Kapitola 1

Je krásná letní noc. Den jako stvořený pro zábavu.
Této příležitosti využil i jeden osmnáctiletý černovlasý chlapec, který se momentálně nachází v jednom činžáku.
Hledá své oblečení a obléká se. Důvod? Zcela jednoduchý.
Dnešní večer prožil s jednou mladou slečnou, která je mimochodem i jeho spolužačka.
Každý víkend takhle tráví. Navštěvuje večírky a poohlíží se po dívkách, se kterými by si mohl užít nějakou tu dávku sexu.
Dnes to vyšlo na růžovlasou Haruno Sakuru. Dívka se mu sice až tolik nelíbila, ale tu, která se mu zamlouvala, ho striktně odmítla. Proto si musel najít náhradu a Sakura mu přišla vhod. Věděl, že po něm toužila, tak toho využil. Jaká naivka… Hold taková je většina dívek… Naivní a hloupé…

Zrovna si oblékal mikinu, když se silueta vedle něj pohnula a otevřela své oči.
„Sasuke, kam jdeš, myslela jsem, že se mnou zůstaneš do rána.“

Ano, chlapec, jenž si vyžíval ve využívání dívek, se jmenoval Sasuke Uchiha.
Nejatraktivnější a nejžádanější chlapec na Konožské střední. Ve třídě patřil k těm nejinteligentnějším studentům. Měl všechno, co si přál… i když ne úplně vše. Něco mu chybělo. Zaprvé to byla jeho rodina, o kterou přišel, když mu bylo deset. Jeho rodiče a bratr umřeli při autonehodě. Poté si jej vzal na starost jeho dědeček Orochimaru. Vychovával ho do patnácti let, ale pak nastal pro Sasukeho další zlom. Děda umřel na rakovinu. Ale nemusel se bát o svou budoucnost, zatím ne. Orochimaru mu zanechal velké jmění, takže se nemusel starat o to, kde vezme finance na obživu. No a co ještě Sasuke postrádal? Lásku. Avšak on po ní netoužil, vynahrazoval si to pouze sexem na jednu noc. To mu vynahradilo ten cit, kterým tak pohrdal. Lásku vždy odsuzoval. Byl to pro něj pouhopouhý neužitečný cit, který dokáže člověka pouze oslabit.
Nesnášel zamilované páry, jenž potkával při procházkách městem. Dělalo se mu z toho špatně. Pryč s tou odpornou emocí.

Z myšlení ho probudil hlas Sakury.
„Sasuke, jsi v pořádku? Na něco jsem se tě ptala.“
„Hn.“ Jaká to jednoduchá odpověď.
„Sasuke.“ Její hlas zněl prosebně. Tolik toužila po odpovědi.
„Užil jsem si a teď půjdu domů, nic víc.“ Arogance, zase ten arogantní tón.
„Ale Sasuke, myslela jsem si, že po dnešním večeru spolu budeme chodit.“ Slzy. Bolest. Pocit, že vám někdo vráží dýku přímo do srdce a bodá a bodá…
„Sakuro, něco ti řeknu. To, co se stalo, nic neznamená. Chtěl jsem se s tebou pouze vyspat. Nejsi sice žádná krasavice, ale tělo máš celkem přitažlivé. Měl jsem chuť na sex a ty ses mi tak necudně nabízela. Proto jsem se chopil příležitosti.“ Krutá pravda. Slova, která ničí veškeré naděje.
„Sasuke, ale já tě miluju!“ Slzy jí stékaly po tvářích. Neměla důvod je zadržovat. Její srdce bylo rozdrásáno. Zničeno.
Arogantní úšklebek. „Sakuro, byla si dobrá hračka, ale teď už půjdu. Najdi si někoho jiného, komu bys otrávila život.“
Kroky. Vzdalující se kroky od osoby, která právě ztratila svůj sen. Sen milovat chlapce s černýma očima.

