Kapitola 1

„Today I don’t feel like doing anything

I just wanna lay in my bed

Don’t feel like picking up my phone

So leave a message at the phone

Cause today I swear

I’m not doing anything“

Otevřel jsem oči. Sluneční paprsky prosvítaly mezi závěsy ma okně a osvěcovaly jinak potemnělou místnost. Promnul jsem si oči. Zadíval jsem se na nebesa nad mou postelí. Jsou černé. Stejně, jako noc. Působí i stejně chladně i když je to na dotek velice příjemná látka.

„Dneska se cítím na nicnedělání!“ usmál jsem se.

Vstal jsem z postele a protáhl se. Nasadil jsem si kalhoty, které ležely kousek od mých nohou a vydal se do koupelny. Stoupl jsem si před zrcadlo a dlaněmi jsem se opřel o umyvadlo. Zadíval jsem se na svůj odraz a na vrabčí hnízdo na mé hlavě.

„Jsem to po ránu ale fešák…“

Umyl jsem si zuby a opláchl obličej. Po včerejší noci jsem to potřeboval.

„Uh, I’m gonna kick my feet up,

and stare at the fan

Turn the TV on

Throw my hands in my pants…

Nobody’s gonna tell me I can’t“

Vydal jsem se do kuchyně. Zapnul jsem sporák, přichystal ingredience a začal si dělat palačinky. Vůně se pomalu nesla bytem. Zároveň jsem si pobrukoval melodii, kterou jsem včera zaslechl. Ne, že by se mi líbila, ale byla celkem chytlavá. Takový ten typ, co vám hučí v hlavě, dokud nezaslechnete nějakou jinou. S čerstvě udělanou snídaní jsem se vydal do obývacího pokoje a posadil se do křesla. Spíš jsem se usadil. A pěkně pohodlně. Nohy jsem hodil na stůl a na kolena jsem si položil talíř. Není nic lepšího, neż palačinky po ránu. Mlsně jsem se olíznul a celý talíř byl brzy ve mě. Ví to jen pár lidí, palačinky jsou moje slabost. A kráné ženy. Zasmal jsem se. Ne kažý si může dovolit takhle lenošit. Představil jsem si Allena, jak v tomto čase, zatím, co já se tady válím, on někde přelézá Himaláje, či plní nějaký smrtelně nebezpečný úkol. Při té představě jsem se zasmál znovu.

„Tommorow I wake up, do some P90X

With a really nice girl,

have some really nice sex

And she’s gonna scream out

this is great

(Oh my god, this is great)

Yeah“

Z ložnice vyšla Lenalee. Možná ksem ji probudil svým smíchem, možná ji z peřin vytáhla vůně mé snídaně. Měla na sobě jen mou košili, která jí byla enormě velká a sahala skoro až po kolena. Kratičké vlasy jí splývaly na ramenou a ve tváři měla rozespalý pohled. Přišla až ke mně. Bledá, na první pohled křehoučká. Budí to ve mě potřebu ji stále chránit. Posadila se mi na klín a opřela se mi o rameno. Krásně voněla, po fialkách. Jednu ruku jsem jí dal okolo krku a druhou jsem ji pohladil po stehni. Její kůže je na pohled jako papír, na dotek je však jemná jako hedvábí.

„Máš pod tím vůbec něco, kočko?“ zazubil jsem se.

„Cross-Gensui, vy chlípníku.“ usmála se tím svých jemným hláskem. 

Je to jako pohlazení od letního vánku. Příjemné a hřejivé. Jakoby se celá místnost najednou prozářila. Její úsměv je na ní to nejkrásnější. Dokáže s ním rozzářit i tu nejtemnější chvilku.

„Jsi jako slunce. Stejně krásná a stejně potřebná k životu.“ usmál jsem se a políbil ji.

„Ooooh

Yes I said it

I said it

I said it cuz I can“