Kapitola 1

Nenávidím ho. Ten jeho samolibý úsměv. To jak si mě dobírá, jak zachází semnou a s ostatními. To sem pro něj míň než nic. Ne, to ne, nic ne. Jsem pro něj jen fackovací panáček. Co si sakra o sobě, do prdele, myslí. To jeho, „Usuratonkashi!“

„Ať se de, kurva bodnout!!! ttebayo!“ Jen s každým zametá.

„Jak si to může, k sakru, dovolit!“ Je to hajzl, bastard. Arogantní spálený mozeček. To, že je o trošičku lepší na cvičišti, mu nedává právo. Však já ho jednou zadupu do země. To bude teprve čumět. A nejlíp ještě před Sakurou. Aby měli oba krásné vzpomínky.

Idiot, idiot, „Idiot!“ Sere mě, nevýslovně mě sere. Kdyby jen jednou polevil na ostražitosti, tak mu tu jeho tmavou a dokonalou helmu tak prohrábnu, že se nestačí divit. Na co si hraje. Na pána a krále vesmíru či co? Má si hrát na manekýna nebo shinobiho. Vypadá to, že se nemůže rozhodnout. Ať jdem na jakoukoli podělanou misi, tak se to zhatí stejně jeho vinou. Všechny blbý káče se na něj nalepí. To rovnou můžem chodit s blikajícím transparentem.
„Chladný princátko ke zhlédnutí zdarma!“

„Náfuka.“ Už se těším, jak jednou splaskne, jako zmoklý opeřenec. Zmoklý kur domácí. Co teprve ten jeho ptačí ohon ze zadu. Copak to je za účes. Vždyť, zepředu to má jak holka, jak Sakura, ještě růžovoučká čelenka s mašličkou. Jo to je dobrý, to by se mi líbilo. XD A zezadu. Radši vynechat. Je neslušné čumět opeřencům do kloaky.
Zapadl do postele. Konečně si trochu oddychl. Nahromaděný vztek o pár stupňů vychlad, ale stále byl nad limitní přetlak.

„Už z toho magořím, ten hajzl mi nedá pokoj, jak je den dlouhej.“ Čtyřiadvacet hodin v kuse ho mám v hlavě. No jestli je to takové i u Sakury tak potěš. Všichni budem mít vymytý mozky. Skvělý tým, fakt.“
„Vrrr…“

„A největší idiot jsem tady já, zase já!“ Proč jsem mu nevrazil. Taková příležitost. Ne já jak pako stál úplně přimražený. Tím sem mu to všechno akurád orazítkoval. Mě klepne. Proč jsem se nepohnul, a nevynadal mu. Sakra po každý bitvě generál. Ale takhle si s Uzumaki Narutem nikdo hrát nebude. Natož ten stupidní a nafouknut Uchiha.

„To si myslí, že je king světa, či co?“
„Ještě na mě bude jednou upírat takhle ty černý oči, tak, tak…“
„jo, tak mu je vyškrábu!“ Podvraťák. Chci ho ponížit, aby padl na kolena. Aby si konečně čuchnul k hlíně.
„Zadupat, zadupat a přejet bagrem, parním válcem, takové nosaté namyšlence a pitomečky!“ Chuj, chuj, chuj. Bastardský malý šváb, toho jen zamáčknout. Ten jeho povýšený kamenný pohled – jednou mu ho strhnu, jak starej zašlej plagát. Chci, aby řval, brečel, cokoli. Nakopu ho tak, že bude bulet ještě čtrnáct dní. Proč mě, do piče, tak vytáčí, takový hajzlíček. Ani Konohamaru nebyl tak umíněný a paličatý. Namyšlený a sebevědomý. Prokletej Uchiha. S těma zásobama sebedůvěry co má v sobě, by vytapetovat celou Konohu a ještě by mu zbylo na Sunu i s Kazekageho kloboukem. Nemusí nás obdařovat neutuchajícím nosánkem ke hvězdám. On je Uchiha a svět mu padne k nohám, nebo co.

„Pozor! Uchiha de, rozviňte mu červený kobereček!“ Kéž by si tak nabil nos – Jo u toho bych chtěl být. Jo takle představa by rozesmála každého. Jen si to představte. Konečně by se ten nažehlenec, dokonale oblečený model, řádně pomačkal.

Je bílej jak stěna – budu mu muset říct, že přemíra protiopalovacích krémů škodí. A to asi i na jeho mozku. Jo dokonalej mramorovej šutr. Kdyby mu srdce začalo bít, tak asi přijde o ten svůj fanklub a umře na tíhu vlastní arogance. A sebestřednost ho roztrhá na cucky. Jak může opovrhovat svými týmovými partnery. Vždyť jsme tým – ať si jde sakra teda hrát kamenný sochy jinde. Aby vynikl jeho talent vytáčet normální lidi!

„Já mám taky svoje city!“ Jo máme je všichni až na toho dementa.

Já mu to vytmavím a teď hned. Třísly dveře, až se nejeden zavěšený svitek rozvlnil.

***

„Uchiho!“ Vrrr… ty teprv uvidíš, zatmí se ti před očima.

„Chtěl si něco, usuratonashi.“ Spíš konstatoval. Ani se na něj nemusel dívat. Rozhořčení, zlost a všechno negativní kolem blonďatého shinobi přímo vibrovalo. Stál zpříma, zatínal pěsti. A mhouřil oči, ze kterých blesky přímo lítaly. Rty svíral tak pevně, že jen z blízka si všimnete, že mu ústa opravdu nechybí.

„No?“ Sasuke přikládal pod vroucí kotel a čekal, kolik se toho z něj vysype.
„Vždycky jsem chtěl služebnou, ale neschopnou a bez úboru s volánky, nepřijímám.“ Ušklíbne se černovlásek.

„Grrr…“ Měřil si ho těma škvírkama. Rudá zlost ve tvářích se stupňovala. „Tss…“ Na podpatku se rozzuřený Naruto otočil, a vydal se k sobě, domů. Zase.

„Ále lištička vrčí.“ Houkl za ním ještě známý hlas.

Zatracenej Uchiha!!!