Hledej silu, Luku Skywalkere!  5

Zbytek dne jsem strávila s Narutem  na procházce městem, kde mi ukazoval, kde co je a kde kdo bydlí. Samozřejmě se občas i zmínil, kdo s kým chodí…no hotová vesnická drbna. Chvíli před třetí jsme dorazili k pomníku.

Začala jsem na něm luštit to jejich písmo, abych alespoň trochu věděla, kdo všechno tam je. To že jim všem záhadně rozumim ovšem nejspíš vůbec neznamená, že dokážu ten jejich jazyk číst. Kdyby to alespoň vypadalo jako egyptský hieroglyfy, tam by se snad dalo něco odvodit. Třeba : žlutá+kunai+4+žába= Yondaime.

To by bylo fajn. Nee, tady poznam tak akorát jejich znak pro slovo tří a to jenom proto, že to má jenom tři čárky.  Přestalo mě to bavit a tak jsem si sedla do trávy a opřela se o strom. U nás je teď ledová zima, ale tady je krásný teplíčko, až skoro hic, bych řekla. Ještě chvíli jsem přemýšlela o meziplanetárních teplotních rozdílech a pak jsem usnula. Spíš jsem tak trochu klimbla, protože tentokrát Kakashi přišel na můj vkus relativně brzo. Měl jenom hodinu a půl zpoždění, ale i tak mě vzbudil.

„Omlouvám se, byl jsem…“

„…zalezlej v tom nejzazším koutě a listoval si ve Flirtovacích taktikách,“ dokončila jsem jeho větu a podívala jsem se mu do očí, „nikdo se vám smát nebude za to, že máte rád červenou knihovnu a stejně už to o vás každý ví. Navíc, je to docela roztomilý.“

Aj! Ta poslední věta mi trochu ujela. Tak jako tak jsem ho zasekla asi jak v řeči, tak i v pohybu. Měřil si mě pohledem a já jsem zrovna začala zkoumat toho broučka, co lezl kolem, protože ten se na mě nedívá.

„Začínám mít pocit, že jsi nám neřekla úplně všechno o tom,  jak moc dobře nás znáš. Ale to bude asi kapitola sama o sobě, jak tak sleduji. Teď bychom se tedy měli začít soustředit na to, co v tobě je. Pojď tedy blíž.“

Zvedla jsem se ze stínu a sedla jsem si naproti němu. Naruto nás od pomníku pozoroval, ale do ničeho nezasahoval. Seděli jsme naproti sobě a pořád jsme se na sebe dívali.

„….!“

„Možná by mi trošku pomohlo, kdybyste mi řekl, co mám dělat, protože jsem v tomhle docela nováček,“ podotkla jsem, když to mlčení bylo až příliš dlouhé.

„Eee..jo..jasně…tak začneme.“ To by mě teda zajímalo, na co myslel!

„Na mě! Na mě!“ poskakovala Ta druhá.

„Kušuj! Ty jsi určitě zrovna ta osudová láska, na kterou celej život čekal!“ zamáčkla jsem její nadšení.

„Takže, základem je se uvolnit a soustředit se na svoji vnitřní sílu. Sedni si do tureckého sedu a ruce si polož na kolena dlaněmi nahoru. Zavři oči a nic nevnímej, jenom tu energii uprostřed těla. Pokud ji najdeš, zkus s ní manipulovat tak, že ji naženeš do rukou, postupně přes dlaně až ke konečkům prstů. Pokud tu sílu máš, projeví se navenek a uvidím ji já i Naruto.“

„Tak fajn,“ připravila jsem se a zavřela oči.

To byste nevěřili, jak těžký je se soustředit jenom na jednu věc. Zjistila jsem,že mám v hlavě ohromnej bordel všeho možného. Nejdřív bych si měla asi vyčistit myšlenky a pak se do něčeho pouštět. Třeba absolutně netušim, kde se tu vzala najednou vzpomínka na kluka ze školky, kterej mi vždycky u stolečku ukazoval jak se s krupičkovou kaší dělá kafemlejnek. Nesnášela jsem ho! Tak opustím tuhle vzpomínku a hledám dál. Už jsem probrala snad všechno, co jsem probrat mohla a musím tu sedět snad hodiny. Myšlenky začaly řídnout a nastávala tma. Ta tma je uklidňující a i Ta druhá zmkla. Jsem tu jenom já a tma a ticho a hezky a světlo?! No to bych se na to teda podívala. Co tady dělá nějaký světlo a ještě k tomu modrý a ruší můj klid. Jestli ono to nebude ta chakra. Zkoušim s ní hnout pomocí myšlenky, ale moc to nejde, protože je obvázaná takovým provázkem. Vyslala jsem tu druhou, ať to rozváže a tý se to podařilo.  V tom to světlo bylo daleko větší a prudší. Je čas s tím někam hnout. Myšlenkami jsem jí popohnala tam, kde jsem tušila ruce a ještě chvíli jsem si s tou divnou energií hrála. Dala se zvětšovat a zmenšovat, soustředit ji na jednom místě nebo roztáhnout po celým těle. A pak mě napadlo, jestli náhodou nejde vypustit. Hehe, jak to říkal Deidara? Umění je výbuch?

