Kapitola 1

Nebylo nijak překvapivé najít Castiela právě na tomhle místě. Nikde jinde by ho Crowley ani nehledal, jelikož když nepotřeboval něco prodiskutovat s ním, byl buď v nebi, nebo právě tady. Nu, a jelikož do nebe by ho s nejvyšší pravděpodobností nepustili, mohl se po jeho rozkošné společnosti poohlížet pouze zde.

Vždy vypadal tak fascinovaně… většinou ani nezaregistroval svůj démonský radar nebo co to všichni ti opeřenci využívají k zaznamenání přítomnosti démona. Takže pokaždé, když Crowley velmi pomalým krokem došel až za jeho záda a úplně v klidu ho pozdravil, dočkal se vždy spolehlivě překvapeného trhnutí a obličeje s lehkým nádechem výčitek (že se tam tak „znenadání“ objevil) a provinění (u čeho ho opět přistihl…). Už se to stávalo docela zaběhnutým scénářem…

„Crowley…“ odtrhne anděl zrak od svého objektu zájmu a stočí ho k démonovi, jehož náhlým zjevení zde může být snad ještě skutečně zaskočen, „co tu děláš?“

„Castieli… také tě rád vidím,“ přátelsky se na něj Crowley usměje a poplácá ho po rameni. Castiel se jen trochu nevraživě zadívá na místo, kde se ho dotkl a pak na něj. Tázavě nadzvedne obočí.

„Nemáš momentálně na něčem pracovat?“ zeptá se ho chladně. Démon pokrčí rameny.

„To samé bych mohl říct já o tobě… ne že bych se chtěl nějak vměšovat, ale mám dojem, že určitě by se našly i užitečnější věci, jak trávit čas než zíráním na svého starého… hm… přítele?“ Anděl se lehce zardí. Fajn. Je hezké vědět, že i on si uvědomuje, že postávání neviditelný na Deanově zahradě a pozorovaní Deana není zrovna nejproduktivněji strávený čas.

„Jen jsem… ho kontroloval,“ začne se ihned s pořád stejně nicneříkajícím výrazem ospravedlňovat. Crowley nad tím jen překvapeně pozvedne obočí.

„Skutečně? A nenapadlo tě – hm, já nevím, třeba že by tvé časté návštěvy jednoho konkrétního smrtelníka mohly na něj přitáhnout pozornost jako na tvou slabinu…?“ zeptá se ho. Castiel se zatváří poněkud zamyšleně – takhle daleko nad svou výmluvou, proč Deana špehovat asi ještě neuvažoval.

„Víš, jestli chceš, klidně ho pro tebe občas zkontroluji…“ navrhne jakoby jen tak mimochodem a popojde k němu blíž, „od čeho by byli přátelé…“

„Ty nejsi můj přítel,“ vrhne po něm anděl mírně podmračený pohled. Démon si s ublíženým výrazem dá ruku na srdce.

„Ah, to zabolelo… a já už nabýval dojmu, že si začínáme docela rozumět.“ Castielův výraz jako by se stal o něco skeptičtější. Zdálo se mu to, nebo že by andílek konečně začínal chápat, co je to ironie? (Jo… nejspíš jen zdálo…)

„Proč tu jsi Crowley?“ opět se na něj otočí s velmi logicku otázkou. Nu nejspíš už ho poškádlil dost…

„Jsem rád, že se ptáš, můj opeřený příteli,“ prohlásí velice důležitě, „jelikož já se na rozdíl od tebe věnuji produktivnější činnosti, než… jak že jsi to říkal? „kontrolování starých přátel“? Nu to je teď jedno… nejspíše by tě totiž mohlo zajímat, že jsem z jednoho ze svých… hm… řekněme hostů, konečně získal nějakou kloudnou informaci.“

„Jakou?“ zeptá se Castiel okamžitě. Démon se rozhlédne.

„Nemyslíš, že by to bylo lepší probrat jinde?“ tázavě na něj pohlédne. Castiel ještě naposled pohlédne směrem k Deanovi (s dosti nepokrytou touhou v očích… alespoň dle Crowleyho názoru…) a letmo přikývne. Crowley ho lehce uchopí za paži a přenese do své… nazvěme to pracoviště. Či dílny. Mučírna zní tak barbarsky vzhledem k té vší precizní práci, kterou odvádí.

