Hadí proslov

Hadí proslov

„Pokud je to vše, co jsi chtěl, Naruto, tak máš tedy na týden volno. Doufám, že ho využiješ a naučíš se pár nových jutsu. Hodily by se,“ mrkla na něj Lady Tsunade.

„Nebojte se bábi. Nebojte se,“ zazubil se na blondýnku Naruto.

„Právě, že se bojím.“

Blonďatý chlapec zasalutoval a s úsměvem přes celý obličej odešel z kanceláře. Cestou, když vycházel z budovy Hokagů, tak potkal Kakashiho, Sakuru a Shizune, která nesla celý štos papírů – jistě k Lady.

S rukama za hlavou, s úsměvem na tváři chlapec procházel konožskými ulicemi. Prozpěvoval si písně, které ani on sám neznal a jen tak, bez cílu chodil sem a tam.

Až konečně k večeru, kdy usoudil, že by mohl jít domů, zamířil do ulice, kde bydlel. Ze zadní kapsy si vytáhnul klíče a kovovou věc vložil do zámku. Otočil jím a zámek cvakl, oznamujíc, že je odemčeno. Naruto vešel dovnitř a s povzdechem odhodil klíče na stůl. Udělal pár kroků a už se nacházel v ložnici. Nehodlal se zdržovat s vysvlékáním, či dokonce s převlékáním.

Padl do postele unaven z dnešního dne. Jeho pohled padl na fotku se zlatým rámem, kterou měl na nočním stolku. Jeho oči pohasly, když se zaměřil na černovlasého chlapce. „Sasuke…“ zívnul ještě než usnul.

Sluneční paprsky svítili do místnosti, kde v posteli odpočíval patnáctiletý chlapec. Jeho spánek jen potvrzoval pravidelně se zvedající hruď. Jeho blond vlasy byly rozprostřené kolem jeho snědého obličeje. Spal tak tvrdým spánkem, že ani nezaznamenal pohybujícího se vetřelce uvnitř místnosti.

V pokoji, kde bylo ticho přerušované jen tichým syčením a šuměním, se po podlaze pohybovalo zvíře. Objem jeho těla bylo silné a slizké. Byl dlouhý alespoň jeden metr. Ano, byl to had. S občasným zasyčením se doplazil až na pelest k chlapci. Jeho hlava kmitala z jedné strany na druhou. Hbitý jazýček občas vylezl ven. Korálovitě černé oči se ve svitu měsíce leskly. Dívaly se na ležícího chlapce. Kdyby se had mohl šklebit, tak by se již stalo. Jeho ústa se zvlnila do arogantního úsměvu, jen ostré, špičaté zuby vylezly ven.

„Naruto…“ zasyčel tichým hlasem had.

Chlapec se přetočil na bok a tím přes hada přehodil jednu nohu. Zvíře vztekle zasyčelo, avšak se nenechalo odradit. Jeho hbité tělo pod plazilo Narutovu nohu a pod Narutovou nohavicí se plazil stále výše, k Narutovému klínu. Chlapec jen něco zasténal, a spal dále.

Zvíře svými zuby roztrhlo chlapcovy kalhoty a tím se konečně chlapec vzbudil. Zamlženým pohledem sjel celou místnost svým modrým pohledem.

Když však jeho pohled spočinul na jeho klíně, kde se uvelebil had, tak se jeho zornice rozšířily na maximum. Z jeho hrdla vyšel téměř přidušený sten a jeho barva pleti dosáhla bílé barvy. Naruto se zděšeně díval na plaz a ani se raději nepohnul.

„To budeš v téhle pozici pořád?“ syknul had tiše. „Je to dosti nepohodlné!“

Naruto se zakuckal vlastními slinami. Jen něco tiše zabručel a dále hada hypnotizoval pohledem. „Mohl by ses posadit? Ležíš mi na ocasu!“ znovu syknutí.

Naruto trhl nohou dopředu a tak hadův ocas byl vyproštěn z Narutové váhy. Opatrně se posadil, opřel se o zeď, která byla za ním a dál hada sledoval.

„T-ty mluvíš?“

„Postřeh,“ promluvil znovu plaz. Jeho hlava se opřela o Narutovo nahé stehno. Chlapec jen tiše polkl, avšak had to stejnak slyšel.

„C-co ode mě chceš?“ vykoktal Naruto.

