I smrt je někdy příjemná…

I smrt je někdy příjemná…

            „Vítejte v Podsvětí! My budeme Vašimi průvodci. Prosím, pokračujte touto cestou, asi v její polovině na Vás bude čekat náš kolega a doprovodí Vás k Pánovi démonů. Hezký posmrtný život!“ zakončili jste svůj monolog s vynuceným úsměvem. Už jste unavení, potřebujete pauzu, chcete si udělat čas jeden pro druhého, pořád dokola musíte opakovat naučenou uvítací frázi. Míří vám sem snad nekonečné davy duší a vy si nesmíte ani na chvilku odpočinout. Je to nespravedlivé, že? Tak se na to prostě vykašlete, nechte to plavat a relaxujte!

            No vidíte, že to jde. Není ten tak dlouho vytoužený polibek krásný? Nezdá se vám, že rty toho druhého jsou sladší než obvykle? Není to už věčnost, co jste si takhle mohli užívat přítomnosti toho druhého? Ale ne! Někdo ruší vaši romantickou chvilku. Nevšímáte si toho, když tu náhle něco zablesklo. Překvapeně od sebe odskočíte a podíváte se k bráně. Právě odtud šlo to prokleté světlo.

Stojí tam nějaká duše, ale ne tak obyčejná duše. Má zvláštní auru, je prohnilá hříchy, nemá v sobě kousek světlého místa. Ta určitě patří sem. Ale kdo to je? Tahle otázka vám vyvstává v paměti. Ani jeden z vás ji nevysloví nahlas, a přes to oba víte, na co ten druhý myslí. Už se na tu duši nemůžete dívat, bolí vás z ní oči. Odvracíte hlavu a protíráte si je. Pak si vzpomenete, co se stalo…romantická chvilka – blesk – divná duše… Co se to ksakru děje? Uvidíte podivnou tmavou věc v rukou té duše. Zaostříte na ni, poznáváte ji, je to fotoaparát. Takže odtud pochází ten blesk, jedna záhada vyřešena. Moment…když blesk vyšel z foťáku a směrem k vám, pak to znamená, že…vás někdo vyfotil! A při zahálce! Jestli se to dostane do Raenefových rukou, tak z toho bude velký problém. Musíte jednat. No honem…seberte jí ten foťák! Nebo se snad bojíte? Vždyť je to jen slabá duše a navíc duše „ženy“!

             Snažíte se jí obklíčit a sebrat jí to, jste dost rychlí, ale na tuhle duši to nestačí. Pak k vám ta hříšná duše promlouvá. Zní to jako vydírání. Ona „obyčejná“ duše, si vás, tak vážená stvoření tady v Podsvětí, dovoluje vydírat? No to si snad nenecháte líbit, nebo ano? Bráníte se alespoň slovně, ale hříšnice je i v tomhle lepší. Nakonec přistupujete na její požadavky – setkat se s Pánem démonů Raenefem. Ale divíte se, že zná jeho i vaše jména. Duše vám ve zkratce poodhalí část svého otaku života. Už chápete proč je tak zkažená? Ale otaku pokračuje. Chce po návštěvě Raenefa do bishie-ráje. Tak tohle je nevídané! Ta drzost! Ale vy tady od toho nejste. Radši ji osobně odvedete do šéfovy kanceláře. On si s ní už poradí…aspoň doufáte.

            Zatímco vy se hluboce klaníte před svým Pánem, ta duše je tak drzá, že rovnou mluví o svých požadavcích. Pán démonů se nejprve zamyslí, pak vás oba pošle zpět k bráně a rozmlouvá s mrtvou hříšnicí o samotě. Vy se nechcete protivit Jeho rozhodnutí, ale prostě musíte vědět, jak to dopadne. Posloucháte za dveřmi, On se rozčiluje, křičí, drzá „holka“ taky. Nejvyšší z démonů už toho má asi dost a tak radši svolí. Duše odjíždí výtahem do bishie-ráje, Raenef faxuje bishie-bohovi. Vy už se konečně odlepujete ode dveří a odcházíte pryč. U brány se střídáte s jinými démony, a tak se odeberete do vašich komnat.

             V objetí a žhavém polibku padáte na postel. Strháváte ze sebe oblečení a…