I wanna taste your sweet

     V rozlehlém a elegantně vybaveném pokoji hořela poslední svíčka na stříbrném stojanu. V celém phantomhivském panství bylo ticho. Jen občas se ozvaly lehké kroky – kroky toho démona, Sebastiana. Agni seděl u okna a pozoroval hvězdné nebe. Hlavou mu hýřilo plno myšlenek – ta hlavní byl Sebastian a jeho způsob boje. Agni si tolik přál Sebastiana porazit alespoň kuchyni, aby si získal u Somy větší oblibu. Sice věděl, že Soma~sama ho má svým způsobem rád a vidí v něm velikou oporu, ale občas měl nechutně sobecké nutkání si ho celého přivlastnit, mít ho jen pro sebe – a to celého. Ovšem nikdy by mu nemohl ublížit, to si Soma~sama ani nezasloužil a Agni by to ani nedokázal, byl mu plně zavázán za to, že ho zachránil a udělal z něj svého nejvěrnějšího služebníka. A teď tu sedí, v Anglii, v panství hraběte Ciela a přemýšlí, jak přelstít démona. Samotnému ta myšlenka přišla vtipná a byl jí tak zaměstnán, takže když mu Soma~sama položil ruku na rameno, tak málem vyletěl z kůže.

   „Agni, co blázníš, to jsem jenom já,“ usmál se Soma.

   „S-soma~sama! Nečekal jsem Vás!“ vykoktal s úsměvem Agni. Soma dokázal překvapit, ale že i takhle pozdě večer, to Agni opravdu nečekal.

   „Stalo se něco?“

   „Vůbec nic, jen nemůžu usnout.“

   „Aha,“ udivil se Agni. Dalo by se říct, že Soma měl vždycky moc energie, ale usínal během chvilky. Věděl to, vždycky seděl u jeho postele a sledoval, jak usíná. Byl rozkošný, když spal, měl vždycky tak krásně červené tváře. Svádělo ho to k tomu, aby se na něj díval ještě hodnou půlhodinu. Netušil, zda se teď Soma~sama chystá vrátit zpět do Indie, nebo zůstat v Anglii. Nic už ho tu vlastně nedrželo. Jen jeho dobré přátelství a kladné pocity k hraběti Cielovi.

   „Soma~sama, měl byste…“ začal Agni po dalším přemýšlení. Bylo bohužel pozdě, aby navrhl Somovi návrat do pokoje. Ten byl spokojeně opřený o jeho rameno a pravidelně oddechoval.

   „Soma~sama.“ Agni přemýtal, co dál. Když budou sedět u okna, tak se brzy oba nechladí. Přeci jen noci tu byly jiné než v Indii. Opatrně Somu zvedl, vzal ho do náručí a odnesl ho do vedlejší místnosti. Jednou rukou Somu stále držel a druhou obratně rozestlal postel, povlečenou potahem s květinami. Lehce mladého prince položil do postele a přetáhl přes něj deku. Soma si cosi zamumlal, bohužel mu Agni nerozuměl, ale umíval se.

   „Mluví ze spaní?“ zauvažoval nahlas jeho světlovlasý „otrok“. Čím déle se na něj upřeně díval, tím více toužil po tom Somu políbit. Byl si plně vědom následků, pokud by se Soma~sama probudil. Sehnul se blíž ,a když byl špičkou nosu úplně u jeho obličeje, na chvilku zaváhal. Ale nakonec to udělal. Pomalu se otřel svými rty o jeho a když se ujistil, že Soma stále spí, políbil ho…

   „Zdály se mi zvláštní sny,“ stěžoval si ráno Soma u snídaně.

   „Jaké?“ zajímal se Agni. Chtěl vědět, jestli se jeho čin nějak promítnul do Somových snů.

   „O nic nejde,“ usmál se Soma. Všiml si však, že Agniho to zajímalo a ten při představě, že zůstane v nevědomosti, trošku znervózněl. Znamenalo to, že Soma spal napůl? Nebo spal a zdálo se mu něco jiného? Agni si povzdechl, chtěl by to vědět, ale nemohl Somu nutit, aby mu to řekl.