„Vlastně… přišel jsem se pobavit. Měl jsem tu kdysi přítele, se kterým jsem dlouhou dobu soutěžil. Vždy se mi zdálo, že měl něčím navrch. Avšak nikdy jsem to nepřiznal nahlas a už vůbec ne jemu samotnému. A přeci…“ naklonila se hadova hlava k Narutovi „bych chtěl vyhrát! Ty nevíš, jak je to frustrující. Sžírá mě to, když vím, že on je v něčem lepší než já. A tak jsem si ho chtěl vzít.“

„Hezký příběh,“ pokýval uznale hlavou Naruto. „A ty si myslíš, že ten tvůj přítel byl ve všem lepší? Co když se ti chtěl jen vyrovnat? Co když neví, …“

„Mluvíš z vlastní zkušenosti, Naruto?“

„Ano. Také jsem měl přítele, ale teď bohužel nevím, kde je. Co se s ním stalo a… Co to sakra děláš?!“ vykřikl popuzeně chlapec, když se had začal dobývat do jeho trenek.

„Řekl jsem… chci se mu pomstít!“ zamumlal had, který byl už v Narutových trenkách. Jen ocas mu lezl ven, který šimral Narutovo bříško.

„Cože?!“ vykvikl překvapeně Naruto. „A to si musíš zkoušet na mně?!“ měl před očima mžitky.

„Máš doopravdy dlouhé vedení, Naruto,“ roztrhl chlapci trenky. Celé hadovo tělo se začalo třít a Narutův penis.

Chlapec se zděšením sledoval, jak začíná být vzrušený, jak se jeho chlouba probouzí k životu. Snažil se hada ze sebe shodit dolů, avšak had jen nebezpečně vztyčil hlavu a vycenil zuby. A tak raději, aby ještě nebyl pokousaný a nebyl v něm jed, ho nechal tam, kde had byl.

Mlel sebou z jedné strany na druhou. Ani ve snu ho nenapadlo, že bude tohle prožívat. Ani se nenadál a z jedné strany a z druhé strany se k němu připlazili hadi ještě dva. Obtočili se kolem Narutových rukou.

Chlapec zděšeně sledoval, jak je jeho kombinéza roztrhána na cucky a jak leží na zemi.

Chtěl zakřičet, ale aby ho tu někdo našel nahého s hady v posteli, o to doopravdy nestál. Vůbec netušil, jak se sem mohli dostat a proč tu jsou. Jen tiše sténal. Oči měl raději zavřený, aby neviděl tu hrůzu.

,Jsem snad zrůda, když jsem vzrušený?´ Byl znechucen sám nad sebou. Tohle se doopravdy může stát jen jemu!

Hadovo silné tělo se obtočilo kolem Narutového penisu. Zvíře se začalo nadzvedávat, a tak začalo Naruta zpracovávat. Chlapec vykřikl pod náporem slasti, kterou najednou pocítil. Jeho tělo se chvělo vzrušením i blížícím se vrcholem.

Konec těla hada, čili jeho ocas vyrazilo na dlouhou pouť na Narutovým těle. Zakončilo to u Narutového konečníku. Chlapec vytřeštil oči, když se do něj had vnořil. Vyděšeně vykřikl.

Jeho výkřik byl však odražen od zdí a vracen zpět. Had se začal pohybovat sem a tam, a tak Naruta doháněl k orgasmu.

„P-prosím…“ zahrčel Naruto, když had najednou přestal. Hadovi černé oči probodly ty Narutovi. Chlapec tiše zasténal: „Máš stejné oči jako můj přítel.“

„Jsem rád, že to vím,“ pohnul se had a Naruto se prohnul slastí.

„Cítím z tebe chakru. Ty nejsi doopravdy had, že ne?“ vzdychal Naruto.

„Ne…“ připustil.

Po krátké chvilce konečně zvíře dokončilo svoji práci, a tak Naruto dosáhl svého vytouženého orgasmu. Unaveně ležel v posteli. S přivřenými víčky sledoval, jak had opouští jeho postel a plazí se pryč. „Pokořil jsem tě Naruto! Nechal ses udělat zvířetem, jak nechutné,“ zasmálo se zvíře úchylně.

„Kdo jsi?“ zamumlal unaveně Naruto. Avšak had opustil místnost. Za okny jen uviděl temnou postavu kráčející pryč, od Narutova domku. Chlapec zděšen sám nad sebou si přitiskl dlaně na obličej. Znechuceně si odfrkl, když si promítal celou noc ještě jednou. Byl nechutný, on byl nechutný, jak sakra tohle mohl dopustit? Bylo mu zle ze sebe samého! Žaludek se mu převrátil nechutí, když si vzpomněl na hada ve své posteli.

* * *

„Naruto, Naruto…“ chlapec vyletěl z postele jako namydlený blesk. Ještě rozespalý se bouchl o roh nočního stolku. „Co je?!“ zakřičel vztekle.

