Kapitola 1

„Tak tady jsi, mon cher,“ zatrylkuje modrooký Francouz a dosedne na židli vedle zelenookého Brita, který očividně není z jeho přítomnosti nijak nadšený. Těšil se, jak si po té další nudné konferenci, kde se jako vždy ani zdaleka nepřiblížili k jádru problému, který tam měli probírat, v klidu někam zajde na pár skleniček a konečně si odpočine, ale to jaksi není v jeho přítomnosti možné.

Oba se nacházejí v ne moc dobrém hotelovém baru, s mizerným osvětlením a ještě mizernější výzdobou. Byl zbytečně předražený, což byl hlavní důvod, proč měl tak málo zákazníků. Arthur tam ale šel hlavně proto, že doufal, že aspoň na chvilku unikne otravování Gilberta a Mathiase popřípadě také Alfréda, kteří se radši vydali někam jinam, ale jak se zdálo, toho pitomého Francouze se tím nijak nezbavil

„Chjo, dnešní setkání bylo zase o ničem,“ povzdechne si Francis aby nějak navázal rozhovor a naprosto ignoroval zjevný nezájem svého společníka se s ním o čemkoliv bavit, „Během prvních pěti minut jsem úplně ztratil pojem o co tam vlastně jde, no opravdu, kdyby mě Matthew neupozornil ani bych nevěděl, kdy jsem se dostal na řadu, i když pochybuju že mě po tom nezáživném proslovu Ludwiga byl vůbec někdo schopný vnímat,“ pokračuje dál ve svém nesmyslném klábosení, které přeruší jen na chvíli aby si mohl objednat něco k pití.

Brit pouze nechápavě zavrtí hlavou. To z něj opravdu nikdy nevypadne nic smysluplného?  Ale co by od něj taky čekal, že. Pak se není co divit, že z konference nikdy, nic nevzejde, když se nikdo nenamáhá dávat pozor… Ale nejlepší v tuto chvíli bude mlčet a vůbec se k tomu nevyjadřovat, třeba ho to za chvíli přestane bavit a dá mu konečně pokoj.

Nijak moc mu to ale stejně nepomohlo, jelikož druhý muž si buď faktu, že prakticky vede monolog, vůbec nevšiml, nebo mu to bylo úplně jedno. Arthura brzo přestalo jen tak tiše sedět ve Francouzově přítomnosti bavit a proto se aniž by věnoval nějakou pozornost tomu, co právě říká, nenápadně zvedne a zamíří ven na chodbu. Už před tím se dohodl barmanem, že mu to připíše na účet, takže si s placením nemusel dělat starosti.

 Jakékoli Francisovi reakce na jeho odchod bez jakéhokoliv odůvodnění nebo vysvětlení ignoruje a rychle zamíří k výtahům. Má štěstí, jeden je zrovna v přízemí.  Rychle do něj nastoupí a zmáčkne tlačítko s patrem, kde byl ubytovaný s nadějí, že druhý muž pochopí, že o jeho přítomnost nestojí a nebude ho pronásledovat.

Marně. Dveře se už byly skoro zavřené, když mezi ně Francouz strčí ruku a násilím je zase otevře. Vrhne na Brita trochu podmračený pohled a bez jakýchkoliv komentářů si stoupne vedle něj. Výtah se opět pomalu zavře.

„Občas bys mohl poslouchat, co říkám, mon ami,“ pronese vyčítavě ke svému společníkovi, když se výtah rozjede. Ten ale jen protočí oči v sloup. Zní to jako by mu mnohem víc než nezdvořilý odchod od stolu, vadil fakt, že neposlouchal to, co říkal. Jako by snad povídal něco důležitého. V jednom kuse mluví pořád jenom o nějaké lásce, romantice a dobrých mravech, bráno samozřejmě z jeho poněkud zkresleného názoru.

„Víš, možná že bych poslouchal, co říkáš, kdybys…“ začne, ale větu už nedořekne, protože výtah sebou z neznámého důvodu cukne a zastaví se. Oba cestující si vymění překvapené pohledy. Co se stalo? Vždyť dojeli sotva do čtvrtého patra…

Arthur znova zmáčkne čudlík patra, do kterého chtěl jet. Nic. Zmáčkne ho několikrát rychle za sebou. Pořád nic. Začne náhodně mačkat všechna tlačítka, co tam jsou. Výtah stále nereaguje. Zakleje a kopne do stěny. To si z něj snad někdo musí dělat srandu, on tu přece nemůže uvíznout na bůhvíjak dlouho zrovna s tímhle úchylným Francouzem, to totiž opravdu nepatří do jeho představy klidného večera.