Na křesle tam byl připoutaný ghůl. Nebo spíš to, co z něj zbylo, jelikož král pekel, odvedl skutečně výbornou práci (jako vždy samozřejmě) v jeho zpracovávání. Anděl se na něj mlčky zadívá. Pak opět obrátí svou pozornost k démonovi: „Takže…?“

Crowley mu k tomu však nic neřekne a přejde ke své oběti a šťouchne do ní, aby ji probral nejspíše z milosrdných mdlob. „Buď tak laskav a zopakuj, tady mému opeřenému příteli, co ji před chvíli povídal mě?“ přikáže, ovšem očividně ne s dostatečným důrazem, jelikož ghůl na něj jen nepřítomně zadívá. Povzdechne si. Kdyby tyhle potvory měly trochu větší inteligenci, mohly by si ušetřit spoustu bolesti a on problémů. Natáhne se pro lampu a zasvítí mu do obličeje ostrým proudem světla. Ghůl se rozkřičí bolestí.

„Portage. Portage ve Wisconzinu… tam jsem naposledy zaslechl, že by měl být… prosím… víc nevím… prosím…“ úpí dál, až dokud Crowley po nepotřebně dlouhé chvíli konečně zhasne a vítězoslavně pohlédne na Case. Ten se ale tváří jen zmateně.

„Co je v Portage? …očistec?“ zeptá se lehce nedůvěřivě. Démon musí nad andělovou natvrdlostí protočit oči v sloup.

„Ano… jistěže je tam očistec, jelikož přeci každej zatracenej ghůl ví, kde přesně očistec leží. Proč jsme se jich na to nezeptali hned?“ prohlásí silně sarkasticky, ale andělův stále lehce nechápavý pohled akorát potvrdí jeho domněnku, že opravdu na tom co se sarkastických poznámek týče, moc nepostoupil, „Ne, Castieli, není tam očistec,“ začne vysvětlovat tónem jako by mluvil k malému dítěti, „ale mohl by tam být první ghůl… víš, ten co stvořil všechny ostatní… a ten by nám mohl říct, kde je očistec. Jak jsi si zajisté vědom.“ Cas se zamračí.

„A to mě sem taháš jen kvůli tomuhle? Mrháš mým časem Crowley,“ otočí se k odchodu, „příště mě neotravuj, dokud opravdu něco nezjistíš.“ Na to se zúží koutky pro změnu Crowleymu.

„A to je všechno? Ocenění mé tvrdé práce?“ rozhořčeně ho zarazí. Už to byly dva měsíce, kdy našli jakoukoliv byť sebemenší stopu třeba jen k nějaké potvoře, co by o očistci mohla něco vědět. Zasloužil by nějaké uznání, za tu tvrdou práci, kterou tu dennodenně odváděl a…

Nu dobrá, on sám musí uznat, že jeho zjištění nepotvrzené lokace byl dosti mizerný výkon, ale copak může za to, jak neschopní jsou jeho pitomí démoni, že na rozdíl od průměrného lovce neuloví ani… ani… no prostě tu nejsnáze ulovitelnou věc. Každopádně chtěl nějakou záminku, proč se s Castielem vidět a žádnou lepší záminku si nenašel. I tak ho nemusel takhle odbýt.

„Co bys čekal, Crowley?“ prudce se k němu otočí anděl a přeruší náhlý proud jeho myšlenek, „Rafael drtí mé stoupence každým dnem, takže potřebuji…“

„…abych za tebe, co nejrychleji odvedl všechnu práci a nerušil tě při tom v zírání na tvého ex-přítele, chááápu,“ rozhodí zoufale rukama, ale okem stále natočený k němu, aby sledoval jeho lehce zardící se a samosebou i zmatený obličej.

„Dean není můj ex-přítel, on…“

„Ou… myslíš si snad, že se k tobě ještě vrátí? Vypadal dost spokojeně…“

„Ale Dean…“

„Já vím, těžko se to přijímá. Nepotřebuješ obejmout?“

„Crowley!! Moc dobře víš, že Dean ani já jsme mezi sebou nikdy neměli vztah, na romantické úrovni!!“ Castiel vrhá na svého společníka ještě nevraživější pohledy než obvykle. Ten si je však očividně jen vychutnává…

„Skutečně? Škoda, občas se mi skoro i zdálo, že ti tvé city oplácel…“ potlačí úšklebek a zatváří se jako by se rozvzpomínal, „ale pravda, mohl jsem se přehlédnout.“

„Netuším, o čem to pořád mluvíš,“ věnuje mu anděl další nevraživý pohled, avšak někomu tak zkušenému ve lžích jako je Crowley nemohlo ujít, že výjimečně jeho okřídlený přítel moc dobře tuší, o čem je tu řeč.

