Kapitola 1

PŘED JEDNÍM Z ÚKRYTU AKAŤÁKU

„ Tak a teď se minimálně týden ani nehnu, hm,“ stěžoval si Deidara Aka-trotlům , poté co se vrátili z „nanejvýš obtížné a vyčerpávající“ mise.

„A nestěžuj si,  furt! No bóže, tak Itachi opět překonal tvoje umění, Hidan  čtyřikrát zemřel, Kakuzu musel utratit CELÝCH 100 korun, Kisame nevědomky snědl rybu a Zetsu nenašel svoje příbuzné a stěžuje si někdo? Ne Deidaro, zase jen ty, tak mlč. A stejně máte jeden den volna,“ okomentoval to leader.

„Nedělej si z toho srandu, 100 korun je hodně!“ začal si Kakuzu stěžovat. Zbytek jmenovaných ho chtěli napodobit, ale stačil jim jeden pohled Peina a veděli, že to není dobrý nápad. No to zas bude noc, pomyslela si Konan.

TU OBÁVANOU NOC, LOŽNICE LEADRA A BLUE, NĚKDY V NOCI

Něco Konan probudilo ze spaní. Znělo to jako… mumlání? Nevěnovala tomu pozornost, má přece u sebe svého hrdinu, ten jí ochrání. Ovšem mumlání neustávalo, bylo dokonce obtěžující. Blue se začala bát a tak se zaposlouchala. „ Jeden den volna. Pff. Co si myslí?! Ani nápad jeden den volna pěkně je zaměstnám. Mám v hlavě už ďábelský plán. Moc ďábelský. Muaha…“ Blue se natáhla po lampičce, rozsvítila ji a otočila se na svého partnera. Ten si ďábelsky mnul ruce, ďábelsky se smál a měl ďábelský psycho rape face.

„Ehm, Peine?“

„Copak, miláčku?“

„Můžeš jít spát?“¨

„Pročpak, miláčku?“

„Protože mě tvoje mumlání o ďábelském plánu jaksi vyrušilo ze spaní a nejde mi už usnout.“

„Aha! Ale tos měla říct hned, miláčku!“ na to se Pein otočil a už chrápal.

„Ehm?“ zvedla Konan obočí. Ten chlap jí nikdy nepřestane překvapovat. Moc nad tím ale nepřemýšlela, zhasla lampičku a usnula. Poslední myšlenka byla snad jen o tom, jaký ďábelský plán Pein myslí.

DRUHÝ DEN, U SNÍDANĚ

„Dobré ranko, ve spolek,“ obdařil všechny účastníky zářivým úsměvem.

„A ku*va, to nevěstí nic dobrého,“ zamumlal si Hidan a tím nevědomky vyřkl myšlenku všech ostatních.

„Co tak všichni koukáte,“ divil se Pein, když si všiml, že se všichni dívají nedůvěřivě a nanejvýš vážně na něho.

„Ále nic,“ odpověděl Kisame. Po této větě se všichni věnovali dál svojí snídani, ale nepřestali pozorovat Peina. Ten si toho ovšem nevšiml a mazal si toust marmeládou „od babičky Chiyo“, kterou poslala babča svému vnukovi Sasorimu. Marmeláda se ovšem nedala… papat, takže ji jedl jenom Pein, jelikož ten vlastně chutě necítí a navíc je proti plýtvání. Zvedl oči od toustu a usmál se.

„Fajn prokoukli jste mě. To co se děje je to, že mě nap-“ vyrušil ho v jeho proslovu telefon, který začal v jeho kanceláři řinčet.

„Minutku,“ omluvil se Pein a běžel do kanceláře zjístit, vo co go.

„ Fajn už mám taktický plán, necháme to tu vybouchnout, všichni zdrhnem a ho tu necháme,“ navrhl Deidara.

„A co kdybych ho já chytil do Mangekyou?“

„ Ale Samehada má hlad.“

„A Jashin si určitě bude dneska zas žádat nějakýho zm*tka.“

„A neboho prodáme do otroctví! Víte kolik peněz, lidi zaplatí za otroka s Rinneganem?“

„Dost! Nebudem nikoho prodávat, obětovat ani vybuchovat. Vyslechnem si, co chce a kdyžtak, možná, spíš vůbec, potom uskutěčníme nějaký plán.“ ukončila debatu Blue, jelikož byly už slyšet kroky od kanceláře.