„Myslím, že se ten výtah nejspíš zaseknul, mon cher,“ pronese pobaveně po chvíli ticha Francis, který nijak neskrývá, že ho situace, do které se dostali, nijak netrápí. Na rozdíl od Arthura, který se mezitím znovu pokouší zběsilým mačkáním všech tlačítek uvést stroj do chodu. Opět bezúspěšně.

„Toho bych si bez tebe nejspíš nevšiml, git,“ odpoví mu kousavě a rezignovaně se opře o stěnu výtahu. Nejsou tu ani pět minut a jemu už jeho přítomnost leze krkem a to bude trvat přinejmenším hodinu, než se závadu bude namáhat někdo odstranit, pravděpodobněji déle. Vážně, jako vystřižené z nějaké jeho noční můry. Opět zanadává.

„Ber to z té lepší stránky – pořád může být hůř,“ usměje se Francouz a zkusí v jakémsi konejšivém gestu pohladit Brita po jeho rozježených vlasech. Ten se jenom zamračí a jeho ruku shodí pryč, dřív než ale stihne začít protestovat ve stylu: „co by mohlo být horší než se tu zaseknout s tebou“, zářivka, která až doteď osvětlovala stísněný prostor výtahu, zabliká a zhasne.

„Skutečně? Může být hůř?“ zeptá se podrážděně Arthur a vrhne na svého společníka nevraživý pohled, ten to ale kvůli všudy přítomné tmě nemůže vidět. Nejenže tu s ním musí trčet, ale ještě tu jsou navíc bez světla. Dneska má opravdu dost špatný den…

„Jo, jak to vypadá tak může,“ odpoví mu Francis a rozžehne zapalovač, díky čemuž výtah zaplaví aspoň slabé světlo. Vítězoslavně pohlédne na druhého muže, ale když spatří jeho zelené oči, které ho nenávistně propalují, mírně se zarazí. „Tváříš se skoro jako, by to byla moje vina,“ řekne vyčítavě a mírně svraští obočí.

„Je to tvoje vina,“ pronese Brit naprosto vážně a vyzývavě mu pohlédne do očí.

„Opravdu?“ trpce se zasměje Francouz, „chceš mi snad dávat za vinu výpadek proudu?“

„Kdybys mě nepřišel otravovat, do toho baru, vůbec bych tady neskončil, nebo bych tu aspoň nemusel být s tebou.“ Odpoví mu na to otráveně Arthur.

„Fajn, jak chceš, tak tedy můžeme předstírat, že tu vůbec nejsem,“ dojde Francisovi trpělivost a zhasne zapalovač. Opět zavládne tma.

„Přestaň se chovat dětinsky a rozsviť, git,“ rozkáže Brit, ale žádnou odpověď nedostane. Povzdechne si. Možná to skutečně trošku přehnal. Nemá sice toho pitomého Francouze moc rád, ale mohl se s ním pokusit aspoň na chvilku vyjít. I když tu skončil především jeho zásluhou. „No tak, Francisi, nech už toho a rozsviť,“ řekne znovu tentokrát trochu smířlivěji.

„Vážně, mon ami? Já myslel, že tu o mě nestojíš,“ ušklíbne se na něj Francis, ale rozsvítit se nenamáhá.

„Jak chceš, tak mi dej ten zapalovač,“ znova se naštve Arthur a natáhne se k místu, kde předpokládá, že je jeho ruka, ale buď se spletl, nebo se Francouz uhnul, protože nenarazí na žádnou překážku, což způsobí, že ztratí rovnováhu a dopadne s hlasitou ránou na dno výtahu a zakleje.

„Jsi v pořádku?“ sehne se k němu starostlivě jeho společník a škrtne zapalovačem, což znova vykouzlí malí plamínek, který výtah osvětlí. Brit mu chce naštvaně odpovědět, ale pak se zarazí, protože si všine, jak jsou u sebe blízko. Hodně blízko. Jejich obličeje od sebe dělí jen pár centimetrů. Stačilo by se jen nahnout a…

„Děje se něco?“ zeptá se překvapeně Francis, když si všimne, jak znenadání zrudl. „Vypadáš jako bys měl horečku, jak se cítíš?“ ptá se starostlivě dál a položí mu ruku na čelo. Arthur začne rudnout ještě víc. Neumí to vysvětlit, ale jeho dotek je tak příjemný, chtěl by k němu být ještě blíž… jen jeden polibek… úplně nevinný polibek…

Ne, ne, ne. Prudce se zvedne a odstrčí překvapeného Francouze stranou. Na co to proboha zrovna myslel? Proč by měl chtít políbit zrovna jeho? Schová si obličej do dlaní. Určitě to přehnal s alkoholem, to je jediné logické vysvětlení. No, ale po jedné skleničce se opít nemohl… Asi se nejspíš praštil při pádu do hlavy, ano tím to určitě bylo.

