Kapitola 1

Vrchní supervizor Komui se spokojeně protáhl na posteli. Včera se trochu slavilo (trochu víc slavilo) a on si z oné noci nepamatoval ani tečku, přestože vedle něho ležela kráska s dlouhými tmavými vlasy otočený zády a ani si nepamatoval, že by se s ní někdy potkal. Každopádně byl na sebe pyšný. Dokázal sbalit za jedinou noc takovou kočku. Lehce se k ní naklonil a pošeptal: „Dobré ráno.“ V tom se ta osoba otočila a dívala se na Komuie s pohledem plným zděšení.

Kanda se probudil a jeho první tři myšlenky byly: Bolí mě hlava? Tohle není můj pokoj, ani moje postel. A proč mě zatraceně bolí i zadek? 
Najednou uslyšel za sebou nějaký hlas: „Dobré ráno.“ Ten hlas mu byl nějaký děsivě povědomý a v tom si i uvědomil se zděšením uvědomil komu patří. Tohle je jen noční můra. Musím se rychle probudit. Opatrně se otočil na oním známým hlasem. 
Ne, nemýlil se. Díval se na rozvrkočenou černou hlavu, na jejímž nose trůnily brýle. V tu chvíli hlavní budovou řádu otřásly dva mužské výkřiky plné opravdové hrůzy…

Přestože Allen dorazil ke dveřím Komuiova pokoje, jak nejrychleji uměl, většina osazenstva už tam byla. Když se na ně podíval, málem se rozesmál. Lavi byl v bílé noční košilce s noční čepicí na hlavě, páskou přes oko a opíral se o svoje kladivo, aby neupadl. 
Reevers měl zase na hlavě mokrý hadr a přidržoval si ho. Ostatní vypadali nějak podobně.
„To teda musela bejt včera party.“ Řekl Allen a vyprskl smíchy.
„Ááá, moje hlava. Nemůžeš bejt trochu ohleduplnější?“ Lavi vypadal pěkně podrážděně.
Allen si ho nevšímal. „Co se tady stalo?“
„To bysme taky rádi věděli. Komui nás nechce pustit dovnitř a zevnitř se ozývají nějaký divný zvuky.“
„Hmmm…to bych rád věděl, co se včera dělo.“

Kanda stál v pohotovosti dva metry od postele a….zapomněl, že nemá svoji milovanou Mugen. Hodně sprostě zaklel a začal na vystrašeného Komuie, který se ani nevzmohl na odpor, házet různé kusy nábytku, jež mu přišly pod ruku. „Ty špinavej hajzle, úchylnej perverzáku, odporná obludo!!!!“ Odporná obludo???Co to sakra je??? „Tys mi určitě něco namíchal do pití. Zabiju tě!“
„Počkej Kando, uklidni se.“ Snažil se vybruslit ze situace Komui, zatímco se vyhýbal židli. „Přece se nemuselo stát to, co…“ nestačil to dopovědět, protože na něm přistál těžký plechový podnos.
Z hádky je vyrušilo klepání na dveře. „Onii-san, jsi v pořádku?“
Komui ztuhnul. „Lenalee!!! Lenalee se o mě bála.“ Byl v sedmém nebi a lítaly kolem něj hvězdičky. Chystal se odpovědět, když si něco uvědomil. Jestli Lenalee tady uvidí Kandu tak… „Neeeeeeeeeee!!!“ Chytil se za hlavu a začal tancovat po pokoji, zatímco mu z očí tekly slzy proudem.
Kanda se chystal otevřít, ale Komui ho chytil za rukáv. „Ne, prosím tě, nedělej to. Jen neotvírej ty zatracený…“ dál to už nestihl říct, protože ho Kanda kopl do kou…ehm…do citlivé části těla a chtěl vzít za kliku, když na něj Komui skočil na záda a začal mu vytrhávat vlasy. „Nenechám tě otevřít. Nenechám.“ Ječel dost notně zvýšeným hlasem (mohl by zpívat hlavní ženskou roli v opeře), zatímco se ho Kanda snažil praštit po hlavě pohrabáčem ležící u krbu. Tahle situace mu nepříjemně připomínala tu šílenou holku, kterou potkal na misi, a která ho honila po městě s holícím strojkem a snažila se udělat z jeho vlasů paruku, protože jí odmítl prozradit, jaký šampón používá.Když zjistil, že Komuie nezasáhne, začal narážet zády o stěny a snažil se ho střást. Připomínalo to trochu notně upravené rodeo.

Mezitím na chodbě bylo taky poněkud živo. Všichni stáli nervózně přede dveřmi a napjatě poslouchali. Najednou se ozval poněkud zvýšený hlas: „Nenechám tě otevřít. Nenechám.“ 
„Takže supervizor tam má nějakou kost.“ Řekl Reevers s poněkud ďábelským výrazem ve tváři a hnal se ke klíčové dírce. Za dveřmi se zatím ozývaly podivné zvuky a výkřiky.
„Já se chci taky kouknout!“ vykřikl Lavi a začal odstrkovat Reeverse, který si to ale nedal líbit a za chvíli se oba prali. „Kladivo, zvětšit!“ vytasil se Lavi se svým Innocencem, to ale neměl dělat, protože zaškobrtl o svoji dlouhou košili a spadl na Reeverse, ten to nečekal a oba spadli na dřevěné dveře. Dveře, ale nebyly na takový nápor stavěné, rozpadli se a oni tak tvrdě dopadli přímo do Komuiova pokoje, kde dosud byl Komui zavěšený na Kandovi.