„ Tak jsem zpátky! Zas otravovali z ČEZu, že jsme tento měsíc neplatili. Ho*ada, jak kdyby neměli prachů dost. No každopádně zpátky k mému plánu.“ Všichni zatajili dech.

„ Takže napadlo m-“ Pein opět nedokončil větu, jelikož v rohu místnosti vyletěl koš do vzduchu.

„Probůh, to jsem se lekl,“ otočil se Pein zpátky a podíval se Deidaru, „ nechceš mi to vysvětlit?“

„Ne,“ odsekl Deidara a dál se věnoval ovesným vločkám v misce.

„Pff,“ odfrkl si Pein, „ takže zpátky k tématu. Rozhodl jsem se, že…,“ užíval si vyděšených obličejů Aka-trotlů, „ že navštívíme svoje příbuzné!“

Následovala chvilka ticha.

„ A ku*va, já to říkal. Zas se to po*ralo, Jashine. Dovedeš si představit, co to zas bude s matkou? A proč používáš tolik gelu? Vždyť máš tak krásný vlásky!  A jsi moc hubený pojď si dát knedlo-vepřo-zelo, a proč to a pojď to a kdy se dočkám vnoučat a to, plus to… Peine, NANDE do pr*ele!?“

„ Moji rodiče už asi nežijí,“ poškrábal se na hlavě Kakuzu.

„ Asi tak, co jako budem, my kteří mají po rodině, dělat?“ Itachi hypnotizoval  kousek jahody v jogurtu.

„ Měli by, jste si vážit svých rodičů,“ mračila se Konan.

„ No potěš Peine, a moji plavou kdesi v Atlantiku, to je daleko!“ protestoval Kisame.

„ Kde je nejbližší botanická zahrada?“ uvažoval Zetsu nahlas.

Pein na ně hleděl jako opařený. „ Co to melete?“ živá debata se jako mávnutím kouzelného proutku zastavila.

„ To vypadá zle,“ ozval se Sasori.

„ Já myslel, že půjdem do ZOO!“ Pein si mnul pod stolem dlaně. Všechno mu vycházelo podle plánu.

„ Ty v*le, to už mi ku*va nedělej. Víš, jak si mě lekl? Už mi bylo špatně z toho, že bych slyšel další dávku keců o vnoučatech a gelu,“ Pohladil si Hidan svojich 10% vlasů a 90% gelu.

„ Jáj, a já už masíroval svaly, že si po dlouhé době zas pořádně zaplavu,“ stěžoval si Kisame.

„ Držte huby,  za půl hodiny u vchodu nachystaní, kdo tam nebude, bude týden žít jen na Deidarových a Konaniných ovesných vločkách pro štíhlou siuletu,“ zavelel Pein.

„ Co to kecáš, já je žeru jen, protože jsou dobrý!“ vztekal se Deidara.

„Huš už,“ Popoháněl je Pein.

ZA PŮL HODINY OD PEINOVA „HUŠ UŽ.“,  PŘED VCHODEM DO AKA SKRÝŠE

„Káj jsou, ku*va,“ stěžoval si Deidara sedíc vedle Tobiho. Nechal vybuchovat trsy trávy. Ty lítaly na všechny možné i nemožné světové strany. Jeden trs právě trefil  Tobiho do hlavy.

„ Jé, to se Tobimu líbí! Ještě jednou!“

„ Nemám problém,“ usmíval se ďábelsky Deidara.

„ Ták jsme tu,“ vyšel Pein ze skrýše, zapínajíc si kalhoty a za ním zčervenalá Konan, která si upravovala vlasy. Doslova na něm vysela pohledem.

„ A potom, že prý já jsem hovado, když u svého obřadu strhávám ze sebe oblečení před obětí, abych ten obřad mohl vůbec provést. A oni jdou ještě před odchodem, do nějaký zku*vený ZOO, na rychlovku. A jim se nic neřekne. To je, ale za*raně nefér,“ stěžoval si Hidan.

„Ticho tam dole,“ usmíval se Pein ve svojí nebezpečně jiskřící náladě, „ takže našel nám někdo, v kolik jede bus?“

„Tos měl na starost ty,“ ozvali se členové bandy.

