Fool for Love

„Nowaki… To nemyslíš vážně, že ne?“ zazněl hlas vysokoškolského asistenta po chvíli ticha. Nowaki si nervózně přesednul na druhou nohu a dál se upřeně díval do země.

„Nemůžu za to, Hiro san,“ omlouval se. Vypadal jako nakopnuté štěňátko, jako malé děcko, co se má každou chvilkou rozbrečet a taky že mu do breku docela bylo. Tohle mohl být jejich společný víkend po dlouhé době, ale díky práci v nemocnici se ho zase museli vzdát. Nowaki by se nejradši na celé nováčky a jejich zaškolení zvysoka vykašlal, ovšem kdyby mohl. Bohužel byla to jeho práce, a on byl natolik velký samaritán, že prosbu Senpaie odmítnout prostě nemohl. Tsumori sice věděl, nebo alespoň tušil, že Hiroki a Nowaki spolu něco mají, když už žijí spolu, ale byl rád za každou příležitost, kdy mohl Nowakimu udělat peklo ze života jen tím, že trošku poškádlil asistenta Kamijou.

„Štveš mě, Nowaki.“

„Já vím, Hiro san. Slibuji, že se budu snažit dostat se domů, co nejdříve to půjde,“ zatnul pěsti a ještě více svěsil hlavu. Hiroki si řekl, že už ho trápit nebude, stejně to nemá cenu ho přemlouvat, protože si to udělá podle svého. Navíc mu přál tu příležitost získat zkušenosti, už kvůli tomu, jak velká jim připadá mezi nimi propast. Věděl, že se tím Nowaki užírá, štve ho, že je mladší a nemá nic vystudovaného a nejradši by byl na třech místech najednou, aby měl všechno rychle hotovo a mohl být s ním.

„Dobře,“ přitakal Hiro, sebral talíře od večeře a sklesle se doplazil do kuchyně. Než se stihnul otočit od dřezu, Nowaki ho chytil za pas, nosem odstrčil pramen vlasů a lehce ho políbil na krk.

„Teď ne, Nowaki. Mám plno písemek na opravování a vůbec nevím, jak to stihnu,“ mumlal Hiroki opřený rukama o kraj linky a zírajíc někam na dno dřezu s nádobím.

„Hiro san,“ šeptl mu do ucha Nowaki. Kamijou nechtěl povolit, ale když to byl Nowaki, nikdy mu nedokázal odolat. Ještě chvíli vrtěl hlavou, že ne, ale pak povolil, otočil se a polibek mu oplatil. Pak ale Hirokiho napadal taková myšlenka, která měla lehce žárlivý podtón – on tam bude zase celý den, z pátku na sobotu a to navíc s hromadou zelenáčů a tím Senpaiem. Tohle se mu ani trošku nelíbilo. Jestliže to byl Tsumoriho nápad a on do něj uvrtal samo sebou i Nowakiho, určitě chystá něco nekalého.

„Pusť,“ odseknul mu. Nowaki byl sice zvyklý na to, jakou má Hiro většinou náladu, ale tohle i jeho zaskočilo. Překvapeně zamrkal a bez jediného slova ho pustil. Veškeré co kdyby mu dokázalo zkazit zbytek dne.

„Hiro san, stalo se něco?“ vyptával se Nowaki, jakmile se trošku vzpamatoval z toho, že ho jeho milovaný ďábel odstrčil.

„Jsem jen unavený,“ zalhal, „jdu si lehnout.“ Nowaki ještě chvíli sledoval, jak se Hiro převléká a když zapadnul do ložnice, pustil se do mytí nádobí. Byl v takovém myšlenkovém pochodu, že ani nepostřehnul, jak skládá oblečení a rovná knížky do komínků. Ještě o půlnoci seděl u televize a přemýšlel tak nějak o ničem. Hlásání z televize nevnímal, klimbal, přemítal si v hlavě spoustu dialogů a scén nejen z dnešního dne. Vzpomněl si, jak měl tehdy horečku a Hiro jí pak chytil od něho. Hirokiho druhá stránka osobnosti je stejně úžasná. Většina lidí ho vidí jen jako ‚Kamijou the Devil‘, ale on ví, jaký je v hloubi duše. Z hloubání ho probralo cvaknutí vypínače.