„Oh, skutečně?“ nadzvedne obočí, „co takhle o tom, že zatímco JÁ tu dřu, TY celé hodiny zíráš na Deana Winchestra?“ Castiel otevře ústa, aby se nějak ohradil, ale král pekel ho zarazí, „a nemusíš se namáhat výmluvami, vím moc dobře, kolik času trávíš na jeho zahradě.“ Pohlédne na něj. Anděl mlčí a oči má zabodnuté do země – očividně si tuto skutečnost taktéž velmi dobře uvědomuje. Démon pomalu popojde až k němu.

„Casi, Casi, Casi… kdyby ses jen viděl, jak uboze vypadá, když po něm vrháš ty smutné pohledy a…“

„Do toho ti nic není, Crowley!“ pokusí se ho Castiel odbýt. Crowleyho očividně však toto téma ještě pořád baví. I když se skoro diví, že Cas ještě – jak to mívají andělé velmi nezdvořile ve zvyku – uprostřed věty neodlétl pryč…

„Ovšem, že mi do toho něco je! Jsem tvůj… obchodní partner? Mám o tebe starosti, když vypadáš tak… frustrovaně.“

„Nejsem frustrovaný!“

„Víš vůbec, co to slovo znamená?“

„Ano, vím a…“

„Tak co děláš celé ty odpoledne na Deanově zahradě? A prosím, zkus vymyslet něco originálnějšího, než že ho ‘jen kontroluješ’.“

„O tom s tebou nehodlám diskutovat.“

„Je to jen zbytečné rozptylování!!“

„Tobě může být jedno, že…“

Nu dobrá, možná že Cas, tu přeci jen není ten, co je frustrovaný. Přinejmenším ne tak jako Crowley, jelikož jak jinak si měl vysvětlit, že ho nejspíše tak trochu přestalo bavit sledovat jejich hádku a možná popustil uzdu své fantazii a až moc a… tak nějak si přitáhne Castielovy rty k těm svým. Zavře oči a dovolí si vychutnat onen polibek.

Dobrá… bylo to lehce trapné, něco takového přiznat, obzvláště když jste byli králem pekla, ale možná měl toho anděla menší slabost. A když říká menší, tak tím myslí, že se do něj naprostým nedopatřením plně zamiloval (no… když o tom teď přemýšlí, tak démoni nejsou schopni milovat – neměly by) a že ho to neuvěřitelně vytáčí. Je realista, ví, že jejich vztah by neměl budoucnost, ale přesto… přesto ho přinejmenším neuvěřitelně štve, jak pořád trpí tou Winchestrovskou obsesí. A to přitom Dean rozhodně nemá duši čistou jak lilium, ale ne Castiel má očividně oči a dlouhé zamilované pohledy. Castiel…

Castiel ho odstrčí. Nejspíš je tak překvapený, že se úplně zapomněl tvářit rozhořčeně.

„Cro-… Crowley… co…?“ konečně najde řeč a ovládne ji alespoň natolik, aby mohl vykoktat jeho jméno. Král pekla nasadí výraz pokerového hráče. Možná, že se mu v hlavě začal rodit takový menší plán…

„Tvá schránka… řekl bych, že si to celkem užívala,“ ušklíbne a dřív, než Cas cokoliv začne namítat, pokračuje, „jsi napjatý, očividně se o svou schránku… hm… řekněme v jistých ohledech moc nestaráš.“ Anděl svraští obočí.

„Myslíš… sex?“ zeptá se přímo, natolik vyveden náhlým vývojem okolností z míry, že úplně zapomene, že by mu možná měl ještě nějak vyčíst ten polibek.

„Ano, Castieli, sex,“ povzdechne si démon, „tobě jakožto éterické bytosti tento primitivní lidský akt nejspíše nic neříká, ovšem tvé lidské schránce tato… interakce nejspíše chybí, což může mít dost dobře negativní vliv i na tebe,“ vysvětlí, tím nejodbornějším tónem, který zvládne (jelikož odbornost vždy přidávala na důvěryhodnosti) a s medicínskou vážností na něj pohlédne, jako by snad byl pronesl diagnózu jakési smrtelné choroby.

„Nemyslím, že by to na mě nějaký vliv mělo,“ pronese Cas skepticky, i když… že by tam zaváhání slyšel?

„Bez urážky, ale myslím, že já se v tom, jak tě může schránka ovlivnit, vyznám trochu lépe,“ pozvedne démon obočí. Anděl znejistí.

„Stejně mi to zní nesmyslně,“ prohlásí.

„Nu… za zkoušku nic nejspíš nedáš,“ pokrčí nad tím jen Crowley rameny. Že by v sobě měl vážně tak málo rozumu, aby dal na slovo démona?

