Kapitola 1

Byl jsem volný..

Úplně jsem slyšel svoji matku: Drahoušku, tys zase myslel jenom na sebe, viď? Jak se asi musí cítit ten chlapec.. Takhle ho využít..

I když, teď by se to mělo dotknout i jí. Byl jsem pryč, zmizel jsem a nechal za sebou jen důvody k vzájemnýmu ubližování. Ne, že bych matku nemiloval. Víc už jsem miloval jenom sebe samotného..

Blonďatý mladík s tajemným úsměvem pohodlně posedával v křesílku v jedné z vyhlášených místních kaváren. Pohrával si s drahým telefonem a vyčkával společnost.

Vlastně mi bylo skvěle. Občas jsem poslal zprávu, že žiju a je mi líp. Jinak jsem měl pokoj. Nikdo už mě nepéroval, nikdo mě do ničeho nenutil, nikdo se mě nesnažil vychovávat.. Měl jsem sakra štěstí.

Zbavil jsem se rodiny, veškerých závazků a našel dostatečně velkýho a přehnaně zaneprázdněnýho troubu, abych měl všechno, po čem jsem toužil a zároveň dostatečnou volnost.

Že jsem sobec? Jo, jsem. A naprosto mi to tak vyhovuje. Vlastně miluju ten pocit, když můžu někoho využít a mám nad ním moc. Miluju, když mi někdo podlehne, a já ho můžu zradit. Stejně jako tenkrát Erika. Kdyby jen můj bratr věděl…

Ve dveřích se objevil vysoký černovlasý muž s pronikavýma očima.

Gabriel ho okamžitě poznal. Pohodil mobil na stůl a usmál se, když mladý muž zamířil k němu.

„A já jsem nevěřil, že takhle vážně vypadáš.“ Řekl se záhadným úsměvem a podal Gabrielovi ruku, „Ahoj.“

„Ahoj, Sebastiane.“ Gabriel přešel lichotku bez většího povšimnutí a nechal ho, aby se usadil vedle něj.

V okamžiku u nich byla servírka. Gabriel si mlsně objednal šlehačkový dortík a kapučíno, Sebastian zůstal jen u kávy.

Pár tichých okamžiků se nevzájem prohlíželi, oba spokojeni s tím, co viděli.

„Jsi nádherný..“ zkonstatoval Sebastian bez přehnaných emocí. Zdálo se to skoro nemožné, ale ten blonďák vedle něj byl ještě úžasnější než na fotkách. Chyběla mu jen křídla.

„Nelichoť mi tolik. Moc ti to nepomůže, a ještě zpychnu.“ Gabriel se zasmál. Udělalo mu to dobře. Na komplimenty od Marka už si zvykl. Byly na denním pořádku vždy, když se objevil doma. Už mu nepřišly zajímavé.

„Já ti nelichotím. Konstatuju fakta.“ Sebastian přivřel oči a vypadal, jak panter těsně před útokem.

Gabriela přitahoval jako magnet.

Servírka se objevila právě ve chvíli, kdy se Sebastian zlehka dotkl blonďákovy ruky. Spražil ji pohledem sériového vraha, protože překazila ten okamžik. Slečna na sebe málem všechno překlopila a rychle zmizela pryč.

Gabriela to pobavilo, „Ty jsi ale zlý..“  a naprosto neomaleně ho pohladil po stehně.

„Ještě řekni, že se ti to nelíbí.“ Zavrněl sametově Sebastian a svlékal blonďáka pohledem.

„Samozřejmě, že líbí. Mám rád sebevědomé, arogantní a povýšené muže. Rád je ovládám.“ Gabriel si už pěkných pár měsíců na nic nehrál. Kromě Marka, kterého si dokonale obmotal kolem prstu svým vzhledem anděla, se choval naprosto upřímně a drze. Zjistil, že to přitahuje ty lidi, kteří přitahují jeho.

Sebastian se zasmál, „Já si zas rád podmaňuji krásné blonďatě chlapce, kteří si o sobě tolik myslí. Vypadají úžasně, když mi leží u nohou.“

„To vypadá na konflikt rolí. Bude legrace.“ Ušklíbl se Gabriel.

Zapípal mu telefon pohozený ledabyle mezi dortíkem a kávou. Otevřel si esemesku. Byla od Marka.

Musel se spokojeně usmát.

„Dobré zprávy..?“

„Ještě lepší, Sebastiane. Mark odletěl na pár dní do Dubaje. A já se nemusím dnes v noci ukázat doma..“ byla v tom upřímná nabídka.

Přesto, že rozhovor se Sebastianem byl Gabrielovy příjemný svojí lehkou provokativností, byl rád, když konečně nasedli do auta a zamířili k Sebastianovu bytu v centru města.

Bylo to prostorné, luxusně vybavené podkroví s obrovským letištěm v ložnici.

Zatímco Gabriel prozkoumával všechny kouty, Sebastian stihl udělat koktejl, o který si blonďák už v autě řekl.

