Kapitola 1

„Four a kind,“ řekla Tsunade triumfálně a ukázala své karty.

„Straight flush!“  vykřikl Jiraiya s úsměvem. Vyložil karty na stůl a potěšeně si mnul ruce. „Vypadá to, že róba půjde dolů…“

„Cože?“ vypískla vyděšeně Tsunade. „Ne! Teď to bude Orochimaru a ne já.“

Orochimarovi hrál na rtech samolibý úsměv, když postupně vykládal karty na stůl. Vykládal je pomalu, Jiraiya se třásl napětím a Tsunade panikařila.

10 piky.

Pikový kluk.

„…..“

Piková královna.

„Ano! Poďme, poďmee, poďmee!“ mumlal  Jiraiya a upíral perverzní pohled na svou kolegyni, která se už třásla vzteky a zatínala pěsti.

Pikový král.

„Ne…“ vydechla Tsunade, „nemůžeš mít…“

Pikové eso.

„JO!“ Jiraiyova pěst vystřelila do vzduchu.

„DO PEKLA S TÍM!“ zařvala Tsunade a uhodila do stolu. Po jejím úderu se na chudince stolu objevila prasklina.

„Royal Flush. Promiň Tsunade-chan,“ zapředl Orochimaru a zadíval se na svou kolegyni. „Ale myslím, že si to projela…znova.“

„Kurva drát!“ zaklela Tsunade, zatímco Jiraiya skoro nemohl posedět radostí.

„Tsunade-hime,“ řekl Orochimaru povzbudivě, hlasem protkaným pobavením, „víš ,co musíš udělat…“

„Seru na vás oba!“ zaskřípala zubama Tsunade a zatáhla za pásek róby. Rozvázala uzel a svlékla si ji. Hodila ji přes pokoj na hromádku oblečení. Tedy její ochranné čelenky, bot a Jiraiyovy čelenky.  Orochimaru zatím neztratil nic ze své garderoby. 

Ale znova nemohla prohrát. Nikdo přece nemůže mít smůlu tak furt za sebou. To prostě nebylo možné. Odhodlaná vyhrát si prohrábla vlasy a rozdala karty. Ignorovala Jiraiyovo obdivné písknutí nad jejím uplým černým síťovaným tričkem. Orochimaru se na ni díval taky, ale to ji nějak nebralo. Přece jen…ona i Jiraiya věděli, že to je jen otázka času kdy Orochimaru vyjde s pravdou ven.

!#$%!#$%

„NE!“ zaječela Tsunade, „to není možné! To prostě ne! Dyť sem měla Full house! Nemůžeš mít furt tak dobré karty!“

„Ah, ale je to možné, Tsunade-chan,“ řekl jemně Orochimaru a pozvedl tenké obočí, „víš, co tě čeká…“

Odmlčel se a přejel zlatým pohledem přes její triko. Tsunade se objala rukama. Jiraiya si rukama zakrýval nos a měl jasně červenou tvář.

„Podváděl si! Měl si karty v rukávě nebo tak něco!“

„Ty si rozdávala Tsunade-hime,“  připomněl ji Orochimaru.

„Myslím – Ehm myslím, že bychom měli skončit,“ nadhodila Tsunade a chtěla vstát, „už sme hráli dost a začníná to být nuda…“

Ale nevstala. Bledé štíhlé prsty ji chytly kolem zápěstí.

„Nemůžeš to vzdát,“ řekl  Orochimaru, „je to proti pravidlům. Víš, co se stane, když skončíš v půlce…“

Tsunade se kousla do spodního rtu a upřela na něj pohled. Bledý teenager se jen usmál, možná trochu úlisně, a odhrnul si z tváře pár pramenů černých vlasů.

„Jestli skončíš, tak řeknem Danovi, že si s náma hrala svlékací poker. A myslím, že při té myšlence nebude šťastný,“ Orochimaru se vychytrale odmlčel a nechal Tsunade vypustit z pusy pár vybraných výrazů.

„Čekáme,“ řekl trpělivě hadí chlapec a sjel rukou z její paže na pas. „Pomůžeme ti s tím, jestli chceš…“

„NE!“ řekla vehementně Tsunade a odehnala jeho ruku pryč.  Orochimaru se ušklíbl.

„Fajn! Udělám to!“ vyštěkla, „proč sem s tím do háje vůbec souhlasila?“

„Protože si závislá na gamblingu?“ navrhnul Orochimaru.

„A nebo protože si všechny prachy prohrála v Blackjacku a nemáš nic jiného na vsázení než oblečení?“  přidal Jiraiya.

„Tak co to bude – gatě nebo triko?“ zasyčel Orochimaru.

Tsunade si povzdechla než se rozhodla pro triko. Jedním tahem ho sundala a přitáhla si kolena k bradě, aby zakryla co nejvíce.  Díky bohu, že si dneska vzala decentní podprsenku. Černou s krajkama.  No a nebo ne – cítila na sobě pohledy obou chlapců a bylo to znervózňující, ponižující – a možná víc než trochu lichotivé.

Omlouvám se Dane…

Tsunade zčervenala a objala si rukama kolena, aby zakryla nejvíce z hrudníku.  Pokoj na moment utichl. Po chvíli se ozval Orochimaru a měl nezvykle zastřený hlas.