Sasuke kráčel ztemnělými ulicemi. Přehrával si vše v hlavě. Myšlenkou však skončil u sexu se Sakurou. Nebylo to špatné, ale on už měl lepší. Příště si vybere nějakou vyzrálejší a hlavně, aby nebyla ze střední. Nemá náladu se dívat na zhrzené dívky, které nemohly překousnout to, že byly tak lehce odkopnuty.

Šel stále dál tmavou nocí. A kam že to šel? Domů? Ne. Tak jako obvykle po každém milostném aktu šel navštívit svého nejlepšího přítele Nejiho. Tomu jedinému dovolil se přiblížit k jeho osobě.

Proč?

Byli si až moc podobní. Ne vzhledově, ale povahově.
Neji už ublížil mnohým dívkám, ale zvláště chlapcům.
Chlapcům? Ano, Neji byl gay, ale to Sasukemu nevadilo.
Neji už dávno zjistil, že Sasukeho nezíská jako svého milence, ale alespoň se stal jeho nejlepším přítelem. Konverzovali spolu o všem možném. Hlavním tématem byl sex a také naivita jejich obětí.

Ale pozor! Ti dva vážně udržovali pouze a jen přátelský vztah, ale jinak spolu nic jiného neměli!

Konečně došel až k jednomu renovovanému domku, kde jeho kamarád bydlel. Otevřel si zadní branku na zahradě a vešel. Vyhledal jako obvykle balkon, který se nacházel několik pár metrů nad zemí. Lehce se tam dalo vyšplhat.
Když vylezl na balkon, jal se otevřít balkonové dveře. Za nimi už se nacházel kamarádův pokoj. Tušil, že se bude Neji nacházet opět v obývacím pokoji, kde v tuto dobu tráví svůj čas. Ale dnes bylo něco jinak. Podíval se na postel.

He? To už Neji spí? To je nějaké divné. V tuhle dobu nikdy nespí.

Raději se podíval na hodinky, tkvící se na jeho pravé ruce.
Hm, je jedenáct. Zvláštní.
Silueta na posteli však mluvila za své. Chtěl se tedy otočit a odejít, ale něco ho zarazilo.
„Ne, prosím, nech mě. J-Já vážně nechci. Prosím. Přestaň.“
T-Tohle ale není Nejiho hlas, ale koho mi připomíná? Hm… Počkat, není tohle Naruto? Ale co by tady dělal?
Přistoupil blíž k posteli. Až teď si všiml, že zpod deky čouhá hříva s blonďatými vlasy.
Co dělá usuratonkachi u Nejiho? Tiše a opatrně se posadil na okraj postele. Rukou se lehce dotkl cípu deky a začal jej kousek po kousku stahovat.
Stáhl část deky, která odkryla blonďáčkův obličej. Sasuke přestal. Zadíval se na něj.
O-On plakal? A proč má takový výraz ve tváři? Viděl zaschlé pramínky na Narutově tváři. A výraz měl až bolestivý. Takhle ho nikdy neviděl. Tohle přece nemůže být Uzumaki Naruto. Spolužák s hyperaktivní povahou a s neustálým úsměvem na tváři. Tvrdohlavá a soutěživá povaha v jednom. Vždy dokážeme jeden druhého pořádně vyprovokovat a pak to skončí jak jinak než bitkou. Ale teď nemá ani kousek z toho blonďatého zabedněnce. Co se mu proboha stalo?
Naruto se zavrtěl a opět promluvil plačtivým tónem ze spaní. „Prosím, Neji, ne.“ Díky této činnosti se deka sesunula níž a odhalila část Narutovy šíje.
On je nahý? Sasuke se odhodlal znovu chytit cíp deky a stahovat dále. Odhaloval kousek po kousku nahou kůži. Fascinovaně hleděl na tu krásu. Tak krásné tělo. Neodolal a pomalu se svými prsty dotkl toho skvostu. Tak hladké a pevné.

