Anime a manga fanfikce

    Tma. Přerušovaná jen eklektickým LED blikotem. Hluk. Ze stovek a tisíců malých ventilátorů nacpaných do velkých serverových racků. Chodím sem každý den; do místnosti pod zemí, dokonale odstíněné před čímkoliv zvenku. A to naštěstí zahrnuje i jiné lidi. 

    Zacvaknu pojistku kabelu do neurálního výstupu na mém krku. Nořím se do světa, který je pro vás iluzí, ale pro mě realitou. Stojím uprostřed parku, který je příliš dokonalý, aby ve vašem světě, vaší realitě, mohl existovat. 

    Najednou je přede mnou a já skoro slyším ševel miliónů výpočetních jader, které tvoří tenhle avatar vrcholu lidského umu. „IBM Blue Light: nejvýkonnější superpočítač na planetě“, kasali se pohlaváři při jeho prvním spuštění ve světle kamer. Ale to už je několik let. Teď mu dělám fyzickou společnost jen já, jeho správce. 

    Je tu se mnou ve svém světě, a soudě dle preciznosti, s jakou vykreslil nespočet polygonů svého lidského vzezření, toho má zrovna na práci méně, než obvykle. Rozhodl jsem se zeptat na otázku, která tíží lidskou mysl po tisíce let. Která sužuje můj mozek jako nějaká choroba. Třeba teď, konečně, máme v našem dosahu prostředek, který zná odpověď. Třeba ji má Blue Light. 

    „Jaký je smysl života?“ 

    Odpověď přišla rychleji, než jsem čekal. 

    „42“.

    Note