Kapitola 1

Vypadala jinak než v knihách. Tam byly saně světle zelené, sem tam uplivly úzký ohnivý plamen a věděly, kdy se nechat setnout. Tahle to nevěděla. A nebyla světle zelená. Oheň sice také nechrlila, ale zato by k oddělení její hlavy od těla bylo třeba pěti dřevorubců a šestnáctihodinové směny. Obluda byla velká jako patrový dům a dvakrát tak těžká. Neměla tři hlavy, stačila jí jedna, vybavená zuby délky lidského předloktí a mrštností, které by chameleoní jazyk záviděl. Když dupla, země se třásla a stačilo to na to, aby kůň prince Bratiena, předtím důkladně upokojený uklidňujícími léky, přece jen ztratil nervy, shodil svého jezdce a prchnul v dál. Na rozloučenou žalostně zařehtal.
Princ Bratien nikdy předtím živého draka neviděl a byl by lhal, kdyby řekl, že nemá chuť to vzdát. Motivaci ztratil ještě dřív, než se pustil do boje. Pravda, princezna přikovaná ke stoletému dobu, byla krásná. Měla půvabnou tvář, zlaté vlasy, pevná prsa a štíhlý pas. Níže byl kmen stromu zmáčen proudem krve, neboť saň ráda pojídala své oběti počínaje nohama. V první sekundě se princ Bratien vrhl proti sani s plamenným pohledem a napřaženým mečem, v druhé už koně otáčel o stoosmdesát stupňů a chystal se zmizet, když tu se ocitl na zemi, v zorném poli vzdalující se zadek vlastního koně a utéci před drakem po svých bylo ještě nemyslitelnější než se s ním pustit do boje. Princ Bratien se tedy uchýlil k druhé možnosti. Nakonec, byl tu ještě plán B, který nikdy neselhal. Plán B zahrnoval Zaru a Sekostiho.