„Nowaki? Ty tu ještě strašíš?“ promnul si rozespalý Kamijou oči.

„Ah, Hiro san… Jistě, už se chystám taky spát.“

„Dobře,“ zamumlal Hiro, došel si na WC a po pár minutách se vrátil zpátky do postele, kde už ležel natažený Nowaki. Objal tmavovlasého mladíka kolem pasu a jal se spát dál.

Hiro san,

musel jsem odejít dřív.

                                                                                                                             S láskou, Nowaki

„Taky ti přeji pěkné ráno,“ zívnul Hiroki, když se mu podařilo vyloupnout oko a dočíst vzkaz, který ležel u připravené snídaně. Vonělo to hezky, ale Hiro neměl ani pomyšlení na sousto rýže nebo doušek čaje. To, co se mu večer zdálo, se snad ani slovy popsat nedalo. Měl z toho šok, i když věděl, že Nowaki stojí jen o něj. Vlastně nikdy nepostřehnul, že by Nowaki jen pohledem zavadil o ženskou a v tom snu se Nowakimu na klíně střídala jedna za druhou. Co je to? Žárlí? Ostatně by to nebylo poprvé. Ale stejně by se rád nějak pojistil. Co má udělat? Má Nowakiho sledovat? Ale co když si ho všimne? Přeci nechce Nowakiho zranit svou žárlivostí, vždyť mu plně důvěřuje. Posadil se za stůl, podepřel si hlavu a začal střádat plány. Takové, aby dokonale vycházely. Jenže něco je stejně kazilo – plno prací, které měl opravit do školy. Nedalo se svítit, ještě v pyžamu si došel pro tlustý stoh papírů, hlučně jej pustil na stůl, vyhrnul si rukávy a začal zkoumat, co tam ta poupata z katedry vykouzlila. Po delší době konečně našel práci na úrovni. Čí že to je? Misaki Takahashi… Po necelé hodině měl hotovo – a že toho bylo opravdu hodně. Spokojeně si oddechnul. Teď se konečně může chystat k uskutečnění svých plánů.

Z bytu se vypravil až po půl třetí. Už teď byl znechucený z té představy, že bude tvrdnout někde ve špitále. Nejen že bude všude plno doktorů, ale také praktikantů… a praktikantek. Modlil se, aby valná většina z nich byla patologové a on měl o starosti postaráno. Po pár minutách cesty se zastavil přímo u vchodových dveří. Znejistěl mu krok. Opravdu to má udělat? Vzpomněl si na své sny ze včerejší noci na ráno. Ano, udělá to! Jen co se trošičku povzbudil a vstoupil do haly, tak-tak se vyhnul Tsumorimu. Ten se rozhlédnul po místnosti, vypadalo to, že si Hirokiho za rohem nevšimnul, stále se usmíval. Pak zamířil ke skupince potutleně se usmívajících teenagerů, cosi jim povídal a pak jim pokynul rukou směrem někam doleva. Hiroki nervózně přešlápnul, začaly mu dřevěnět nohy. Chystal se vyjít zpoza rohu, ale zastavil ho v tom vysoký tmavovlasý mladík – Nowaki. Objevil se zčista jasna odnikud. Proboha, co bude dělat? Co když zamíří sem? Zavalily ho panické myšlenky, začal rychle vymýšlet výmluvu. Spadl mu kámen ze srdce, když se Nowaki zastavil na recepci, sebral desky a pak zamířil stejnou cestou, jakou se odebral Tsumori se skupinkou. Hiroki ještě chvíli vyčkával a pak se nenápadně přesunul k druhému rohu chodby. Rozhlížel se kolem, jestli ho nějaký z bílých plášťů neokukuje, a když si byl jistý, že má čistý vzduch, proplížil se za skupinkou dál. Sem tam se zastavil u nějaké nástěnky, aby si prohlédnul letáčky, vyhlášky anebo přečetl nějaké novinky z lékařského oboru. Občas nakouknul za roh, kde stála ta skupina. Vypadalo to, že si ho nikdo z nich zatím nevšimnul, ani Nowaki. Ten stále zpříma a s úsměvem odpovídal na každou jejich dotěrnou otázku. Po hodině obcházení zelenobílých prostorů nemocnice začaly bolet Hirokiho nohy, posadil se na židli, ani nevěděl, před jakou čekárnou. Opřel se hlavou o stěnu a na chvíli zavřel oči, což se mu stalo osudným. Z ordinace vyšla sestra, která na něj hned spustila.

