Kapitola 1

Kdo jsi ?
Nemám se ptát já tebe ?
Cože ? Nerozumím .
Víš kdo jsi ?
Vím , jak bych mohl nevědět kdo jsem . Jsem snad nějaký blázen ?
Kdo ví ?
Cože , jak to myslíš ? Jmenuji se Sasuke Uchiha , je mi dvacet jedna let . Pocházím z Konohy . Já přeci vím kdo jsem .
Jsi si jistý ? 
Naprosto .Proč bych neměl být ?
Tak se koukni do zrcadla . 
Kam ? Tady žádné není .
Jen se pořádně rozhlédni . 

Sasuke se podíval po celé místnosti . Z domněnky , že všude okolo je jen prázdno a tma ho vytrhl přímý pohled do zrcadla . To co v něm spatřil ho vytrhlo ze stavu klidu . Zděsil se . 

To přeci nejsem já ! To nemůžu být já !
Je to přeci zrcadlo , musíš to být ty , nemyslíš ? 
Ne , to nejsem já ! To ty jsi s ním něco provedla ! Kdo vlastně jsi ?
Ale ano jsi to ty . Jen se pořádně podívej .

Stočil svůj zrak znovu na zrcadlo . Pohled do něj ho přímo děsil . Proto se očima odvrátil . Ale i tam bylo zrcadlo. Rychle pohled stáčel pryč . Ale všude byla zrcadla . Vyleštěná zrcadla . Zrcadla bez rámů . Zrcadla stejně velká . A všude byla ta samá tvář . Tvář , která určitě nepatřila jemu . 

Nech toho !
Čeho ?
Dej ty zrcadla pryč !!
Proč ?
Nechci se do nich dívat . 
Proč ?
Protože to nejsem já !
Jak to víš ?
Protože to nemůžu být já !
Pořád jsi si sám sebou tak jistý . Cožpak nevidíš jaký jsi sobec ? Jsi narcistický , sebevědomý sobec . Pořádně se podívej , ať vidíš , kdo opravdu jsi . 

Rozhozoval ho její klidný hlas . Měl z něj strach . Měl strach z toho co vidí . Měl strach z toho co říká .

Kdo vlastně jsi , že mi tak nadáváš ! Nemáš právo o mně říkat něco takového , když ani nevím kdo jsi . Dvakrát jsem se tě ptal a ty se jen zbaběle vyhýbáš odpovědi . 
Chceš to vážně vědět ?
Jistě , třikrát jsem se tě už ptal ! A proč bych to neměl chtít vědět ?
Nu ano , proč bys to vlastně neměl chtít vědět , že ?! Možná proto , že odpověď je děsivější , než si sám umíš představit . 
Už se z toho zase snažíš dostat ! Tak kdo sakra jsi ?
Já jsem tvoje smrt !

V tu chvíli se Sasukemu zatočila hlava . Nevěřil . Sní snad ? Ne , na to bylo všechno až moc reálné a až moc dávalo všechno smysl . Ta tma , vtíravý pocit chladu , který se mu dostával do žil a proudil jím jako krev , která byla ztuhlá . Ta touha po nadechnutí se . Ta nesplnitelná touha po vzduchu , který se mu nedokázalo dostat do plic . Cítil ho , cítil , že je všude okolo něj , ale nedokázal své tělo přimět aby ho pobralo do sebe . Nešlo to . 

Já jsem mrtvý ?
Ještě ne .
Jak to , nemůžu dýchat a srdce mi netepe . 
Neboj se , dočkáš se .
Proč musím čekat ? Na co ? Chci pryč !
Stále nevíš , kdo jsi . Musíš si to uvědomit , jinak tu budeš navěky . 
Proč mám jeho tvář ? Já tomu nerozumím ! Chci pryč , už tu nechci být !
Zamysli se , nebuď tak sebestředný a zamysli se .
Já přece nejsem on . Tak proč ? Nechci se na něj pořád dívat , nenávidím ho . Nejsem on !
Jsi tak hloupý ?! Ty nevidíš tu podobu ?! Jsi to ty ! On je ty !
Já … já … přeci nejsem jako on !
Ale ano , jsi stejný . Jsi jako on . Úplně jako on . On je ty a ty jsi on !
Ne , ne , ne !
Ale ano , snažíš se skrýt svou pravou tvář . I ty v hloubi mysli víš , že jsi stejný !
Ty máš co mluvit . Sama přede mnou schováváš tvář pod kápi . 
Klidně si ji sundám !