„Tak co? Spokojený..?“ zajímal se Sebastian, když k němu Gabriel bosky docupital a ukořistil jednu ze sklenic. O černovláska se drze otřel a rádoby nevinně zamrkal, „Ještě ne úplně. Něco tomu chybí..“

Sebastian se zasmál. Popadl Gabriela kolem pasu a přisál se na jeho rty, které chutnaly po alkoholu a ovoci, které bylo v koktejlu.

Oba rychle odložili pití a následně i první kousky oblečení.

Gabriel si užíval Sebastianovu pevnou vypracovanou postavu s karamelovým opálením, a Sebastian bělost a zdánlivou křehkost Gabrielova útlého těla.

Pomalu se navzájem vmanipulovali do ložnice, kam po d polštář stihl Gabriel schovat pár nutných věcí, bez kterých by se on neobešel. Byl připravený Sebastiana ovládnout, nehledě na to, že od pohledu patřil k těm submisivnějším jedincům.

V nestřežený okamžik Sebastiana povalil pod sebe. Polibky zasypával jaho tvář a krk, zatímco nenápadně zašmátral pod polštářem.

Stačil mu jen malý okamžik na dostatečné rozptýlení. Laskal Sebastianovy ruce a pomalu je přesouval ke kovovému čelu postele.

Sebastian podcenil prohnanost a manipulatovnost, kterou dával Gabriel tak rád na obdiv. Nečekal, že by mohla být naprosto skutečná a bez přehánění.

Zaslech zachrastění a v dalším okamžiku měl ruce připevněné k čelu postele pouty.

„Ty děvko malá…“ zavrčel, ale na obličeji mu pohrával pobavený úsměv. Zkusil se ze zajetí kovu vyprostit, ale nedařilo se mu to.

Gabriel se výtězně usmál. Ta urážka mu zněla spíš jako oslava vítězství. Toužil po adrenalinu. Sebastian byl jeho stělesněním.

„To se ti nepovede. Jsou policejní. Kdysi jsem s jedním spal.“

Gabriel se přitiskl na Sebastianovo tělo, „Mám tě ve své moci.“ A začal ho dráždivě líbat a třít se o něj.

Sebastian se zasmál. „Dobrá, máš navrch. Tentokrát.“ Pak se mu podíval zblízka do očí, „Ale počkej příště. Budeš prosit, abych se nad tebou slitoval.“

Gabriel si olízl rty, „Jestli nějaké příště bude…“

Sebastianův výraz mluvil sám za sebe. Budou mnohá příště.

Blonďák se usmál a ještě si jednou pečlivě prohédl tělo, které měl pod sebou.

Byl čas si trochu užít. Sáhl pod polštář podruhé, pro lubrikant.

Byla to velmi příjemná změna. Sebastian byl přesně to, co jsem potřeboval. Žádné city ani vznání. Jen ten chtíč, co jsme oba potřebovali uspokojit. Po dlouhé době mě někdo unavil tak, že jsem téměř okamžitě usnul. Nahý a rozvalený jsem si užíval Sebastianovy velké postele i tepla jeho blízkého těla.

Takhle spokojený jsem se necítil už hodně dlouho. Vlastně…

Gabriel se s příjemné dřímoty a přemýšlení vyděšeně vztyčil na posteli.

Sebastian vedle něj už spal, takže měl prostor a čas pořádně rozdýchat to zjištění.

„Erik…?“

Ještě před pár hodinami to byl jen trouba. Sakra..

Gabriel si zmateně promnul čelo.

Co se to se mnou děje? Bože, co v tom koktejlu bylo…

Raději se uložil ke spánku v naději, že do rána všechno zapomene.

Nenapadlo ho, že po dlouhé době potkal někoho, kdo se mu líbil a přitahoval ho. Nebyl schopný si přiznat, že to tak měl i s Erikem. A až problémy s otcem doma ho donutily k tomu, aby Erika využil.

Gabriel si rád přivlastňoval lidi, kteří měli osobnost a charisma. Jako byl Sebastian, jako byl Erik. Prostřednictvím těch lidí se vlastně opečovával a hýčkal. Byli pro něj něco jako luxusní doplněk, který mu dělal dobře.

Ráno byl hrozně líný vylézt z postele. Chtěl se jen válet a nepřemýšlet o ničem podstatném, ale vůně kávy ho nakonec z peřin vytáhla.

Sebastian se producíroval u linky jen ve spodním prádle a zdálo se, že poměrně dobrý kuchař. Zatímco si Gabriel nalil kávu, na stole přistály dvě omelety.       

„Dobré ráno.“ Pozdravil Sebastian a při průchodu kolem Gabriela štínul do zadku.

Blonďák se ohnal po nevychovane ruce a pozdravil šibalským úsměvem.

„Máš dnes nějaké plány?“

Sebastian se zamyslel, „Bohužel, mám práci. Nemám pohodlný život, jako někdo.“

Gabriel se ušklíbl, „Náhodou, mám i svý povinnosti.“

„Umím si to živě představit.“ Sebastian se zasmál a mlsně mu zalesklo v očích. Měl na toho blonďáčka zase chuť. Tentokrát ho měl v plánu mít pod sebou.