Kapitola 1

Muž v dlouhém hnědém kabátě, který díky tmě a světlům za výlohami vypadal spíše jako duha na černém podkladě, procházel po rušné třinácté avenue. Kolem něj spěchali lidé, vedle na silnici stála v kolonách auta a nervózně troubila. Šel ještě několik desítek metrů, než odbočil do dlouhé postranní uličky. Natáhl si kápi a z kapsy vyndal pomuchlaný, škrabopisem popsaný nažloutlý papírek. Začal se rozhlížet po celkem  dost rozbořených budovách, avšak tvářil se spokojeně. Alespoň ho budou vyhlávat ti praví lidé a místní policie se nic nedozví. I když…tady v Londýně by se to nedozvěděla ani kdyby si postavil svůj obchod v centru.


Došel až k malému obchůdku s jen těžko čitelným nápisem POTRAVINY, otevřel dveře, jež jen trhaně zavrzali a vešel. Uvnitř bylo tajemné šero a regály působily dojmem, že se co nevidět rozpadnou. Většina jich byla prázdná a když už v nich něco bylo, stačilo se k oné potravině přiblížit na pět metrů, abyste poznali, že tohle už nebudou žrát ani krysy.. .Které se zrovna urychleně přesouvaly do svých úkrytů v podlahách či se schovali k jídlu s vědomím, že kvůli smradu hniloby je nikdo nevyčmuchá. Teď už našemu cizinci těkalo obočí. Bude tu ještě dost práce.


Vydal se dál, až se ponořil do úplné tmy, kde narazil na schody a začal po nich stoupat vzhůru. V prvním patře zahlédl tlumené světlo. Nechal se jím vést a ocitl se v místnosti s plápolajícím krbem. Před ním seděla babka na houpajícím křesle a pletla z červené vlny něco vzdálené připomínající rukavici. Díky stínům, jenž oheň vrhal vypadala její tvář ještě více konstnatě a vyhuble. Cizinec přešel až k ní s úmyslem poklepat jí na rameno a dát tak o sobě vědět. Zrovna natahoval ruku, když se bleskurychle otočila a upřela na něj zapadlé a krví podlité oči. Vypadala spíše jako polednice než člověk. A kdo ví, co vůbec byla zač.
„Kdo ste?!“ vyprskla.
„Kupec,“ odpověděl, ústa roztáhl do zlého úsměvu a odhalil špičaté zuby. Všiml si jak stařena strnula.
„A peníze?“ zeptala se a vrátila se ke své rukavici. Bylo vidět, že jí je jeho přítomnost značně nelibá. Špičatozubec vyndal z vniřní kapsy obálku s penězi a podal jí je. Vytrhla mu ji a otevřela. Chvíli bylo ticho rušené jen šustěním vzácnách papírků a pak stařena spokojeně zamručela.
„Dobrá,“ usmála se, ale na cizince se už nepodívala: „V druhém patře je ložnice, já se zabalím a ráno odejdu.“ řekla a už si ho nevšímala. Otočil se a šel pryč, když v tom: „Jak se vůbec jmenujete?“ zastavila ho a tentokrát se na něj zpříma zadívala. Můž se zamyslel: „Undertaker,“ odpověděl – babčina zkoumavého výrazu si nevšímal. Měl by si vymyslet nové jméno. Ušklíbl se a po chatrných schodech se vydal do ložnice.

Ložnici se to však podobalo jen v jedné věci – byla tam postel. Vedle ní židle na třech nohou a čtvrtou válící se pod zašpiněným oknem. Ze stropu vysely pavučiny a na nich se pohupovali zvědaví pavoučci. Po podlaze se rozeběhl pár krys a zalezl do díry vedle dveří. Vážně. Bude tu  ještě hodně práce. V rohu stál dřevěný stůl a vedle něj malá skříňka. Přešel k ní a otevřel ji. Ve tmě zazářily několikatery žluté oči. Nejdříve si myslel, že jsou to ty drzé krysy, ale když se ozvalo mňouknutí, poznal, že našel pomocníky. Vytáhl malá koťátka i s jejich matkou ven a za chvíli už bylo slyšet, jak podnikají hony na nevítáné obyvatele domu. Zlomyslně se zašklebil a v oblečení se natáhl na rozvrzanou postel. Nejen, že vrzala ale také byla pěkně tvrdá. Spíše než do 21. století patřila někam do Starověku. Několikrát se převalil než našel vyhovující polohu, při které by mohl usnout. Kočky už přestaly lovit, vyskákaly k němu, stočili se u jeho nohou a neopomněli spokojeně vrnět.

                                                                                                    .S.H.O.P.

Ráno ho probudili hned dvě věci. Za prvé sluneční paprsky procházející špinavým oknem a zadruhé kočky, které si hrály s jeho šedými vlasy. Zvedl se a oprášil si kabát. Koťátka se mezitím rozutíkala na schody, vběhla do přízemí a podnikala další honbu za krysami. Jejich hnědě mourovatá matka se na muže významně podívala a když se rozešel pryč z ložnice. Kráčela s ním bok po boku…