Hentai-sensei to Kamiya Yuu-kun.

"Takže to není jeho vina! Nechte ho být."

Tak. A co to teď sakra dělám? Stál jsem s rozpřaženýma rukama před naším učitelem společenských věd, bojovně rozkročený, a bránil ho před spolužáky, kteří se do něj pouštěli. Chci říct, co je sakra s tou pózou? Jako bych nemohl prostě zůstat sedět v lavici.

Když řeknete, tedy alespoň na naší škole, jméno "Kamiya Yuu", každý bude vědět, o koho jde. Je to student, který v zásadě jde proti učitelům a svými přesvědčivými argumenty tak chrání studenty, na kterých si učitelé jen vylévalí zlost, nervy nebo je to prostě baví. Nedělá rozdíly mezi tím, koho se zastávat a koho ne; jde jednoduše proti všem učitelům. Všemi studenty je tak oblíbený, protože je k ostatnm přátelský a ještě v hádce s učitely neselhal; no, pokud to tedy nedospělo do bodu, kdy logické argumenty ztrácí hodnotu, protože učitel už neměl slov, ale najevo musel dát, že má přece vždycky pravdu, a tak si ho zavolal do kabinetu nebo musel zůstat po škole.

Heh, no už je vám asi jasné, že Kamiya Yuu jsem já. A asi právě proto, když jsem teď obranně stál před naším učitelem, na mě všichni překvapeně zírali a celá třída byla náhle potopena v tíživém tichu.

Polk. Páni, tohle možná slyšeli i ti v posledních řadách.

"Yuu-kun." Kamarád. "Co to děláš?" Sykl na mě.

"Kagami-sensei za to nemůže. Zapříčinili to jiní učitelé a studenti téhle školy. Nejsem detektiv, neřeknu vám kdo… ale to, že na sebe Kagami-sensei vzal všechnu vinu prostě není správné. Nemůžete ho vinit z něčeho, co neudělal." Co bych ještě mohl říct. Nic o tom případu nevím.

Proč sakra jsem měl tak nutkavou touhu mu pomoct? Tohle jsem ještě nikdy necítil. Nejspíš mě dostal ten pohled na něj. Kagami-sensei se vždycky směje. Ať má špatnou náladu, ať mu ten den zemřel někdo blízký, vždycky se směje. Už jen kvůli tomu jsem z něj měl pocit, že nebude tak arogantni jako ostatní. A taky možná proto, že přišel na naši školu teprve nedávno. A proto, že byl nejmladším (no, a mimo jiné i nejhezčím, když už to mám soudit dle toho, jak se na něj holky lepí) učitelem. Ve chvílích, kdy se mu nechtělo učit, si s námi jen povídal a smál se. Nekomentoval jsem to. Takže… když jsem ho teď viděl sklesle sedět na té přední lavici a se sklopenou hlavou brát všechnu vinu, která se ho ani trochu netýkala, na sebe, něco se ve mně hnulo.

Ale mohl jsem stejně zůstat sedět v lavici, není to tak, že by na něj chtěl někdo skočit a zabít ho, že by potřeboval fyzickou ochranu, bože.

"Kamiyo-kun," Ozvalo se zpoza mých zad. Ah, ale trvalo to, že? Otočil jsem se k učiteli. "Co to děláš?"

I ty Brute, měl bych říct?

"No, já-"

"Nevzpomínám si, že bych dal povolení k tomu, abyste se volně pohybovali po třídě. Sedni si, prosím, Kamiyo-kun."

Zarazil jsem se. Tohle je ono. Tohle je jeden z těch učitelských přístupů, který jsem jen čekal, kdy se i u něj objeví. V této chvíli, normálně, většinou přijde vlna vzteku a já se pouštím do nekonečné hádky. Ale ať jsem do očí Kagamiho-sensei zíral kolik vteřin to šlo, ta vlna najednou nepřicházela. To bude tím, že jsem se ho teď zastal. Jakou cenu by mělo zastávat se někoho, když hned se pak k němu obrátíte zády? No, a navíc mi ho bylo líto.