„Pojď rychle se mnou! Sasuke se vrátil!“ zakřičela na zpět Sakura. Naruto, který stále ještě skoro spal, si přes sebe hodil deku a unaveně šel otevřít. „Co jsi říkala?“ otevřel konečně dveře. Unaveně a pořád rozespale, se opřel o dveře a kolébajíc se díval na dívku.

„Říkala jsem, že se Sasuke vrátil,“ chytla chudáka Naruta za loket a i s ním se přemístila přímo do kanceláře Lady Tsunade.

Když Naruta ovanul chladný vzduch, tak si nechápavě protřel oči. Zamžoural. Za stolem seděla překvapená Tsunade. „Naruto, vím, že je teprve osm hodin, ale mohl ses alespoň obléct kalhoty a ne tu stát jen zabalený v dece!“ zamračila se Hokage.

„J-jasně,“ zívl chlapec. Projel si rukou vlasy. „Tak proč tu jsem?“

„Říkala jsem ti to už dvakrát! Sasuke se vrátil!“ ukázala do – skoro – rohu, kde seděl černovlasý chlapec.

Naruto se tím směrem podíval. Vykulil oči a překvapeně otevřel ústa. „Eh…?“

„Myslel jsem, že dovedeš vytvořit smysluplnější větu, Naruto,“ ušklíbl se chlapec.

Naruto vztekle zrudl. ,Není tu ani deset minut a už mě štve!´ pomyslel si v duchu.

Přitáhl si deku ještě více k sobě, když ho Sasuke propaloval pohledem. Tedy spíše jeho tělo.

„Sasuke nemá, kde spát. Potřebuje kde přespat, Naruto a jediný přítel si Sasukeho ty!“

„Má přece fanynky!“ odfrkl si chlapec.

„Ano, ale ty by ho sežraly, kdyby ho viděly! Potřebuje někoho spolehlivého a ty jsi ideální.“

„Ale bábi -„

„Takže domluveno!“ roztáhl se Tsunade na tváři spokojeně úsměv.

„Ale -„

„Můžete tedy jít,“ pokynula dvojici chlapcům. „A na tebe Uchiho si dám ještě pozor!“

Sasuke se jen ušklíbl a přešel k blonďákovi, chytl ho za loket a oba je přemístil do blonďákova bytu. Blonďatý chlapec se mu naštvaně vytrhl. „Přemístit se umím sám, ty… t-ty Baka!“ zakřičel Sasukemu do obličeje.

„Takže se Sakura spletla, když mi říkala, že si neudělal zkoušky z přemisťování?!“ zvedly se mu koutky úst.

„T-ty… ona… ale to je blbost!“ máchl rukou blonďák a vyšel schody do prvního patra, kde zapadl do své ložnice. Deku, kterou měl stále obtočenou kolem svého těla, upustil na zem a rychlostí blesku se oblékl, aby ho náhodou neuviděl Sasuke.

„Fajn! Jak chceš, Sasuke,“ zařval na celý barák Naruto. „Neudělal jsem zkoušky, teď si můžeš rýpnout! Jsem idiot, budižkničemu a vůbec, co je ti do toho? Dostal bych se do svého baráku tak i tak. Mám nohy, víš?“

Černovlasý chlapec se opřel o futra dveří a pobaveně sledoval Naruta, jak zápasí s kalhotami a přitom na něj řve.

„Bóže, Usuratonkachi! Měl by ses naučit chovat! Chováš se jako malý děcko, jako Baka!“ pitvořil se Naruto.

„Tahle bych to neřekl,“ zavrtěl hlavou Sasuke.

„Ale podobně ano! A doufám, že víš, že odposlouchávat cizí hovory se nesmí.“

Posadil se Naruto na postel. „A vůbec! Proč ses vrátil?“

„Měl sem tu kdysi přítele, se kterým jsem dlouhou dobu soutěžil. Vždy se mi zdálo, že měl něčím navrch. Avšak nikdy jsem to nepřiznal nahlas a už vůbec ne jemu samotnému. A přeci… jsem se mu včera v noci pomstil!“ naklonil se Sasuke nad Narutovu tvář.

V Narutovi jakoby něco hrklo. Jeho tělo ztuhlo a nebyl schopen pohybu. Barva v jeho obličeji se dala srovnávat s barvou stěny. Černovlasý mladík jemně přejel po chlapcovým dolním rtu.

Blonďatý chlapec se zmohl jen na otevírání a zavírání pusy.

„T-ty… to jsi byl ty?!“ vykřikl překvapeně Naruto.