*-*-*-*-*-*-*-*

Sekostiho pohled pomalu kelnatěl, zatímco tupě zíral do poloprázdného korbelu a soustředil se, aby se udržel na vysoké barové stoličce. Dlouho… už příliš dlouho… Neměl ani práci ani čím zaplatit útratu, ale barman to ještě nevěděl a Sekosti problémy řešil, až když byly aktuální. A ten s placením mohl ještě tak dvě tři hodinky počkat.
Vedle se usadil nevysoký mladík s hrubými, ryšavými vlasy, v uších masivní dřevěné náušnice. Nebyl zdejší – Sekosti ho nikdy dřív neviděl a byl si jistý, že takového chlapce by si všiml. Cizinec byl oblečen do pohodlného černého trika, světlých kožených kalhot, na nohou vysoké boty s nechutně složitým šněrováním. Ve nedbalém způsobu, jakým měl kolem útlých boků obepnut široký černý pás, bylo cosi znepokojivého. Je mu tak šestnáct, sedmnáct…
Chlapec si všiml, jak na něj Sekosti zírá. Měl pravidelnou, nevýraznou tvář a pihovatý nos, ale obrovské oči byly plné dětského zaujetí. Štěně.
„Děje se něco?“ zeptal se chlapec a mávnutím ruky přivolal barmana. „Bylinkový čaj.“
Barman vyprskl a Sekosti také.
„Bylinkový čaj a tady?“ chechtal se Sekosti a v záchvatu společenskosti poplácal kluka po rameni. Je tak křehký… „Přineste mu pivo,“ objednal místo něj a barman odchvátal. Mladík se zarděl.
„Já nepiji alkohol,“ oznámil s nakrčeným nosem.
„Proč?“
„Alkohol je metla lidstva.“
„Cože?“ Z které planety jsi spadl? Barman zrzounovi naservíroval napěněný korbel a ten se na něj podezíravě zahleděl.
„Jak se jmenuješ?“
„Zara.“
„Já jsem Sekosti. Na to se napijem, ééj!“
Zara si nesměle usrkl piva, na horním rtu mu zůstaly fousky pěny. Neolízl je, ale cudně setřel dlaní.
„Tak co?“ dorážel Sekosti, rozhodnut toho nevinného chlapce zkazit.
„Nechutná mi,“ zavrtěl Zara hlavou a džbánek odložil na pult. „Požádám o trochu čisté vody.“
„To nesmíš! Víš co ti hospodský udělá, když pohrdneš jeho pivem?“
„Co.“
Sekosti se k Zarovi důvěrně naklonil, aby mu to řekl, byl však hrubě přerušen herdou do zad, která jej téměř srazila k zemi.
„Která kurva-“
„Princ Bratien,“ představil Zara vysokého mladého muže, který mu teď visel na rameni, protože tak lépe držel rovnováhu. „Můj zaměstnavatel.“
„Zdravíčko!“ halekal bodře princ Bratien, popadl Sekostiho za ruku a div mu ji třesením nevykloubil. „Tvůj kamarád, Zaro?“
„Ne, my jen…“
„Zaro, to je pivo? Ty piješ pivo? Ty chlastáš, vole? Uhúúú! Hahaha!“ Nato se mu podlomila kolena a princ Bratien se elegantně poskládal na podlahu. Zara, jemuž se podařilo udržet se na stoličce, k němu seslal nešťastný pohled dítěte, kterému se táta v hospodě opil do němoty a ono teď neví, co si s ním počít.
„Princ Bratien je dobrý muž. Jenom někdy… no…“ Zara výmluvně mávl rukou k pohihňávajícímu se princi. Kuličkové náramky na jeho zápěstích zachřestily. Měl nezvykle úzkou dlaň a jemné, dlouhé prsty. „Princ Bratien se před několika týdny doslechl, že jedno z okolních království sužuje lítá saň, ničí úrodu a žere lidi. Král se rozhodl jí na usmířenou obětovat svou jedinou dceru, a když to zjistil princ Bratien, ničeho nedbal a vyrazil pannu zachránit.“
„Aha, takže ty jsi jeho páže?“
Zara se na Sekostiho nechápavě zadíval. Ty oči, bože, ty jeho oči… má je jako raněná srna.
„Páže? Ne, mě najal cestou.“
„Ale já myslel, že jste…“
„Kdepak,“ zavrtěl Zara hlavou, „viděli jsme se poprvé před několika dny. Zaměstal mě jako svou družinu. Každý princ na dobrodružné výpravě přece potřebuje družinu, ne? Jen jsme nesehnali nikoho dalšího a princ si tolik přál, abychom byli alespoň tři.“
A co já? Prachyprachyprachyprachy…
„A co ty?“ ozval se z podlahy princ Bratien, který konečně ovládl artikulační svaly. Zara se uvolil slézt z židle a pomoci svému pánu na nohy. „Nechtěl bys… nechtěl by ses ke mně přidat?“
Ano, ano, ano!!!
Navenek se Sekosti upejpal.
„To je štědrá nabídka, můj pane, ale…“
„Dohodnuto! Šenkýři, jeho útrata jde na mě!“
A tím bylo skutečně rozhodnuto.