"Dobře, sensei," Rezignoval jsem a šel si sednout. Třídou projela vlna zašustění. To jsou tak překvapení? To ode mě všichni tolik očekávají? Doufám, že mi to nezničí pověst.

"Po zbytek hodiny máte volno. Dělejte si v tichosti své věci. Uznávám, že jsem prohrál. Nechte mě si to vyžrat." Řekl sensei, posadil se za katedru a začal si taky pracovat na svojem.

Otočil se na mě kamarád, sedící přede mnou. "Yuu, to je děs! Co je to za učitele, když přizná, že prohrál? Pak už mi to nedělá takovou radost! Eh," všiml si mého výrazu. "Promiň. Jsi v klidu? Fakt jsi mě překvapil. Co tě hryzlo?"

"To nevím," vzdychl jsem.

"Ale kdybys viděl jeho výraz, když jsi před něj skočil! Vypadal, jako by se chtěl rozbrečet, haha,"

"Vážně?" když jsem se otočil, tvářil se normálně. Tedy, ne normálně jako Kagami-sensei. Normálně, jako učitel.

Opřel jsem se čelem o lavici a tak strávil zbytek hodiny.

Tedy, skoro celý zbytek. Nějakou chvíli před koncem hodiny Kagami-sensei vstal a rozloučil se třídou. Nezvedl jsem hlavu. Ale pak mě něco čaplo za límec košile za krkem a začalo vléct pryč.

"Aaaah– co to, proč to děláte– ?!!"

"A ty, Kamiya-kun, půjdeš se mnou na chvilku do kabinetu," řekl jen Kagami-sensei a táhl mě dál.

"Ale já nechci, nic jsem neudělal!"

"To si myslíš?"

"Ale vždyť já se vás snad zastal, ne?"

Pár učitelů, kteří již byli na chodbě, se po nás ohlíželo, jak mě Kagami-sensei nelítostně vlekl za sebou.

"Zase dělá problémy? Tentokrát už začal i u tebe, Kagami-san?" utrušovali.

Proč jsou všichni tak zvědaví? Je to tak nechutné!

Když jsme dorazili ke Kagamiho kabinetu, vstrčil mě dovnitř, zamkl (?!) a doslova se mnou praštil o nějakou skříň, co tam měl.

"Itaaai," praštil jsem se do hlavy, ale sensei mě nenechal víc si stěžovat, chytl mě za bradu a políbil mě.

To vážně?!

Jak se odtáhl, nebyl jsem schopen slova. Zíral jsem na něj a jen se snažil vyhrabat některé ze svých argumentů, i ty nejdebilnější, no nezdálo se, že by mi vůbec jaké zbyly.

"Díky, že ses mě zastal, Yuu," řekl nakonec on.

Cože?! Tak on mě přitáhne do svého kabinetu jako psa, jen aby mi řekl "díky"? A proč zamkl? A co je s tou pusou? A jaktože jsem pro něj najednou "Yuu"? O co sakra jde?!

Oh. Zdá se, že jsem nalezl zpátky své právnické nadání. Ale než jsem stihl popadnout dech, abych začal mluvit, učitelovy rty se na mě zase připily a tedy, tentokrát to nebyly jen rty, ale šlo o něco hlubšího.

Tedy nevím, ale není učitelův jazyk něco, co byste v puse cítit neměli?

Obzvlášť pokud je to muž a vy taky!!

S touhle myšlenkou se ve mně probudila síla k protestům. Silně jsem zatlačil proti Kagamiho-sensei hrudi, než se mi ho konečně podařilo od sebe odlepit. Potřeboval jsem pár vteřin na vydýchání, protože – jak k tomu došlo? – mi jeho jazykové umění dalo trochu zabrat.

