Kapitola 1

Neohrabaně mu zajel rukou za pásek tmavých kalot. Nebyl si jistý, ale pomalu nad ním vítězil chtíč, …

Bože chtěl ho, a jak moc. Zdálo se, že rozum usnul věčným spánkem a ledová maska roztála pod návalem nezkrotné vášně. Už nešlo couvnout, už nemohl zpátky za tu pomyslnou hranici přátelství.

Neohrabané prstíčky začaly sjíždět níž, po třísle dolů a letno zavadil o už naběhlého Naruta. Pomalu hladil vnitřní stranu stehna, než mu zajel na stále rostoucí bouli. Dával si načas, chtěl si ho vychutnat se vším všudy.

Mezitím co lehkými dotyky dráždil stále zakrytý rozkrok, vlhčil jazykem lalůček, šíji a pak i ty plné rty, které přestávaly zadržovat slastné steny. Čím byly hlasitější, tím jistější si byl sebou samým, jeho pohyby byly odvážnější a dravější. Prohnul se v pánvi, aby se alespoň letmo otřel o milencovo vypracované stehno.

Strhl z něho ten otravný hadr, co jen překážel, a někam ho odhodil. Rukou mu sjel z boku na ten překrásný Narutův zadek. Mezitím co ho hladově líbal, rukou bloudil po tom ještě stále oděném pozadí. Prudce chytil trenky a škub jimi.

***
„AAhhhhhhhh……“ vypísk jejich majitel, kterému se ostře zařezaly do rozkroku a mezi půlky. Naruto to musel ztěžka rozdýchat, stočil pohled na ušklíbajícího se Sasukeho. Tohle nečekal.

„Grrr…“ Chtěl mu to vrátit, tak se nad něj přehoupl, začal Sasukeho vysvobozovat ze zmenšujícího se oblečení. Lehce se otřel o přítelův rozkrok, aby měl jednodušší přebírání iniciativy. Rukou začal přidržovat ty Sasukeho a sklonil se nad jeho bradavkou. Lišácky se usmál a tvrdě ji přejel jazykem od zdola nahoru pak jemně foukl. Sasukem projelo chladivé mravenčení.

Modroočko s fousky na tvářích však nepřestával. Jako kocourek intenzivně lízal to jedno citlivé místečko. A pak druhou ošetřil se stejnou pečlivostí. Vnímal zrychlené a těžké oddechování svého protějšku.

Znovu se zhoupl v bocích. Když viděl, jak to jeho miláčka nadzvedlo, začal se třít o jeho rozkrok silněji. Ukradl mu jeden hluboký polibek a přisál se rty na odhalený krk.

***
To už Sasuke neunesl. Hbitě pod sebe strhl Naruta, stáhl z něj poslední kus látky a pohladil jeho tyčící se přirození. Na špičce ukazováčkem jemně kroužil kolem dírky. Až uznal za vhodné, opustil sladká ústa a sklonil se k tomu bohatství. Společně s palcem jemně stáhl předkožku.

***
Naruto už odhalenější nemohl být. Oschlými rty zalapal po dechu, když ucítil závan horkého dechu. Prsty zatnul do prostěradla, když hbitý jazyk opakoval předešlé pohyby ukazováčku.

***
„Ah Ah, aááááá….. u..h…!“
„Ffff………“ nevydržel, když jej pohltilo tak příjemné teplo a vlhkost. Byl jemně opečováván, sán, lízán. Sasuke až mučivě pomalu pohlcoval celou jeho délku, sem tam ho jemňounce skousl tak, aby Narutovi v nejmenším neublížil. To ho to přivádělo k nehorázné slasti. Nevěděl kam s rukama. Cítil, že brzy dosáhne vytouženého vrcholu.

***
Seme zrychloval a blonďáček mu ochotně vycházel vstříc.
„Aááhhh…..a.ááááááaaaaaaaa…………….!!!!“
„Sa-ske,“ vyrazil ze sebe.

***
Rozdýchával tu euforii, když se mu svaly postupně uvolňovaly. Byl na vrcholu blaženosti. V očekávání příštích chvílí se zahleděl na svého boha.

V jeho očích viděl chtíč, velkou chuť po jeho těle. Nevadilo mu to, ba přímo ho to těšilo, že je v tuto chvíli pro někoho nepostradatelný.
A tam vzadu v těch zastřených očích zahlédl, byla to láska, štěstí, radost z této chvíle?

***

Sasuke se přitáhl k jeho rtům a pak jen sklouzl k oušku. „Otoč se.“

Pomohl Narutovi se přetočit a lehce si ho v pase nadzvedl. Poté se zabořil mezi ty dokonalé půlky pohledem, jazykem projel celou tu narůžovělou brázdu. Bože, jak ho přitahoval ten narůžovělý svírající se otvor. Jenom si vybavil, jaké hříšnosti se chce na něm dopustit a v jeho údu to lehce zacukalo. Přitom si důkladně naslinil prsty, přitiskl jeden k dírce, kterou několikrát obkroužil, než do ní vnikl prvním článkem.

