Kapitola 1

Prostorné, bílé chodby Las Noches bývaly touto dobou většinou prázdné. Všichni totiž byli ve svých pokojích a spali. Apache spát nemohla. Proto se šla trochu projít a teď se vracela do části, která byla určena pro Halibel a její Fracción. Velikým kulatým oknem dovnitř dopadalo stříbrné měsíční světlo a Apache si všimla jakési postavy opřené o bílou stěnu.

,,Hej, co tu chceš?“ vystoupil ze stínu vysoký, nebezpečně vypadající Arrancar.

,,Co by, jdu domů tak mi uhni,“ osopila se na něj.

,,A, chápu. Ty budeš Fracción té blbky Halibel, nemám pravdu?“

,,Máš a teď už uhni, stojíš mi v cestě.“ 

,,Netušil jsem, že má Halibel tak drzé podřízené. Zřejmě si vás neumí vycvičit, ale co čekat od takové čůzy,“ uchechl se Grimmjow.

,,Ty parchante! Jsi jenom šestka! Měl bys Halibel-sama líbat nohy!“ vykřikla Apache.

,,A ty jsi jenom Fracción, takže bys nohy měla líbat mě.“

,,Kreténe!“ vmetla mu Apache do tváře a dřív, než stačil Grimmjow jakkoliv zareagovat, byla pryč. Hlasitě rozkopla dveře, a vešla do společné místnosti odkud vedlo čtvero dveří.

,,Proč mě musí dneska všichni tak strašně štvát? To snad není možné! Do hajzlu!“ Vztekala se na hlas. Došla k prostředním dveřím a stejným způsobem jako před okamžikem, vešla do svého pokoje. Zabouchla je za sebou a vztekle kopla do postele. Když to pak udělala ještě pětkrát po sobě, kdosi zaklepal na dveře.

,,Nemohla by ses prosím tě ztišit? Bolí mě hlava,“ nakoukla do jejího pokoje rozespalá Sun-Sun.

,,Copak, vzbudila jsem tě?“ optala se jí Apache škodolibým hlasem.

,,Ty bys s tím svým věčným řvaním a třískáním vzbudila i mrtvého,“ zamračila se Sun-Sun.

,,Ale on mě tak naštval! Parchant!“

,,Netuším sice o čem to mluvíš, ale neřvi tolik. Prosím. Jsou i tací, co by se rádi vyspali.“

,,Vlez mi na záda, Sun-Sun,“ zasyčela Apache a znovu kopla do své postele. Sun-Sun si povzdechla a rychlými, ladnými kroky se přiblížila k Apache. ,,Co chceš?“ zamračila se na ní tmavovlasá Arrancaru. Mladší dívka neodpověděla, zvedla hlavu a krátce Apache políbila.

,,Co… co to sakra bylo?!“ vytřeštila Apache oči, když se od ní Sun-Sun odtáhla.

,,Říká se tomu polibek, Apache,“ odvětila klidně Sun-Sun. ,,To já vím, ale… ale p-proč?“

,,Chtěla jsem, abys konečně přestala křičet. A nenapadl mě žádný lepší způsob, jak toho docílit. A zdá se, že tohle bylo účinné,“ zašeptala a pak opustila Apachin pokoj. Ta konsternovaně sledovala, jak se za hadí dívkou zaklaply dveře. Jedna část jejího já chtěla něco hodně neslušného zakřičet, ale ta druhá to nedovolila.

Apache doslova odpadla na svou postel a přitáhla si peřinu až k uším. Byla zima. Občas přemýšlela, proč Aizen nezatopí nebo tak něco. Jistě, v Las Noches žádné topení nebylo, ale když je Aizen tak mocný, mohl by vymyslet nějaký způsob, jak prohřát ty ledové chodby a ostatní místnosti. Vsadím svou nejoblíbenější kožešinu, že kdyby něco vymyslel, Granz by mu to pomohl vytvořit. Stejně je furt zalezlý v té své laboratoři. Pomyslela si Apache nazlobeně.