"Sensei, můžete mi to vysvětlit?" V klidu, snaž se být v klidu, Yuu.

"Co přesně myslíš?"

Ty se ptáš?!! "Ehm. Proč jste nás zamkl ve svém kabinetě… ne, sakra, sensei, ať se mnou plánujete cokoli, já s vámi tohle dělat nechci!"

"Oh? Ještě chvilku,"

"Co–" a zase mi zacpal ústa. Musím říct, že jeho rty byly celkem jemné. A měkké. A teplé. Počkat, co jeho ruka dělá pod mým tričkem? Byl čím dál nedočkavější. No ano, byli jsme ve škole. On byl učitel a já žák. Takovéto věci v kabinetech povoleny nejsou. A už vůbec…

"SENSEI!! Já nejsem gay!" Znovu jsem ho odstrčil. Teprve pak jsem začal popadat dech. "Haaa,"

I Kagamimu chvíli trvalo, než ho nalezl.

"Takže… už toho nechte…"

"Vážně to chceš?"

"A vypadám, že ne snad?!!"

"No, já jen že se ti začaly probouzet různá místa, kteráby dle tvého argumentování neměla, když jsi tak heterosexuální, jak na mě křičíš."

Huff. Právě jsem si uvědomil, že senseiovo tělo bylo příliš příliš blízko. Tak blízko, že opravdu mohl cítit moji probouzející se touhu ho tlačit do nohy.

Tak tohle je hodně špatné. Jsem jen student v pubertálních letech, nemůžu se fyzicky bránit proti útokům tohoto typu v takové míře, v jaké to dokážu slovně.

Znovu mě začal líbat. Znovu mě začal hladit pod trikem. Mnout mi bradavky. Otírat se jazykem o můj. Nechtěl jsem to. Vzpíral jsem se. Ale zdálo se, že tentokrát už mě nechtěl nechat ho přerušit, protože mě držel mnohem pevněji. Pak jsem ucítil, jak mi stiskl rozkrok.

"Nn!" zahučel jsem do polibku. Víc jsem nezmohl, při tom dotyku jeho ruky, při tom pocitu… jsem nějak úplně roztál. Vzdal jsem to a poddal se. Protože… to začalo být celkem příjemné.

Sensei mě nadzvedl a posadil na svůj pracovní stůl. Stále mě líbal. Pomalu jsem mu to už začínal i oplácet, nemohl jsem si pomoct. A když mi dlaní vjel pod kalhoty a dotkl s mé kůže přímo, nedokázal jsem to zastavit, odtrhl se od toho polibku a vydal jsem strašně divný zvuk, znějící jako: "Ahhh,"

Hned pak jsem si rychle přikryl pusu, protože to bylo trochu moc nahlas. Ah, vlastně, stále jsme ve škole, zjistil jsem, když jsem zase otevřel oči.

Sensei upíral pohled na mou tvář. A pak… všeho nechal. Najednou mě prostě pustil, odtáhl se a věnoval mi smutný úsměv. "No. Asi bychom měli přestat."

"Haa… Cože?!"

"Haha, najednou přestat nechceš?"

"Ne, to–… vůbec jste s tím v prvé řadě neměl začínat, sensei!!"

"Yuu, neříkej mi sensei, když děláme takové věci. Vážně se to nehodí. Kagami-san teď bude stačit."

"Jak bych asi mohl–"

"Yuu, omlouvám se. Je to poprvé, co tě někdo…?"

"Haa?! To jsou moje osobní soukromé informace a já vám je nemusím prozrazovat! Bože…" utřel jsem si pot z čela a opřel se o stěnu za mnou. Co se to, proboha, děje?