„Merde,“ zanadává mezitím Francis, kterému vypadnul zapalovač z ruky a někam se zakutálel, když Arthur bez zjevné příčiny tak rychle vstal, „Co kdybys mi radši pomohl hledat?“ obrátí se k němu dotčeně.

„Měl jsi dávat lepší pozor,“ řekne Brit, který se už skoro uklidnil a sehne se opět do dřepu a začne šátrat po zemi.

„No dovol, já nejsem ten, kdo se tu chová naprosto nevyzpytatelně.“ Ohradí se hned Francouz, ale spíš přátelským tónem a otočí se, aby mohl prohledat i druhou stranu výtahu, ale srazí se hlavou s druhým mužem a oba dva zaúpí bolestí

„Au, tak takhle to nepůjde,“ prohlásí Arthur a radši se zvedne a začne si bolestně mnout hlavu. Taky mohl dávat větší pozor, je tu vážně málo místa.

„Tak v tom případě jsme nejspíš bez světla, mon cher“ pokrčí rameny Francis a taky se zvedne.

„Stejně je to tvoje chyba, neměl jsi ho prvně vůbec zhasínat, pak by žádný problém nevznikl…“ rýpne si ještě škodolibě Brit.

„Zase mě bezdůvodně obviňuješ? Přesně z toho důvodu jsem ho zhasínal,“ zamračí se Francouz.

„Já bych řekl, že jsi ho zhasnul jen proto, že jsi tvrdohlavý a pořád musíš mít poslední slovo, git,“ oponuje mu a vztekle Arthur si založí ruce.

„Je to můj zapalovač, takže si s ním můžu dělat, co chci.“ Zakončí debatu Francis a výhružně udělá krok v před, jenže při tom zapomene, v jak malém prostoru se nachází a opět narazí do Brita a nechtěně ho přitiskne mezi stěnu a sebe. Ten opět zrudne, což není naštěstí v té tmě vidět. Co zase dělá tak blízko?

„C-co to zase vyvádíš…“ podaří se mu vykoktat a pokusí se Francouze odstrčit, ale ten na to nijak nereaguje. Místo toho se k němu nakloní ještě o kousek blíž a opatrně přitiskne své rty na jeho v jemném polibku, který se postupně zintenzivňuje. Arthur ho bez přemýšlení obejme a přitáhne si ho o něco blíž. Francis udělá to samé a zlehka ho začne hladit prsty po zádech až k hýždím, kde se na chvíli zastaví.

Brit zasténá, což využije Francouz a vklouzne jazykem do jeho úst a začne ho pomalu zpracovávat. Jejich jazyky se proplétají a oba dva se líbají čím dál vášnivěji. Po chvíli se ale odtáhne a začne místo toho Arthura líbat na krku, kde mu zanechá výrazný cucflek. Ten opět zasténá a zajede mu pravou rukou do jeho hedvábných vlnitých vlasů.

Francis mezitím vsune jednu ruku pod jeho košili, ze které se pro něj nyní stala pouze nepříjemná překážka. Bezohledně ji roztrhne, aniž by se namáhal rozepnout jediný knoflík, což vede k tomu, že se většina z nich rozsype po zemi, což Brit výjimečně, vzhledem k jeho zaneprázdněnosti něčím úplně jiným, přejde bez poznámky. Spolu se sakem mu ji stáhne a tím úplně odhalí jeho hruď.

Olízne jednu bradavku a pak ji začne jemně mnout mezi rty, zatímco co s druhou si začne pohrávat prsty. Arthur se snaží potlačit steny, ale moc se mu to nedaří. Nechápe, co všechno s ním dělají jeho doteky, ze všech lidí zrovna jeho, ale nemůže se ovládat a chce víc. Mnohem víc.

