Kapitola 1

Hlasitá hudba … cinkání sklenic a lahví … svíjející se páry na tanečním parketu … miluju tenhle svět.

Před dvěma dny jsem sem přijel – navštívit mé dva kamarády, kteří v tomto městě žijí a studují. Momentálně jsem tedy tak 260 km od svého domova.

Ty uplynulé dva dny byly značně nudné.. Hiroshi a Seiji měli totiž neodbytelné nutkání provést mě po celém městě a já tedy musel celých osmačtyřicet hodin trpět jejich blábolení a skupinové focení.

Dnes jsme se konečně dostali do klubu a měli jsme v plánu se dostatečně pobavit. Seděli jsme u baru, popíjeli drinky a pokukovali po holkách. Měli jsme v plánu sbalit nějaké ty dylinky, jen tak pro zábavu.

Tedy to měli v plánu Hiroshi se Seijim … mě z nějakého důvodu neuvěřitelně zaujala osoba, která měla do dylinky hodně daleko.

U baru, pár židlí ode mě, seděl totiž mimořádně přitažlivý kluk. Mohlo mu být tak 23, měl ty nejčernější vlasy, co jsem kdy viděl a takovou fascinující jiskru v oku. Co se postavy týče … Oproti mě byl tak trochu jako chodící Eiffelovka a byl štíhlý, ačkoliv pod upnutým černým trikem bez rukávů byly vidět svaly. Nebyl žádná korba, měl tak akorát vypracované tělo a fakticky nádhernej zadek, dodávám. Po chvíli jsem si všiml i toho, že má stříbrný kroužek ve spodním rtu. Ten kluk mě přitahoval až nebezpečně, jako magnet.

Můj objev se zrovna bavil s barmanem, hodně se smál a popíjel. Díky tomu jsem měl možnost prohlédnout si i jeho skvostné, čistě bílé zuby.

„Vidíš tu blondýnu tamhle? Docela kost, ne? Co na ni říkáš, Takeru?“ oslovil mě Hiroshi a dloubl mě loktem do žeber, čímž mě vytrhl ze zamyšlení.

Rychle jsem střelil pohledem směrem, kterým ukazoval.

„Jo, docela kočka.“ Odpověděl jsem nevrle.

Žádná pitomá bloncka mě nezajímá, do hajzlu, JEMU nesahá ani po kotníky!

„No pánové, zaváhali jste, tu si beru já.“ Prohlásil Hiroshi a vydal se vstříc vnadné blondýně, aby začal s oblbováním.

Pitomec …

Seiji se po chvíli také vypařil a já zůstal sám, sám se svým idolem.

Snažil jsem se přijít na to, čím mě tak zaujal. Fakt jsem nevěděl. Snažil jsem se nezírat na něj jako idiot, ale bylo to silnější než já.

Pan Dokonalý si po chvíli všiml, že na něj někdo upřeně zírá a můj uchvácený pohled se setkal s jeho uhrančivým.

A v tu chvíli jsem byl naprosto v háji. Dostal mě … už jsem se nemohl podívat jinam.

Pochopil jsem, že už nemůžu udělat krok zpátky a tak jsem místo toho seskočil z barové židle a zamířil k němu.

A pak už to šlo samo! Představili jsme se, prohodili pár slov na zahájení konverzace. Pak mi koupil drink a následně několik dalších.

Pak už si pamatuju jen útržky. Dost jsem toho vypil. Dost HODNĚ.

Vybavuju si, že mě pak zatáhl do středu parketu a velice dlouho jsme tančili. Také si pamatuju jeho hřejivé dlaně, rty a jazyk, jenž důkladně prozkoumávaly mé tělo, tvář a ústní dutinu. Vím taky, jak hebké byly jeho vlasy, když jsem se jimi při naší mazlivé zábavě probíral a nejednou jsem měl možnost sáhnout si na ten jeho perfektně tvarovaný zadek.

Nechápu to … normálně bych do něčeho takového s klukem nešel! Jistě na tom mělo podíl množství požitého alkoholu. Odmítám si přiznat, že mě ten borec tak učaroval. Ačkoliv … je to teoreticky možné.

