Kapitola 1

„Ah… Arthure…“ spokojeně zasténá Francine, když do ní její milenec pronikne.

„Francine,“ se rty plnými lásky a touhy rovněž vysloví její jméno i její partner a znovu se pomalu pohne. Ovšem pohyby, již brzy přidají na tempu stejně jako sténání a volání jmen na naléhavosti.

Jak by se také mohl nerozplývat a nevyslovoval její jméno s takovou zbožností, když před ním ležela jedna z nejkrásnějších žen, které kdy poznal. Byla to žena, která se dokázala chovat jako pravá dáma, tvářit se, jako neposkvrněná panna a přitom být v posteli lepší než ta nejdražší děvka?

Bylo prakticky nemožné se někomu takovému pomyslně neupsat tělem i duší… jediný problém byl, zda o to dotyčná skutečně stála. Samosebou si s tím nikdo nelámal hlavu v tu chvíli, kdy se Arthurovo mužství nořilo v pravidelných intervalech do Francenini pochvy, ale na dlouhé odpoledne, k šálku čaje… to pak bylo něco naprosto jiného. Miluje mě či nemiluje? Nikdo kromě sedmikrásek mu odpověď ochoten dát nebyl.

Nyní ovšem v onom znuzeném odpoledni nejsme, jsme v v jednom průměrném hotelu v Paříži, v průměrném pokoji u průměrně souložícího páru, kterému jde momentálně hlavně o to, si vychutnat vzájemnou interakci po předlouhé době odloučení. Proto Britovi ruce bloudí po Francouzčině hrudi toužebněji než obvykle, proto jsou polibky o tolik chaotičtější a zběsilejší, proto je tahle noc tak vášnivá. I když zas o toliko vášnivější než ty ostatní se nedala zvát. Touha byla z obou stran stejná jako i v kterýkoliv jiný čas, kdy si stanovili na první pohled tak nevinnou schůzku, která se konce nedočkala nikde jinde než tady, oddávaje se svým nejpřízemnějším pudům za účelem chvilkového prožitku slasti v orgasmu.

Avšak ona živočišnost se tu samosebou nevzala jen tak odnikud, bylo potřeba citů, aby se byla vzbudila v obou dvou. I když možná ne rovnoměrných. Jeden z dvojice milenců nejspíše potřeboval všechny city plné upřímné lásky, aby dokázal tak tvrdě a chtivě poznamenávat její tělo zatímco oné druhé aktérce stačilo jen trochu přitažlivého gentlemana a zvědavost zjistit, co za tou fasádou skrývá.

To však nyní již věděla. A zatím užívala si každého kousku, až do unavení se tímto stereotypem žhavé vášně, nehledě vynalézavosti, se stejným milencem stejně nakonec omezitelnou.

„Mon cher…“ steny se nesou místností směrem k muži, který není ani první ani poslední zván tímto přízviskem.

„Má nejdražší,“ dostává se jí oddané odpovědi někoho plně v její moci.

Pomalu dosahuje svého vrcholu. Jen on, ona však ne. Nehledě na jeho snahu vydržet společného orgasmu nikdy nedosáhnou. Jako by jim to nebylo souzeno. Není holt tím, kdo bude schopen konečně uspokojit její choutky. Snaha se sice cení, ale když si osud postaví hlavu tak to nestačí. Tahle Francouzka ti není souzena Arthure, Nehledě na nezvykle sladká slůvka co jí šeptáš, když usínáte ve vzájemném objetí vaše osudové lásky čekají někde jiné. I když možná že velmi blízbo…