Pozvedla své dlaně k puse a dýchla si na ně. Tak mrazivo už vážně dlouho nebylo. Zoufale se převalovala z jednoho boku na druhý, ale spánek nepřicházel. A nebylo to jenom tou zimou, uvědomila si Apache. Bylo tu ještě něco, co jí nedovolovalo usnout. Vlastně, ani ne tak něco, jako spíš někdo…

Nasupeně odkopla peřinu a zamířila ke dveřím. Otevřela je, zavřela za sebou a pak hmátla po klice dveří po její pravici. Těsně před tím, než ji stiskla, se zarazila. Ale kuš. Co to se mnou je? Málem bych vlezla k Mile-Rose. Jsi vážně blbá, Apache. Rychle napravila svůj přehmat. Potichu, neuvěřitelně potichu otevřela bílé dveře a po špičkách vešla do Suniného pokoje. Její oči už byly natolik přivyklé tmě, že bez problém rozeznala obrysy nábytku a velké postele. Opatrně se k ní přikradla a pohledem hltala spící dívku. Do háje, co tady dělám? To jsem tu vážně jenom proto, že jsem ji chtěla vidět? Zbláznila jsem se už úplně?Sedla si na zem vedle postele a hlavu si položila na tmavě zelený polštář, jen malinký kousíček od Sun-Suniného obličeje. Od podlahy šla hrozná zima, ale Apache to nějak moc nevadilo. Nevnímala to. Navíc, ta blízkost druhé dívky ji podivně zahřívala… u srdce, o kterém si Apache celou dobu myslela, že ho snad ani nemá… 

Hluboké, světlounce fialové oči se pomalu otevřou a zamžourají do temnoty. Tenounké, sněhově bílé paže se líně protáhnou a když se pravá ruka položí na polštář, o něco, co by tam nemělo být, zavadí. Sun-Sun vytřeštila oči a vyplašeně si přivinula pravou ruku zpátky k tělu.

,,A-Apache?“ vydechla zmateně, když konečně poznala ty tmavě modravé vlasy. Apache sebou trhla a rychle zvedla hlavu.

,,Sun-Sun… já… v-víš, já se tě chtěla na něco zeptat, ale ty už jsi spala tak… tak… tak jsem chtěla jít zpátky ale pak… pak…,“ vymýšlela si Apache.

,,Nemusíš mi nic vysvětlovat. Není ti na té podlaze zima?“

,,Co?“

,,Proč sis sedla na zem, když je taková zima?“

,,Coo?“

,,Nevím, proč sedíš na podlaze, ale takhle se nachladíš.“

,,Co?“

,,Ach jo… proč sis nelehla ke mně? Jestli budeš na podlaze vedle mé postele a hlavu budeš mít na mém polštáři, nebo budeš na posteli ležet celá, v tom už není skoro žádný rozdíl.“

,,Cooo?!“ ,,Tvá slovní zásoba nějak pokulhává, Apache,“ řekla klidným hlasem Sun-Sun. ,,Teď to zní, jako by ses mi posmívala,“ zabručela Apache. Zelenovlasá dívka neodpověděla, jenom si tiše povzdechla a nadzvedla peřinu. Apache na sucho polkla, podívala se do těch fialových očí a pak se zvedla a vklouzla pod Suninu peřinu. Byly tak blízko, že cítily dech té druhé, ale jejich těla se vzájemně nedotýkala.

,,Otrávilas mě, viď?“ optala se tiše Apache.

,,Prosím?“

,,Tvoje Resurrección je Anaconda. Určitě máš v rukávu spoustu jedů.“

,,J-já…,“ zakoktala Sun-Sun.

,,Tak víš co, Sun-Sun? Otrávím tě tvým vlastním jedem,“ zašeptala Apache, položila své dlaně na Sun-Sunina líčka, přitáhla si překvapené děvče blíž a věnovala ji něžný polibek. Vzápětí se to obrátilo, a Apache, která očekávala že ji Sun odstrčí, byla teď ta překvapená. Ani ve snu ji by totiž nenapadlo, že ji Sun-Sun pevně obejme a přitiskne se k ní ještě těsněji. Nakonec se od sebe nepatrně odtáhly a zhluboka dýchaly.

,,Pořádně jsi na té podlaze prochladla,“ šeptla Sun-Sun, když vzala Apache za ruku.

,,To je fuk. Máš tady tak teplo, že se za chvilku ohřeju.“

,,Pojďme spát.“ ,,Jasně, omlouvám se že jsem tě vzbudila,“ řekla tiše Apache.

,,To nevadí… jsem… jsem ráda, že… že jsem s t-tebou.“

,,Já taky,“ usmála se Apache a pohladila Sun po vlasech. Ano… zbláznila jsem se. Ale mám pocit, že to není zas tak špatné, pomyslela si Apache s lehkým úsměvem těsně před tím, než zavřela oči a nechala se unést klidným spánkem.