„Fakt? Aha. No tak tam dojdem a uvidíme,“ usmíval se dál. Obtočil svoji ruku kolem Konanina pasu a vyšli.

„ Tomu nic nezkazí naladu,“ čertil se Deidara a vylíval si svůj vztek tím, že dloubal Tobiho do žeber , „ si jen vzpomeň, jak se před týdnem hádali. To lampy lítaly.“

„ Na to si pamatuju. Tobi nemá rád hádky. Deidara- senpai, nemáte lízátko?“

„ Jdi do pr*ele.“

„Ale tam se nevlezu,“ stěžoval si Tobi. Na to už Deidara odpověděl jen tím, že nechal Tobmu bouchnout pod nohou jílového mravence a nenápadně se přesunul k Sasorimu.

U ZASTÁVKY AUTOBUSU

„ Á, hele, jede to za půl hodiny, to přežijem,“ usmíval se Pein.

„ Za půl hodiny? Si děláš srandu! Pff,“ vzteká se Deidara.

„ Moc to prožíváš,“ usmál se Pein

Nečekaně všichni členi si chtěli nějak zkrátit čekání  na autobus. Pein a Konan se na lavičce autobusové zastávky věnovali svým věcem, Kisame se šel  osvěžit do nedaleké kaluže a zbytek se sesedl do kroužku a povídali si. Deidara se díval směrem k cucajícím se Peinovi a Konan.

„ Že si to nemůžou odpustit aspoň před náma. Beztak i ví o tom, že se na ně díváme.“ brblal. Pein mu ukázal prostředníček. „ No, šak to říkám,“ ohrnul Deidara spodní ret.

„ To je nuda,“ stěžoval si Itachi.

„ Tak si jdem hrát na schovku! Tobi má rád schovku!“ vyskočil Tobi radostí.

„Ztrať se do černých míst,“ odkopl ho Itachi.

„ Kdyby ten zrzavej de*il zjístil v kolik nám jeden bus, nemuseli bychom tu trčet. Celej výlet, ať jde to kytek,“ začal si zase stěžovat Deidara.

„Normálně, Deidaro, kdybych tě neznal tak bych si myslel, že seš ženská a máš krámy. Ale jelikož tě znám a vím, že jsi (snad) chlap, tak mě zaráží, proč seš tak urýpanej,“ sdělil mu Kakuzu.

„Deidara-senpai je holčička? A co to jsou krámy? To jako, že mi Deidara vzal moje hračky z pokoje? Počkat. Proč? Já mám rád svoje hračky!“ začal natahovat Tobi.

„ Tobi, ty…“ zrudl Deidara vzteky. Větu už nedokončil, jelikož začal Tobiho nahánět po celé zastávce.

PO DALŠÍ PŮLHODINĚ, ZASTÁVKA AUTOBUSU

Autobus konečně přijel. Celá Aka-banda se už v něm skládala na sedadla, když v tom: „ Takže to bude za 500.“

„E?“ ozval se velice chytře Pein.

„Za jízdenky. 500 Korun,“ vysvětloval řidič autobusu.

„Zetsu, je to na tobě.“ otočil se na něho Kaukuzu.  „Za tohle mi potom koupíte krvavej steak.“ mrmlal Zetsu. Nababral si kolem pusy kečup. Následně se zvedl, začal napodobovat nějaké super monstrum. „Uááá!“ začal krvelačně řvát a zakousl se nejbližšímu objektu do ruky. „ Au, do mě ku*va ne, ale do řidiče!“ vřískal Hidan. Zetsu to nekomentoval. Jestli si říkáte, co se vlastně momentálně děje, vysvětlím vám to. Všichni víme, že Akatsuki nejsou s penězi na tom zrovna nejlíp a když už jednou za ten uherský rok musí jet MHD, dělají to tak, že Zetsua udělají krvavou stvůru, aby vyhnal všechny ostatní cestující a řidiče. Tím pádem nebudou muset platit a Pein si kvůli tomu udělal i řidičák na autobus. „ Chudák, naše Aloe Vera,“ zalitovala ho Konan. Pein si sedl na místo řidiče, nasadil si šoférskou čepku a vyloženě nadšeně zařval: „ VYJÍŽDÍM-“

„Počkat šéfe.“ zabrzdil ho Sasori.

