Kapitola 1

     Ichigo v bankaii stál proti Aizenovi a propaloval ho pohledem, ten si s toho očividně nic nedělal. Za Ichigem bylo ještě několik lidí, ale ti věděli, že do tohohle zasahovat nemůžou. Nešlo o to, že by nechtěli. Spíš o to, že by jim to Ichigo nikdy neodpustil nebo byli příliš zranění a vyčerpaní, než aby byli co platní. Byl tam zraněný Renji, Rukia a vyčerpaná Rangiku. Aizen měl o poznání menší podporu. Za ním stál pouze Ichimaru, který se usmíval jako vždy. Ostatní někde bojovali proti shinigami.

     „Hajzle,“ zavrčel Ichigo na Aizenovu adresu. Toho, jak se zdálo, to spíš potěšilo, než naštvalo. Jeho chladná reakce Ichiga rozzuřila. Dal si ruku před obličej a začal si tvořit masku. Aizen nehnul ani prstem, aby ho zastavil, spíš to sledoval s drobným vědeckým zájmem.

     Ichigo to už nevydržel a se zlostným výkřikem se na něj vrhnul. Aizen úder lehce vykryl svou zampakuto. Ichigo neustále zlostně vrčel. Když se jejich katany zase zkřížily, vykřikl.

„Getsuga tensou.“ Aizenovi zamrzl usměv na rtech, přivřel oči a soustředil svoji sílu kolem sebe, aby se částečně ubránil zranění. Zabralo to, ale oba od sebe odletěli a tvrdě přistáli. Aizen se tak soustředil na zranění, která mu Ichigo uštědřil, že si ani neuvědomil, že byl na okamžik v bezvědomí. Kdyby si to uvědomil, nechoval by se tak nafoukaně, ale on si toho nevšiml.

     Aizen se podíval na Ichiga, utřel si kapku krve, která mu stékala od pravého koutku, a posměšně řekl:

„To je vše co dokážeš, Kurosaki Ichigo? To je opravdu vše na co se i v téhle podobě zmůžeš?“ Aizen viděl, že Ichigo zuří. To chtěl, takhle bude snadné ho zabít.

      Zatímco Aizen provokoval Ichiga a Rukia s Renjim sledovali jak se Ichigo třese vzteky, Rangiku sledovala Gina stojícího za Aizenem. Měla dojem, že ve chvíli kdy Ichigo použil Getsugu na chvíli otevřel oči, ale když ho teď sledovala zase se zavřenýma očima, pochybovala o tom. Jediné, čím si byla jistá, bylo, že se už rozhodně neusmívá svým bezstarostným úsměvem. I když nerada musela si přiznat, že by ten usměv znovu ráda viděla.

Sakra, nad čím to přemýšlím, už je to za mnou, už k němu nic necítím.

To není pravda, pořád mi ho… ozvalo se jí v hlavě, ale ona ten hlásek přerušila. Ne! Nic, nic jasný? Sakra, Rangiku, vzpamatuj se. Raději se přestala hrabat ve své hlavě a znovu se zadívala na Gina.

Proč zatíná pěsti? Vždyť se nic neděje. Tak proč je tak mimo? Možná je zraněný? To ne, doufám, že je v pořádku. SAKRA, Matsumoto vzpamatuj se, je to nepřítel. Kruci!

     Ichigo to už nevydržel a přestal se ovládat. Měnil se na hollowa. Aizen se pousmál. Teď to bude lehčí, je jako ostatní prázdní, jen bojuje, neuvažuje, snadno spadne do léčky. Rukia vyděšeně vydechla.

„To ne, přestal se ovládat. Teď zničí všechno, co mu přijde do cesty.“

„Zatím je to dobré, v cestě má jenom Aizena, ten vadit nebude.“ Pokusil se Renji odlehčit atmosféru i když věděl, že je to zbytečné.

     Ichigo-hollow vyrazil proti Aizenovi. Neuvědomil si, že se tím začal zaplétat do Aizenovi složité pasti.