*-*-*-*-*-*-*-*

Princ Bratien si na noc zaplatil nejluxusnější pokoj, Zara a Sekosti dostali společnou komůrku na konci chodby. Zara vypadal trošku vyděšeně, ale o to roztomileji a Sekosti to jen uvítal. Ten chlapec chodil zvláštním, tanečním způsobem a pohyboval přitom boky tak, že se Sekostimu zrychloval dech. A to byl namol opilý. Do pronajatého pokoje se dostal tak, že se střídavě přitahoval k zábradlí, lezl po kolenou a odrážel se od zdí. Princ byl štědrý hostitel.
„Divím se, že ses k nám přidal. Tak rychle a bez rozmýšlení. Je to nebezpečná mise,“ řekl Zara a rychle si zabral tu vzdálenější postel. Hej, snad se mě nebojíš?
„Hehehe.“
„Co je na tom humorného,“ škaredil se Zara.
„Je to prostě… sranda, ne?“
„Ne,“ odsekl Zara a vzdorně našpulil rty, což se ukázalo jako chyba, protože opilý Sekosti se po něm vrhnul. Zara se ocitl přitisknut k posteli, ruce uvězněné za hlavou, na tváři Sekostiho vzrušený dech. Sekosti byl silný… až moc silný na muže, který se měl sotva udržet na nohou. Zarovy hnědé oči se rozšířily, zdálo se, že teď zabírají většinu obličeje.
„Co to má znamenat!“ vyštěkl.
„Sorry, brácho, jsem gay,“ omluvil se Sekosti. Takhle zblízka je ještě sladší… a skoro vůbec se nebrání!
„No právě!“ vyjel Zara, ale bylo pozdě. Sekostiho dlaň mu vklouzla pod tričko a po holé kůži břicha vyjela až nahoru k hrudi. Na něco tam narazila.
V tu chvíli se Sekosti krčil v nejvzdálenějším rožku vlastní postele, přes hlavu přetaženou chatrnou přikrývku, dokonale střízlivý. Po tváři se mu začaly koulet slzy, pláč byl způsobený šokem.
„Ty… ty… ty…“
„Já?“
„Jsi špinavá ženská!“ zaječel a obviňující ukazovák zůstal viset ve vzduchu, namířen na Zaru.
„Ano, jsem.“ Přimhouřila oči. „Myslela jsem, že lidi jako to vycítí.“
„Vycítí!“ lkal Sekosti, uvažuje, zda si ruku, která se dotkla zapovězené zóny, umýt v kyselině nebo rovnou useknout. „Ale ne, když jsou namol.“
„Teď už nejsi.“
„Ne… teď už bohužel ne.“ Zakutal se hlouběji do deky a chvíli tiše ronil slzy. Zara se chvíli rozmýšlela, pak se přiblížila k plačícímu mladíkovi a pokusila se jej povzbuzujícně pohladit po rameni.
„Nesahej na mě!“ V hlase zazněla hysterie.
„Tak promiň!“
„Proč? Proč tak vypadáš?“
„Myslela jsem, že jako chlapec se vyhnu sexuálnímu harašení,“ vysvětlila.
„To jsi nedomyslela,“ fňukl Sekosti.
„Zřejmě ne.“
„A princ?“ Sekosti konečně vystrčil zpod deky obličej, jehož výraz prozrazoval, že prožité trauma ho bude pronásledovat do smrti.
„Princ si také myslí, že jsem muž,“ pokrčila Zara rameny, „proto bych ocenila, kdybys ses o svém objevu nešířil.“ Usmála se.
„Jistě,“ odsekl Sekosti. Jako by tohle byla historka, kterou bych se chtěl veřejně chlubit.
„Skvěle,“ řekla měkce Zara a vrátila se na své lůžko, tentokrát s jistotou, že jí újma nehrozí.

*-*-*-*-*-*-*-*

Následujícího rána byli všichni zamlklí. Princ Bratien si nebyl jistý, co by z něj vypadlo, kdyby otevřel ústa, ale tipoval to na včerejší večeři a sbírku alkoholů, které si vzájemně nepadly do noty. Sekosti se stáhl do své ulity a odmítal promluvit, dokud nebude jeho psychická újma překonána. Zara byla od přírody tichý člověk a jen se úslužně usmívala, dávajíc pozor, aby Sekostiho nerozrušovala. Teď za denního světla a poměrně střízlivého stavu na ní Sekosti neviděl nic přitažlivého. Byla půvabný „chlapec“, ale sexuální náboj byl ten tam a Sekosti nechápal, že to nepoznal už včera.
Naproti tomu princ Bratien žil stále v nevědomosti a sotva jej nevolnost trochu přešla, neváhal s nimi probírat své zažívací potíže či problémy s erekcí a nakonec i s masturbací. Zara taktně přizvukovala a lehce se červenala jako nezkušený chlapec. Sekosti vůči ní pojal nedůvěru.

