Kapitola 1

„Co si myslíte o Kirovi a proč vůbec chcete na jeho případu pracovat?“ L položil vždy stejnou otázku. A odpovědi byli vždy téměř stejné.
Kira je jen vrah…
Musí být zastaven…
Nesnáším Kiru…
Kira by měl zemřít!...

L si povzdechnul a s každou takovou odpovědí poslal detektiva pryč a nechal zavolat dalšího. Takhle se to táhlo několik hodin v kuse.
Bylo chvíli po třetí hodině ranní, když Watari přinesl L další hrnek kávy, kupu kostek cukru a… zprávu.
„L? Přišel ještě jeden,“ oznámil a sledoval černovlasého mladíka, jak si do kafe dává jednu kostku cukru za druhou.
L se na malou chvíli zarazil. „Opravdu? I v tuto hodinu?“
Watari přikývnul. „Ano.“
L si kafe osladil ještě jednou kostkou cukru, v pořadí asi osmou, kafe si zamíchal a vzápětí se přeslazené tekutiny napil. „Tak na co čekáme.“

 „Co si myslíte o Kirovi a proč vůbec chcete na jeho případu pracovat?“ zeptal se L, ale poslouchal jen jedním uchem. Čekal stejnou odpověď, jako u ostatních. A tu on slyšet nechtěl.
„Co si myslím o Kirovi?“ zopakoval něčí hlas jeho otázku. „ Kira je…někdo, kdo pobral rozum do hrsti. Podle mě je to docela borec. Vraždí, ale ne jen tak zbůhdarma. Zbavuje se zločinců a ostatního odpadu lidstva, čímž hodně pomáhá dobrým a poctivým lidem.“
Tato odpověd L velice zarazila. Že by konečně…? prolétlo mu hlavou.
Stisknul tlačítko u mikrofonu a začal mluvit: „Když si tohle o Kirovi myslíte, proč chcete pracovat na jeho případu?“
„To, co jsem řekla, byl jen můj názor. Jen můj pouhý, nic neměnící  názor. Ale já jsem detektiv a moje práce je trestat zločince a vrahy, kterým Kira bez debat je. Ano, sice si o něm myslím, že to co dělá, má jakýsi smysl, ale to nic nemění na tom, že moje povinnost je chytit ho a předvést před soud. To je moje přesvědčení, práce a tomu hodlám obětovat cokoli.“
L zůstal ještě více překvapený.Už téměř nedoufal, že najde někoho vhodného, ale od začátku se ani neodvažoval doufat, že najde někoho… takového. Tohle přesně do vyšetřovacího týmu potřebuje. Tím si byl jistý.
„Vaše odpověď mne velice zaujala, slečno,“ řekl L do mikrofonu a neubránil se malému úsměvu, když si prohlížel její složku. Takže bývala členka FBI, vyhozena za špatné chovaní? Hmm… Jsi zajímavá osoba, Naomi Akumo.


