Kapitola 1

Kap, kap, kap. Kapky deště ziše dopadaly na okení tabuly a poté stákaly na okap. Blikající zářivka osvicovala svým matným bílím světlem prosté šedivé zdi pokoje. Spoře zařízená místnost, žádný přepych, žádné pozlátko. Jen stůl, židle, polička, skříň, postel hologramické hodiny. Prostě a jednoduše základní výbava pro život. Žádné veselé pastelové barvy, prostě nic zajímavého.

Snad jedná věc, která by vás mohla zajímat (protože to ostatní byste v tuto chvíli přelétli očima a šli dál) byl jeden z nejnnovějších modelů Rur-runu pod číslicí 97. Narozdíl od předešlích modelů je Sur-run popisován v magazínech lépe než neustále se lagující 96ky (přesněji je popsali jako „něco co vyrobili necvičené opice“) a to hlavně díky dvojitému připojení do hologlassu, který zaručoval menší vypadávání serveru a podobný věci.

Esmer si ho pořídila jako jedna z betatesterů a byl to její první S-run. Takže vyklidila pokoj, přihlásila se do SFU (school for users) a podala si registraci bota na Úřadu. A začal tvrdý výcvik v sekci 1 poté přesun do 19 a pak jen každodení stereotip vojáka.

Pobyt ve virtualu byl pro reálné tělo hodně vysilující a jeho dlouhodobé využití ničilo oči, svaly v těle ochabávaly a spousta dalších příznaků. Esmer byla ve virtualu tak čtyři hodiny, poté se najedla, spravila nějaký ten spotřebič, udělala si úkoly, poklidila a šla spát. Do školy chodila jen ve štředu, neděli a na den volna (většina studentů v ten den byla doma, pokud si nevybrali jinou studijní schématiku).

Hologramické hodiny ukázaly 7:50 ráno, údaje o počasý a teplotu v pokoji, dvakrát zablikaly a zase přešli do úsporného systému. Přesně za deset minut má schůzku se Scotem a Jedem.

Zaklapla šoupací dveře do kuchyně a se sklenkou vody se přemístila do pokoje. Zalehla na postel, napila se vody, nasadila h-glass a přepla tlačítko do vodorovné polohy.

„Tak jdem na to, baby.“

– – –

Přesun do virtualu probíhal velmi hladce jako vždy. Prostě vám do hlavy vpustí výboj, ztratíte vědomí a násilně ho nabydete někde jinde, v jiném těle a ještě uvnitř „baňky“. Baňky sloužili k uschování těl, upgraidům, opravě a nabití. Baterie byly nabyty na týden, ale kdyby byla pohotovost, je lepší mít nabyto. V jiném případě byste mohli být vyhozeni do vzduchu přehřátím nebo prostě vypnuti.

Esmer vylezla z „baňky“ a porozhlédla se po základně. Nikde nikdo… jako obvykle. Přece by nemohla po Jedovi chtít aby tu byl dříve jak v 8:05.

Základna byla jednoduchá buňka v Pustině (tak se nazýval sektor 19, velký asi jako dnešní Amerika. Poznámka autora: pokud jsem zapoměla zmínit tak Nová planeta byla asi 15krát větší než Země) o čtyřech místnostěch, z toho v jedné byly baňky, ve dvou byla Scotova pracovna a poslední byla na harampádí.

Esmer obrátila oči vsloup. Jaky vždy si ten blb, co má v hlavě snad jen kolečka (myšleno tím že má v ní jen mechanické nápady, protože nebudeme si lhát, ale umělé tělo bylo celé z koleček apod.) nechal všude bordel. Zpod všeho možného si vytáhla kabát a někde našla meč a ostatní výbavu.

„Však já tě to nechám uklidit, až se přihlásíš,“ šeptala si pro sebe, když hledala MP3 přehrávač. Podle jejího motta je všchno lepší s hudbou. A nemusela pak poslouchat řev příšer a monster. 

Jed přišel asi v 8:02 a Esmer ho nenechala si ani sednout. 

„Copak  můžu za to že mi nezvoní budít?“ hájil se.

„Ano, měl by sis ho nastavit.“ 

„Nikdo není dokonalý.“

„Já ano.“

A v tomhle duchu se řídil jejich rozhovor další půlhodinu, něž přišel Scot, aby je uklidnil/dostal sprda od Esmer za nepořádek a tak dále. No jak jinak to popsat než začátek nádherného dne.