Kapitola 1

Jmelí aneb: když nic nevychází.

Zase svázal k sobě pár větviček. „Téhle pověře teda rozhodně nevěřím, jak by jedna kytka mohla zajistit lásku?“ pokýval hlavou a široce se usmál, „ale je to rozhodně příležitost, jak dostat pusu od Sakury. Konečně by se to mohlo povést,“ v mysli mu vytanul výjev s usmívající se něžnou dívkou s lehce načervenalými líčky, růžovými vlasy a sytě zelenýma kočičíma očima. Utáhl malou mašličku červené stužky, udělal „šmik“ a další smotek zelených větviček s kuličkami byl hotov a přidán k těm ostatním.

„Tak ještě dva nebo tři.“

Vybavil si, kdy byla jeho týmová partnerka a láska nevrlá, a to před dvěma dny. Vyváděla kvůli Sasukemu, aby vůbec na štědrovečerní párty přišel. Kvůli dárkům, výzdobě a hlavně jmelí. Sasuke nic neříkal, Kakashi si povzdechl a něco si mezi listy knížky zabrblal a na něm bylo ji utišit a slíbit, že jmelí obstará a že na kluky se se stromkem může spolehnout. I když to teď zní tak klidně a jednoduše. Sakura byla vždycky hysterka… hlavně když chtěla mít něco super moc dokonalé. Povzdechl si, znovu tak poblouzněně.

„Tohle bude snad stačit. Nechápu, proč jich chtěla tolik,“ zabrblal, „víc jmelí, víc možností, větší úspěch. Doufám. Tak hotovo,“ oklepal ruce s potěšením dokončení další maličkosti.

„Kde to jen všechno rozvěsit?“ rozhlédl se po Sakuřině domě.

„Kibo, kde je žebřík! Kam jste ho dali!“

„Copak já vím?“ pokrčil rameny chlapec s šedou mikinou a nasazenou kapucí. „Zkus se zeptat Shikamara, jak se zdá, ten ví úplně všechno,“ zavrčel. Naruto vykulil oči.

„Tolik sarkasmu, kde to jen nabral?“

„Co jste si zas udělali?“

„Nic.“ vyštěkl a měl se k odchodu.

„Fff jasně…,“ otočil se, do rány mu přišel jeho týmový parťák, „Sasukéé, Sasuké!!“ Jakmile se takhle blonďaté děcko projevilo, samozřejmě, reakce byla naprosto opačná než by člověk předpokládal. Černovlasý se opíral o zeď a dělal neviditelného, na volání se neotočil. Prostě nic.

„…pořád je to stejný.“

Přešel k němu.“Kde je žebřík?!“ zadíval se do tváře, která jej začala vnímat až teď. „Si ho najdi, Usuratonkachi. Já ho nepotřebuju.“

„To mi to nemůžeš říct?“ začínal se pomalu vztekat. „Super, už teď bude mít zkaženou náladu Kiba a Já, to brzy.“

„Nejsem chůva, nemusím ti hlídat zadek.“

„A víš, kde alespoň je?“ chvilka hlubokého ticha mezi oběma, „prosím?“ zaskřípalo mu mezi zuby.

Sasuke ještě chvilku vyčkal: „Vím, ale nebudu ti to říkat,“ odrazil se od stěny a odcházel pryč otevřenými dveřmi.

„A to jako proč?! Idiote!“

„Než začneš pouštět hrůzu, já na tvoji otázku odpověděl,“ řekl chladně a odměřeně, tak jako snad vždycky.

„O co ti de!“ zařval ještě za Sasukem, který se vytratil za rohem. „Fakt super.“

Pak ho přece jen objevil. Nadšený Lee byl totiž tím, kdo se staral o girlandové řetězy. A právě zelená dvojice šířící kolem sebe zápal, sílu a mládí, nesmí prostě narazit na Kakashiho. Jo, Gai se zapojil do soutěže a šedovlasý sensei k ní byl donucen. A protože Lee neměl svého ochotného protivníka, zůstal u náruživého povzbuzování a tak se prostě na pár věcí při té podívané zapomnělo.

