Kapitola 1

Dean Winchester si myslel, že už by na to měl být zvyklý. Zvyklý ztrácet všechny, na kterých mu záleží, ovšem kdykoliv se to stalo znova – a on si mohl být vždy bolestně jistý tím, že se to znova stane – opět ho to srazilo tvrdě jako náklaďák a přidělalo další šrám do jeho již tak dosti pochroumaného srdce.

A nikdy při tom samosebou nepřestane přemítat, co vše mohl udělat pro to, aby se tak nestalo. Určitě se něco dalo udělat. Vždycky to jde.

Ale pozdě bycha honit, že…?

Pohroužen dál ve svých pochmurných myšlenkách dopřeje si pár loků čehokoliv, co si zrovna nalil do placatky opíraje se o svou Impalu a…

„Deane!“ z jeho příliš melancholických úvah ho vytrhne hlas jeho bratra, který očividně již konečně zaklapl svůj laptop.

„Co?“ trochu dezorientovaně se k němu otočí.

„Zapomeň na to, podám si tu svěcenou vodu sám… dnes jsi nějaký roztržitý,“ povzdechne si Sam a přejde ke kufru. Dean jen pokrčí rameny a znova se napije. „Kam jsi ji vlastně dával…?“ otočí se k němu ještě Sam, když otevře kufr.

„Někam dozadu, pokud vím,“ odvětí druhý lovec, „máš ji?“

„Jo, myslím, že jo…“ již se napřimuje Sam, když tu očividně něco zaujme jeho pozornost, „hm, proč tu máš… tohle?“ natáhne se znovu dovnitř pro něco, co vypadá jako zmuchlaný kus hadru, ovšem když ho rozloží… svraští obočí. „Není to Casův baloňák?“ pohlédne na svého bratra.

„Jo, je…“ po Deanově tváři se na chvíli mihne cosi jako provinilý výraz, ale velmi záhy je vystřídán, naprosto lhostejným, „vytáhl jsem ho z jezera po tom, co se stalo a… prostě jsem ho hodil do auta. Skoro bych zapomněl, že tam je…“ Mezi bratry na chvíli zavládne ticho se smutnou pachutí ve vzpomínce na dalšího z jejich přátel, kterého ztratili.

„Měl bys ho vyhodit,“ pronese tiše Sam a vrazí mu ho do ruky, zatímco zamíří opět na místo spolujezdce, aby se mohli dál věnovat současnému případu.

„Jo… měl,“ přikývne Dean a navzdory svým slovům ho opět pečlivě a složí a uloží zpátky na své místo v kufru. Jako by snad věřil, že se pro něj jeho právoplatný majitel vrátí…