„Co zas je?“ otočil se nakvašeně Pein.

„Tobi si zapomněl doma vzít kinedryl.“

„A co já s tím? Mám zavolat snad babičce Chiyo, ať přiletí na koštěti a donese nám ho?“ Babička Chiyo se poslední dobou stala oblíbenou postavou v Akatsuki-mytologii.

„Ne, ale je mu špatně už jen jak vás slyší,“

„Tak to tu prohledej, jestli tu není nějaká igelitka, dej mu ji a…*dramatická odmlka*… VYJÍŽDÍME!“

PŘED BRANAMI ZOO

„ Deidaro-senpaiiii,“ ploužil se Tobi za Deidarou s nataženou rukou, nesoucíc naplněnou igelitkou, všichni víme čím.

„Neotravuj,“ odkopl ho trošku moc bezcitně Deidara. Konan se na něho vyčítavě dívala.

Momentálně stáli před bránami Konožské ZOO. Kakuzu už zkoumal ceny, Tobiho nějak rychle přešla nevolnost a běžel se přilepit na výlohu Suvenýrů. Pein a Konan se ploužili za Kakuzem a zbytek potlemoval po holkách. Sasori najednou zbledl a schoval se za Deidaru. „Co je Sasori-dann-“

„Vidíš tamto?“ Sasori ukázal před sebe na nějakou dívku.

„Eh noo,“ Deidara zaostřoval, když to taky viděl.

„UÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!“ zavřískl a pro změnu se zase on schoval za Sasoriho.

„Co se děje?“ přiklusal za nimi zvědavý Kisame. Oba dva se za něho hned schovali.

„Tam je to růžovovlasý monstrum, co se naposledy s námi bilo. Sasori skončil dost bídně a já bez ruk,“ vysvětloval Deidara. V tom se Kisame začal smát. „Co je? To není vůbec vtipný!“ zrudl vzteky Deidara. „Ale je. A moc! Dva zvrhl,- teda pardon, ztracení ninjové třídy S se bojí nějaký růžovovlasý křehotinky,“ válel se smíchy Kisame.

„Říkal někdo růžovovlasý monstrum?“ ozval se za nimi, pro Deidaru a Sasoriho, známý hlas. Všichni tři se s obavou otočili. „ŠANNARÓ!“

U POKLADNY

Za Kakuzem, Peinem a Konan se doplazili zmlácení hošánci. „Co se proboha stalo?“ vykulila oči Konan. „ To neřeš,“ odvětili sborově a „jakože“ zkoumali ceník. Konan se s větou „To neřeš,“ zjevila před očima reklama na T-mobile. Začala se chechtat a Pein se na ní díval jak na blázna.

V ZOO

S nekonečným Kakuzovým reptáním o hodnoty peněz, Hidanovým nadáváním, Deidarovými „krámy“, Tobiho igelitkou, Sasoriho vrzáním a Itachiho vražednými pohledy se konečně dostali do ZOO. Zaparkovali u růžových plameňáků, kteří jak je viděli, radši zastrčili hlavy do peří.

„ Halelůja! Tak jsme konečně tu! Nějak se rozdělte a do sedmi se zase setkáme tady u brány. Rozchod,“ zavelel  Pein a Aka-trotli se rozprchli.

DEIDARA, SASORI, TOBI

„Musel vážně s  námi jít tenhle?“ ukázal Deidara na Tobiho prstem.

„Jo,“ potvrdil Sasori. Skupinka se zastavila před nějakou tabulí. Byl na ní nápis „CESTA STÍNŮ“.

„ Stezka vede lesem, nad hlavou by nám měli lítat netopýř-“ Sasori nestihl zakončit větu, protože ho Tobi vyrušil.

„Netopýři? Tobi chce vidět netopýry!“  Tobi se rozběhl dolů po kamínkové cestě, směrem do lesa.

„No, vidím to na to, že musíme jít za ním,“ okonstatoval to Sasori a rozběhl se za ním.

„Šmárja,“ brblal Deidara a šel za nima.