„Dovolíte, pane? Tohle není noclehárna!“ Hiroki s sebou škubnul, zaostřil na jméno ordinace. Zubní!

„Jistě, o-omlouvám se,“ vyskočil na nohy a jal se omlouvat. Zdálo se, že sestra chtěla v přednášce ještě pokračovat, ale Hiroki se jen hluboce uklonil a zmizel za rohem, kde ho však čekalo další překvapení – narazil do doktora a ne do ledajakého, byl to totiž Nowaki.

„Omlo-“ zasekl se uprostřed slova. Udiveně zamrkal.

„Hiroki?“ přešel jeho údiv v lehké pobavení. Usmál se a urovnal Hirokimu límec. Ten stál jako opařený stále na místě a pohled vrýval někam do podlahy. Cítil, jak mu začínaly hořet tváře, ruce se mu potily a rychle hledal nějaká slova.

„Hiro san,“ oslovil ho o chvilce Nowaki. Jenže v tu samou chvíli se ozval i hlas Tsumoriho, který zase volal Nowakiho, aby sebou hýbnul. Ten se zatvářil tak, jak to dělával málo kdy.

„Hiro san, počkej na mě tady,“ podal mu vysoký mladík instrukce, odběhnul za Tsumorim, ten se na něj sice mračil, ale Nowaki jen divoce zamáchal rukama, Tsumori mu dal klíče a Nowaki se s širokým úsměvem na tváři vrátil ke Kamijou.

„Nowaki, já…“ začal Hiroki, ale Nowaki ho vůbec neposlouchal. Vzal ho za ruku a protáhnul ho pár chodbami budovy. Zastavili se až u dveří označených nápisem „pro personál“, které Nowaki odemknul, vtáhnul Hirokiho dovnitř, hlasitě zabouchnul a zamknul.  Chvíli ještě stál otočený čelem ke dveřím a s přiblblým úsměvem si hrál s přívěskem na klíči. Kamijou se rozhlížel po místnosti. Bylo tam šero, pod oknem byla postel a naproti jen dvě skříňky.

„Nowaki,“ oslovil ho asistent se značnou dávkou nervozity v hlase.

„Hiro san, prosím, nemusíš mi nic vysvětlovat,“ otočil se k hnědovlasému příteli. K jeho překvapení se Nowaki usmíval takovým jemným úsměvem.  Hiroki zamrkal. Jak to? On se nezlobí?

„Včera, po večeři… Tušil jsem, že se něco stalo, když jsi mě od sebe odstrčil,“ pomalu přistoupil k němu a stáhnul z něj bundu. Donutil ho udělat pár kroků zpátky, takže si Hiro musel sednout na postel, která mu překážela v couvání.

„V noci jsi sebou strašně házel a cosi jsi mumlal ze spaní,“ rozepnul mu druhý knoflíček na košili. Hiro mu chytil ruce za zápěstí, ale ani to Nowakiho nezastavilo a rozepnul mu košili až dolů.

„Nowaki, co to vyvádíš?!“ zhrozil se. Vyděšeně se podíval na postavu před sebou, kterou zaujal poklopec u jeho kalhot.

„Hiro san, ani nevíš, jak jsem šťastný.“

„C-co to meleš, idiote?! Jen jsem se stavil u zubaře, nic víc,“ zalhal Hiroki.