V tom okamžiku se staly tři věci:
Kanda ztuhnul. Komui se už neudržel a dopadl na zem. A z veliké skříně v rohu se vyvalil Bookman (vlastně se spíš vykutálel).
Ostatní se zastavili a nevěřícně se na něj dívali. On si jen v klidu oprašoval oblečení a nevšímal si jich. Hrobové ticho ukončil až Lavi . „Ehm, o co tady de?“
Jakmile to vyklouzlo, Kanda se nenávistně podíval po Komuiovi a Komui zrudnul až ke kořínkům vlasů. „Neříkejte mi, že vy…“ Lavi to nestačil doříct a už se mu z očí valily proudy slz a vrhnul se na supervizora. „Yuu je můj! Jak jsi mi mohl tohle udělat?!“ Na Bookmena zatím všichni zapomněli.
Kanda se zatím pokoušel nenápadně zmizet a dokonce by se mu to i podařilo, kdyby nezavadil nohou o stůl, který jako zázrakem zůstal ušetřen během náletu nábytku na Komuie. Stolek se zakymácel a jediná věc na něm ležící, totiž hrníček, spadl a rozbil se na malé střepy. Exorcista celý ztuhnul a čekal na reakci, která na sebe nenechala dlouho čekat. Komui se nejdřív nevěřícně díval na střepy, potom na Kandu, střepy, Kanda, střepy, Kanda, než mu konečně došlo, co se stalo. „To-to to byl můj památeční.“ Zašeptal tiše. Potom začal křičet: „Ty kre**ne. BAKA!!!! Můj milovanej hrníček a ty ho rozbiješ na střepy.!“ Kdyby ho Lavi nezadržel, dávno by se na Kandu vrhl. Kandu ale zase musel zastavil Allen. „Co si to dovoluješ ty perverzáku! Je to jen tvoje chyba!“ zase na oplátku křičel na Komuie…

O půl hodiny později…
„Štveš mě!“
„Ty mě taky!“
„Uchyláku!“
„Holčičko!“
„Cos to řekl?“
„To co si slyšel!“
Allen, který pořád držel Kandu se začal tvářit už mírně otráveně. O co tady sakra de? Je to jako nějaká milenecká hádka. Střelil výmluvný pohled po Lenalee a ta okamžitě pochopila.
„Onni-san, to už stačí.“
„A-ale Lenalee, to on si začal.“
„Co to kecáš? To ty sis začal!“
„Ne, ty!“
„Ty!“
„Tak dost!“ dupla si Lenalee. „Chováte se jako malý. Bóže. Co to do vás vjelo? Měli byste se stydět.“ Komui sklopil schcíple oči a Kanda dál metal kolem sebe vražedné pohledy.
„Mimochodem, co jste tady dělal vy Bookmane?“ zeptal se Allen a v tom okamžení se pohledy všech přítomných obrátily na starého exorcistu.
Ten neznatelně zrudl a odkašlal si. „No víte…ehm…Hele, chodící knedlíček dango.“
„Kde!? Mám hlad.“ Allen se rychle otočil, čehož využil Kanda, který mu dupl na nohu a rychle zmizel (asi si šel postěžovat Mugen).
Bookman se mezitím snažil vyskočit z okna, ale když uviděl tu výšku, raději to vzdal.
„No, jak bych to řek…Takže…na té oslavě jsem se trochu opil a když jsem se pak snažil dostat do svého pokoje, skončil sem tady a usnul ve skříni.“
Lavi si mumlal pod vousy něco, co znělo jako „Stará úchylná panda“. Bookman to naštěstí neslyšel.

O dvě hodiny později
Allen stál škrobeně v pozoru, strnule se díval před sebe a snažil se nevnímat svůj kručící žaludek. V místnosti, kde stál se shromáždili snad všichni z Velitelství, aby uctili památku Komuiova milovaného hrnečku (účast byla naneštěstí povinná pro všechny. Teda kromě Kandy, který se zabarikádoval v pokoji a odmítal z něj vylézt). 
„Moji milí, drazí přátelé. Sešli jsem se tu dnes, abychom vzdali poslední hold mému drahému…bla bla bla.“ Zbytek Allen už nevnímal a spílal na Kandu všechno nejhorší. Kdyby nerozbil ten pitomej hrnek, tak by tady dneska nemusel stát s prázdným, kručícím žaludkem.
Naštěstí pro něj se Komui uprostřed proslovu nervově zhroutil a obřad byl předčasně ukončen.

A jak to nakonec dopadlo?
Komui dostal nový hrnek a snažil se Kandovi co nejvíc vyhýbat. Allen se už radši nikdy nepotloukal kolem Komuiových dveří. A Kanda? Ten začal abstinovat.