„Tsunade-chan, prohrála si…to znamená, že musíš rozdávat…“

Tsunade znova zanadávala a sedla si normálně. Jak by jinak mohla rozdat karty?

!#$%!#$%

Další kolo šlo Tsunadino štěstí od 10 k 5 a ještě více. S další porážkou šly pryč kalhoty. Už nemohla jít dále. Jiraiya a Orochimaru se ni zvláštně dívali. Ale byli to její parťáci. Už to přesahovalo meze. No, už to přesáhlo před tím, ale to už bylo moc. A jestli to pude dál, tak už nebude cesty zpět.

Dane…

A teď už to Tsunade musela přiznat.

V Orochimarově tváři se zračila touha. Tvářil se jako lovec. Takového ho ještě neviděla. Musela si přiznat, že ho vždy pokládala za krasného.  Ta bledá pleť, jemné rysy, havraní vlasy a ruce…tak štíhlé, perfektní mužské ruce. Tsunade o nich měla hříšné sny. Jaké by to asi bylo je cítit na svém těle? Ale byl gay, teda to si aspoň myslela…

A Jiraiya – nebyla hloupá. Věděla, že po ní touží. Jiraiya toužil po každé bytosti s estrogenem. Ale ji měl dycky radši než ostatní. Vyrostl z malého hubatého kluka. Viděla ho bez trika. Tu zářicí opálenou kůži, pevné svaly, perfektně tvarovanou hruď a tu vánočku na břichu.

Byli úplnými protiklady. Orochimaru byl tišší, jemnější, rytířský a úžasně krásný a více smyslnější. Jiraiya byl hlasitý, neomalený, příliš vášnivý a čišela z něho mužnost. A taky to byly opaky jednoho dalšího. Dana. Ten byl zas perfektní gentleman. Neměl žádné divné úchylky s ženami, hady, noži, pornem, jazykem jako její parťáci. A neměl úchylku jako ona. Už došla daleko. Nemělo by smysl se vracet. Jedno Tsunade u hazardu uznávala. Nikdy se nevzdávej když to je jakkoliv špatné!

A když vzala v úvahu zvětšující se bouli v Jiraivových kalhotech a čím dál lačnějším pohledu v Orochimarově očích – Tsunade se rozhodla.

„Takže,“ zašeptal Orochimaru, „vrch nebo spodek Tsunade-chan?“

Tsunade se na něj stydlivě podívala a prst zasunula pod černou krajku.

„Myslím, že budu při tom rozhodování potřebovat pomoc…“

!#$%!#$%

Shnije v pekle. Ne, už tam hnije. Tsunade to věděla.

Ale na tom nezáleželo když si lehala do pokrývek se svými dvěma společníky.  Oběma společníky – úplně nahá s výjimkou náhrdelníku, který ji visel mezi ňadry.

Cítila Jiraiyu, rozpáleného na max za ní. Jeho ruce ji nadšeně rejdily po hrudníku, hladily a mačkaly, cítila jeho mužství přitisknuté k ní. Věděla, že plní jeho erotické fantasie ale netušila, že tam bude i Orochimaru.

Když mluvíme o Orochimarovi… Tsunade zasténala, když ucítila jeho rty mezi klíční kostí a ramenem. Prsty ji obratně přejížděl na vnitřní straně stehen a dráždil ji tím nejpříjemnějším způsobem. Byla celá nažhavená a když se dotkl, tam kde chtěla a zároveň ji kousnul do krku, vykřikla slastí.

A nebyl to tu noc poslední výkřik.

A jestli tu bylo něco v čem byl Orochimaru lepší, než v používání těch jeho překrásných prstů, tak v používání jeho dlouhého a ohebného jazyka…A Jiraiya byl samozřejmě velmi dobře obeznámen s tím, jak uspokojit ženu…

!#$%!#$%

Po té, blaženě hříšné a jediné noci, věci začly jít z kopce.

Nastala válka, bylo hodně sirotků a chybějících dětí, experimenty se nedařily.

Orochimaru odešel, Jiraiya odešel a brzo poté i Tsunade.

Jejich staré hrátky byly zapomenuty. Roky plynuly, Orochimaru se neozýval, Jiraiya a Tsunade spolu mluvili jen zřídka.

Ironie byla, že když po 30 letech vyšla Icha Icha Delight, tak obsahovala jednu moc sexy scénu mezi hrdinkou příběhu a ne jedním nejlepším přítelem, ale hned dvěma. A ještě více ironické bylo, že kapitola před tím obsahovala pokerovou scénu.

A když Tsunade usedla za stůl Hokageho, s Jiraiyovou knížkou zakrytou falešným obalem (Historie politiky v Konoze), tak se najednou cítila zase mladá a rozparáděná, když se jí v hlavě přehrávaly vzpomínky.

Orochimaru – ten se ke knížce nikdy nedostal a jestli se o to staral, bylo všem neznámo. Avšak ta úchylka s hryzaním do krku s ním zůstala. Ikdyž nikdo nevěděl, tak  inkoustové znaky prokleté pečetě byly patetickou vzpomínkou na to, jak kdysi přejížděl rty po hladké kůži.

A tenkrát, když spolu bojovali a on nějak jí dokázal nějak dokázal probodnout hruď svým jazyko-mečem…tak to, uprostřed boje všem třem, připomnělo onu společnou noc.