   Příště se budu muset ovládat! pokáral se v duchu.

   „Vyhýbáš se mi pohledem, Agni? Něco se stalo?“

   „N-ne, nic, můj princi, všechno jen v nejlepším pořádku,“ pousmál se Agni, protáhl se a omluvil se, že se půjde projít po zahradě, načerpat energii a pak se pustí do tréninku. Nesměl zahálet. Měl vynikající schopnosti, ale chtěl se naučit víc. Soma překvapeně zamrkal, většinou zůstával Agni po jeho boku a vzdaloval se pouze v případě, že si chtěl pročistit hlavu.

    „Až budeš chtít začít s tréninkem, přijď, budem trénovat spolu, ano?“ Soma stále zářil jako sluníčko, Agniho podivné chování ho nemohlo v žádném případě vyvést z dobré nálady.

   „Jistě,“ poklonil se mírně Agni a odešel druhou stranou ven. Soma ještě chvíli sledoval, jak Agni prochází kolem stromů v zahradě a pak se také zvedl a odešel do svého pokoje. Přemýšlel, proč ráno jeho rty chutnaly po kari…

   „Soma~sama?“ ozvalo se zpoza dveří koupelny.

   „Agni! Jdeš akorát v čas!“ zahulákal Soma. Když Agni nesměle nakouknul za dveře, uviděl Somu naloženého ve vaně. Úžasem mu spadla brada a on omámený zůstal stát ve dveřích.

   „Agni, prosím umyješ mi záda?“ poprosil ho mladík ve vaně. Agni se trošku probral a pomohl mu ta záda umýt. V duchu děkoval bohům, že k němu sedí Soma zády a že se může v klidu červenat.

   „Přitlač trochu,“ zabručel Soma. „Nejsem přeci z cukru, Agni, něco vydržím,“ zasmál se.

   „Jistě,“ usmál se pro sebe Agni.

   „Počkám venku, Soma~sama.“

   „Um, jo,“ přikývnul Soma a zvedl se že se opláchne. Agnimu stačilo to, co viděl, omluvil se a rychle odešel. Zaklapl dveře koupelny a opřel se o ně. Soma má úžasné tělo, to Agni věděl. Jen si připadal zvláštně, že takhle stále o Somovi přemýšlel. Ne, že by mu občas nepřišel Soma na mysl, přeci jen spolu trávili plno času. Ale stále se nemohl zbavit toho nutkání se ho dotýkat…

   „Agni? Už jsi začal?“ promluvil princ překvapeným hlasem.

   „Ah, Soma~sam, omlouvám se,“ řekl kajícně Agni.

   „Nic se nestalo. Pokračuj, já počkám.“

   „To je v pořádku, můžeme začít?“ Agni zaujal postoj. Soma si sundal vestu a zaujal postoj podobný. Hodinu strávili v parku na jedné vymezené části trávníku, aby toho moc nepošlapali. Hodinu Agni sledoval Somovy přesné pohyby, v jednu chvíli ho nechal vyhrávat a pak se ujal vedení sám. V posledním chvatu dostal Somu na záda a svou chvilkovou neobratností skončil obkročmo na mladém princovi.

   „Omlouvám se, jste v pořádku?“ optal se starostlivě Agni. Soma chvilku koukal a pak propukl v smích. Agni nechápal, co se stalo, co přišlo Somovi tak zábavné.

   „Agni, víš… Bylo jasné, že máš navrch. Mám se toho ještě co hodně učit a ty se mi tu ještě omlouváš.“

   „Ah,“ zmrkal Agni a sledoval Somu, jak se stále směje.

   „Soma~sama, krvácíte.“

   „Cože? Kde?“ optal se laxně Soma. Nějaké krvácení ho nemohlo dostat.

