Hra

„Máš mě vážně rád?“ zeptal se tiše Raito a položil si hlavu na Ryuzakiho hruď. Teď už ro nebyl chladný zabiják Kira, ale pouze chlapec, který hledal lásku u svého přítele.

„Jistě Raito že ano. Kde si vzal, že ne?“ usmál se L svým vzácným úsměvem a více přikryl sebe i Raita do peřiny.

„Jen tak,“ ujistil se Raito a zavrtal se Ryuzakimu do teplé náruče. Sice vypadala chladně, ale přece i Ryuzaki měl nějaké city.

„Miluju tě…věřím ti,“ zašeptal nakonec Raito a usnul spánkem spravedlivých.

Na tohle však L už neodpověděl. Zadumanně si palcem přejížděl přes rty a zoufale si povzdechl.

Odsunul se od nahého chlapeckého těla jeho „přítele“ a lehl si až na opačnou stranu manželské postele. Pak vzápětí usnul pod tlakem tíživých myšlenek.

,Kdybys tak věděl…Kiro!‘

Ráno se Raito vzbudil sám, Už ho nesvírala Ryuzakiho teplá náruč, a ktomu začala být v pokoji zima.

,Sakra!‘ pomyslel si hnědovlasý chlapec a zavřel pootevřená okna, kudy proudil studený vzduch. Poslepu si nahmatal oblečení a s čerstvou myslí se vydal do obýváku, kde nejspíš seděl Ryuzaki.

Měl pravdu. Ryuzaki tam vážně seděl ve své zvláštní poloze a prsty hbitě klouzal po klávesnici.

Nejspíš to muselo být něco důležitého, že Ryuzaki nevnímal Raitův příchod ani polibek na tvář.

Až rázné zaklepání na L notebook donutilo Ryuzakiho odtrhnout oči od obrazovky a zaměřit se na svého milence.

„Co tam máš tak důležitého?“ zeptal se podrážděně Raito a pokoušel se nakouknout Ryuzakimu přes rameno.

Ten bleskurychle zaklapl notebook a než se stihl Raito zeptat, vychrlil ze sebe odpověď: „Zpráva z USA.“

Kira podezřívavě zamnouřil oči a hned mu do svědomí vplula druhá, zlejší část svého já.

„Je to něco o Kirovi?“ zeptal se chladně Raito a sevřel ruce v pěst.

„Bohužel ano zlato…ale přece se nebudeme zabývat takovými hloupostmi, že?“ odpověděl Ryuzaki a povalil Raita na pohovku.

„Přece mi nechceš říct, že Kira seš ty ne?….Kiro.“ pronesl laškovně L a kousl Raita do ucha.

Ten bohužel byl naštvaný, tak něměl na žádné hrátky čas.

Tvrdě shodil Ryuzakiho ze sebe a stoupl si.

„Kolikrát ti mám říkat, že Kira nejsem?“ zvýšil mladý Zagami trochu svůj hlas a ledově se na L podíval.

Černovlasý chlapec nic neřekl, pouze si znovu přejel palcem přes rty a zavřel oči. Po chvíli se zvedl a s pouhou větou „Musím do kuchyně.“ Odešel.

Raita zahlodalo svědomí. Neměl se k němu tak chovat.

Yagami došel do kuchyně, kde viděl jak se Ryuzaki hrabal v ledničce.

Tiše se za ním proplížil a přitiskl se mu na záda. Ruce mu obtočil okolo krku a zašeptal mu: „No tak, nezlob se. Nemyslel jsem to vážně.“

Černovlasý chlapec s sebou trhl. Nikdy neslyšel Raita mluvit tímto hlasem. Byl takový smutný a zoufalý.

Ryuzaki se teda otočil a přitiskl si Raita ještě víc k sobě.

„ Já vím,“ promluvil L a zabořil prsty do Yagamiho hebkých hnědých vlasů. Manipulačním krokem se i s Raitem dostali na pohovku, kde ho znovu shodil  a zkusil svůj neúspěšný pokus ještě jednou. Tentokrát se Raito poddal.

„Už musím domů, rodina by se bála,“ prohlásil nakonec Raito a natáhl na sebe košili.

„Nechoď,“ snažil se ho zdržet Ryuzaki a chytl ho za nohavici kalhot.

„Už nemůžu, pořád mě z tebe bolí zadek,“ řekl sice nerad Raito a upravil si košili. Pak políbil Ryuzakiho na tvář a odešel.

Hned, jak si pak Ryuzaki byl jistý tím, že je pryč, vytočil číslo ve svém mobilu.

„Watari? Ano, tady Ryuzaki. Plán bude už skoro u konce…“

„Je mi toho chlapce trochu líto.“

„To sice ano, ale poslední důkaz proti Kirovi je, že se přizná sám…pak nám to stát schválí a vyšetřování bude u konce.“

„Proto jdete touto cestou, pane Hideki?“

„Ano, musím. Je to má povinost vůči lidem v Japonsku… A prosím, neříkejte mi pravým jménem.“

„Jistě pane. Vážně k tomu chlapcci ic neecítíte?“

„Ne. Je to pouze pro usvědčení Kiry. Nashledanou Watari.“

„Já Vám taky….“