„S tebou to nemá nic společného, ani s Tsumorim nebo tím houfem zabedněných puberťáků,“ kabonil se. V tu chvíli mu ani nedošlo, jak velikého vyznání se Nowakimu dostalo. Prakticky ve svých slovech přiznal, že to s ním mělo hodně společného. Spíš než hodně, úplně všechno. Nowaki se usmál od ucha k uchu.

„Lhát ti opravdu nejde. Ale jsi roztomilý, Hiro san,“ přejel mu palcem po tváři. Hiroki na sucho polknul. Je to pravda, neumí lhát, zvlášť, když je to Nowaki. Dokonale prokouknul jeho lež. Odvážil se mu na chvíli podívat do očí. Spatřil spokojený pohled, klidný a naprosto vyrovnaný. Do háje! Zaklel v duchu, ještě že seděl, měl pocit, že by se mu jinak podlomila kolena.

„Hiro san, co bys řekl na malou preventivní lékařskou prohlídku?“ rozepnul mu knoflík na poklopci, následoval zvuk rozepínaného zipu. Hiro chvíli přemýšlel, co tím myslel, došlo mu to velice rychle, když ho Nowakiho nenechavé ruce začaly zbavovat kalhot.

„Horko,“ utrousil spíš pro sebe Kusama. Hiroki jen sledoval, jak ze sebe shodil bílý plášť, rolák a rozepnul si pásek. Tohle se mu nelíbilo. Vlastně líbilo. Nebo ne?

„No-nowaki, je to tu v pořádku?“ zarazil ho náhlou otázkou. To to chce opravdu dělat tady? A co když je tu někdo načapá?

„Neboj se, Hiro san.“

„Jsi si jistý?“ ujišťoval se Hiroki.

„Naprosto,“ pohladil ho po vlasech. Všimnul si ztrápeného pohledu, který měl Hiroki stále na obličeji.

„Dnes mám tuhle šatnu zamluvenou sám pro sebe. Poprosil jsem pár lidí o laskavost a oni mi vyhověli. Není se čeho bát, nikdo nepřijde. A i kdyby…“ nedokončil větu, zatlačil dlaní Hirokimu na rameno, který byl následně nucen si lehnout. Nowaki neotálel, všimnul si, že je Hiroki vzrušený a on sám už také nemohl čekat. Sklonil se nad ním tak, že mu kolenem tlačil na rozkrok a lokty se opřel vedle jeho hlavy. Kamijou se natáhnul pro polibek, který mu Nowaki velice rád věnoval. Jeho jazyk vklouznul hnědovláskovi do pusy, chvíli ho nechal, ať si dělá, co chce a pak se ujal dominance. Přejel mu horní a pak spodní ret, do kterého ho lehce kousnul. Hiroki zasténal.

„Hiro san,“ šeptal mu velice pomalu do ucha. Chvilku mu žužlal ušní lalůček a pak se díval, jak krásně se červená a zrychleně oddychuje. Odfouknul mu pár vlasů, které mu spadly do obličeje, políbil ho na spánek a pak pokračoval na krk. Snažil se, aby mu tam nezanechal viditelné otisky zubů, ale pak se neudržel a udělal mu na jedné straně zřetelný cucflek.

„Nowaki!“ zvýšil Hiroki hlas. Ale jen na chvíli, než Nowakiho rty zabloudily na jeho klíční kost a dál na první bradavku. Hiro chytil ještě křečovitěji deku pod sebou, zavřel oči a řekl si, že nebude moc sténat. Bohužel, jako vždycky ho jeho tělo zklamalo a přes rty mu utekl hodně hlasitý sten.