„Zkoušku čeho? Myslíš jako… mít sex? S kým?“ váhavě se na něj Castiel otočí snažíce si vše poskládat hlavě. Král pekla (pokolikáté už) protočí oči a významně na něj pohlédne. „Myslíš snad… s tebou? Ale to by bylo… velmi nevhodné…“

„A stejně tak, by bylo velmi nevhodné, kdyby tě potřeby tvé schránky rozptylovali! Je to v zájmu nás obou,“ sdělí mu však Crowley neoblomně. Anděl opět zaváhá a otevře ústa, aby se k tomu ještě mohl nějak vyjádřit (s nejvyšší pravděpodobností negativně), ale to už démona opět přejde trpělivost a opět si stáhne jeho ústa do výšky těch svých a zaklesne jejich rty do společného polibku.

Castiel se ho – stejně jako to udělal předtím – pokusí odstrčit, ale tentokrát se nenechá tak snadno. Obejme ho kolem pasu a přitiskne ho k sobě pevněji. Ne úplně pomalu, ale ani nijak rychle začne pohybovat rty, avšak stále očekávaje další vlnu odporu, které se ku podivu skoro dočká. Ale jen skoro, jelikož jeho pokus od sebe démona odstrčit je více než vtipný. Že by tedy ta jeho teorie o vlivu schránky nebyla úplně vymyšlená…?

Teď si s tím ale hlavu lámat nehodlá. Raději se soustředí na to, aby veškerou svou touhu a chtíč upouštěl z uzdy jen postupně a nevrhl se na nebohého anděla hned a tady. Nu, ne že by mu na zdejším prostředí něco vadilo, ale neměl dojmu, že by se zrovna tady mohl pořádně uvolnit i Castiel.

Zaměří na to tedy svou mysl a stačí udělat jeden nepatrný krok kupředu a oba dopadají na postel náhodného motelového pokoje. Ano Crowley si není pořádně jistý, kam že je přenesl, ale tenhle problém, rozhodně teď řešit nehodlá. Proč b také, když se namísto toho může kochat pohledem na jednoho bezbranného andílka pod sebou. (Nebo se spíš v tak submisivní pozici jen bezbranně jevil. Samozřejmě, že měl někde v rukávu nejspíš ukrytých pár andělských čepelí…)

„Crowley…“ upře na něj lehce své modré oči, lehce zadýchaný Castiel, „je to špatný nápad…“ sdělí mu a nejspíše se chytá ještě nějak pokračovat, ale to výše oslovený znovu zaútočí svými rty na ty jeho a políbí ho mnohem vášnivěji než před tím.

„Ššš… o tom zda to byl nebo nebyl dobrý nápad, si promluvíme po tom. Teď se uvolni…“ sundá mu z krku kravatu a nedbale ji pohodí za sebe. A očividně tak hodlá pokračovat i dalšími kusy oblečení…

Jazykem mu pomalu vnikne do úst a potěšeně shledá, že Cas svou morální bitvu sám se sebou nejspíše prohrál, jelikož s ním pomalu začne jazykem spolupracovat (nebo se ten jeho snaží vystrčit tím svým? To je také dost dobře také možné, jelikož Castiel nijak překvapivě v líbání moc praxe neměl).

Už se mu podařilo zbavit toho hloupého baloňáku a začít pracovat na jeho košili, když ucítí jeho dlaně na své hrudi. Nejdříve ho napadne, že si to opět rozmyslel a zkouší ho odstrčit, ale si všimne, že mu dosti neobratně zkouší rozepnout sako. V duchu se nad tím pousměje. Teď už mu skutečně andílek jen tak neuletí. Zlehka ho kousne do rtu až Casovi unikne tiché zasténání. Ten zvuk zněl opravdu sladce…

Pomalu začne putovat rukou po jeho kalhotách vzhůru, aby mu je mohl rozepnout, přičemž si nemůže nepovšimnout, že… hm, nezačíná se mu tam dělat boule? Jako by jen tak omylem mu ji stiskne. Anděl zasténá, ovšem tentokrát o poznání hlasitěji. Spokojeně se nad tím usměje a začne mu kalhoty společně s trenýrkami stahovat úplně, aby jeho chloubu plně odhalil. Už mu stojí skoro vzpřímeně. Tázavě mrkne na Case, který se nad tím akorát trochu začervená. Crowley se ušklíbne.

Zlehka ho uchopí a přejede mu po celé jeho délce, zatímco se k němu natáhne opět pro další polibek. Ale tentokrát nezůstane je u rtů, jelikož přesto že si Casovi čím dál tím méně marné pokusy o líbání užíval, nebyl by to on, kdyby neměl potřebu si jeho drahého opeřeného přítele označit trochu trvaleji (i když stejně nejspíš jen v rozmezí týdne) a rovněž mu věnuje pár polibků a kousanců na krk.