Když konečně Tobiho dohonili, stál uprostřed nějakýho mostu a zíral nad sebe. A nejen, navíc se vyděšeně krčil a ukazoval směrem vzhůru. Deidara i Sasori tím směrem otočili hlavy a nestačili ve divit co vidí.

HIDAN A KAKUZU

Ti se bezcílně poflakovali kolem. Když už je bolely nohy a měli dost lidí, zaparkovali do nějaké vedlejší uličky a sedli si na lavičku. Tam se ovšem klidu nedočkali. Před nimi byl velký dřevený domeček, obehnaný nízkou zídkou, nad kterou se naklánělo na Hidanův vkus až moc dětí.

„Fuj děti,“ ulevil si Hidan.

„Co tam vidí, že je to tam zajímá?“ byl zvědavý Kakuzu. Zvedl a šel se podívat s doprovodem Hidana. Když došli, nestačili se divit. Za zídkou, v čerstvých pilinách se váleli velké chlupaté koule, které jak se Hidan dočetl z tabulky, se jmenují morčata.

„Hele, myslíš, že z tý jedný koule je dost masa?“ uvažoval takticky Kakuzu.

„Proč jako?“ zvedl Hidan obočí.

„No, že bychom jich pár ukradli a potom bychom ušetřili na mase!“ vytasil Kakuzu svůj šetřící plán.

„A jak to uděláme?“ nedocházelo to Hidanovi. Kakuzu mu začal vysvětlovat svůj plán. Hidan se čím dál víc usmíval.

ITACHI A KISAME

Kisame Itachi přesvědčil, že nutně musí navštívit akvárium. Itachi zase potom Kisameho obkecal na to, že se musí podívat do voliér ptáků-dravců. Momentálně si krátili cestu přes pavilon kočkovitých šelem. Zrovna šli kolem výběhu se lvem, když v tom…

„ Takže ty si myslíš, že jsi Krásná šelma! KECY! Jediná šelma, která kdy byla krásná, byla a pořád je „ Krásná Zelená Šelma z Listové, Maito Gai!“ vykřikoval muž s černými vlasy, superhustým obočím v zeleném uplém oblečku. Lidi od něho zděšeně ustupovali a matky zakrývaly svým dětím oči.

„Hele,“ vzpomínal se Kisame , „ neznám ho?“ Itachi jen pokrčil rameny. V tom se Kisamemu rozsvítilo. „ To je ten…!“

DEIDARA, SASORI, TOBI

Nad hlavami jim poletovat had. A nejen jaký had. Oro-slizoun-had!

„ Uííí, pííísk, muííí, bbllé, uááá!“ máchakl orochimaru rukama, jako kdyby opravdu létal, i když byl zavešený na stromech, mrskal , vrtěl sebou a vydával úchylný zvuky. Vedle něho trochu klidněji vysel Kabuto, který zkoumal naše hrdiny.

„Orochimaru-sama, já to říkal, nežerou nám, to že jsme netopýři. Tohle je pěkně blbá brigáda. Na ty vaše úchylný pokusy. To jsme nemohli nějaký prachy ukradnout, místo toho, abychom si je poctivě vydělali?“ stěžoval si zavěšený Kabuto se zkříženýma rukama.

„Kdyby mi ten ssstarej paprika nezapečetil pracky, abych nemohl dělat pečetě, tak bychom kradli, až by ssssse z nás kouřilo, ale takhle to nejde!“ svěsil Oro ruky.

„ Hlavně že jste s nimi doteď máchal, jak kdyby jste chtěl fakt vzlítnout. A místo toho nejsou obyčejní návštěvníci, ale Akatsuki.“

„NANI?!“ Oro se snažil zakrýt tělo, jako kdyby byl nahý. „ Jde sssse!“ Orouš použil nějaký hustokrutopřísný jutsu, jelikož najednou oba s Kabutem zmizeli.

„To byla pěkně blbá atrakce. Kdyby tam pověsili nějak hezkou ženskou, dobrá, ale Ora?“ Sasori se pořád díval nahoru.

„To se musí říct Peinovi,“ chichotal se zlověstně Deidara a běžel hledat leadra a Tobi za ním. Sasori tam ještě chvíli jen tak stál (představoval si na těch provazech nahou ženskou (však už má na to věk, i když tak nevypadá)) a potom je následoval.