Nakonec to nějak dopadlo, nějak. „Kam ale sakra s tím posledním,“ zaklel Uzumaki.

Na klasických místech a tam, kde se dalo za co a jak zavěsit, se už nenápadně kýval tenhle zelený zrádce. „Do háje!“

V každé místnosti bylo tak po dvou, a v obýváku snad tři, a pokud připočtete i futra… Tak tam tak zdrceně stál nad poslední větvičkou se zlatou mašlí. „Možná jsem s tím měl celý ten strop vytapetovat,“ při jakémkoli pohledu na jakoukoli stranu kolem své osy, spatřil alespoň jeden pod stropem pohupující se zelený trs na tenkém provázku. „Kam s tím?“

„Naruto dělej, poď helpnout! Na co čekáš.“

„Až nasněží,“ protočil očima, sáhnul rukou do kapsičky a vytáhnul kunai, k rukojeti během pár sekund přimotal niť a hodil ho do jednoho oblouku girlandy, „se ztratí, jestli o jeden hřebíček méně nebo navíc…“ a vydal se za Shikamarem s Choujim, ke stromku.

On totiž Chouji měl zákaz vstupu do kuchyně, dokud nesplní všechny své úkoly. Za Ininu prozíravost „vděčil“ tlouštík tomu, že neměly nic společného s jídlem. Jen tak mezi námi, celkem špatně to nesl.

***

Když bylo nachystáno a z děvčat opadla děsná nálada, roztěkanost, mírné náznaky hysterie, mělo to na zbytek jen pozitivní efekt. Blonďák se konečně začal poctivě těšit na… vlastně na všechno i na vysněnou pusu. Jakmile pustili Choujiho do kuchyně, jedno hlasité brblání skončilo a Shika taky vypadal uvolněněji. Sednul vedle věrného přítele a imitoval své „bdělé“ chování na akademii. Kibu taky psí nálada postupně opustila.

Hodinu, před začátkem celé té akce se všichni vytratili domů. Pro dárky, převléct a nachystat. A pak to začalo.

***

Jako každá párty nic neobvyklého by na tom nebylo, kdyby:

„Hmm, Sakuro, Sakuro no víš,“ Modrý pohled ukázkově zabodnul nad sebe, aby jej za chvíli mohl následovat i zrak jeho kamarádky.

„Co je, Naruto?“

„Hm…,“ zadrhl se. „Vždyť tam bylo, mělo tam být, ještě před hodinou.“

„Už vlastně nic-c ehm, Sakuro, jen…,“ ztěžka polknul, když se podíval na dívku před sebou, „no jo hm, měli bysme možná ehm, Kakashi-senseiovi dát dárky najednou. Nebo máš jiný nápad?“ snažil se to hned zakecat.

„Jo, můžeme Naruto,“ usmála se, „fajn, ale později, já ti pak řeknu,“ potěšený úsměv jí z tváře nezmizel, ale otočila se a pokračovala původním směrem.

Naruto vydechl, svěsil ramena, smutně první zkontroloval své špičky bot, něž se odhodlal a znovu se podíval nad sebe.Nebylo tam. Jen tak tam visela bílá niť, která se trochu třepotala, ale to jmelí tam – prostě nebylo.

Podíval se na další místo, kde podobný smotek nedávno pověsil. „Taky?“ zbyla po něm jen šňůrka pod stropem uprostřed místnosti. „Ale vždyť, když jsem přinášel dárky, stáli pod ním Asuma a Kurenai sensei. Sakura mě zabije, jestli si toho všimne. Kde teď mám splašit jmelí?“

začal se rozhlížet po zemi. Jestli se niť prostě jen přervala, tak by tu muselo někde na zemi být… odkopnuté nebo něco takového. Jestli to někdo nedal bokem. Nedej bože nevyhodil. Ovšem, šlo mu to strašně nenápadně, (Znáte Naruta, že 🙂 když klečíte uprostřed plné místnosti lidí, schováváte se pod stolem a nejčastěji vás jde spatřit na všech čtyřech a u odpadkového koše. Ono kvůli jednomu dvěma jmelí se svět nezhroutí, ale ony zmizely všechny! Teda skoro.

