. Položil talíř na pult a rychle zmizel z jídelny.
„Chovám se jako imbecil! Vynervovanej tím blbcem!“ řval na sebe v duchu a opřel se o zeď.
Uchiha tam zůstal chvíli stát a koukal na dveře ve kterých jeho spolubydlící, až překvapivě rychle zmizel. Zatřepal hlavou a koukl na stále čumící spolužáky.
„Co je?! Nemáte nic lepšího na práci než očumovat k sakru?!“ řekl naštvaně, až to všechny zarazilo. Tak se nikdy nechoval. Vždycky akorát přešel s ignorantským pohledem ale tohle ne. Netrvalo to dlouho a i černovlasý jídelnu opustil. Na chodbě uviděl blonďatou střapatou hlavu. Svižně k němu přiběhl a přitiskl ho ještě víc na chladnou zeď.
„Proč mě ignoruješ? Proč se mi snažíš vyhnout?“ zasypal ho množstvím otázek a hleděl mu do jeho modrých očí.
„Sasuke přestaň a pust mě! Není mojí povinností ti odpovídat!“ vyštěkl Uzumaki a snažil se ho odstrčit. Uchiha se na něj ještě víc natiskl.
„Celý ty dva měsíce…koukám na to, jak mě obcházíš. Jak se směješ. Bavíš s ostatníma. Producíruješ se okolo. Už to nemůžu vydržet chápeš? Ta tvoje dokonalost! Mě utápí!“ přivlastnil si prudce jeho rty a vášnivě ho políbil. Naruto se skoro až zajíkl. Koukal na Uchihu, nechápavě na něj civěl.
„P-Proč?“ na jinou otázku se nezmohl
„Neptej se na otázky na které neznám odpověď,“ řekl jen a odlepil se od něj. Pak odešel zpátky na pokoj.

Odpoledne se celá třída konečně vydala do lanového centra. Lee zkroušeně pobíhal okolo Hatakeho.
„Proč jsme nevzali sebou Gaie senseie?! Byl by tak nadšený! Byla by to jízda! Proč?! Proč?!!!!“ naříkal a dožadoval se odpovědi.
„Tvůj hrdý sensei si zlomil nohu při tajtrlíkování na nové trampolíně co donesli do tělocvičny,“ řekl znuděně Kakashi a snažil se vmísit do davu a zbavit se dotěrného žáka svého kolegy.
„ALE GAI SENSEI NEMŮŽE BÝT ZRANĚNÝ!!!“ zavřeštěl Lee z plných plic a se slzami v očích odběhl mezi poslední studenty.
„Proboha…“ povzdychl si Hatake a šel dál v čele. Vedl studenty k lanovému centru.