***
Naruto syčivě nasál vzduch, ale počáteční divný tlak byl zahnán rozkoší z kroutícího se prstíku, jenž se mu třel o prostatu a roztahoval ho. Vzrušení přibývalo společně s počty Sasukeho prstů v něm, které jen líně vytahoval a vtlačoval. Vychutnával pohled na své mizící prstíky. Byl naprosto úžasný, a ještě k tomu to teplo a svírání, do kterého je vsunoval.

„Ach…“ Druhou rukou Naruta jemně hladil, všude kam jen dosáh. Zabloudil i mezi stehna, bříšky prstů přejížděl svaly na břiše, hladil ho po zádech. Nemohl už dál. Sám byl na horní příčce vzrušení, přestal se svou činností. Musel, prostě musel do něj vniknout, už nešlo čekat. Jemně začal pronikat žaludem mezi oblé půlky, za rozkoší.

„Hmmm…“ Zhluboka vydýchl, ten úžasný pocit. Chvíli počkal, a chtěl pomalu pokračovat. Naruto, byl rád, že na něj nespěchá, ale sám byl nedočkavější. Přirazil. Nadoraz proti milenci. Ale neudržel v sobě zvuky bolesti, ani jejich zbloudilé slzy.

Sasuke byl ochromen skvělým pocitem, že je v něm, svalil se mu na záda, vdechoval jeho vůni a ochutnával jemně slané kapičky potu svého milence. Vychutnával si, jak je s ním spojen, jeho blízkost, jeho lásku a vášeň. Setrval, ale pak se začal líně vysouvat a znovu vracet.

Odpovědí mu byly jen slastné steny, rychlý dech. To jej ujistilo o tom, že není sám, komu se to líbí, koho to vzrušuje. Konečně popustil svou dravost, svou tužbu a sobeckost po uspokojení. Rychlé, tvrdé přírazy se stupňovaly, v pokoji se rozléhaly hlučné steny mužů a pleskání kůže o kůži.

***
Narutovi se to líbilo. Až moc. To jak si ho tvrdě teď bral, jak nebral ohledy, jak se mu zarýval pod kůži. To, že je v něm, jak ho naplňuje, jak v něm vře a vpaluje se do něj. Hekal, sténal velice levně, ale to mu teď bylo fuk.

Sasuke z něj vyklouzl, násilím ho rychle přetočil a nadoraz v něm byl znovu.

„Saá… aach……suke.“ Naruto škrábal to alabastrové krásné tělo nad sebou. Vytvářet rudé i růžové štámy. Líbilo se mu, jak v slastné křeči svalů zanechává na něm mělké stopy. Zatínal rozkoší nehty do jeho zad. A ztrácel se v hloubkách nejčernějších nocí, než se v nich zcela utopil, ve vylité přehradě touhy. Ten slastný vrchol kdy si byli nejblíže, kdy oba najednou láskou a hříchem vybouchli společně. Kdy se pak těla naprosto uvolnila a svalila do vzájemného obětí.

„Aááaaa…ch………“

„ÚÚÚžasný…“ Hlesl Naruto

„To doufám, protože já se něčeho tak, dokonalého, nevzdám,“ dodal Sasuke. Přitáhl si milence do svého obětí, aby zabořil nos do zlaté záplavy jemných vlasů. Vdechoval opojnou vůni blízkého člověka, jeho Naruta, i s jemnými stopami úžasného aktu, který právě prožil. Pohlédl do klidně oddechující tváře a následně očima sjel na svůj poškrábaný a šramy pokrytými hrudník se stopami vášnivého hříchu.

„Pff…, ty se nezdáš, liško.“ Pak už i on propadl kolébání letní noci.

***
Jeho krásné snění a pocit uvolněnosti narušovaly jen hřejivé paprsky. Chtěly spáče konečně probudit, což se jim po chvíli podařilo. Víčka se zatřepotala a pak odhalila ty nejhlubší studánky. Naruto propátrával své vzpomínky na včerejšek.

„Bože…“ a náhle se posadil.
„Ježíši co jsem to udělal, všechno jsem posral. Jak to bude teď dál.“ Pohled s obavami i nadějí stočil vedle sebe.

***
Ten rychlý a nepředvídatelný pohyb vrátil z výšin snů jeho druhou polovičku. Ta jen zamrkala a podívala se na vyděšeného a nevěřícího modroočka, jenž ty svá kukadla nehorázně tlačil ven. Tenhle pohled ho nemohl nechat chladným, tak jako bývá vždy. Bez emocí za nepřístupnou maskou.

Po tváři se mu rozeběhl úsměv, ale ve své podstatě byl více zákeřný než laskavý. Kdo by v tuhle chvíli takový nebyl? Takhle někomu rozházel celý dosavadní život, se vám tak často nepovede. Nejenže ho rozházel tomu blonďákovi vedle sebe, ale v tom svém má taky teď guláš.

„Co teď?“ protnula ticho ta nejdůležitější otázka ze všech.

„Co teď? To bych taky rád věděl.“ povzdechnu si tmavovlasý.