*-*-*-*-*-*-*-*

„Jak tedy hodláte zachránit princeznu?“ ptal se Sekosti třetího společného večera. Princi Bratienovi se pusa nezastavila, ovšem vysvětlit novému zaměstnanci cíl cesty, prostředky jeho dosáhnutí a platové podmínky, jaksi pokládal za vedlejší.
„Zabijeme draka,“ odpověděl princ Bratien. Sekosti byl za ty tři dny na podobné odpovědi zvyklý, takže se ani nerozčílil.
„Jak?“
Bratien na něj spiklenecky zamrkal.
„Jsem nejlepší válečník ve svém království! A Zara je rovněž výborný šermíř,“ pronesl se železnou jistotou. Sekosti o tom pochyboval, protože Zara sice nosila meč, ale Sekosti ji jednou překvapil v lese, když měla za úkol sesbírat dříví na táborák. Držela svůj meč jako palici a pokoušela jím odmlátit od stromu kus polosuché větve. Sekosti se diskrétně vytratil. Pak si její meč rychle prohlédl, když si odskočila. Byl starý, levný, špatně vyvážený a tupý. Evidentně ho nosila jen na okrasu. Sekosti o tom pomlčel.

*-*-*-*-*-*-*-*

Dalšího den, to už dorazili do sužovaného království, poslal princ Bratien Zaru a Sekostiho do města na výzvědy. Sám zatím vyspával včerejší kocovinu a vymlouval se, že potřebuje načerpat síly před finálním bojem. A že prý jim večer vyloží svůj úžasný plán na zničení ohyzdného draka.
Sebrali se tedy a odešli. Sekosti už svůj problém se Zarou téměř překonal – ačkoliv se stále panicky vyhýbal jakémukoliv fyzickému kontaktu, už s ní dokázal normálně mluvit a přiblížit se k ní na vzdálenost kratší jednoho metru.
V městečku vzbudili zaslouženou pozornost – hlavně Sekosti. V černých botách vysoko nad kolena, lesklých šortkách, které svůdně odhalovaly jeho dokonalá stehna a černém triku bez rukávů, byl, dle vlastního názoru, neodolatelný. Zara mu již před několika dny oznámila, že vypadá jako utečenec z erotického salonu a Sekosti to vzal jako kompliment. Zara pak ve snaze ho vyprovokovat dodala, že od lidí „jako je on“ by nic jiného nečekala. Sekosti se jen ušklíbl, protože přes podobné poznámky se dávno přenesl. Navíc jeho vzhled fungoval a lidé, zvláště ženy, které nic netušily, byli sdílní. Do pozdního odpoledne už věděli vše, co potřebovali a ještě mnoho dalšího. Ano, ta saň je postrach. Když letí nad krajinou a řve, padají stromy. Zaplácly pár dřevorubců. Jednou se ta svině vychcala do jezera a chcíply všechny ryby včetně rybáře a jeho pěti dětí, které se právě ráchaly ve vodě. Slezla z nich kůže, no fuj! A tomu nejmenšímu byly teprve tři roky! Zítra za úsvitu bude obětována jediná princezna, ta nevinná lilie… ach! Hrůza vládne! Hrůza! 
Po vydatném obědě, zakoupeném za princovy peníze, překvapila Zara Sekostiho otázkou.
„Co si myslíš o princi.“
Sekosti se nepotřeboval dlouho zamýšlet.
„Je to pako.“
Zara přikývla. „Jakou má asi šanci proti drakovi.“ Měla podivný způsob kladení otázek. Na konci věty klesala hlasem, jako by šlo o prosté oznámení. Nedávala šanci ke kompromisu.
„Pokud nemá v rukávu zásadní eso, tak minusovou.“
Zara opět přikývla.
„Kolik ti nabídl.“
Sekosti jí to řekl. Zara se usmála a upřela na něj svůj sametový laní pohled.
„A co bys řekl na mou nabídku?“ Toto bylo skutečná otázka.