Za tu domu navíc konečně dobojuje i se svými kalhoty, což je nejspíš už nevyšší čas, jelikož i jeho určité spodní partie jsou celkem netrpělivé. Povalí anděla na postel a uvelebí se mezi jeho nohama, dosti nedočkavý představě své erekce zaražené v Castielově pozadí, ale… pak mu něco dojde.

„Už jsi vůbec někdy…?“ vrhne po něm tázavý pohled. Anděl uhne pohledem. Král pekla si povzdechne. „…to jsem si mohl myslet.“ Takže to bude jeho poprvé… tedy jeho jako Case, divil by se, kdyby jeho schránka neměla již pár sexuálních zážitků za sebou. Nu… nejspíš by měl být raději jemný. Tiše si povzdechne a poněkud nedbale si nasliní prsty. Dřív než se anděl má šanci na jeho počínání zeptat, dva do něj vrazí. No… zas tak jemný být nehodlá.

„Uvolni se trochu…“ poradí, zatímco Castiel zaúpí bolestí a chytne se přikrývky, která byla přes postel, na které leželi. Démon sklouzne volnou rukou k andělovu přirození, aby ho trochu rozptýlil. Mezitím přidá třetí prst. Ještě chvíli mu dává prostor, aby si zvyknul, než usoudí, že bude již vhodná chvíle do něj vniknout sám. Pomalu – minimálně na Crowleyho poměry pomalu – do něj zasune svůj úd. Cas zalapá po dechu a bolestivě zasípe. Démon mu dá trochu prostoru se přizpůsobit.

Pak začne v přírazech. Hezky pomalu, vychutnávaje si přitom krásný výhled na anděla, vydaného tak krásně na milost a nemilost jemu. A možná i nějakým jeho sexuálním choutkám. Tohle by mohla být ještě zajímavá noc. Anděl je nejprve ještě pořád trochu ztuhlý bolestí, ale během chvíle si to očividně taktéž začne užívat a spokojeně sténat do Crowleyho stupňujících se přírazů.

Démon přiráží, čím dál prudčeji – plán být na něj jemný, když se jednalo o jeho poprvé, vzal očividně za své. Po každém jeho stenu, jak b byl další příraz ještě drsnější. Zarývá mu nehty do boků a zanechává po nich krvavou stopu. Castiel se chvěje, už se očividně každou chvílí blíží k orgasmu. I když to Crowley k tomu nemá taky daleko…

Anděl zakloní hlavu a sevře přikrývku pod sebou pevněji. Ze špičky jeho erekce vytryskne sperma. Hlasitě vydechne a chvěje se prchavých okamžicích svého vrcholu. Démonovi nechybí o moc víc. Brzy po něm rovněž spokojeně zasténá a vytryskne do jeho útrob. Znaveně se svalí vedle něj. Ale hned ale zas vstává a sbírá si všechny své věci. Pro svého milence, který ještě stále udýchaně zírá do stropu, má pouze velmi odměřený pohled.

„Doufám, že ti to pomohlo…“ konstatuje a narychlo si zmuchlá své věci na hromádku, aby mohl co nejrychleji zmizet pryč, „pokud mě ale omluvíš… asi bych se měl raději zas pustit do práce,“ řekne ještě prostě a dřív než mu stačí Castiel cokoliv odpovědět zmizí. Špinavého a nahého anděla ponechávaje o samotě.

 Objeví se zpět ve své mučírně. Přerývavě se nadechne. Pak vztekle nakopne první věc, která se válí na zemi, což je čirou náhodou… no, to je vlastně jedno. Vezme svou sadu mučicích nástrojů a vztekle s ní hodí proti zdi. Potřebuje si nějak vybít ten vtek, který… který se zdá tak neopodstatněný. Vždyť konečně dostal Castiela do postele, tak neměl by spíš slavit úspěch? Proč od něj tak rychle utíkal? Proč ho vůbec tak vzala taková zkurvená maličkost jako… vztekle zařve.

Pořád mu to zní v uších. „Deane, Deane, ah.. Deane.“ Přesně to musel počas celého jejich styku poslouchat a… bylo to tak deprimující. Je přeci král pekla!! Nebude žárlit na nějakého zatraceného Winchestra? Proč… proč by vůbec měl kvůli pitomému andělovi a jeho lovci žárlit, když je král pekla!

Ano… když to zopakuje dostikrát tak tomu třeba uvěří i on. Jenom by si možná nejspíš měl setřít ty slzy…