„Ne tak nahlas,“ šeptl Nowaki, aniž by se odtrhl od rozdělané práce. Hrál si s jeho tvrdými bradavkami, Kamijou zakláněl hlavu a hledal něco, co by alespoň na chvíli dokázalo zabavit jeho pohled. Jediné, co ho na chvíli zaujalo, byl lísteček nalepený na jedné ze skříněk. Bohužel jeho znaky nedokázal na tu vzdálenost a za dané situace rozluštit. Stejně mu po tom nic nebylo. Nowakiho jazyk se z bradavek přesunul přes celý hrudník až k pupíku.  Jedním rychlým tahem z Hirokiho stáhnul trenýrky.

„Ah, sakra,“ zaklel potichu Hiro, když se jeho milenec dotknul jeho vzrušení. Prstem přejel po celé jeho délce a pak se obratně věnoval jeho špičce.

„Mmm,“ chtěl Hiro něco zaprotestovat, ale náhle neměl slov. Nebo spíše vzrušením nemohl popadnout dech. Jeho ducha nepřítomný pohled prozrazoval, že si není vědom toho, jak silně tiskne Nowakiho ramena. Tomu to nějak nevadilo, nevnímal bolest od prstů zarývajících se do pokožky, sklonil se a vzal ho do úst.

„Ah, Nowaki, už…“ ozvalo se po chvilce laskání. Nowaki však nepřestal ani tehdy, když ho Hiroki začal tahat za vlasy a něco nadávat.

„Blbče,“ počastoval ho jednou z nadávek a uraženě od něj otočil hlavu.

„ Hiro san, dovol, abych to napravil,“ usmál se něžně. Hiro byl stále nejen nafouknutý, ale také úplně rudý. Nowaki věděl, že Hiro má ve zvyku skrývat své pravé touhy a přání. Je tak trochu… Nesmělý. Neměl v úmyslu čekat, pohlazením po tváři mu dal najevo, že se do něj chystá proniknout. Hiro s sebou škubnul, mezi prsty se mu propletlo pár tmavých poddajných pramenů. Snažil se vnímat spíše je, než bolest v dolní části těla. Ta brzy ustala a Nowaki začal pomalu přirážet. Jednou, podruhé. Potřetí a hlouběji. Nowaki si mezi tím vším všimnul, jak Hirovi po tvářích koulejí slzy. Hiroki si zase všimnul, jak Nowakimu po jeho vypracovaném těle stékají kapičky potu. Přimhouřil oči, Nowaki byl tak sexy. Naprosto k…

„K nakousnutí. Jsi k nakousnutí, Hiro san,“ vypadlo z udýchaného Nowakiho. Hiro už mu nestačil odpovědět – oba je pohltila vlna rozkoše. Jakmile chtěl Hiro vykřiknout jméno svého milence, vzpomněl si, jak mu říkal, aby byl potichu. Přitisknul se k němu a snažil se vydýchat tu slast.

Celý týden měl Hiroki hlavu plnou té události ze špitálu. Bál se, že na to někdo přijde. Navíc byl Nowaki celý týden pořád v práci, takže byl nervózní ještě víc. Stál u umytých talířů a hloubal. V tom cvakly dveře a ode dveří se ozvalo značně utahané ahoj.

„Nowaki?“ zamrkal asistent.

„Stalo se něco?“ vyptával se poté, co s sebou Nowaki praštil o zem.

„Nic se nestalo, Hiro san,“ odpověděl se strhaným pousmáním.

„Nevykládej. Co se stalo?“ zamračil se.

„Jen jsem dostal nějaké směny navíc. Ale s tím naším povyražením to nemá nic společného, opravdu!“ vyskočil a začal ho ujišťovat. Snažil se nepozorovaně strčit do kapsy nějaký papír. Hiroki byl ale rychlejší a papír mu z ruky vytrhnul. Chvíli ho projížděl očima a potom co se na něj dost vynadíval, ho chytil tik v oku. Rozpis směn obsahoval dva důležité údaje – směny na celý týden měl hlavně Nowaki. Dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu – podepsán Tsumori.

„Zabiju ho,“ bručel Hiroki nad papírem, ze kterého dělal salát. Nowaki se ho pokoušel zastavit, div z něj nesvléknul kalhoty, jak ho držel za nohavici.