*-*-*-*-*-*-*-*

„Tak pojďte, pojďte, vy prašiví psi!“ hulákal princ Bratien na celou hospodu, sotva se Zara a Sekosti vrátili z mise a ihned je lákal nahoru do pokoje. „Konečně nastal čas vyjevit vám můj dokonalý megaplán! Vyrazí vám to dech!“
Sekosti vrhnul postranní pohled na Zaru, které na tváři rýsovalo veliké očekávání. Mladík z jakéhosi jistého důvodu nevěřil, že je upřímné.
Na posteli leželo cosi velkého, válcovitého, zakrytého květovaným flanelovým závěsem. Sekosti pro jistotu ucouvl za Zaru.
„Co je to,“ zeptala se dívka, protože princ Bratien na tuto otázku zjevně čekal.
„Naše vítězství!“
„A jakou formu má to vítězství,“ hrála to Zara a Sekosti měl co dělat, aby nepřevracel oči v sloup. Princ Bratien na ni laškovně zamrkal.
„Je to…“ a dramaticky strhl závěs, „… dělo!“
V tichu, které nastalo, Sekosti napočítal přesně pět úderů vteřinové ručičky nástěnných hodin.
„Tímhle draka zastřelíme,“ ujistila se Zara chladně a do hlasu jí pronikla stopa despektu, kterého si však princ Bratien nevšiml, tudíž ji s klidným svědomím opravil.
„Ne. Vy ho zastřelíte.“
Sekosti zalezl více za Zařina záda, aby skryl svou tvář a veliké WTF, které se mu na ní zformovalo a kterému tentokrát nedokázal zabránit.
„A co zatím budete dělat vy?“
„Já ji skolím mečem!“
„Jak ji můžete skolit mečem, když my ji máme odprásknout?!“
Princ se podivně zhoupl v bocích a vydal ze sebe krátký, chechtavý zvuk, který měl říct: „nic nechápeš, drahoušku, nech to na profíkovi“, houpavě se doloudal k Zaře a položil jí ruku na rameno.
„Jistě, můj milý,“ řekl nechutně blahosklonným tónem a Sekosti musel Zaře uznat bod za to, že nehnula ani brvou, ačkoliv princův výraz byl maximálně provokativní. „Já na ni vyrazím a vy mi budete hlídat záda. Kdyby se něco posralo, odděláte ji zdálky… no, a pak ti za to půjčím na jednu noc princeznu. Klidně i Sekostimu, pokud by měl zájem.“
„Neměl,“ ujistil ho Sekosti.
„Prima!“ Princ je oba objal a vřele přitiskl jejich čela ke své tváři. „Tak mazejte do pelechu, ať se na tu zítřejší akci pořádně vyspíte!“