   „Tady,“ dotknul se palcem Somova roztrženého rtu. Náhle nastalo ticho. Soma se zpříma díval do Agniho očí, ve kterých přímo vyčetl, že to Agniho mrzí a…

   „Chtěl jsem být opatrný, aby se Vám nic nestalo. Mrzí mě to, ač je to malé zranění, chtěl jsem být co… nejněžnější.“ Poslední slovo jako by se někam vytratilo. Bylo určeno jen Somovým uším a on ho určitě dobře slyšel.

   „Agni, o nic nejde, taková malá ranka se brzy zahojí.“ Soma se zvednul a objal svého ochránce, který na něm stále obkročmo seděl.

   „Soma~sama.“

    Ozvalo se lehké zaklepání na dveře.

   „Prosím,“ zavolal směrem ke dveřím Soma.

   „Neruším? Stále ještě nespíte?“

   „Ne,“ otočil se zpátky k oknu.

   „Hrabě Ciel a celý jeho personál jel na ples k slečně Elizabeth.“

   „Takže jsme tu s Plutem zůstali dočista sami.“ Soma lehce položil ruku na sklo okna. Přemýšlel, jestli se vrátit do Indie, nebo zůstat.

   „Agni… Nestýská se ti občas po naší zemi?“ V jeho hlase byl slyšet smutek. Princ stál na rozcestí a tentokrát se musel rozhodnout sám, jakou cestu zvolí.

   „Soma~sama, je jen na Vás, jakou cestu zvolíte. K Indii mě váže jen pár vzpomínek, ať už dobrých nebo špatných.“

   „Myslel jsem si to.“

   „Soma~sama, co Váš ret?“ otočil si Agni svého prince k sobě.

   „Ještě to krvácí,“ poznamenal Agni spíše pro sebe a pak se oběma dlaněmi opřel o sklo za Somou.

   „Agni?“ vykulil mírně oči Soma. Agniho jazyk olíznul ránu a pak ji lehce sál. Soma netušil, co dělat, stál jako tvrdé y a koukal.

   „Můžu Vás políbit, Soma~sama?“ dovolil se Agni. Nezdálo se mu, že by byl Soma nějak zaražený nebo překvapený. Soma řešil dilema – jedno jeho já by ho ráda nechalo, aby to Agni udělal, ale to druhé si bylo plně vědomo následků. Avšak v místnosti nikdo jiný nebyl, na panství bylo také prázdno, nebyla tedy možnost, že by je někdo viděl.

   „Můžeš,“ zašeptal Soma. Zdálo se mu, že to zakřičel, ticho v místnosti násobilo veškeré zvuky na nesnesitelnou hlasitost. Ucítil Agniho rty na svých. Chuť kari, už začínal pomalu chápat, proč měly ráno jeho rty chuť kari. Polibky přešly na pomalé a vášnivé líbání. Soma se cítil jako omámený. Agniho polibky byly tak dokonalé. Když jeho jazyk vyklouznul ze Somovy pusy začal mít Agni výčitky. Začal litovat toho, že to udělal, že podlehl své slabosti. Tušil, že už to nebude jako dřív – teď už nebude moci Somu jen sledovat a v přestavách ho sladce svádět. Somovy tváře nabraly krásnou růžovou barvu, natáhl k Agnimu ruku, ale ndotkl se ho, zastavila se kousek před ním a pak klesla.

   „Agni,“ začal Soma nesměle, „Kdybych ti přikázal, abys to udělal… Udělal bys to?“ Agni zamrkal, netušil, jestli myslí na to samé jako on.

   „Co máte přesně na mysli? Myslíte abych…“

   „… mě svedl? Ano, přesně to myslím…“ Ticho. A stále se prohlubovalo.

   „Ano, udělal bych to. A nejen proto, že byste mi to přikázal,“ proťal ticho sebevědomě Agniho hlas. Soma Agniho obejmul a couvnul s ním k posteli. Jejich jazyky se opět střetly ve vášnivém souboji. Agni ze sebe shodil horní část oblečení a pak pomalu vslékl i Somu. Snažil se Somu vnímat všemi svými smysly – Jeho ruce pátraly po celém jeho těle. Vnímal každičký jeho sten. Sledoval, jak zrychleně dýchá. Vyhutnával si vůni jeho vlasů a…

   „Ah, Agni,“ vydechl Soma. Agni ho lehce kousnul do krku, olíznl to místo a pak ho tam začal líbat. Pomalu ho položil na postel a sjel jazykem kousek níž – na klíční kost. Soma byl úplně uvolněný, nechával se Agnim opečovávat – a to se Agnimu velice zamlouvalo. Na řadě byly jeho bradavky.