Sasuke se přímo rozplýval. Nikdy by si nepomyslel, že má Naruto takové vypracované tělo.
Hladil jej. Ukazováčkem zavadil o blonďáčkovu bradavku. Začal ji třít mezi prsty. Dostal chuť ochutnat jeho tělo. Cítit jeho vůni. Přišoupl se blíže ke spící osobě. Svým obličejem se dostal až před bradavku. Dýchl na ni. Poté povystrčil jazyk a opatrně jej oblízl.
Oh, tomu říkám slast. Ta chuť je přímo výtečná.
Jazykem ochutnával Narutovu kůži a klouzal jím po hrudi. Prsty se stále zabýval bradavkami. Znenadání ucítil tlak v kalhotách. Huh? To jsem až tak vzrušený? Když tohle dělám holkám, tak z toho nejsem takhle odvázaný. Zajímalo by mě, jaký by byl s tímhle tělem sex.

Toužil si prohlédnout celé tělo. Chtěl vidět Narutovu nahotu. Rozhodl se stáhnout deku celou. Než ji ale stihl strhnout, někdo ho chytil za ruku.
„C-Co to děláš, Sasuke? A jak ses sem vůbec dostal?“ Promluvil vyděšeným hlasem Naruto. Na Sasukeho se nyní upíraly azurově blankytné oči, ve kterých se odrážel strach a bolest.
„Spíše by mě zajímalo, co děláš u Nejiho, usuratonkachi.“ Nenechal se rozhodit. Chtěl vědět, co tu dělá a proč vypadá tak zranitelně a nešťastně.
„T-To tě vůbec nemusí zajímat!“ zvýšil hlas Naruto, ale přesto nekřičel, nechtěl, aby se vrátila ta zrůda, co mu to udělala. Nechtěl, aby se tu objevil Neji.
„No, že se nacházíš u mého kamaráda a ještě k tomu nahý, to mě nemá zajímat?“ optal se černovlasý a čekal, co z toho druhého vypadne. Vůbec se mu nelíbilo, že se z toho blonďák vykrucoval.

Narutovy oči se zaleskly. Kap… Kap… Jedna slza vystřídala druhou. Cítil se tak pokořený. Odvrátil hlavu, aby ho Sasuke neviděl. Nechtěl mu odpovídat. Chtěl na to všechno zapomenout… vytlačit veškeré vzpomínky do nejzazšího kouta svého nevědomí… utéct… utéct od reality.
Ucítil, jak Sasuke chytil jeho bradu mezi palec a ukazováček a otáčel obličej k sobě. Naruto se mu chtěl vytrhnout, ale už neměl dostatek sil se bránit. Veškerou sílu vypotřeboval na Nejiho, jak se snažil dostat z jeho sevření, ale i tak to bylo houby platné.
Sasukemu se povedlo konečně otočit jeho obličej. Díval se na něj, avšak Narutovy oči se mu vyhýbaly.
„Naruto, co se ti stalo? Řekni mi to. Možná ti dokážu pomoct.“ Sasuke musel na něj pomalu.
„Ale já o tvoji pomoc nestojím!“
„Naruto, prosím, co ti Neji udělal.“
„Znásilnil mě. Stačí ti to. He? Teď už jsem dostatečný ubožák, ne? Jen se mi vysměj. Mně už je všechno jedno. Všechno.“ Zhroutil se, uslzený obličej mluvil za vše.