*-*-*-*-*-*-*-*

Sekosti a Zara leželi na nízkým náspem, skryti ve vysoké trávě a zaujatě pozorovali prince Bratiena, kterak s válečným pokřikem na rtech a odvahou v srdci vyjel proti líté sani.
„Jsi si jistá?“ šeptal mladík, který z toho neměl dobrý pocit. Byl lehce nervózní a zpocené černé vlasy se mu lepily k čelu. Nemohu uvěřit, že jsem jí kývl… teď už nemůžu couvnout… je šílená, je šílená!
Saň byla děsná, to se jí muselo nechat. Když ji spatřili poprvé, Sekosti a Zara strnuli hrůzou. Zara dokonce projevila kus ženské povahy, vyděšeně popadla Sekostiho za ruku a jala se mu drtit prsty, takže na chvíli mohl zapomenout na saň a soustředit se na to, aby se z jejího sevření dostal dřív, než mu poláme kosti.
„Tak tady tě máme, holomku!“ pochvaloval si princ, nicméně tvář mu zgumovatěla. Ke stoletému dubu byl kdosi připoután, víc neviděli. Vybalili příruční dělo a vše připravili.
„Chápete, co máte dělat! Až zařvu „teď“! Tak s chutí do toho, ať je hotovo!“
Bratien se vyhoupl na svého ušlechtilého koně, teatrálně udělal otočku na místě, nechal hřebce zahrabat předními kopyty ve vzduchu, zamával jim a vyrazil. Zara si povzdychla, s překvapivou zručností dělo opět rozebrala, sbalila, naložila na svého koně a zalehla vedle Sekostiho, aby jí nic neuniklo.
„Jsem si jistá. Nedělám to přece prvně.“
„Neděláš to prvně?“ Sekostimu se zhoupl žaludek.
„Ovšem, že ne. Ah, podívej, už do ní seká… no, asi to moc nepomáhá.“
„Tak… tak už pojďme, nemusím to vidět až do konce,“ naléhal Sekosti, nicméně Zara byla příliš zabraná do dramatické podívané.
„Ne, ještě ne. Musím mít toho koně. Na koni by mohl uniknout a pak by po nás jistě šel. To nechceme. Zametáme stopy. A navíc většinu peněz a cenností má v sedlových brašnách.“
Sekosti zaskučel.
„Myslím, že tohle si princ nezaslouží… i když mluví ve vykřičnících a ty další věci.“
„Chceš mě snad zradit?“ zeptala se klidně Zara a usmála se. Ten úsměv byl dokonale nevinný a snad ani neskrýval vedlejší výhrůžku, ale Sekosti se rozhodl nic neriskovat. Ne v Zařině případě.
„No… ne,“ vzdal se.
„Tak sleduj.“ Vytvořila z prstů na obou rukách zvláštní propletenec a lehce do něj foukla. Žádný zvuk se neozval – aspoň ne takový, který by Sekosti slyšel. Princův kůň, který až doposud prokazoval nezvyklou chrabrost, se však splašil, shodil svého jezdce a cválal zpátky do tábora. Dolehl k nim princův zpola zuřivý, zpola zoufalý výkřik, vzápětí přerušen drakovým vzteklým řevem.
„Jak jsi to udělala?“
„Jednou tě to naučím.“ Zara už seděla na svém koni, v druhé ruce svírajíc uzdu princova plnokrevníka.
„TÉÉÉĎ! TÉÉÉÉĎ!“ ječel princ jako na lesy.
„Rychle pryč!“ volala Zara a pobídla koně do slabin.
„TÉÉÉ-“ Poslední princův výkřik byl krutě přerušen.
„Prokrista, ukousla mu hlavu!“ vyjekl Sekosti, který se díval a zachtělo se mu zvracet.
„Opravdu? Já to neviděla.“
„Ještě kope nohama… Zaro, to je příšerné!“
Zara se zasmála. „Kope nohama? To mi připadá spíš humorné!“
„Ach bože… je mi z toho zle.“
„Tak se tam nedívej,“ doporučila mu Zara, která se po bývalém princi ani neohlédla. Zuřivá saň dusala a ryčela a trhala princovo torzo, načež se pustila i do zbytku princezny. Zara se smála a jelikož slovo „pieta“ neznala, už vesele cinkala obsahem princova měšce a přepočítávala, kolik vydělali. Sekosti měl při pohledu na její upřímnou radost pocit, že se mu nad hlavou houpe oprátka. Než mu totiž vyložila plán na vraždu a okradení prince Bratiena, řekla mu, že mu své tajemství prozradí pod jednou podmínkou.
„Udělám z tebe boháče. Ale musíš zůstat se mnou, protože pro jednoho člověka je to těžká práce. Když ti vše řeknu, neopustíš mě.“
Sekosti jí přísahal. Protože se usmívala.