   „Ah, Soma~sama,“ přerušil na chvilku milostnou předehru Agni, „jste tak citlivý. Řekl bych… Ehm, že jste ještě… Sexuálně nezkušený?“ Bylo trochu trapné se ho ptát, ale potřeboval to vědět. Ublížit mu při jeho poprvé by asi nebylo od něj moc hezké.

   „No.. Ano.“ A Somovi bylo ještě trapnější mu na to odpovídat.

   „Dobrá tedy.“ Agni se pustil opět do díla. Hbytě obkroužil párkrát Somovy bradavky, které byly už tak tvrdé a pak se přesunul k pupíku. Když chtěl sjet ještě kousek níž, zastavila ho Somova ruka.

   „Agni, cokoliv, ale tohle ne…“ zarazil ho Soma. Agni chápal, v jaké je Soma situaci a tak přistoupil na jiné řešení. Lehounce na Somu dolehl a v opravdu těsné mezeře, která zbyla mezi jejich těly, začal Somův úd stimulovat. K tomu mu zvláštním způsobem začal žužlat ucho, což způsobilo, že Soma začal dost hlasitě sténat. Jeho prsty se zarývaly do Agniho jemné pokožky. Nevadilo mu to, spíše mu to přinášelo vlnu rozkoše.

   „A-a… Ah… Agni… Už…!“ snažil se ze sebe dostat Soma pár slov. Nešlo to dost dobře, špatně se mu dýchalo a byl stále plně vzrušený.

   „Soma~sama…“ zašeptal mu do ucha Agni. Bylo na jeho hlase znát vzrušení, chtíč a nedočavost.

   „Agni… Co-?“ zděsil se Soma, když do něj Agni pomalu vsunul prst.

   „Nic se neděje, Soma~sama. Uvolněte se, nebude to tolik bolet,“ poradil mu Agni. Soma se zhluboka nadechl a pokusil se uvolnit. Podařilo se mu to až po hodných pár minutách a tak Agni přidal další prst. A další. Připravoval ho na to úžasné splynutí, na ten úžasný akt lásky. Když si byl úplně jistý, že to bude stačit, pronikl do něj sám. Soma cítil, jak jím projela vlna vzrušení, slasti a energie. Agni zprvu přirážel rychleji, pak pohyb jeho boků zpomaloval. Chtěl to co nejvíce prodlužovat, chtěl se stále dívat, jak Somu přivádí na pokraj slasti, jak má zevřené oči a jeho ruce sjíždějí po jeho zádech nahoru a dolu v jeho rytmu. Po jejich tělech stékaly kapičky potu a oba měli sucho v puse. Agni se stále víc tisknul na Somu, zvyšoval to napětí.

   „Agni!“ skoro zakřičel Soma jeho jméno. Agni na svém břiše ucítil tekutinu, a když se udělal i on, rozhodl se, že Somovu prosbu neuposlechne. Olíznul špičku jeho údu a pak ho něžně políbil.

   „Ty jeden…!“ chtěl ho zapřísahat Soma, ale to by si Agni nezasloužil…

   „Dobré ráno.“ Uvítal Somu s úsměvem Agni u snídaně.

   „Dobré,“ odvětil ne zrovna přívětivým hlasem Soma.

   „Stalo se Vám něco, pane Somo?“ optal se ho Sebastian, který podával mladému pánovi Earl Grey.

   „Ale kdepák,“ zamáchal rukama Soma. Agni se zamyslel nad včerejší nocí. Přemýšlel, zda Soma vnímal jeho šeptané ‚miluji tě‘, když už napůl spal v jeho teplém objetí…