A tak si Smrt z hlavy sesadila kápi . Sasukemu to přivedlo jen další šok .

Naruto ? To ty ?! To ty za všechno můžeš ?! Zase se pleteš do věcí , po kterých ti nic není . 
Já nejsem Naruto .
Tak proč máš jeho tvář ? 
Já jsem ten , kdo chceš abych byla . 
Ale proč on ?! Já nechci abys byla jako Naruto ! 
Chceš , jinak bych tak nevypadala . 
Změň tu tvář … prosím . 
Prosíš ? Jak hluboce ještě můžeš klesnout ? Ty prosíš ? 

Všude se rozlehl skřípavý zvuk nehtů drápajících po tabuli . Slyšet byl všude , kdybyste si zacpali uši zdvojnásobila by se jeho vtíravost . A hle , byl to smích Smrti . 

Nech toho ! Nech toho ! Nech toho ! NECH TOHO !
Neřvi přeci . 
Už se nikdy nesměj ! A změň svou tvář ! 
Nemůžu , ty totiž nechceš . Kdoví proč . Snad bys mohl využít poslední příležitosti . Naposledy se ho dotknout , naposledy ho vidět . Kdoví . 
Ty… já se tě můžu dotknout ?
Ano .

Vztáhnul ruku a opatrně se dotknul jemné tváře . Prstem po ní opatrně přejel a pak , jakoby se ujistil , že ho nespálí na ni položil celou dlaň a něžně po ní přejížděl . Pohlédl do modrých hlubin , teď však byly studené jako led . Studené jako rty , po kterých opatrně jezdil palcem . Byly tvrdé jako beton . Jak hleděl do modrých očí , uvědomoval si , že Smrt nemrká . Druhou rukou vklouznul do střapatých vlasů , které nesly barvu pšenice . Byly tvrdší a méně poddajné , než skutečné vlasy Naruta . 
Sasuke si všímal maličkostí , které vybočovaly od skutečné podoby Naruta . Vlasy , oči , rty a krutý úsměv , který hyzdil jeho tvář . 
Přesto neodolal a pomalu si přitáhnul jeho hlavu k té své . Přitisknul své rty na rty Smrti . Byly vážně tvrdé a studené . Připadal si jako když líbá kus ledu . Kus ledu , který z něj něco vytahává .  
No jistě něco z něj mizí . Ale co to je ? 
Cítil jak slábne a jak se mu podlomují kolena . To život z něho Smrt tahala .  
Když se od ní odtrhnul , měl divný pocit . Cítil , jak z něj pomalu prchá život .

Proč ? Vždyť ještě stále nechápu , jak to že vypadám jako on . 
Ty stále nevíš ?
Ne , nevím .

V tu chvíli se tvář Smrti změnila . Vypadala jako ON . Jako Itachi .

Cože ?
Nechápeš , stále ještě nechápeš ? 
Co to má sakra znamenat ?!
Ty jsi on . Já jsem on . Já jsem TY !

A v tu chvíli ze Sasukeho vyprchal život . Byl mlád , ale už mu nebylo souzeno žít . Nezáleží na tom , kolik ho toho ve světě čekalo , jaké měl sny , ambice a lásky , někdy se věci prostě dějí . Někdy totiž nevíte , kdo jste. A on , Sasuke byl vrah . Sasuke byl totiž stejný jako on . Jako Itachi . Sasuke byl totiž od samého začátku svoje vlastní smrt .