"Víš, Yuu… jsi ten, kdo mi od začátku co jsem sem přišel, nejvíc padl do oka. Pořád jsem tě sledoval. A tedy, když ses mě pak zastal, nedokázal jsem zadržet tu myšlenku, jak strašně jsi roztomilý." Na malý okamžik se odmlčel a až s herecky smutným pohledem se zadíval do země. Vydal ze sebe něco, co znělo jako zachechtání, ale šťastný zvuk to nebyl. "Nesnesu povrchní lidi, kteří se jen nechají unášet davem. Tys byl ten, kdo tím davem manipuluje. A teď ses poprvé postavil proti svým. Dostal jsi mě. Neudržel jsem se a ztratil kontrolu… ale taky možná, že to bylo úmyslné."

"Sensei…" Ah. Co na to říct. Co mi to tu vykládá. Co teď udělat. "Takhle jste to ale řešit vůbec nemusel,"

"Ne, ve skutečnosti, takhle jsem měl alespoň jednu přiléžitost. Jít na to jakkoliv jinak, neměl bych žádnou."

No, to možná.

Bože! Přesně proto nenávidím učitele! Sami neví, co chcou! Neměl jsem se ho zastávat. Co bude s mojí pověstí, jestli se všichni dozví, že jsem se ho zastal, pffft… co s ní bude, jestli se dozví, co jsem s ním dělal v kabinetě! A jelikož… podíval jsem se ke svým kalhotám.

"Takhle se vrátit do třídy nemůžu."

"To ne. Necháš mě… to udělat?"

Mám na výběr? "Un," jen málo znatelné kývnutí.

Sensei mi rozepl kalhoty a stáhl mi je ke kolenům. Byl jsem tak vzrušený, že jsem se musel odvrátit, jak jsem se styděl. Když se mě sensei dotkl, vyšlo ze mě jen "eeek", pak jsem si zase přitiskl dlaň pevně k ústům. Sensei začal pohybovat rukou po mém penisu. Silně jsem zavřel víčka. Přestože jsem se snažil zabránit jakýmkoliv zvukům, nešlo to úplně. Pokud by někdo teď stál před kabinetem a čekal na učitele… aahh. Ucíti jsem něco vlhkého a teplého. Naprosto jsem se z toho rozechvěl. Když jsem se podíval, zjistil jsem, že sensei začal používat i svou pusu.

Bože!

"Aaaaahhn!!" Oh, tak tenhle finální doslova výkřik jsem vážně měl radši zadržet. Ale mně asi dorazil i ten pohled na učitele, jak… bože. Měl bych změnit školu.

Sensei se napřímil a hřbetem ruky si utíral ústa. Já se mu udělal do pusy?! On to nevytáhl?! Ježiši. Cítil jsem, že mám horké tváře. Ale to jsem asi musel mít celou dobu.

Slezl jsem ze stolu a zapnul si kalhoty. Sensei šel odemknout dveře.

"Jestli chceš jít, tak běž,"

"Eh?" Podíval jsem se, jestli on nějak viditelně nepotřebuje pomoc v rozkroku, ale protože mě stále sledoval, rychle jsem se odvrátil. Protože jestli on mě nebude nutit, abych to dělal, tak nebudu. "To teda půjdu. Doufám, že se to nebude opakovat. A že to nebudete vyprávět."

"Haha. Chtěl jsem tě poprosit o to samé. Výborně." Směje se. Zase se, jako vždycky, směje. Ale radost v tom cítit není ani minimálně, opět.

Když jsem chtěl kolem něj projít, ještě mě ale chytil za paži. "Počkej," otočil mě k sobě a naposled políbil. Teprve pak jsem mohl odejít. Raději jsem ani nemyslel na to, že ještě před chvilkou měl v puse moje semeno.

Já tu bouli v kalhotách viděl, sensei. Ale je mi to jedno. Tentokrát, tohle – to je všechno tvá vina. Klidně si tam toho ptáka vyhoň sám.

Cestou po prázdné chodbě (ani jsem nevěděl, že už začala další hodina) jsem si ještě spravil uniformu, zhluboka se nadechl a vešel do třídy.