***

„Takže…dnes se k nám připojí nový člen našeho vyšetřovacího týmu?“ zeptal se Matsuda.
L jen přikývl a dál se věnoval okusování koblihy.
Yagami starší si povzdychnul. „Jsi si jistý, Ryuzaki? Přece jen…“ nechal větu nedořečenou.
„Ano, pane Yagami. Hodně jsem si ji prověřil. Je to přesně ta osoba, kterou tady potřebujeme,“ ujistil ho L.
„Ale vždyť… podle jejích záznamů z doby, kdy pracovala u FBI-“
Ryuzaki mu skočil do řeči. „Ano, nechovala se zrovna vzorně, ale myslím, že to nevadí.“
Sotva to dořekl, na jednom z monitorů zapípala zpráva. L zmáčknul tlačítko na klávesnici a na monitoru se objevil Watari.
„Je tady,“ oznámil.
„Dobře,“ řekl L a pořád se klidně věnoval koblize. „Přiveďte ji, prosím.“
Mezi všemi členy vyšetřovacího týmu zavládlo napětí. Všichni byli zvědaví na nového spolupracovníka a kolegu.
Po pár minutách  se otevřely dveře, dovnitř vstoupil Watari a přivedl s sebou mladou ženu. Měla tmavě hnědé, téměř černé vlasy, dlouhé pod ramena a modrošedé oči. Na sobě měla černý kabát, pod kterým měla pruhované šedočerné triko s dlouhým rukávem, džíny a černé boty na vysokém podpatku.
„Zdravím, jsem Naomi Akumo,“ řekla a stydlivě se usmála.
Nastala chvíle představování a vítání. Všichni ji nadšeně přivítali ve svém týmu. Jako poslední přišel na řadu L, který až doteď jedl nerušeně čokoládový dortík a tvářil se, jako by si příchodu nového člena jeho vyšetřovacího týmu ani nevšimnul.
„Říkej mi prosím Ryuzaki,“ řekl L a potřásl si s Naomi rukou.
„Dobře. Ráda vás poznávám, Ryuzaki,“ přikývnula dívka a v tváři se jí zračil velký respekt a uznání před světoznámým detektivem.
L zakroutil hlavou. „Prosím, žádné vykání. Jsme asi stejně staří, tak si prosím tykejme.“
Naomi překvapeně zamrkala, ale vzápětí se pousmála a přikývnula. L ji velmi překvapil. Čekala, že to bude starší muž, detektiv s mnoha zkušenostmi a místo toho to byl mladý muž, jak sám řekl, asi stejně starý jako ona. A byl to opravdu podivín.
Najednou se dveře do místnosti prudce otevřeli a v nich stál hnědovlasý muž.
„Omlouvám se, že jdu pozdě,“ řekl Light, jakmile vstoupil.
„Naomi, tohle je Light Yagami, syn pana Yagamiho, pomáhá nám na případu,“ představil ho L a vzápětí dodal: „A myslím, že by jsi měla vědět, že ho na 7% podezřívám, že je Kira.“
„Ryuzaki! Neměl by jsi mě představovat hned takhle!“ vztekal se Light. Otočil se překvapenou Naomi a už naprosto klidný, s úsměvem na rtech ji pevně stiskl ruku.
„Těší mě, slečno Naomi“ řekl. V oku mu nebezpečné zablýsklo.
„Ráda tě poznávám, Lighte Yagami, potencionální Kiro,“ zvláštně, jako by drze, se pousmála a dodala. „Jsem Naomi Akumo.“
„Akumo*? Hmm…zvláštní příjmení,“ řekl Light a Naominu ruku stále pevně držel.
„Často to slýchávám,“ odsekla Naomi a ruku mu vytrhla. Naomi si nemohla pomoct. Něco se jí na Lightovi nelíbilo. Ten jeho zvláštní tón, úsměv, lesk v oku… L ho na 7% podezřívá, že je Kira. Sedm procent není moc, ale přesto…
„Naomi, protože jsi v týmu nová, moc ti nevěřím,“ řekl najednou bez obalu L. „Možná tě budeme nechávat sledovat a tak bych byl nejradši, kdybys trávila co nejvíce času tady v budově. Chci, abys tu byla tak často, jako by jsi tu bydlela. Vlastně nejideálnější by bylo, kdybys se tady nastěhovala, ale to po tobě nemůžu žádat,“ řekl.
Naomi přikývnula. „Chápu, že mi nevěříš. A, pokud by to teda šlo,…ehm..chci říct, že mi nedělá problém se tady nastěhovat.“
„Ne, opravdu, to po tobě nemůžu žádat,“ zavrtěl Ryuzaki hlavou.
Naomi se nervózně zasmála. „To nevadí, já stejně,..jaksi.. nemám kde bydlet.“
Ryuzakimu se přes tvář mihl náznak pobaveného úsměvu. Ty jsi opravdu zvláštní osoba…



Po dlouhém pracovním dni, během kterého Naomi podrobně seznámili s případem Kira, nastal konečně večer. Bylo něco před půlnocí, když v budově zůstali jen L, a Naomi.
„Naomi? Musím s tebou mluvit,“ oznámil Ryuzaki, když dojedl nějaký zákusek. „Chci ti říct, že vždy říkám všechno narovinu, takže k věci. Řeknu ti pravý důvod toho, proč jsem tě přijal.“
Naomi se zamračila. „Pravý důvod? Ten snad je, abych pomohla vyšetřovat případ Kira… Nebo snad ne?“
Ryuzaki zavrtěl hlavou. „Ano i ne. Budeš normálně pracovat na případu Kira, ale tvůj hlavní úkol bude jiný.“ L se na chvíli odmlčel. „Chci, abys sledovala Lighta.“
„Sledovala.. COŽE?!“ vypískla překvapeně.
„Říkal jsem, že ho podezřívám na 7%. Lhal jsem. Je to 19% a to je opravdu hodně. Light je velmi chytrý, je to génius jako já. Musíš být velmi opatrná, aby si neuvědomil, že ho ve skutečnosti sleduješ. Musíš se k němu dostat blízko, získat jeho důvěru. Nejideálnější by bylo, kdyby jsi se stala jeho přítelkyní. Ano, sice momentálně chodí s Misou Amanovou, ale…“ dál si mluvil už jen pro sebe, protože ho Naomi přestala poslouchat.
„Zadrž, zadrž Ryuzaki,“ zavrtěla nekompromisně hlavou. „Přítelkyní?“
„Samozřejmě to budeš jen hrát. Pravdu budu vědět jen já. Všichni ostatní si musí myslet, že opravdu pracuješ na případu Kira a s Lightem jste si prostě jen blízcí,“ vysvětlil L a začal jíst jahodový dortík.
Naomi dlouho chvíli mlčela a přemýšlela. Sledovat Lighta Yagamiho? Ano, něco se jí na něm zdálo podivné, ale mohl by být opravdu on, roztomilý kluk s hezkýma očima, Kira? Ale přesto pevně věřila Ryuzakimu a jeho úsudku. Pokud si myslí, že Light je Kira, a pokud jeho sledování opravdu pomůže případu…
Naomi si povzdechla. „Tak dobře, budu špehovat Lighta Yagamiho,“ rozhodla se. „Mimochodem, nebude to ale divný? Přece jen, jsem asi o dva-tři roky starší než Light. Já opravdu nejsem na zajíčky,“ dodala.
L, který jedl dortík, se málem zadusil, jak chtěl vyprsknout smíchy.  To je poprvé, co mě někdo dvakrát za den takhle pobavil…