Anime a manga fanfikce

    Clint Barton, mezi ostatními Avengery více známý jako Hawkeye, patřil k těm, kteří se z prožitých událostí zotavovali jen velmi pomalu. Loki si ho s pomocí Tesseractu podmanil záhy po svém příchodu na Zemi, a Hawkeye se pod vlivem nebezpečného artefaktu postavil svým spolubojovníkům. Tolikrát ho ujišťovali, že za to nemohl, tolikrát mu řekli, že ho z ničeho neviní, ale nezdálo se, že by to na blonďatého lukostřelce mělo nějaký efekt. Zdržoval se s ostatními co možná nejméně, mise preferoval plnit sám a daleko. Jenže v jednotě je síla a když nepřítel vycítí slabinu, neváhá na ni zaútočit vším, co má.

    „Proč zrovna Barton, pane?“ Zeptal se jeden z žoldáků. Upřímně řečeno to nechápal – Hawkeye byl, dle jeho názoru, nejméně nebezpečným členem Avengers. Ani zdaleka neměl na rukou tolik krve, jako třeba Iron Man nebo Kapitán America.

    „Protože Barton je pozorovatel a navíc je zranitelný. Rád pracuje sám – to nám dost usnadní naše plány. Nemělo by být těžké ho sejmout a Avengers takovou ránu nebudou čekat. Nejsou moc zvyklí ztrácet někoho ze svých. Začnou dělat chyby.“ To už dávalo smysl. Ale ta těžší část byla teprve před nimi. Chytit zabijáka takového formátu nebude snadné, i když bude sám. Pokud jim tedy půjde o jeho chycení.

    „Chytit, nebo sestřelit?“ Starší z mužů se nad otázkou zamyslel.

    „Určitě bude mít nějaké informace, které se nám budou hodit. Chytit, pak ho vyslechneme, vymlátíme z něj, co se dá a zbavíme se ho.“ Žoldák přikývl a odešel.

    „Pane Starku?“ Oslovený se s takřka tanečnickou finesou otočil.

    „Bude to zábava?“ Zeptal se s nadějí v hlase, když ve Furyho tváři spatřil už tak známý výraz, který předcházel zadání mise.

    „Doufám, že jako dítě jste měl rád hru na schovávanou.“ Pronesl ředitel S.H.I.E.L.D.u s lehce škodolibým úsměvem. Vzhledem ke Starkově egoismu a exhibicionismu si upřímně nedovedl představit, jak se malý Tony tiše krčí ve křoví.

    „Vlastně jsem měl radši vybíjenou…“ Zamyslel se krátce miliardář a podrbal se na bradě.

    „No, je mi celkem jedno, jak to uděláte, ale najděte mi agenta Bartona. Ať ho mám do hodiny u sebe v kanceláři.“ Iron Man v rychlosti zvážil možnosti.

    „Výzva přijata.“ Řekl nakonec a s veselým hvízdáním odešel. Helicarrier byl rozlehlý, se spoustou šacht a temných koutů. Pro lukostřelce, který se nikdy netajil svou zálibou v samotě, to bylo ideální. A šance najít ho do hodiny se rovnala nule. Tony hrával schovávanou. Aspoň chvíli, než to ostatní přestalo bavit. Jeho vrstevníci si vždycky mysleli, že podvádí – napočítal do sta, pak jen chvilku přemýšlel a aniž by se od stromu, u kterého pykal, hnul, všechny spoluhráče do jednoho odhalil. Stačilo se jen zamyslet. Nicméně s Clintem to nebude tak jednoduché, tím si byl jistý. Střelec byl tichý a jeho schopnosti v boji ostře kontrastovaly s plachostí, kterou projevoval ve společnosti svých spojenců. Jakýkoliv pokus o navázání kontaktu byl jasně a chladně odmítnut. Tony měl jisté podezření, že za to částečně může incident s Lokim, který Clinta ovládl a donutil bojovat proti zbytku Avengers. Kdyby se jednalo o kohokoliv jiného, zcela jistě by se dotyčný zkusil vžít do Clinta a podle toho by ho zkusil vypátrat, ale ego Tonyho Starka odmítalo ustoupit do pozadí a tak musela přijít na řadu prostá dedukce.

    Po půl hodině se notně zaprášený Stark vypotácel z jednoho ze skladišť. Třetí typ a zase nic. Začínal si říkat, jestli by neměl změnit strategii. Šíp, který mu vzápětí prosvištěl kolem hlavy a zabodl se hluboko do dřevěné bedny za ním, ho toho nápadu rychle zbavil. Vyškubl hladký černý šíp a se zájmem si ho prohlížel.

    „Navrhuješ si je sám?“ Pronesl do prostoru, stále obdivujíc dokonalý tvar hrotu zajišťující rychlou smrt.

    „Samozřejmě.“ Odpověděl ukrytý střelec klidným hlasem. Tony si sedl na zem a zády se opřel o dřevěnou bednu, která schytala Hawkeyovo varování.

    „Víš, že ta záležitost s Lokim nebyla tvoje vina.“ Přešel rovnou k tomu, co ho zajímalo nejvíc, ale tentokrát se odpovědi nedočkal.

    „Všichni tady to ví – a nikdo ti to nevyčítá. Ten hajzl měl lepší hračky. Nemohl jsi s tím nic dělat.“ Pokračoval Stark a byl si jistý, že Clint už natahuje tětivu.

