Kapitola 1

Opatrně otevřu dveře a nakouknu do místnosti. Všude je tma, jediné světlo sem proudí ze dvou menších oken. Zavřu za sebou dveře a tiše kráčím ke tvé posteli. Posadím se na kraj a pozoruju tvůj klidný obličej. Pozorně sleduju všechny rysy, které jsou tak moc podobné těm mým. V měsíčním svitu vypadáš jako Bůh, kterým ve skutečnosti jsi. Nebo spíš jsme… Jedna duše rozdělená do dvou těl. Člověk by snad myslel, že to ani není možné, ale i přesto k tobě cítím něco víc než jen bratrskou lásku. Vypadáš, jako by se ti zdálo něco špatného, zrychleně dýcháš, převaluješ se. Chtěl bych tě vzbudit, obejmout, utišit tě a po té vedle tebe usínat. Ale nejde to. Vím, že se brzy probudíš, proto musím co nejrychleji odejít. Ještě naposledy se k tobě skloním.
„Aishiterou, onii-chan.“ Zašeptám ti do ucha a políbím tě na čelo. Vstanu, rozhodnutý opustit tě dřív než se probudíš, ale už je pozdě. Slyším tvé zastenání a poté tvou ruku na svém zápěstí. V tu chvíli se mi rozbuší srdce, jsem v rozpacích, jen tiše doufám, že si toho nevšimneš. Stáhneš mě k sobě na postel, ani jsem si nevšiml, kdy ses posadil. Bereš můj obličej do dlaní, čím jsi mi blíž, tím více mi buší srdce. Chtěl bych ti odhrnout pramen vlasů z obličeje, ale bojím se něco udělat. Ne, bojím se tvé reakce. Těsně před mým obličejem se zastavíš a zamračíš se.
„To už chceš odejít?“ Proneseš poněkud zklamaně.
„Já… no… poslala mě sem Anna, abych tě přišel zkontrolovat… Vy-vypadá to, že uzdravuješ celkem ry-rychle…“ Jediné, po čem jsem teď toužil, bylo se propadnout hluboko pod zem.
„P-půjdu to oznámit Anně.“ Pokouším se ti vykroutit, ale  ty mě chytneš pevněji.
„A co kdybych tě nepustil?“ Usměješ se tak, jak to umíš jen ty. Koukám na tebe a začínám se ztrácet ve tvých očích. Je v nich něco, co tam nikdy nebylo… Láska.
„Proč?“ Vyhrknu.
„Ještě jsem ti neodpověděl.“ Posuneš se ještě blíž ke mně a já už skoro nedýchám. Vím, co tím myslíš, možná proto se tolik strachuji.
„Aishiterou, otouto.“ Zašeptáš těsně před tím, než přiložíš své rty na moje a já už se nezmůžu na nic, než ti to oplácet. Tohle je okamžik, kdy se naše duše zase na chvíli spojí…