Ale ne, vážně jsem to přiznal?!

Následující ráno pro mě bylo neuvěřitelným šokem.

Vzbudil jsem se v cizí posteli, v cizím bytě, v cizím domě, s cizím člověkem a to úplně nahý!

Vedle sebe jsem slyšel pravidelné oddychování. Pomalu jsem otáčel hlavu k člověku vedle mě, doufajíc, že přece jen uvidím nějakou vnadnou blondýnu

Ale ne, ležel tam ON, přesně jak jsem očekával. Ebenově černé vlasy měl totálně rozcuchané a ústa ve spánku lehce pootevřená. Přistihl jsem se, jak na něj s úsměvem civím a obdivuju jeho roztomilost.

Když jsem si to uvědomil, prudce jsem se posadil a shodil nohy z postele. V tu chvíli jsem tlumeně zaúpěl. Bolela mě hlava – jistě, přece jsem pil – a … zadek!

Takže jsem s ním fakt spal, sakra, nechal jsem se přefiknout jako laciná štětka. A ještě ke všemu jsem byl dole! JÁ?!

Rozmrzele jsem vstal a pomalu se belhal po místnosti, přičemž jsem sháněl své oblečení.

Opravdu by mě zajímalo, jak se mé trenky dostaly na lustr, ale nekecám, byly tam!

Když jsem nastřádal slušnou kupičku oblečení (doufám, že bylo jen moje), začal jsem se spěšně oblékat.

Už jsem byl hotový a potichu jako myška jsem se kradl ke dveřím, když se ozvalo významné odkašlání.

Nadskočil jsem leknutím a otočil se ke zdroji kašlání.

Byl už pochopitelně vzhůru. Ležel teď na boku s podepřenou hlavou a jednou nohou pokrčenou. Tenká deka mu zakrývala jen rozkrok. Byla to hodně provokativní póza, která dokonale ladila k jeho nadrženému výrazu.

Bože, vždyť on se tváří, jako by už měsíc abstinoval a se mnou hrál celou dnešní noc piškvorky!

„Jestli už zdrháš, Takeru – kun, tak nech prachy na botníku.“ Řekl mi pobaveně.

Absolutně netuším, kam se podělo mé do nebes sahající ego – cítil jsem, jak rudnu. JÁ lamač dívčích srdcí, ten, kterého neobměkčila žádná s uslzených dívčích tvářiček, teď rudnu před nahým, samolibým a dominantním gayem.

Kde to kurva jsme?!

Chtěl jsem ho pěkně ostře odpálkovat, ale zarazil jsem se, nabývajíc barvu teď už přezrálého rajčete. Nemohl jsem si totiž absolutně vzpomenout na jeho jméno.

„Ueeeh …“ vymáčkl jsem ze sebe nakonec nervózně a sám se toho divného nezařaditelného zvuku lekl.

On se alespoň od srdce zasmál a vstal, přičemž si klidně nechal sklouznout deku z těla a teď už ÚPLNĚ nahý pomalu kráčel mým směrem.

Nezbyla mi jiná možnost, než poplašeně couvat ke dveřím, přičemž jsem se urputně snažil dívat se jinam, než na jeho chloubu.

„Ty jsi vážně rozkošný, Takeru – kun.“ Broukl a už natahoval ruku k mým světle hnědým vlasům.

Já a rozkošný?! To je urážka cti!

Chtěl jsem zařvat, ale nějak to nešlo. Místo toho jsem se zády natiskl na dveře … a byl jsem zachráněn.

Dveře totiž někdo otevřel směrem ven a já se naznak rozplácl na podlaze v chodbě. Přistál jsem pod nohama dvou kluků přibližně ve stejném věku jako jsem já. Jeden z nich měl křiklavě červené vlasy, druhý tmavě hnědé, oba měli pyžama a byli rozcuchaní, rozespalí a dost vyjevení.

Pan Dokonalý si je změřil chladným pohledem.

„Kenzo … Yuu … neumíte klepat?!“