    „Celou dobu… celou dobu jsem byl při vědomí. Věděl jsem, co dělám, ale nedokázal jsem tomu zabránit. Nebýt tebe, tak jsem sundal celou tuhle zatracenou loď.“

    „Ale naštěstí má S.H.I.E.L.D. mě – zachraňuju svět na požádání, tohle byla maličkost.“ Usmál se Tony svým charakteristickým způsobem. Když se ze stínu po jeho levici vynořila povědomá postava, musel přiznat, že se trochu lekl. Celou dobu měl za to, že je Clint někde jinde. Tímhle ale pouze dokazoval, že má mezi Avengery své právoplatné místo. Pohled měl nečitelný, ale rozhodně nevypadal nijak šťastně.

    „Loki se mi vysmíval, týral mě tím, že mě posílal proti lidem, se kterými jsem bojoval bok po boku. A nebylo dne, kdy by mi to s chutí nepřipomněl. Nepochválil svého mazlíčka, jak to dobře provedl. Řekl: zabij a já zabil. Řekl: klekni a já klekl. Každej den sem chtěl jenom umřít, jenom to skončit a neubližovat dál těm, na kterých mi záleží. Vlastně jsem si to nikdy přát nepřestal.“ Podíval se Starkovi přímo do očí a Tonymu konečně došlo, jak špatné to s ostrostřelcem je.

    „Poslyš, tvoje smrt nic nevrátí a věř mi, že tím naděláš snad ještě víc škody než tím, co tě Loki nutil dělat. Nezradil jsi nás, tak se sakra vzchop. My tě potřebujem.“ Snažil se mu trochu ulehčit.

    „Poslyš, Fury pro tebe má misi – jdi a nakopej těm zkurvysynům zadky. Určitě ti to prospěje.“ Tony ho poplácal po zádech a široce se na něj usmál, ale v duchu mu do smíchu moc nebylo. Stále si to tak trochu odmítal přiznat, ale měl o jestřába strach.

    „Pane?“ Hawkeye nasadil nečitelnou masku těsně před tím, než vstoupil do Furyho kanceláře. To poslední, co potřeboval, bylo Furyho vyptávání se.

    „Mám pro vás misi. Pamatujete si na generála Brushova?“ Hawkeye jen přikývl – jak by mohl zapomenout. Tenkrát s Natashou vyvázli jen tak tak a Hawkeye se pak Rusku vyhýbal, jak jen to šlo.

    „Po jeho smrti se pár z jeho lidí odtrhlo od armády aby založili menší organizaci specializující se na sabotáže. Protože skupina byla malá a nikdy nenadělala žádné větší škody, nijak jsme nezasahovali. Za ta léta se ale podstatně rozrostla a náš zdroj tvrdí, že připravují velkou operaci tady, v Americe. Chci vědět, co je na tom pravdy.“

    „Takže je to jen průzkum. Na jak dlouho?“ Zeptal se pro upřesnění Clint.

    „Všechno záleží na tom, co tam najdete.“ S tím ho Fury propustil.

    Než nastoupil do letadla, zastavil ho Stark.

    „Až se vrátíš, zajdeme na skleničku. Chtěl bych s tebou něco probrat.“ Hawkeye byl nečekaným pozváním překvapen, tak se zmohl jen na jednoduché přikývnutí.

    Dorazil na místo pod rouškou tmy. Rychle a zkušeně se proplétal lešením na jedné z budov v přístavu, která se měla stát jeho útočištěm na několik příštích dnů. Snažil se soustředit na misi, ale hlavou mu stále vrtala Tonyho nabídka. Vlastně ani nevěděl, proč mu v tom skladišti tak ochotně řekl to, co ho sžíralo celé měsíce a co neřekl ani Tashe. Podvědomě přejel rukou po svém luku, bezpečně umístěném na jeho zádech spolu se speciálním toulcem a šípy. Jeho zbraň mu dávala potřebnou jistotu. Znal studenou slitinu tak dobře, jako znal své tělo – mohl by bez nadsázky říct, že ten luk je vlastně jeho součástí. Přesto doufal, že ho na téhle misi zatím nebude potřebovat. Měl jen pozorovat, ne střílet. Vyšplhal se až na střechu a zvolil nejvýhodnější pozici. Únik byl dostatečně blízko a zároveň měl přehled o tom, co se děje dole, v rušných docích.

    Jenže nepřítel už o něm věděl. Vždyť sami zajistili, aby se S.H.I.E.L.D. dozvěděl o tom, že něco chystají. Hawkeye pozoroval, ale sám byl pozorován. Agent, který na ostrostřelce dohlížel, měl jasné rozkazy – počkat, dokud Barton nepodá první hlášení a teprve potom ho střelit šipkou se silnými sedativy.

    „Hawkeyi, slyšíte mně?“ Ozval se v interkomu známý hlas jeho nadřízeného.

    „Jasně a zřetelně.“ Odpověděl lukostřelec a nepřestával sledovat dění pod sebou.

    „Jaké jsou první odhady?“

    „Určitě se tu něco děje, ale potřebuju víc času.“

    „S tím počítám. Ale pospěšte si s tím.“

    „Jistě.“ Povzdychl si a opět zaměřil pozornost dolů. Ve stejnou chvíli vystřelil nepřátelský agent a Clint stačil jen zasyknout, než se bezvládně sesul na studenou střechu.

    „Mám ho.“ Informoval stručně agent velitele.

    Note