To není možné. To by přece Neji neudělal. On není takový. Nebo ano? Ale Naruto… vypadá hodně zničeně. Nemůžu ho tady takhle nechat. Ještě ho napadne si něco udělat. A proč se tak najednou starám, dyť je to jen Naruto. Ne, teď není čas myslet na hlouposti. Musím ho odsud dostat.
„Naruto, jestli si myslíš, že se ti budu vysmívat, tak se mýlíš. J-Já… Je mi to líto, co ti udělal.“
„He?“ Blonďáček nechápal.
„Oblíkni se. Pak vyrazíme pryč.“

Modroočko stále seděl na posteli a nevěřícně zíral na Sasukeho. On mě chce odvést pryč? Proč mi chce pomoct? Mezitím, co se probíral myšlenkami, Sasuke se zvedl z postele a sbíral Narutovy poházené věci po pokoji. Koutkem oka pozoroval to stvoření, co bylo myšlenkami jinde. Nikdy bych nevěřil, že tohohle kluka dokáže něco zlomit. Je mi ho líto. Tohle Neji přehnal.
Přešel k posteli a položil před Naruta jeho oblečení. Ten se probral z přemýšlení a vyloudil na své tváři děkovný úsměv, i když se tomu spíše dalo říkat úšklebek.
„D-Děkuji“ promluvil potichu Naruto.
„Hn. A teď už se radši oblíkni. Může se stát, že sem přijde Neji a to by nechtěl nikdo z nás, ne?“
Po vyslovení této věty s sebou Naru trhnul. Podíval se na hromádku oblečení a rukou na ní spočinul.
„M-Mohl by ses, prosím, otočit.“ Jednoduchá otázka a přesto se v ní mísilo tolik pocitů najednou.
„Jistě, ale pospěš si.“ Sasuke se mírně ušklíbl nad ruměncem modroočka. Rozhodl se otočit a čekal.

Naruto vstal z postele. Syknul bolestí, ale i přes tu bolest na sebe soukal oblečení.
Sasuke uslyšel syknutí. Chtěl se přesvědčit, zda je v pořádku, ale nakonec zůstal stát na místě a díval se na noční oblohu přes balkonové dveře. Tušil, že Naruto musí trpět a to jak fyzicky, tak psychicky. Už chtěl být odsud pryč. Nechtěl ho tu už déle nechávat. Nechápal, kde se v něm bere taková starostlivost, avšak z myšlení ho vytrhla ruka, která spočinula na jeho rameni. Otočil se. Naruto už byl oblečený.
„Vyrazíme?“ optal se Naru.
„Hai. A zvládneš to? Teda… Nechceš pomoct. Budeš muset seskočit. Není to až taková výška, je to nízko, ale přes tvůj stav-„
„Děkuji, Sasuke, ale to už nějak zvládnu.“
„D-Dobrá, ale kdyby něco…“ odkdy koktám?
„To je dobré, Sasuke. Raději půjdeme, ne?“

Sasuke přikývl a potichu pootevřel balkonové dveře. Dýchl na něj čerstvý letní vánek. Podíval se za sebe, aby zkontroloval, zda ho Naruto následuje. Když se ujistil, že je vše v pořádku, rozešel se k balkonu. Seskočil z něj a jako kočka dopadl na zem. Černočerné oči pohlédly vzhůru. Setkaly se s očima barvy nebe. Chvíli se na sebe dívali. Nakonec se Naruto rozhodl tento střet pohledů přerušit a skočit. Dopadl na nohy, avšak ty se mu slabostí podlomily a tak se rozplácl na zemi. Byl vyčerpaný. Náhle ucítil něčí ruce pod podpážím… pohlédl na chlapce, jenž se ho snažil vytáhnout na nohy. Společnými silami blonďák opět stál na vlastních nohou.
„D-Děkuju, Sasuke.“
„Nemyslíš si, že mi dneska moc často děkuješ. Tohle by udělal každý“ odpověděl tmavovlásek a rozešel se do spáru noci. Naruto za ním popoběhl a zařadil se po jeho boku.

Kráčeli beze slov, avšak Narutova chůze se zpomalovala, až zůstal stát na místě. Už nemohl. Síla byla tatam. Pod náporem únavy klesal k zemi… připravoval se na tvrdý náraz, avšak dopadl do měkkého. Chtěl zjistit důvod, co se stalo, ale tělo ho už neposlouchalo. Upadal do temného světa, do světa snů.