HIDAN A KAKUZU

Hotová idylka. Pěkný slunečný den, dětičky smějící se nad chlupatými kuličkami, spokojené maminky, jen něco to kazilo. Hrozba ve vzduchu.

„TŘI!“ maminky ve otočily a hledaly zdroj hluku, ale nic nenašly, tak se zase věnovaly svým dětem.

„DVA!“ pár maminek vzalo děti a šly ve postavit k nedalekému výběhu, protože si myslely, že se bude brzo krmit s komentátorem.

„JEDNA!“ už i děti se začaly otáček, co se děje.

„TEĎ!“ z křaku vylezl nějaký muž, který měl černo-bílé zbarvení kůže, kosu v ruce, roztrhaný plášť a krvavé fleky na sobě. „ Chichichi,“ smál se ďábelsky. Děti začaly plakat, maminky začaly řvát strachy, porvaly své děti a mizely. „Jeď, jeď, jeď!“ zařval Hidan do vedlejších křeku. Z toho vylítl Kakuzu s nějakým batohem. Rychle vlítl do výběhu chlupatých kuliček, co nejvíc jich nasrtkal do batohu.

„Pryč, pryč, pryč!“ utíkal Kakuzu a Hidan za ním. „ Doufám, že ty chlupatý monstra budou mít aspoň trochu masa v sobě, když mě to stálo tolik krve,“ brblal si ještě pro sebe Kakuzu.

ITACHI A KISAME

„To je to zelený… NĚCO, co mě porazilo! Pamatuješ si to Itachi? Tak pamatuješ si to?“ vztekal se Kisame. Itachimu jen na to pokrčil rameny.

„Pojď na boj!“ zařval Kisame na Gaie.

„ Ty se hodláš rovnat se Sílou mladí?“ rozpoložil se Gai do nějaké se svých úchylných póz.

„Jo! Tady a teď!“

V SEDM, U BRAN ZOO

„Tak co bando, jak jste si to užili?“ usmíval se Pein.

„My jsme viděli lítajícího Orouše!“ usmíval se zlomyslně Deidara.

„Netopýra,“ upřesnil to Sasori.

„ Který potom zmizel,“ smutněl Tobi.

Když si Pein doutíral slzy smíchu, jako zbytek bandy, začal se dívat na divně kvíkající a pohybující se batoh a potom na jeho majitele.

„Co v tom batohu je?“ zeptal se Kakuza.

„Jídlo. Na příštích pár měsíců si s Hidanem berem službu v kuchyňi,“ usmíval se Kakuzu.

„Hohó, takové výlety musíme pořádat častěji. A co ty Hidane? A… proč jsi mokrý?“ mračil se Pein.

„Protože mě ten de*il hodil hrochům do bazénu jak jsme zdr,-“

„ Chtěl jsem ozkoušet jeho nesmrtelnost.“ Zakončil to kakuzu.

„A co vy?“ otočil se na rudého Kisameho a culícího se Itachiho.

„No?“ zvedl Pein obočí. Kisame jen popošel nasupeně o kousek dál mrmlajíc si slova „zelený“, „úchyl“, „boj“. Pein ne nestačil divit.

„Co se stalo?“ divil se Pein.

„Ále, náš žraloček dostal první pusu,“ to vzbudilo už i zájem ostatních.

„Od koho?“ vyzvídala Konan.

„Od Krásné Zelené Šelmy z Listové, která si špatně vyložila boj o Sílu mládí,“ chechtal se Itali a utíral si slzy smíchu, když vzpomínal na tu scénu. „Dokonce mi ani nevadí, že jsem svůli tomu nebyl u ptáků-dravců,“ usmíval se Itachi.

„No, tak výlet byl nakonec dobrej, ne?“ byl pein spokojený.

Všichni jen souhlasně zarmlali.

„ A co ty Zetsu?“ zeptal se Pein.

„ Viděl jsem svý rodiče,“ usmíval se tázaný.

„ Opravdu?“ zvedl Pein obočí. Radši se dál nevyptával, bál se, co by se doslechl.

„ A co jste dělali vy?“ culil se Sasori na Peina a Konan.

„Na to ještě nemáš věk,“ oplatil mu to Pein.

„ Ale mě je 35! Nemůžu za to, že vypadám jak poďobanej huberťák!“ vrčel Sasori.