„Vím, vím, že jsem se nechal přemluvit, no přemluvit není přesné…“ pohledem se zabodl do běloskvoucí kůže, která hrála dopadajícími paprsky kouzelné divadlo i mezi mnohými růžovějícími čárami.

„To máš pravdu, přesvědčit je lepší.“ Zamračený pohled.

„Jen si moc nemysli a nevyskakuj, zatracený Uchiho. Seš arogantní bastard. A a anebylo to tebou. Prostě jsem měl chuť, a taky byl zvědavý.“ to už blonďák odhrnoval peřinu a vymrštil se do stoje.

„Taky ta flaška není tak nevinná, jak se tváří.“ V předklonu se díval pod postel. Světu vystavoval svoje půlky a probíral se tím nasněženým prádlem a oblečením po celém pokoji. Našel svoje tričko.„Moment, tu si přitáhl ty!“ zamračený pohled na tlemícího se černovláska na posteli. To ho odzbrojilo. Sasuke se nikdy takhle neusmál.
„Grrr…“ Když si uvědomil, co to způsobilo, hned si přetáhl tričko. Ohnul se pro kalhoty, po kterých si necitelně šmatlal a hned do nich vklouznul. Lehce zkulturněn si odfrkl.

„Ty chodíš na ostro?“ znovu ten Sasukeho ozbrojující úšklebek a obočí ztrácející se mu mezi vlasy.

„Jo, od teď. Má se zkoušet všechno.“ A odvrátil se, aby nebylo vidět, jak pomalu nabírá červeň.

„Nehledal jsi předtím toto?“ z rozházeného povlečení vylovil oranžové trencle, s červený roztomilým vzorečkem. Kdyby mohl, Naruto tuhle trapnou chvíli ventilovat, tak mu už stoupá pára z uší. Červeně se mu blesklo před očima a vrhl se po milenci. Vytrhl mu ze sevření kousek oděvu a chtěl se vypařit. Ale zastavila ho však ruka svírající okraj bílého trika.
Přitáhla si ho blíž. Ještě blíž.

„Jestli si myslíš, že toho lituju, mýlíš se. Je pravda, že jsem tě chtěl včera využít, ale souhlasil jsi…“

„A teď pověz,… řekni, Sasuke, narovinu. Chceš, abych ti dělal hračku, co?“
„Ne, ale že bych byl tak úplně proti hračce, to se nedá říct.“
„Naruto, jsem upřímný proto, aby si mi věřil, abych mohl dokázat, že mi na tobě záleží…“

„A co Sakura a Ino, na nich ti taky tak záleželo?“
„To bylo jiné.“ Sasukeho stisk povolil.
„Bylo lepší se s nimi rozejít, než pak později od nich utéct, s větší bolestí.“ pohlédl do modrých očí.
„Nemiloval jsem je, ale tehdy jsem doufal, že bych mohl, jednou snad. Ale nešlo to.“ a dál jen s hořkou příchutí čekal. Blonďák si povzdechl, pomalu vstal a odebral se dveřmi z ložnice.

„Sasuké, dáš si snídani?“
„Jak to ten kluk dělá?“
„Hmmm…“ Taky si pomalu začal sbírat oblečení a natahovat jej po kouskách na sebe, i když se mu příliš nechtělo. Šramocení v kuchyni a uvažování dvou rozdílných hlav vyrušilo a přetlo zazvonění.

„Ah… ahoj, Sakuro-chan, Kakashi sensei? Děje se něco?“

„Ani ne, Naruto,…“ Sakura zmlkla, když si za ním povšimla Sasukeho. Ještě ji jejich rozchod v koutku srdce bolel a trochu doufala, že když se nedávno rozešel s Ino, mohl by… …mohlo by vše zapadnou do šťastných kolejí, tak jak tomu bývalo. Tedy podle ní.

„Ah Sasuke? Ty jsi tady?“
„Hmmm.“ Zadívala se konečně na něj.
„Co se ti stalo? Jsi celý podrápaný a poškrábaný. Neříkejte mi, že jste se prali.“ Podrobila je drobnohledu.
„Hm. Sakuro, oni se neprali. Asi bychom měli jít.“ Až teď si růžovláska všimla nespočtu cucfleků, které zdobily jejich krčky. Vidění se ji lehce rozostřilo a ona se rozeběhla pryč.
„Sakuro!“ vykročil za ní blonďák.

„Ne, dej jí čas, potřebuje se s tím jen srovnat. Bude v pořádku,“ zastavil ho Kakashi hned před dveřmi,
„Já věděl, že si k sobě najdete cestu,“ špitl si pro sebe,
„No nic. Tak já půjdu.“ Nahnul se ještě k modroočkovi, až se třetí zamračil.
„Jo, a víš, že máš to triko přetočené? Tak zatím!“ A šedovlasého senseie nebylo. Naruto se zakabonil a obhlédl svou vizáž: „Tos mi nemohl říct?“
„Ne.“ Za svůj výrok byl obdařen nepěkným pohledem.
„Jsi v tom roztomilý,“ dodal jen na svou obhajobu.