„Neji, neviděls, nenašels takové ty zelené… jo jmelí, nějak se tu všechny poztrácely.“

„Ne, řekl bych, že je to osud všeho, na co šáhneš a co máš za úkol,“ dodal nezúčastněně dědic byakuganu.

„To není pravda!“ chtěl mu začít odporovat, ale všiml si, jak poslední jmelí uprostřed velkých futer do obýváku prostě zmizelo. Trochu se zakývalo a pak prostě zmizelo.

„Jasně,“ Neji nějak zvlášť nepociťoval ani zoufalství z toho, že jej Naruto opustil, ani zájem o věci, co se blondýnovi prohnaly hlavou.

„Dráty, že mě to nenapadlo, stačily by dva, ne vlastně jeden,“ z těch co se u místa činu bavili a postávali by to udělal jen, „počkat, to modré tričko za dalšími dveřmi. Sasuke!“

„Hned se ztratil ve stejném směru, prošel chodbou, kuchyní, než ho konečně zmerčil, při stolu u stěny pokoje se stromkem.

„Ahoj Sasuke.“

„Co chceš usuratonkachi, že otravuješ?“ konstatoval celkem suše černovlasý.

„Jen tak, zeptat se, jak se ti tu líbí,“ nadechl se, „co dárky a tak, hmm a jestli jsi už pod jmelím dostal pusu.“

„Co je ti po tom,“ podíval se po něm zamračeně.

„Třebas to, že díky tobě teď pusu nemůžu dostat ani já, a ještě dostanu od Sakury pěstí!“ zvýšil hlas, „tak kam si to dal? Dělej!“

„Nevím, o čem to mluvíš. Jsi s tím otravnej.“

„Uchiha, neser mě,“ vrhnul se po něm a chytil ho za tričko, druhou rukou ho obmotal a chytil ho za pásek na zádech. Snažně šmátral po kapsičce na zbraně, co měl Sasuke za zády připevněnou na koženém pásku, ale tím, jak se mu zločinec vzpíral nedokázal ani z  jedné strany na ni rukou dosáhnout.

„Já tě viděl Sasuke, z toho se nedostaneš. Proč?“

„Nevím, o čem to mluvíš,“ konečně ho plavovlasý jen v bílém tričku obejmul a podařilo se mu dostat jednu ruku do kapsy. Ucítil chladné kovové zbraně, které mu byly věrně známy. Shurikeny, kunaie a…

„Tak?“

„Zachraňuju si život, idiote,“ vyštěkl, „proč myslíš, že tyhle akce nesnáším!“

Našel je. To by se však nesměli tak vehementně prát, zamotat se do rohu jednoho z červených ubrusů. A už to letělo. Sasukemu se podařilo sice z padajícího Naruta vyprostit, ale svoji kapsičku nezachránil. Zařinčely kunaie.

Vyjekl Uzumaki.

„Ještě, že jsem si vydupala, aby ty stoly nebyly spojené v pás a každý měl svůj ubrus,“ dodala si pro sebe TenTen, když viděla tu malou zkázu.

Naruto shodil na sebe jen část věcí, co byla na švédském stole, protože ubrus nestáhnul celý. Naštěstí toho opravdu nebylo moc. Největší škoda byla mísa s punčem, která sice byla na dně, přesto pár pořádných loků ještě zbývalo. Teď na podlaze, bohužel.

„Naruto!“

„Hmm baa-chan, Zakuto,“ usmál se a poškrábal ve vlasech, při tom, jak vstával: „Já za nic nemůžu, to on,“ prst mu vyletěl na jeho parťáka.

„Je to tvoje chyba, do všeho musíš vrtat, usuratonkachi.“

„Uchiha, teme, já ti ukážu!“ vrhnul se po něm plavovlasý, až se ocitli skoro u okna.