     Aizen se zeširoka usmál a svou nastraženou past konečně sklapl. Ichigem to náhle smýklo o zem, byl zapletený v kido. Kurosaki se začal měnit zpět do své pravé podoby. Těžce dýchal a byl velmi vyčerpaný, už ani neudržel bankai. Aizen se vítězoslavně zašklebil, namířil na Ichiga prstem a vyslal na něj silné kido.

      Všem připadalo, jako kdyby se čas zpomalil, sledovali jak na Ichiga míří smrtící útok a věděli, že s tím nemůžou nic udělat a to jim trhalo srdce. Ichigo to sledoval poněkud klidněji než jeho přátelé, jenom ho štvalo, že to je zrovna Aizen. Poslední osoba, která to sledovala, si konečně uspořádala myšlenky a znovu získala vládu nad svým tělem, které už asi přes sto let ovládal někdo jiný.

Už nikdy nedovolím, aby nade mnou získal kontrolu. Mohl jsem jí ublížit… ublížil jsem jí. To se nesmí opakovat, nikdy. Pomyslela si ta osoba a zmizela z místa, kde doteď stála. Útok dopadl.

     Aizenovi zmizel úšklebek s tváře, nahradil ho šok, který se rychle proměnil ve zlost a nenávist.

„Jak se opovažuješ. To jsi nemohl zůstat v hypnóze? Byl jsi tam tak dlouho, to opravdu tolik toužíš zemřít, Ichimaru?“ zavrčel vztekle Aizen.

     Před Ichigem stál Gin, který svou zampakutou vykryl aizenovo kido. Renji a Rukia byli tak rádi, že Ichigo žije, že až teď si všimli, kdo ho zachránil, a oněměli úžasem. Matsumoto si toho na rozdíl od nich všimla hned a teď se jí v hlavě odehrával souboj.

Zachránil ho. – Je to Aizenův poskok. – Aizen říkal něco o hypnóze. – Ubližoval lidem. – Byl pod hypnózou. Miluješ ho. – To já taky a nikomu jsem neubližovala. – Byl pod silnější. Miluješ ho. – … Rangiku se vzdala, uvědomila si, že nad svým srdcem zvítězit nemůže.

     „Myslím, že raději zemřu, než abych byl tvou loutkou a dál ubližoval lidem, které mám rád,“ vyprskl Gin. Aizenovi se na tváři objevil zlý úšklebek.

„To mluvíš o té své podkapitánce?“ řekl a kývl směrem k Matsumoto.

„Je pravda, že ses mi nejvíc vzpíral, když šlo o ni. Jednou se ti dokonce podařilo zachránit jí život, přesto, že jsem chtěl, abys jí propíchnul i s Hinamori. Ale to bylo vše, co si dokázal, jen si její smrt odložil, Ichimaru,“ dokončil.

Gin zatnul pěsti a chystal se proti Aizenovi vyrazit, ale vtom se tam objevil Tousen, měl několik ošklivých šrámů a byl vyčerpaný.

„Aizen- sama, vyhrávají,“ zašeptal.

Aizen se zamračil, otočil se na Gina a řekl:

„Tohle dokončíme příště, Ichimaru.“ A hned nato zmizel i s Tousenem.

Ichimaru chtěl vyrazit a dokončit to hned, ale zezadu ho objaly dvě štíhlé ruce. Poznal, komu patří, ale nevěřil tomu. Otočil se, na Rangiku. Ta se na něj dívala očima naplněnýma nadějí a štěstím.

Proč? Vždyť jsem jí tolik ublížil. Prolítlo mu hlavou. Nadechoval se, že se omluví nebo něco, sám nevěděl, ale ona ho vyrušila.

„Děkuji,“ řekla tiše a z očí ji při tom tekly slzy, sama pořádně nevěděla, za co mu děkuje, ale on, jak se zdálo, si to vyčetl v jejích očích. Mírně se usmál a setřel jí prstem pár slz.

„Já bych měl děkovat,“ zašeptal a sklonil se k ní, aby jí mohl políbit.

     Stály tam a ani jeden nebyl schopen vnímat Ichigovo odkašlávání, kterým se marně snažil dát najevo, že tam stále ještě jsou.