Sasuke se ubíral svými myšlenkami, když si uvědomil, že něco není v pořádku.
No jo… kde je Naruto, vždyť šel vedle mě. Ohlédl se a spatřil blonďáčka, jak se řítí k zemi. Rychlými kroky se dostal až k němu a chytil ho do náruče. Uf, stihl jsem to. Jinak by si pořádně natloukl. Pohled upřel na stvoření ve svém náručí.

Musí být hodně vyčerpaný, ani se nedivím. Naštěstí ale na tom není fyzicky tak zle, abych ho odnášel do nemocnice. Potřebuje se jen řádně prospat.
No jo, ale teď mě napadá, vždyť ani nevím, kde bydlí. Sakra, měl jsem se zeptat. Vypadá to, že mi nezbude nic jiného, než ho vzít k sobě. Lépe si popondal Naruta ve svém náručí a donutil své nohy ke kroku. Chůze byla pomalejší díky menším pauzám. Naruto byl sice lehký, ale i takovýto náklad tíží ruce.

Konečně se dostali až k Sasukeho bytu. Nastal problém, jak se dostat ke klíčům, co měl Sasuke v kapse u kalhot. Povedlo se mu nějakým způsobem zkroutit ruku a vyndal věcičku, pomocí které otevřel domovní dveře. Neobtěžoval se ani zout, nejprve se rozhodl vyložit svůj náklad.
Došel do své ložnice, vyhledal postel a opatrně na ní položil spícího chlapce. Vyzul mu boty, svlékl mikinu a přikryl peřinou. Naruto, jako kdyby cítil, že už je v teple a hlavně v bezpečí, úlevně vydechl a spal dál.
Tmavovlásek jej pozoroval s menším úsměvem na tváři. Otočil se a došel na chodbu, kde ze sebe shodil boty a bundu.

Rozhodl se pro velkou dávku sprchy. Dostal se do koupelny, kde ze sebe shodil zbytek oblečení a vlezl si do sprchového koutu. Nahmatal kohoutek a spustil na sebe várku vlažné vody. Kapky mu stékaly po těle, ale on nevnímal. Přemýšlel nad dnešním dnem. Nemyslel na večírek, ani na Sakuru. Tím se nezaobíral. Jeho mysl zabloudila k modrookému blonďákovi. Myslel na jeho tělo. Na vůni jeho kůže. Na jeho hebkost. Na jeho chuť. Ne, tyhle vtíravé myšlenky musím zastavit. Vždyť je to kluk a ti se mi nelíbí. Ale proč jsem ho laskal? Možná ze zvídavosti. Ale bylo to příjemné. NE! Nebylo to příjemné, vůbec se mi to nelíbilo… Vůbec… Sakra, co se to se mnou děje? Chovám se jak nějaký nevybouřený puberťák, který neví, zda se mu líbí holky nebo kluci. Mně se líbí holky! Miluju sex s nimi. Kluci mě nepřitahují!

Otočil kohoutkem a jeho tělo se roztřáslo nad náhlou změnou teploty vody. Ledová voda. Ta vždy člověka probere z hloupých myšlenek. Po minutě jej vypnul. Byla mu zima. Natáhl se pro ručník. Usušil se a poté si oblékl kalhoty na spaní, jež měl připravené na pračce. Ručník pověsil u umyvadla a rozešel se ke dveřím.

Dostal se až do obýváku. Směr gauč. Dneska bude spát tady.
Proč? Nechtěl Naruta nějak vylekat. Přeci jen ho Neji znásilnil a tak mu blízkost lidí nebude zcela příjemná. Stačí, že bude panikařit z toho, že nebude vědět, kde se nachází.

Sasuke si vyndal ze skříně deku a polštář. Uvelebil se na gauči a za chvíli se už propadal do říše snů.