Opět si přitáhne Francouze do polibku a pokusí se mu taky sundat košili. Nejdřív z něj stáhne nedbale uvázanou kravatu a pak začne v rychlosti rozepínat knoflíky, ale vzhledem k temnotě všude kolem nich a jeho rozrušenosti se mu to moc nedaří. Francis se trochu zasměje nad nešikovností druhého muže a škádlivě mu pohladí jednou rukou jeho tvrdnoucí erekci. Brit zalapá po dechu a přestane zoufale bojovat s jeho oblečením.

Oba dva pomalu sklouznou na zem výtahu a pokusí se co nejlépe vtěsnat do malého prostoru, který je jim k dispozici.  Francouz ze sebe v rychlosti shodí svou polo rozepnutou košili a sako a přitiskne se blíž k Britovi. Jejich rty se znovu spojí a jejich ztopořené penisi o sebe třou přes oblečení.

Francis mu přejede po zádech a v rychlosti ho začne zbavovat i zbylých částí oblečení, jako kalhoty, boty, ponožky a boxerky. Potom stejně tak učiní i ve svém případě, takže se nakonec oba dva nacházejí úplně nazí ve výtahu na hromadě svého oblečení v naprosté tmě a maximálně vzrušení.

„Asi… nemáš lubrikant… co?“ zeptá se ztěžka oddechující Arthur, když se Francisova ruka nápadně přiblíží k jeho otvoru a začne kolem něj zlehka kroužit.

„Počkej…“ řekne Francis a začne naslepo tápat kolem sebe, až konečně najde své kalhoty a v jejich kapse tubičku s lubrikantem. Když Brit pochopí, co hledal, překvapeně zamrká.

„Proč nosíš po kapsách takové věci?“ zeptá se nedůvěřivě, zatímco si Francouz stříknul trochu na ruku a začal mnout mezi prsty.

„Člověk nikdy neví, kdy se mu to může hodit, nejlepší je se připravit na všechno…“ odpoví s jakýmsi zlověstným podtónem v hlase, ale nad tím se už Arthur moc nezaobírá, mnohem víc ho trápí jeho pulzující erekce.

Francis, jako by to vycítil, ho po ní začne hladit a lehce s ní pohybovat a přitom se s ním začne opět vyměňovat polibky, hlavně proto, aby nějak rozptýlil jeho pozornost, protože zlehka vsune jeden prst do zadku, který je brzy následován i tím druhým. Brit zprudka vydechne a zalapá po dechu. Francouz s nimi opatrně zastřihá, aby udělal dost místa i na třetí prst, který tam vzápětí rovněž vsune.

„Jsi připravený, mon amour?“ zavrní Francis, když zhodnotí, že už má dost prostoru. Arthur se trochu zamračí. Kam jenom až dospěl tenhle den? Kdyby mu ráno někdo řekl, jak skončí… No, za tohle se bude později nenávidět. Chmurné myšlenky ale rychle zažene stranou, je až moc vzrušený na to, aby jim věnoval nějakou pozornost.

„Hmh, neříkej mi tak,“ odpoví mu pouze, čímž přiměje Francouze se pousmát. Nejspíš to znamená ano. Jemně do něj vsune svůj penis, což u Brita vyvolá sténání, napůl bolestí, napůl rozkoší. Pomalu, aby si na ten pocit zvykl, s ním začne pohybovat, ale brzy se jeho pohyby začnou v rytmickém pohybu boků zrychlovat.

Oba dva zrychleně oddechují a přidávají na tempu. Francis jemně hladí Arthurovi jeho rozcuchané, blonďaté vlasy a sladkým hlasem mu šeptá něco francouzsky, ale tomu moc dobře nerozumí a je mu to jedno. V tuhle chvíli mu jde pouze o tu slast, co ho obklopuje, o ten pocit rozkoše…

„Já…už…“ zasténá po chvíli skoro nesrozumitelně Brit, protože už skoro nemůže udržet sperma. Francouz mu navíc zrovna zlomyslně přejede po špičce penisu palcem, takže mu celý jeho obsah vystříkne na ruku, doprovázen sténáním Arthurova orgasmu. Jen o malou chvíli později Francis také vyvrcholí do jeho zadku.

Francouz se skloní a spokojeně Brita políbí. Pak ho obejme a Arthur se ku podivu ani nebrání a jen tak tam mlčky leží v jeho náručí, ignorujíce všechny ty pochybné myšlenky v jeho hlavě.

Oby dva moc dobře vědí, že každou chvíli se světlo může zase rozsvítit, a výtah rozjet, že je jen otázkou času než tenhle krásný okamžik pomine a oni se budou muset vypořádat s následky, ale bylo tak nádherné moci prožívat tuto chvíli naplno… aspoň pro teď.