Herectví

V Konoze byla zima, jako nikdy dřív. Všude spoustu sněhu. Co krok to náledí, které bylo větší vrah než Orochimaru a Zabuza dohromady. I tak to byla krásná zima. Sněhové vločky poletovaly vzduchem a jemně dopadaly na zem, kde se nabalily do velké sněhové koule, ze které děti postavily sněhuláka.
„Hepčííííí!“ Rozlehlo se větší bytovou jednotkou. Naruto seděl u okna a všechnu tu krásu pozorovat pěkně zevnitř. Z teploučkého bytečku. Své Zimní radovánky měl na nějakou dobu zakázané, jelikož měl chřipku. Všechny mise jeho týmu byly zrušeny. Sakura v nemocnici bojovala s chřipkovou epidemií, protože jí Tsunade ze své lenosti svěřila celé dětské oddělení. Kakashi-sensei se asi někde flákal a četl tu svou nemravnou knížečku od ero-senina. Ta oranžová je asi jeho nejoblíbenější. Přemýšlel Naruto. Pořád ji sebou nosí. Třeba ji má jako talisman. Musel ji přečíst už nejmíň milionkrát… To by mě teda zajímalo, co je na tom příběhu tak skvělýho! Naruto se rozhodl, že zjistí, co je tak super na tak divné knížce, kterou napsal tak divnej člověk, když ji čte takovej jinak divnej člověk. Jinak divnej?
Kakashi-sensei je lepší než ero-senin. Proto je divnej jinak. Mám ho radši.
Dál se jeho myšlenkové pochody nedostaly. Usínal a tak se zmohl jen na dva nutné kroky k posteli, na kterou se svalil. Okamžitě usnul.
Bylo pravé poledne, když někdo zaklepal na dveře Narutova bytu. Jelikož se návštěvníkovi nedostalo odpovědi a bylo otevřeno, věšel dovnitř bez pozvání. Rychle za sebou zavřel dveře, aby do vyhřátého bytu nepronikl chlad zvenčí.
„Naruto?“ Zeptal se tiše. Nikdo mu neodpověděl a tak pomalu a potichu pokračoval bytem. Došel do kuchyně. Živých tvorů tam jistě žilo spoustu. Na všech odkládacích plochách, jako je stůl, kuchyňská linka a tak dál, byli poházeny kelímky od instantních rámenů a krabic od mléka. Vyšel z kuchyně. Vešel do pokoje, kde ležel Naruto, který tvrdě spal.
„Ahoj Naruto!“ Zkusil jestli spí. Nedostalo se mu odpovědi. Naruto opravdu spal. Návštěvník si povzdychl. Sundal si šálu a rukou si pročísl šedé vlasy. Na židli u okna si odložil šálu, košík s ovocem, který Narutovi donesl a svou oblíbenou knihu Icha Icha Paradaisu. Potom šel do kuchyně a začal uklízet. Asi po dvouch hodinách tvrdé práce byl vyčerpaný jak psychicky, tak i fyzicky. Po nalezení nejrůznějších brouků, potkanů, plísní a něčeho, co nedokázal identifikovat se posadil za stůl v kuchyni. Přemýšlel nad tím, proč to všechno dělal, proč tu vlastně byl. Fajn! Tak si to seřadím. Jsem tu zaprvé proto, že je Naruto nemocný a přinesl jsem mu nějaké ovoce, aby měl vitamíny. Když byla Sakura nemocná, tak jsem za ní nešel a trénoval jsem s Narutem… No to bych se takhle daleko nedostal. Proč jsem uklidil? Ještě by tady z toho něco chytil. Už tak je nemocnej. Chudáček. Radši ho půjdu zkontrolo… Tak moment! Od kdy se tak zajímám, o to, co je s Narutem? A „Chudáček? Je to jeho bordel!
I přesto vstal a šel zkontrolovat, jestli se Narutovi něco nestalo i když to bylo poněkud nesmyslné. Vždyť celou dobu ležel ve své posteli a spal. Kakashi došel k Narutově posteli a chvíli na něj koukal. Potom mu deku přitáhl až ke krku. Usmál se pod maskou. Naruto znaveně otevřel očko.
„Kakashi sensei?“ Podíval se na návštěvníka.
„Yo!“ Řekl Kakashi a pod maskou mu hrál úsměv. Zvedl jednu ruku na pozdrav. Naruto si promnul oči. Podíval se na něj znovu. Zjistil, že je to opravdu Kakashi.
„Stalo se něco, sensei?“ Zeptal se, protože netušil důvod jeho přítomnosti. „Něco je se Sakurou-chan?“ zděsil se. Podíval se na Kakashiho se zmateným ustaraným výrazem. Kakashi stále rozjímal nad svými city, které zřejmě směřovali k Narutovi více, než k ostatním. Koukal na něj, ale neposlouchal ho.
„No tak! Kakashi-sensei! Co se stalo?“ Křičel Naruto. Kakashi se porbral z rozjímání.
„Nic. Nic se nestalo. Jenom jsi nemocný, tak jsem ti donesl nějaké vitamíny.“ Ukázal Narutovi koš ovoce. Naruto zamžoural tím směrem. Zamumlal něco ve smyslu, že děkuje, a že se mu motá hlava. Potom neudržel rovnováhu ani v sedu a lehl na postel. Asi měl halucinace. Díval se na Kakashiho a pořád opakoval: „Sakura-chan pojď se mnou na rande. Dej mi pusu Sakura-chan….“ a podobné výlevy jeho pubertálního srdce a jiných částí těla. Kakashi se na něj chvíli díval zmateně a trošku uraženě. Potom se usmál. Mírně v rozpacích se sklonil k Narutovi. Shrnul si masku a políbil Naruta. Naruto si ho přitáhl blíž. Kakashi neudržel rovnováhu a byl nucen lehnout si k Narutovi. Nechápal to. To má Naruto tolik síly, když ani nedokáže sedět?
Když ho Naruto na chvíli pustil, řekl jen: „Jsem dobrej herec, že? Dattebayo!“ Kakashi se usmál. Řekl mu, že je. Ale že on je v tomto typu herectví lepší. A tak se tam předháněli, kdo je lepší herec až do rána druhého dne. Protože nikdo z nich nevyhrál, tak se rozhodli zkusit to znovu. Po každém tréningu a po každé misi. A byli tak dobří herci, že nikdy nebylo možné je rozsoudit. Byli až tak dobří, že to ani nikdo jiný nepoznal.