„Kaatsu!“ zařvala Ta druhá a já v tu chvíli vystřelila z prstů, co jsem mohla.

Něco prasklo, zabolelo to a v tu chvíli mne síla opustila a já se nějak divně unaveně propadla někam do tmy. Poslední, co jsem slyšela, byl něčí křik.

Když jsem opět otevřela oči, pořád jsem ležela na trávě u pomníku a nade mnou se nakláněly dva ustarané obličeje.

„Myslím, že jsem tu sílu našla, ale těžko říct, jestli to bylo vidět, protože jsem to nějak neukočírovala a usnula jsem.“ ozvala jsem se trochu ochraptěle.

„Děláš si srandu?! Že to nebylo vidět? Hodila si po nás docela slušnou tlakovou vlnu a to jenom z prstů. Vlastně si nedovedu představit, jak bysme dopadli, kdybys ji pustila z celýho těla…,“vysvětloval Naruto, který měl oči navrch hlavy.

„Abych to upřesnil,“ pokračoval s vysvětlováním Kakashi, „očividně tu pravou sílu máš. Každému většinou na začátku dost dlouho trvá než je schopen jen malého uvolnění. Tobě se to v takovém množství podařilo během půl hodiny koncentrace, což je velký úspěch. Navíc když jsi začala světélkovat čím dál víc, všimnul jsem si, že nebudeš mít stejný chakrový oběh jako my, protože na něj nejspíš nemáš přizpůsobené tělo. Vydedukoval jsem tedy z toho, že  tvůj krevní oběh nějakým způsobem vytváří prostor pro chakru. Nevím přesně jak to funguje, protože na to bych potřeboval minimálně Byakugan a ne Sharingan, nicméně to se dá zařídit. Teď bych ti hlavně radil, abys odpočívala, protože neznáš míru a mohlo by to být i smrtelné. Zatím mi stačí, že víme, že tuhle sílu máš a s dalším pátráním budeme pokračovat zítra za pomoci někoho z Hyuuga klanu.“

Tak až teď se mi podařilo zavřít údivem pusu. To je moc informací najednou a já jsem tak unavená. Navíc mě pálí prsty. Koukám na ně a na každém je malá zasychající kapka krve. Nechápu to a pohlédnu na Kakashiho s otázkou v očích.

„To ti asi dovedu vysvětlit. Vzhledem k tomu, že jsi asi nikdy neměla chakrový oběh, nikdy jsi nejspíš neměla ani otvory na uvolňování chakry do prostoru. Je možné, že sis je právě násilím otevřela minimálně na prstech.“

„To by dávalo smysl. Stejně mi nezbývá nic jiného než vám věřit.“ pousmála jsem se na něj.

„Vidím, že toho máš dost. Pro dnešek tedy končíme. Naruto, odveď ji domů ať se prospí a zítra v osm ráno se tady zase sejdem.“rozplánoval nám čas Kakashi.

„To je sice hezký, že končíme a ráda bych si šla odpočinout, ale jaksi pořád zapomínáte na to, že nemám kde bydlet, co jíst, žádný prachy a na sobě Narutovu kolekci pro příjemné chvíle na pláži. Nemáte alespoň nějakou radu, co mám do zítra dělat?“

Vždyť můžeš spát zase u mě, to není problém a mám ramen a navíc, co se ti nelíbí na tričku se slunečníkem, kyblíčkem a lopatičkou?“ začal se angažovat Naruto.

„Děkuju ti za ochotu, ale tvoje postel je pro dva dost malá a to už víme snad oba. Navíc docela bych ocenila někde nějaký soukromí a taky trošku holčičí oblečení, protože ať se budeš snažit jak chceš, podprsenku prostě nevykouzlíš.“

Naruto trochu zrudnul, nicméně se nedal : „To se nějak zařídí. Já to zvládnu, budu spát třeba na zemi a oblečení a tady ty holčičí věci ti půjčí Sakura, uvidíš.“

Představila jsem si, jak se rvu do růžovýho oblečení. To už se smíchy zalykala Ta druhá. Já jsem neudržela vážnou tvář při představě, že pokud budu potřebovat spodní prádlo, budu snad muset nejspíš jedině k Tsunade, protože ty plochodrážnice mojí velikost asi nemají. Zavadila jsem pohledem o Kakashiho, který vypadal, že se jeho myšlenky ubírají pravděpodobně stejným směrem. Když se naše pobavené pohledy střetly, vybuchly jsme smíchy oba najednou.

Naruto chudák seděl a nevěděl, která bije. Jen počkej, až ti Hinata dospěje!

„Asi mě něco napadlo,“ začal Kakashi, když se přestal křenit, „mám dojem, že se byt vedle uvolnil a hledají nového nájemníka. S pěnězma si zatím nedělej starost, to nějak zařídím a s tím i to jídlo. A oblečení…nooo…můžeme zkusit Kurenai. Ta je přibližně stejně vysoká jako ty a navíc, teď je jí většina oblečení malá, jelikož začíná pomalu, ale jistě tloustnout. Takže, co ty na to?“

„Já si myslím, že jsem se do lepších rukou dostat nemohla, Kakashi-sensei!“ a vděčně jsem se usmála.