„Dost!!!“ vybouchla Tsunade, „a neříkej mi bá-chan, už jsem ti to říkala snad stokrát,“ dala ruce v bok, „samozřejmě to uklidíte. Společně!“ na to slovo na s dala obzvlášť důraz. „Taky budete týden bez misí.“

„Ale bá-chan,“ přišel s prosíkem, „nechceš mi i jemu raději vrazit?“

„Ne, počkej, mám lepší nápad,“ ozval se od někudy bělovlasý dědula už s červenajícím nosem a naběhlými tvářemi, „když už jsou ty Vánoce,“ smál se Jiraiya.

„Jare jare,“ zakroutil hlavou šedovlasý sensei s jedním okem, „to bude zas nějaká…“

„Měli bychom dodržovat zvyky, všechny zvyky,“ začal pobaveně. „Takže by měli začít s tím, co jím visí nad hlavami,“ smál se jim.

S obavami se Naruto podíval nad sebe. Viděl prohnutou zelenou girlandu a těsně pod prošlým obloukem zabodnutý kunai na kterém visela, visela jeho zhouba.

„Naní! Ero-sanin, to snad nemyslíš vážně, že ne?! Bá-chan, Kakashi sensei.“

„To nemyslíte vážně,“ vyšlo ze zkamenělé růžovlásky.

„Sasuke, řekni taky něco! Vždyť je to kluk, já jsem kluk,“ začínal hysterčit. Popadl ho za černou košili a začal s ním cloumat, „kurva, to si nemohl posbírat všechny, sakra.“

„Naruto!“ zařvala blondýnka.

„Stihl bych to, kdyby mě nějaký báka nezdržoval a nezahnal do téhle trapárny!“

„Ne, bá-chan, to nemůžeš.“

„Kolikrát jsem ti říkala… A dost,“ utla to, „Pořádná pusa, nebo týden bez misí,“ a začala se usmívat stejně jako senin vedle ní.

„Sensei, to nemyslíte vážně?“ vyjekla Sakura v červených šatech, „Naruto udělá všechno, aby měl misi, chudák Sasuke-kun.“

„Vidíte, hokage,“ začal opatrně Naruto, „ublíží to Sasukemu a já budu mít trauma!“ jenže lady se tenhle nápad zamlouval stále víc. Hlavně když viděla Narutovu reakci.

Najednou k nim hlavu protlačil Kiba. „Co blbnete? Prostě mu dej pusu, jestli nechceš přijít o mise, a je to, ne. Vždyť u vás to není poprvé?“

„Není poprvé?“ zopakovali někteří přítomní. Dost překvapeně.

„To, to byla nehoda, úplně nevinná nehoda a byli jsme děti. Sasukéé!“

„Takže to byla nehoda nebo to bylo, protože jste byli děti,“ ozval se Nejiho nezaujatý hlas, ale pohled mluvil o něčem jiném.

„Nebyla to úplně tak nehoda,“ ozval se najednou Chouji ještě s táckem jednohubek v ruce.

„Tak zblízka někomu hledět do očí… je pak jen těžko k uvěření, že jsi mu toho hubana nechtěl opravdu dát.“

„Naní? Shikamaru, co to třepeš! Vy zrádci!! Vy jste se spikli.“

„Kami-sama,“ vzdychl najednou za ním doteď mlčící. Chytil ho za triko a v momentě si ho k sobě přitáhl.

„Páni!“ozvalo se několik písknutí.

„Cože, to nemůžete, Sasuke-kun!“

„Tý jo,“ zahulákal Kiba.

Pak se od sebe odtrhli. Naruto koukal doslova, jak vyoraná myš, byl naprosto a úplně mimo. A těžce nechápal.

„Teda, brácha, ty válíš,“ smál se stále malý Konohamaru a tím na sebe upoutal Uzumakiho pozornost. Milovník oranžové se ze všeho otřepal, ale jeho líbací společník se měl k odchodu. Tak se vydal hned za ním.

„Sasuke, ty idiote, mohli jsme to usmlouvat,“ vyprsknul na něj. Jako odpověď však dostal velmi výřečný pohled, „dej mi pokoj.“

Pro jistotu zmlknul.